ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[44]

Za Velázquezem musíte do Madridu, jednak proto, že ho tam je nejvíc, jednak proto, že právě tam vypadá skoro samozřejmě uprostřed pyšného života ve střízlivém rámu, mezi tou panovnickou okázalostí a lidovým halasem, v tom městě palčivém a chladném zároveň. Kdybych měl vyjádřit Madrid ve zkratce, řekl bych, že je to město dvorské parády a revolučních přeháněk; povšimněte si, jak tu lidé nosí hlavu: je to napůl grandeza a napůl paličatost. Mám-li vůbec nos pro města a lidi, řekl bych, že v madridském vzduchu je cosi jako lehké a drobet rozčilující napětí, kdežto Sevilla si blaženě hoví a Barcelona poloskrytě vře.

Tedy Diego Velázquez de Silva, rytíř z Calatravy, královský maršál a dvorní malíř toho bledého, studeného a divného Filipa IV., patří do Madridu španělských králů dvojím právem. Předně je vznešený: je tak svrchovaný, že už ani nelže. Ale to už není kyprá, zlatá vznešenost Tizianova; je v ní břitký chlad, pozornost jemná a neúprosná, strašlivá jistota oka a mozku, jenž vládne rukou. Myslím, že jeho král ho učinil maršálem ne proto, aby ho odměnil, ale proto, že se ho bál: že ho musely znepokojovat Velazquezovy upřené a pronikavé oči; že nesnesl tuto rovnost s malířem, a proto ho povýšil na granda. Pak už to byl španělský palatýn,^[45] kdo maloval bledého krále unavených víček a ledových očí nebo bledé infantky nabarvených tvářiček, loutky sešněrované a ubohé. Nebo dvorní trpaslíky vodnatelných hlav, palácové šašky a blázny, naparující se groteskní důstojností, mrzácký a idiotský potrat lidu bezděky karikující vznešenost dvora. Král a jeho trpaslík, dvůr a jeho šašek: tu konfrontaci provedl Velázquez příliš ostře a důsledně, než aby to nemělo svůj divný smysl. Královský maršál by stěží maloval dvorní čeládku, kdyby sám nechtěl. Kdyby to neříkalo nic více, tedy aspoň jednu krutou a mrazivou pointu: toto je král a jeho svět. Velázquez byl příliš suverénní malíř, než aby jen sloužil; a příliš veliký pán, než aby jen maloval, co viděl. Viděl příliš dobře, než aby se jeho očima nedíval celý jeho jasný a svrchovaný rozum.