Zlatý fond > Diela > Slovensko, země budoucnosti


E-mail (povinné):

Karel Kálal:
Slovensko, země budoucnosti

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Petra Huláková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 7 čitateľov


 

I

Slovensko nebylo zemí samosprávnou, nýbrž částí království Uherského. Vítězové tuto část utrhli a připojili ke království Českému, jež dosud obsahovalo tří země: Čechy, Moravu a Slezsko. Uprostřed Evropy jest nový stát: Republika Československá, jejíž obyvatelstvo, vysvobozené z věkovitého otroctví cítí se dnes nejšťastnějším ze všeho lidstva na zeměkouli. A v tom štěstí vyrostl, jako první květ, vděk krásné Francii a Anglii, mocným Spojeným státům Americkým, drahému presidentu Masarykovi, a spolupracovníkům jeho Štefánikovi i Benešovi a t. zv. legionářům, nejobětavějším to synům vlasti. Ve štěstí pak a vděčnosti odpouští národ všem nepřátelům a touží i s nimi žíti ve svornosti.

Území, Slováky obydlené, jest tak veliké jako Morava a dvě Slezska, totiž 32,000 km2; Slováků je dle maďarské statistiky necelé dva miliony, V pravdě je Slováků více; počítáme k nim také Slováky nedobrovolně k Maďarům připočtené, dále Slováky odrodilé na jihu území slovenského. Vítězové zabrali i toto území pomaďarštěné, majíce tu ovšem také zřetele hospodářské (Dunaj!) a strategické. Celé území ryze slovenské i pomaďarštěné — měří přes 50.000 km2; tedy republika rozšířila se Slovenskem o kus veliký.[1]

Charakterem Slovenska jsou hory, hory zvláštní. Rámec hor českých jest čtyřhranný, kdežto rám hor slovenských je elipsovitý. Prý žhavé nitro země vyhnalo do moře, jež krylo zemi, vydutinu, která se pak vlněním vody roztáhla od západu k východu v elipsu. Vydutina se rozpukala, vznikla údolí a pohoří; všecka pohoří jsou v obloucích, najisto zajímavost vědecká. Jiná vědecká zajímavost jest ta, že žulové hory slovenské, na př. Tatry, jsou k jihu příkré, kdežto k severu klesají poznenáhlu; patrně byl na ně, od jihu, pokud byla hmota ještě měkkavá, větší tlak. Na půdě slovenské je osmero horských pramenů, poslední to dozvuky sopečné činnosti; Píšťany a Trenčanské Teplice mají pověst evropskou. Na Slovensku je množství minerálních pramenů, i ty jsou většinou dozvuky sopečné činnosti. Je více než padesátero lázní, ale stery by mohly být a kdo ví kolikatery, kdyby se využilo všech minerálních pramenů a krásné přírody. Československá republika dovede využíti darů přírody a jedenkráte budou do četných slovenských lázní dojížděti Francouzi, Angličané, Srbové, Rusové i dědici Wilsonovi, aby se zotavovali pohledem na Tatry a láskou národa Československého.

Konečně ku vědeckým zajímavostem slovenských hor sluší přidati ještě jeskyně ledové i krápníkové.

Hory slovenské mají velkou cenu kulturní, vychovatelskou. Jestliže již obraz na stěně a krásná socha tříbí náš vkus, není pochyby, že krásné hory slovenské, krásné v letní zeleni i pod bílým krovem sněhovým, krásné za východu slunce, krásné při západu, opakuji, není pochyby, že vštěpují všemu svému obyvatelstvu cit pro krásu a umění. Ty krásné písně slovenské, výšivky a kroje, to umělecké nadání, hle v těch utěšených horách má svého učitele. Cestujíce Slovenskem, pozorujte sami sebe: zda nepociťujete náladu veselou, zda se Vám nechce zpívat, zda se Vám nechce skizzovat? Tatry jsou evropskou pohádkou; přijdou Francouzi a Angličané, jež viděli Norské fjordy, Pyreneje, Apeniny, Alpy a přece v Tatrách uvidí, čeho neuviděli nikde jinde.

Často slyšíme výrok: hory hladové. Nuž, pozorujme hospodářskou cenu slovenských hor. Jsou pokryty lesy, lesy nekonečnými. Alpy jsou krásné, ale mají mnoho lysých skal, ledovců a sněhů; slovenské hory jsou krásné, ale lysých skal je maloučko, za to mají 3,500.000 katastrálních jiter lesů, za 83,000.000 korun vyváží se ročně dříví ze země.

Jsou také pastviska, na nichž vypásá se brav, i skot, jeť na Slovensku za 18,000.000 korun ovec v ceně předválečné. A když otevřeme nitro hor, najdeme tam všecky drahé i užitečné nerosty. Tak zlato v Kremnici a Šťávnici. Bývalo ho množství, prý často když zabili slepici nebo vránu, našli ve voleti zlaté zrno. Za století množství se ho vyčerpalo a nyní dobývá se ho ročně již jen za 800.000 korun. Stříbra je více, totiž za 1,000.000 K. Železa je množství, jsou 4 okrsky rudy železné, nejbohatší v okolí světoznámé ledové jeskyně Dobšinské.

