ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Úklid kuchyně. Pečlivá hospodyňka při sobotě si přivstane a hledí, aby měla v kuchyni stěny vysmýčeny, okna prachu zbavena, záclony, pokrývky atd. taktéž vyprášeny a veškeré nádobí prachu zbavené.

Plechové nádobí, kterého často užíváme, myjeme v mydlinkách (od prádla zbylých), do kterých přidáme trochu sody. Myjeme je věchýtkem ze suché přesličky zhotoveným. Omyté nádobí opláchneme horkou vodou, do které přidaly jsme jednu neb dvě lžíce terpentýnového oleje (aby plech nerezavěl) a necháme je na kamnech oschnouti. Oschlé můžeme ještě přetříti trochou přesličky aby se lesk zvýšil.

Žehličky myjí se jemným hadříčkem smočeným do jemného písku; též mohou se leštiti smirkovým neb skelným papírem jemným a po vyčištění namáznou se lehce petrolejem, aby nerezavěly.

Mosazné nádobí čistí se nejlépe vídeňským vápnem neb nějakou dobrou pastou.

Cínové neb cínované nádobí cídíme taktéž vídeňským vápnem.

Měděné nádobí čistí se nejlépe vymačkaným citronem v soli smočeným, v horké vodě opláchneme a pak se jemným suchým šatem vyleští.

Dřevěné nádobí myje se v mydlinkách po prádle zbylých a nechá se pak na sluníčku oschnouti, opatrně však, aby se snad, jsouc dlouho na sluníčku, nerozsušilo!

Po obědě počne se ihned mýti nádobí: Myje se vždy v hodně teplé vodě, která jakmile začne stydnouti, ihned se jinou obnoví, aby se rozpuštěná v ní mastnota z jídel, na nádobí neusazovala. Při mytí používá se hadříku, dle potřeby pak na připálené hrnce, na vařečky atd. jemného písku a malého kartáčku. Myjeme-li nádobí schladlou vodou, tu usazuje se mastnota na něm, nádobí jest špinavé, bez lesku a k utírání téhož spotřebuje se mnoho utěrek, které mastnotu do sebe pohlcují a pak se špatně perou. Nejlépe jest míti k ruce vždy několik utěrek, které střídáme a tím vzhledného nádobí docílíme. Mokré utěrky rozvěsí so po kamnech aby uschly.

Při mytí nádobí postupujeme takto: Nejprve oddělíme si veškeré talíře; na jeden z nich dáme trochu vřelé vody a touto postupně opláchneme i druhé talíře. Získané takto mastné pomyje dáme do nádoby a podáváme je k pití drůbeži, kterou takto od mnoha nemocí (tipce atd.) ochráníme.

Připálené hrnce, pekáče a zašlé plechové nádobí se nejlépe vyčistí, dá-li se do hrnce voda, mýdlo, soda a na špičku nože chlorového vápna a v této vodě se vyvaří. Pak v čisté vařící vodě řádně se oplachuje a utírá. Připálené hrnce a pekáče ponechají se odmočiti ve vodě s trochou sody i popela a odmočené dobře se pak umyjí.

Vidličky i nože na sucho se mydlí a hadříkem i pískem leští, opláchnou v teplé vodě, hodně pak vysuší a ponechají ještě v pouze teplé troubě doschnouti, aby nezůstaly na nich skvrny. Nejlépe je, přetrou-li se ještě, aby se hodně leskly, odřeným skelným papírem, zbylým od čištění rámů u kamen. Tento odřený papír není tak ostrý a vidliček i nožů nepoškodí.

Když vylijeme vodu ze škopku po mytí nádobí, zůstane na stěnách škopku ustydlá špína a mastnota; tuto nestíráme nikdy snad hadříkem určeným k mytí nádobí, nýbrž kouskem novin anebo jiného papíru, který pak do plotny vhodíme. Hadříček k mytí nádobí po ukončení mytí v horké vodě řádně vypereme a na okraji škopku uschnouti necháme: Totéž platí i o hadříčku, kterého používáme při drhnutí pískem; nic není odpornějšího jak takový nevypraný, špinavý hadříček v písku, který má vzhled odporný a zapáchá!

Po nádobí myjí se ostatní předměty v kuchyni, a to lakované jemným žíněným kartáčkem namočeným ve vodě a potřeným mýdlem. Potom se čistou vodou oplachují. Pak drhnou se stoly, židle atd. Lakovaný nábytek občas se potírá lněným olejem a pak hodně leští. Vše, co je již umyto, dává se na chodbu, aby při mytí nic nepřekáželo a mohl se čistě každý koutek vymýti. Pak myje se podlaha. Při mytí přihlíží se k tomu, aby čistá voda častěji se vystřídala; rozpouštíme v ní kousek mýdla se sodou, nemáme-li již mydlinek od prádla. Politá podlaha kartáčem se hodně drhne, čistou vodou splachuje a čistým hadrem vysuší. Nenechávejme však podlahy mokré, neboť taková černá. Má-li býti podlaha čisté bílá, dá se do staré nádoby 1 díl nehašeného vápna a 2 díly vápenného písku, v němž kartáč se namočí, jím se podlaha drhne, pak čistou, teplou vodou splachuje a suchým šatem vytírá. Mastné skvrny den před mytím anebo na noc natřou se vápnem neb hlinkou a druhý don čistě umyjí.

Drží-li se v kuchyni nějaký hmyz, na př. blechy (máme-li psa), myje se podlaha, zejména v létě, vodou smíšenou s chlorovým vápnem. Roztok tento vniká do všech skulin, kde hmyz se drží, a ničí jeho zárodky.

Při bílení chodeb a kuchyně přidává se do hašeného vápna trochu kamence, aby se v nich nedržely mouchy a jiný různý hmyz.

Zbývá-li čas, vyčistíme si starý zašlý porculán a takto: Koupíme trochu chlorového vápna, trochu kyseliny šťavelové a trochu sody. Vše s vodou ponechá se svařiti (asi 1,5 litru měkké vody). Studeným tímto roztokem navlhčí se zčernalá místa na porculánovém nádobí. Jsou-li jen málo začernalá, vyčistí se hned; jsou-li více zašlá, opakuje se tření touto směsí, až všechny černé skvrny zmizí. Potírá se jemným kartáčkem v teplé, nikoli horké vodě. Jinak by porculán popraskal. Omývá se a pak řádně vysuší. Porculán je čistý a lesklý jako nový. — Rozbité porculánové mísy, ucha hrnečků a j. dobře se spoji tímto tmelem: Čtyři lžíce bílého šelaku, 0,5 lžíce terpentýnu opatrně se roztaví, přidá trochu kysličníku zinečnatého (čímž se na bělo obarví) a nalije do plechového hrnečku. Při používání musí se vždy ohřáti porouchaná místa, taktéž i tmel, jenž se lžící nebo špachtlí na porouchaných místech řádně uhladí a třeba-li, opravený předmět motouzem sváže. — Dobře je míti v kuchyni zavěšenu malou černou tabulku s břidlicovou tužkou, na níž došlé potraviny neb jiné potřebné věci se zaznamenávají, takže majíce toto stále na očích, včas si vše opatříme. Zejména tam, kde hospodyňka přetížena je starostmi, dobře poslouží toto připomenutí.