Za 40,000.000 K dobývá se železa ročně; mám naději, že československá osvěta vytěží ho mnohem více. Je také uhlí, ale tu již nemohu říci, že je ho množství, jen za 8,000.000 K ročně — to uvádím vesměs statistiku předválečnou. Za války objevila se nová pánev kamenouhelná, doklad to, že Slovensko není ještě geologicky dostatečně probádáno, také doufám, že československá věda i uhlí objeví a vytěží více. A kdyby se Slovensku uhlí nedostávalo, vizme mapu: sousední Slezsko české i polské — má bohaté pánve uhlí a Slovensko s nimi výborné spojení železniční. Kromě železa a uhlí je kyz, antimon, magnesit, měď a rtuť jsou vzácné opály, a je také sůl, jíž země české neměly. V západním Slovensku, při řece Moravě, byl nedávno objeven pramen petroleje, jenž také posud českým zemím chyběl. Mám naději, že se ve východním Slovensku a v Karpatské Rusi objeví hojné prameny petrolejové, — je-li v tom kraji petrolej severně Karpat, doufejme, že je i jižně těchto hor.

Hlíny a vápence je mnoho, snad je i mramor. Jednou jsem cestoval s národohospodářem, a to podle řeky a železniční trati. Přišli jsme k vápencové hoře. Národohospodář se zastavil a takto po profesorsku zařečnil: „Tady ta řeka rozemele jedenkrát horu na prášek, a tato železnice rozveze za miliony umělého hnojiva.“ „Ano,“ odpověděl jsem, „až sem přijde osvěta a svoboda.“ Hora dosud neužitečná — sotva se kozy na ní popasou, vydá někdy miliony.

To se mi vidí předpovědí Slovenské budoucnosti.

Povšimněme si nyní řek.

Zavádím nyní čtenáře na příkrou vysokou skálu, pod níž se řeka Morava vlévá do Dunaje. Obraz velkolepý! Na skále stál od pravěku hrad Děvín a byl tu nádherný zámek až do roku 1805, kdy jej Napoleon vyhodil od povětří. Stojíte tu 80 metrů nade dvěma veletoky a skála, na níž spočíváte, je začátkem krásného pohoří zv. Malé Karpaty. Hledíce k severu, vidíte rovinu při řece Moravě, zvanou Moravské Pole. Mějte v rukou dalekohled a uvidíte místo, kde padl železný a zlatý král český Přemysl Otakar II. a kde byla založena moc rodu Habsburského — místo největšího českého neštěstí. Na nejvyšším bodě skály je od roku 1896 tak zvaný mileniový pomník, to na pamět tisícileté vlády maďarské v Uhrách, ovšem Slováci v něm viděli symbol tisíciletého otroctví. Nyní si tady zavýsknem; zřítil se habsburský trůn, a též mileniový pomník shodíme se skály, aby se na padrť roztříštil.

Opusťme již Dunaj a Moravu a povšimněme si ostatních řek slovenských. Váh, jenž vyvírá na Tatrách, jest z nejkrásnějších řek evropských. Teče hlubokým údolím, stráně plné krásy, tu se těsně svírají, tu zas rozevírají, všecek život se soustřeďuje na řece a při řece: vor pluje jeden za druhým, podle řeky jde silnice, a po ní hrčí vůz za vozem, však i železniční trať musí se tu vměstnati a vlak uhání za vlakem. Na stráních stáda skotu a bravu, každé zvíře má na hrdle zvonek jinak naladěný, psi štěkají, pastevci helékají a zpívají — slovenský koncert tomu říkám a stýská se mi po něm, když se domů navrátím.

Řeka klesá níž a níže, Trenčín již je pod 200 metrů (jako Praha) a za Píšťany rozevírá se údolí v širou nížinu, teplou a úrodnou velmi. Řeka Nitra je o hodně menší. Tak asi uprostřed staví se jí do cesty kopec, na němž od pravěku stával hrad Nitra, a tu začínají slovenské dějiny, jakož české na skále Vyšehradské. Dále je velká řeka Hron, potom menší Ipel. Do Tisy vlévá se s několika přítoky Slaná. K severu teče Poprad; pramení na Tatrách v Haliči, vlévá se do Dunajce a s ním do Visly.

Když sleduje slovenské řeky národohospodář, se želem konstatuje, že dnem a nocí odtékají nezužitkované miliony… Samojediný Váh uživil by slovenský národ, kdyby se využilo plně jeho vodní síly.

Jmenované řeky mají četné přítoky, jakož i je samozřejmo, že kde jsou hory a lesy, jsou řeky četné a plné vody. Sotva se najde jinde v Evropě 50.000 km2, jež by měly tolik vodní síly jako Slovensko, počítáme-li k němu i Dunaj až po Vacov.