Úklid spíže: Prohlédne se každý týden naložené ovoce a zavařeniny a jsou-li podezřelé, že by se snad kazily (kysaly), dají se stranou a co nejdříve spotřebují. Je-li pokaženého více, rozváží se, sebere s nich plíseň, znovu vše pováže a v páře povaří. Nejlépe poznáme, je-li ovoce dobré, podle měchuřiny nebo pergamenového papíru, jímž jsou láhve povázány. Je-li provleklá (promáčknutá), jest dobré, je-li však naduřelá, počíná se ovoce kaziti. Tu je nutno znovu je převařiti nebo spotřebovati. Taktéž tvoří-li se na vrchu pěna, musí se zavařenina neb ovoce znovu v páře převařiti. Pro zavařeniny se hodí nejlépe suchá a vzdušná spíže. Není-li této, je lépe uschovávati je někde v koutku ve vzdušném pokoji. Dále prohlížejí se zásoby másla, které za horka v létě dává se do studničné vody. Vodu však třeba denně dvakrát měniti, aby máslo nezpernatělo (nezhořklo). Zbylý různý omastek v nádobách se rozpustí, slije, s kouskem ustrouhané mrkve ponechá znovu rozpáliti a posléze se vlije do jedné nádobky, aby se ostatní zbytečně ve spíži nepovalovaly. Slitý omastek upotřebí se ke smažení různých mas a moučníků. — Dále přehlédnou se zásoby mouky, cukru atd., aby to nebylo rozházeno. —

Citrony v létě nejlépe se uschovají, aby nehnily, namočené ve slané vodě, která denně se mění. Sýry taktéž v hadříku, smočeném ve slané vodě, při vlhkosti a dobré jakosti se uchovají. To však platí jen o sýrech gorgonzola, ementálském a eidamském. Hadříček také občas čistě vypereme.

Houby, mák nedávají se nikdy do krabic, neboť by stuchly; musí býti v sáčku zavěšeny na suchém místě, aby k ním měl vzduch přístup.

Cibule uchovává se na suchém místě v košíčku.

Zeleniny a brambor, nemáme-li dobrý sklep, opatřujeme si jen málo, aby nehnily.

Strouhanou housku nejlépe je míti v zásobě pověšenou v sáčku. Žemle usuší se vždy dobře na kamnech. Pak se buď nastrouhají nebo jemně umelou a v sáčku k další potřebě uschovají.

Zbytky chleba i knedlíků suší se na kamnech taktéž v sáčku (ke krmení hus anebo kachen a kuřat) uschovávají. Pak se rozmočenými drůbež krmí. Rovněž tak naloží se i s připáleným pečivem.

Pražená káva uchovává se jen v menším množství v krabicích, neboť je vždy chutnější čerstvě pražená.

Mouky je dobře míti větší zásobu na suchém místě uschovanou, a to jak jemné tak i sypké.

Luštěniny taktéž je třeba uschovati na suchém místě v krabicích.

Nudle. V době levných vajec připraví se zásoby nudlí, flíčků, makaronek, které hodně suché dají se do sklenic od zavařenin. Sklenice povážou se buď propíchaným papírem aneb tylem. Podobně suší se a uschovává zelenina i petržel.

Znečištěné sklenice mastnotou se nejlépe vyčistí rozmačkanými skořápkami vajec s přidáním trochy vody. Při tom se hodně lahvemi potřásá, aby se mastnoty zbavily. Pak čistou vodou se opláchnou. V mydlinkách po prádle taktéž se dobře čistí, aneb i drobnými broky s přidáním trochu vody. Hodně se jimi potřásá, čímž se řádně vyčistí a pak ještě vlahou vodou propláchnou.

Zbylé žloutky dají se do hrnečku, povázaného mokrým šatem, aby na vrchu neokoraly. V létě však nutno jich, jak jenom možno rychle, upotřebiti, neb se tak dlouho neudrží jako bílky.

Bílky, čím jsou starší, tím jsou lepší; arciť nesměji zapáchati. Uschovávají se na bílkové cukrovinky neb bílkové krémy.

Másla koupíme-li náhodou levně větší množství, může se uschovati, aniž by jakosti pozbylo, následovně: Roztrhá se na kousky, ve studené vodě hodně vymačká a vypere, čistým šatem osuší a do čistého kamenného hrnku tak složí, aby v něm nebylo nikde mezer. Hrnek pak postaví se do jiného (většího na plotnu, teplou vodou se naplní, aby sahala asi do polovice hrnku s máslem a ponechá přijíti do varu. Pak rychle hrnec s máslem se vyjme a nechá vychladnouti. Stydlé máslo pováže se čistým plátnem. Máslo takto konservované vydrží delší dobu jako čerstvé.

Tvaroh se zejména v létě rychle kazí a proto kupujeme jen co spotřebujeme. Zbude-li, dá se spracovaný se solí, kmínem a štipkou papriky do hrnečku, potom pováže se papírem. Též se ze staršího může připraviti t. zv. „Liptavský sýr“ aneb sýr vařený. (Viz má „Úsp. Kuch.“)

Zkysá-li mléko (aneb i starší kyselá smetana), slije se do hrnečku a ponechá na plotně hodně ohřáti, až se úplně srazí. Pak to dáme odkapati přes čisté platénko, hodně vymačkáme a upravíme na syreček ke strouhání.

Mléko v létě nejlépe chrání se před sražením, přistaví-li se v nádobě do studené vody, aneb přidáme-li do něho na špičku nože jedlé sody.

Uschování másla, vajec, tvarohu a mléka jest daleko snazší na venkově, kde jsou k tomu zřízeny zvláštní studánky. Takováto studánka bývá ohraničena budkou, již lze na zámek uzavříti. Bývá rozdělena na poličky, na něž se dává máslo, vejce, tvaroh a mléko, takže jsou tyto věci ve chladnu a na čerstvém vzduchu uchovány, aniž by podlehly zkáze.

Zejména v létě, zvláště v městech, jest obtížno mléko uchovati, neboť bývá často porušené. Abychom poznali, je-li mléko dobré, vstrčíme do něho pletací drát, na němž, je-li dobré (bez příměsku a vody), udrží se dole kapka. Neudrží-li se, je mléko porušené a nelze je s jistotou uchovati.

V létě se doporučuje mléko hodně uvařiti, aby se veškeré bakterie delším vařením zničily. Na plotně v hrnku by se však za delšího vaření připálilo, pročež je vaříme v hrnci, v rendlíku s horkou vodou (jako v páře) delší dobu, neboť tak se připáliti nemůže. Takto vařené, se hodí zejména velice dobře pro děti, aby si zdraví špatně svařeným mlékem neporušily.

Zbytky jídel, zejména masa, ve spíži chráníme před mouchami tím, že je přiklopíme drátěnými zvony. Nemáme-li nic podobného, zabalíme mísy neb pekáče s masem do utěrek nebo starších ubrousků, aby skulinou k potravinám moucha nevnikla. Vše ve spíži, co by mohl hmyz polézti, přikrýváme zvláštní přikrývkou z organtinu, kterou si následovně upravíme: Starý, vypáraný organtin se čistě vypere, hodně oškrobí a za vlhka vyžehlí, aby byl tuhý. Pak se čtvercovitě složí a ostřihne se v kolo, jehož kraje zoubkované se vystříhají. Takto upravený slouží i k ozdobě spíže.

Zbylé pokrmy, polévky, masa, knedlíky a j. nesmíme horké do spíže ukládati, neb párou z toho vystupující poškodily by se jiné věci, tam umístěné. Horké pokrmy nesmí se poklicí pokrývati, neb by se zapařily a nabyly špatné příchuti.

Mýdlo dáváme rozložené na suché místo, aby se vysušilo, neb se ho pak při prádle tolik nespotřebuje. Sodu uchováme na suchém místě ve staré nádobě. Sůl se také uchová v suchém místě, aby nevlhla.

Proti mouchám ve spíži se chráníme, dáme-li tam lepkavý papír, na který se nachytají.

V létě okno ve spíži se vysadí a nahradí kusem muselínu neb jemného organtinu, napnutém na dřevěném rámu do okna se hodícím.

Na venkově neb v starých domech ve městě se často do spíže dostanou myši, které chytáme do drátěné kulaté pasti, do níž dáváme opečenou kůži ze slaniny, — aby to vonělo. Chycené myši hodíme do horké vody i s pastí, aby se utopily. Ale pak se musí pasť vypařiti, nebo se myši do ní nechytají, „voní-li“ myšinou.

Šváby a rusy chytáme na pivo, které nalijeme do porculánové starší misky. Napití švábi nemohou vylézti a ráno se zahubí. Miska se připraví zase na noc příští. Rovněž každou skulinu, v níž se švábi neb rusi drží, zalijeme lihem, který zapálíme. Tím zničíme i násadu. Na rusy líčí se na noc u kamen tence naštípané třísky, do kterých rusi v noci nalezou a v nich se ukrývají — ráno se třísky opatrně vezmou a vhodí na oheň v kamnech se nacházející.

Švábi se též lapají na med, a to do hluboké mísy. Dno její natře se medem. Aby se tam švábi mohli dostati, položí se k ní šikmo dřívka. Hmyz zničí se vařící vodou.

Svinky nebo t. zv. bedrušky, jež se zdržují ve vlhkých bytech, vypudíme, zalijeme-li místa, v nichž hnízdí, lihem a vypálíme-li je. — Nejlépe jest v noci tuto havěť ničiti. Tu seznáme nejlépe místa, v nichž se za dne udržují.

Podlaha ve spíži se vytře, aneb, je-li špinavá, řádně umyje. Aby se hmyz v ní nedržel, dáváme při mytí do vody chlorové vápno.

Kloset se rovněž každý týden řádně uvnitř k tomu určenou štětkou umyje a zem kartáčem i mýdlem vyčistí. Ponecháme v něm vždy lahvičku s karbolkou státi, aneb touto občas několika kapkami zem postřikneme. Noční nádoby vždy po prádle umyjeme a občas karbolkou vypláchneme.

Předsíň se vysmýčí, jsou-li v ní okna, vyčistí a pavučiny opráší. Je-li vydlážděna, umyjí se řádně dlaždičky kartáčem a vysuší, aby se docílilo lesku. Bílé dlaždice a schody, jsou-li příliš špinavé, řádně se kartáčem a vodou s louhem umyjí a ponechají několik hodin hodně uschnouti. Na noc bílí se rozředěnou a hodně teplou vodou rozmíchanou hlinkou, do níž přidává se trochu řádně rozvařeného klihu. Vše se hodně smíchá a tím se schody i dlaždice v síni natřou. Po prvé hustším nátěrem, ale hodně se roztírá, po druhé již slabším. Klih zabrání, aby se hlinka neroznesla, neboť nátěr ten stvrdne a nabude hladkého povrchu. Takto čistě natřené schody a chodba dají zajisté hospodyňce nejlepší vysvědčení její pořádnosti při vstupu do jejího bytu.

Úklid půdy. Půda se uklizívá vždy alespoň v době několika měsíců. Zejména tam, kde se mnoho znečistí sazemi, třeba dbáti toho, aby se častěji uklidila. Při věšení prádlo by se velice znečistilo, kdyby bylo věšeno na nečistou půdu. Nejlépe jest ji řádně zamésti vlhkými pilinami, neb v zimě zmrzlým sněhem (aby se neprášilo). Je-li však podlahou neb dlaždičkami kryta, umyje se. Na půdu dáváme staré zimní šaty, ukládajíce je před létem a dobře opatřujíce proti molům. Při tom počínáme si takto: Šaty zimní, boty, kožešiny řádně na slunéčku vysušíme a hodně plácačkou a kartáčkem vyčistíme. Do čistého kufru neb bedny dáme staré prostěradlo, pak teprve šatstvo a prádlo, jež tabákem, pepřem, naftalínem a terpentýnovým olejem nakapanými kousky plátna poházíme, aby se v něm moli nedrželi. Kožichy taktéž řádně opatřené proti molům, zašijeme do látky a pověsíme ve skříni, aby se nepomačkaly. Zimní boty namažeme mastnotou, žluté boty řádně od špíny umyjeme mlékem, aby neztvrdly. Letní věci lze ukládati nejlépe čistě vyprané, neškrobené a nežehlené. Taktéž mezi prádlo, šatstvo aneb peřiny dáváme chránidlo proti molům, jak jsem při úklidu pokojů uvedla. Vše v bedně složené přikryje se ještě navrch šatem a pořádně uzavře. Bedny k účelu tomu zhotovené mají míti zámeček k zavírání. Dobrá hospodyně mívá při větší domácnosti a vícečlenné rodině, jednoduché bílé neb starší skříně státi na půdě k zavěšení zašitých kožichů a zimních šatů. Klobouky dávají se do velkého vaku z plátna a zavazují se. Pověšené chrání se před prachem a moly. Do sáčků přidávají se prostředky proti molům. Podobně drahé, hedvábné slunečníky, napolo otevřené, zavěšují se do skříní. Složené se často přeleží. Skříně se ještě látkou pokryjí, aby do nich vniknouti nemohl prach. Peří nesedrané dává se do sáčku z látky, přimíchá se trochu naftalinu a zavěsí se. Dobrá hospodyně vede si knihu inventáře: prádla, obuvi, šatů, nádobí atd., neboť si vše při větším množství nikdy pamatovati dobře nemůže. Nejlépe jest, koná-li se tento přehled před odchodem každé služky, aby se hospodyňka o její poctivosti přesvědčila a novou pak při nějaké ztrátě nezaslouženě nepodezřívala.

Sklep. Před zimou má se každá hospodyně zásobiti uhlím kusovým, které nejlépe hoří. To pak má se vždy roztloukati v drobnější kousky pro prudký oheň. Větších používá se při topení, má-li se dlouho oheň udržeti. To udrží při zavřeném popelníku oheň po několik hodin. Nejlépe jest, vypočteme-li si, co as přibližně se spálí přes zimu a dle toho zařídí se nákup. Bývá často smutným faktem, jak nešetrně služky hospodaří s uhlím při jeho velké zásobě. Nejlépe sezná to hospodyňka, která nákup sama vede a při malé domácnosti má vypočtenu nejnutnější zásobu uhlí pro měsíční potřebu. Má-li nesvědomitou služku, často sezná, že spotřebuje uhlí ještě jednou tolik, než by při opatrném topení sama spotřebovala. Tu nejlépe jest říci: „koupíš si uhlí sama, když s ním měsíčně nevyjdeš!“ a taktéž zásadu tu v pravdě provésti. Uznáte samy, milé čtenářky, jak nouze dohání k šetrnosti. Ohořelé uhlíky se budou z popele vybírat, taktéž i mour z uhlí k topení přikládati, nebudou se vyhazovati celé kusy uhlí z popele, jak se to v některé domácnosti činívá. Arciť, sama hospodyně musí býti šetrnou a nesmí uhlím plýtvati. Služce musí vše řádně vysvětliti, neb by tím také se služkou nic nedokázala, kdyby služka seznala, že jí nespravedlivě je ubližováno. Ohořelé uhlíky, zejména tam, kde kamna mají špatný tah, se z popele přeberou a polijou trochou vody. Ty pak, má-li se oheň udržeti neb přihřáti žehliček želízka se výborné osvědčují, ježto udržejí dlouho teplotu. Taktéž i přihozením mouru docílíme dobrého topiva k ohřátí želízek. Při rychlém topení, vaření a pečení, arciť toho používati nemůžeme. V tom případě slouží jen dobré palivo. Při topení má se rošt často čistiti, aby kamna měla tah a uhlí dobře hořelo. Při prohrabování ohně přisuneme před otevřená kamnová dvířka lopatku na smetí, aby žhavé uhlíčky z kamen vypadávající do truhlíku s uhlím a dřívím nevypadávaly a požár nezpůsobily. Proto také kamna (zejména při špatném tahu) často se vymetají. Mnohou nezkušenou hospodyňku přivede neopatrnost ta do velikých nesnází.

Dříví. Nejlépe zaopatřiti si měkké třísky, které se hodí výborně na zatopení. Nutno však míti tyto na suchém místě uloženy, neboť mokré dříví špatně hoří a málo tepla vydává; nejlépe vždy večer nařezati si potřebných třísek na rozdělání ohně pro druhý den a dáti je přes noc na kamnech usušiti. Pro rychlé, prudké pečení osvědčují se nejlépe sušené šišky. Spořivá hospodyňka vystačí v malé domácnosti v létě se třemi putnami uhlí, při praní a žehlení jednou za měsíc, a s 25 kg dříví. Ale jak uvádím, nesvědomitá služebná při neopatrnosti spotřebuje ještě jednou tolik. V zimě tomu arci jinak, podle chladnosti bytu. To pak musí spořivá hospodyňka si vypočísti sama.

Nejlepší uhlí jest ovšem hornoslezské, pak kladenské a anthracit; tyto druhy uhlí vydávají dlouho silný žár; hnědé uhlí jest sice levnější, ale hoří rychle a nevydává tolik teploty jako druhy uhlí vpředu uvedené.

Dříví jest nejlepší měkké, smolné z pařízků, ovšem musí býti dokonale vyschlé; nejlépe koupiti je v létě do zásoby a nechati je dobře vyschnouti. Dobré suché dříví bukové nebo dubové nahradí nám v pádu potřeby i uhlí hnědé.

Koupelna. Koupelnu čistíme řádně po každém upotřebení. Vana se čistě jemným kartáčkem pomocí mydlinek, vymyje a suchým šatem hodně vysuší. Je-li však plechová, použije se na hadříček práškovité sody, touto hodně se leští a pak suchým hadrem vytírá. Děje se tak za účelem lesku. Kohoutky na vodu cídí se podobně, jak při cídění různých kovů na jiném místě této knihy bylo uvedeno. Dlaždičky myjí se jemným kartáčem a hadrem, načež se suchým hadrem dobře vytřou. V koupelně upotřebí se starých, odložených koberců, které dají se po každém upotřebení koupelny uschnouti. Podle okolností občas se vyperou. Koupelnu nutno často a hodně větrati, neboť při špatném větrání usazuje se v ní na zdech plíseň. Dosti často vyskytne se v koupelnách i houba. K jejímu zamezení slouží tento prostředek: chlorid sodnatý 940 g, kyselina borová 40 g. Směs rozpustí se ve 4 litrech vařící vody. Roztokem natírají se místa houbou postižená, nebo se jím ještě dříve proti houbě chrání. Místnost houbou napadenou nutno často větrati.

Při popisování úklidu v domácnosti pamatovala jsem na vše možné, abych mladou hospodyňku uchránila mnohých ztrát. V nábytku mnohých domácností obsaženo je celé jmění, jež neopatrným zacházením nesvědomitých služek se zničí v krátké době. Co to stálo mnohou matičku námahy, starosti a někdy i mnoho slz, než vše dítěti svému pořídila, aby mu zařídila útulný koutek. A zatím mnohdy lehkomyslným nepořádkem dovede vše služebná aneb sama nezkušená, nepoučená hospodyňka zničiti. Není arci nutno v předchozích kapitolách uvedené vše týdně vykonávati, nestačil by k tomu při větší domácnosti čas; takový generální pořádek vykonává se dvakrát do roka, a to z jara a na podzim. Pořádná hospodyňka snaží se však při týdenním úklidu aspoň něco nutného vždy přibrati, aby domácnost její v ničem netrpěla a byla vzorně vedena.