Zopakujme si stručně, co jsme řekli o horách a řekách: Obrovská sila vodní, množství dříví, množství železa, uhlí ve vlasti a v sousedství, a je také dobrá síla pracovní, jejíž velká část hledá posud živobytí za hranicemi.

Již před sto roky statistik Švartner předpověděl, že se na Slovensku přirozeným pochodem vyvine velký tovární průmysl. Německý politik Dr. Fischel napsal před dvaceti roky, že kdo opanuje slovenský tovární průmysl, bude pánem celých Uher… Tovární průmysl již tam jest, ale velkolepý rozvoj jeho přivodí teprve budoucnost — svoboda a národní osvěta. Země budoucnosti! Dnes nemůže Slovensko uživit 2 a půl milionu národa, přijdou doby, že dobře uživí 10 milionů. Jestli slýcháváme slova o hladových horách slovenských, pravím já, že tyto hory ponesou jedenkráte daleko větší užitek než žírné roviny.

Ostatně třeba důrazně říci, že Slovensko má také údolí teplá a úrodná, a v jižní polovici že má žírné roviny a nížiny. I v nejhornatějších župách pěstují něco pšenice, a v údolích mezi horami daří se výborná řepa cukrovka, na př. v údolí Váhu daleko nad Trenčínem a je sladší než česká a moravská, čítajíc 22 % cukru. V jižním Slovensku jsou rozsáhlá pole pšenice a řepy, na východních svazích k jihu nebo k jihovýchodu obrácených, ba i na rovinách veliké vinice, žel i pole kuřlavého tabáku. Tady roste též ořech a moruše. Jeť Slovensko teplejší než Morava a Čechy, a jsouc položeno o něco jižněji a před severem chráněno vysokým horstvem Karpatským.

Plodné půdy je 95,3 %; z té jest orné 40 %, luk 8,1 %, pastvisk l,2 %, lesů 34,5 %.

Rolnictvím živí se 65,7 % obyvatelstva.

Vím, že mi čtenář dává otázku: Když jsou na Slovensku takové podmínky blahobytu, proč je tam chudoba?

Slovensko (a celé Uhry) rdousil na prvním místě feudalismus, jeť v Uhrách mnoho šlechty a na Slovensku — jehož hory nabízely se pro stavbu hradů zvlášť. A šlechta je vždycky neštěstí národa a vlasti. Skoro půl Slovenska patří velkostatkářům — odrodilým, pyšným, lenivým, požitkářským. Z majitelů půdy jest 99 % chalupníků a rolníků, a těchto 99 % má jen 53 % půdy. Tu jen kořen zla! Rodina Eszterhazyho měla po Uhrách 516.000 fideikomisních jiter, milion slovenských chalupníků má dohromady o málo více, než činí polovice pozemků Eszterházyových!

Jakýž mohl být život v Uhrách? Už tady čtenář pochopuje, proč se tolik lidí — všech národností, také Maďarů — stěhuje do Ameriky a plahočí za živobytím po celé zeměkouli. Bez amerických peněz, zvláště bez Pensylvánských petrolejových pramenů, byly by Uhry již dávno zbankrotily.

Na druhém místě hubila Slovensko maďarisace. Bydleloť v Uhrách kromě Maďarů šest národů a Maďaři usilovali je pomaďarštit, vytvořit z Uher jednojazyčný stát maďarský. Toto úsilí stalo se národu náboženstvím, říkali mu maďarská státní idea, magyarállam eszme. Opakuji po jednom knězi: „Řádný syn maďarské vlasti kleká jen před jedním oltářem, před oltářem maďarské státní idey.“ Náboženství hrubé násilnosti, náboženství stejně nemravné jako šílené — na takový hnusný národ nesmí slunce svítit, Maďaři zmizí s povrchu země dřív než jak předpověděl Palacký. Celá Evropa žasla, co se to děje v srdci jejím, jen jasná dynastie Habsburská a Vilém II. mazlili se s maďarským jezulátkem, padli všichni, trest boží se dostavil. Vše na čas, Pán Bůh na věky říká lid český.

Maďarisovalo se zvláště školou: Bylo na př. 33 gymnásií — bylo to mnoho, jen 17 žáků připadalo na jednu třídu — ale ryze maďarských, ani slůvko slovenské. Za slovenské slovo byli žáci trestáni i vylučováni, ba stalo se, že byl žák trestán, protože si slovenskou písničku — pohvizdoval.

Školy odrozujíci, ohlupující a znemravňující, skutečné školské vzdělání bylo na Slovensku bídné — a kde je malé vzdělání, tam se málo těží z půdy, málo z průmyslu, málo z obchodu; chatrné vzdělání vždy za sebou vleče chudobu. Už tedy víme, proč byla na Slovensku chudoba. Ne že by to byla země zakletá a pustá, je to země krásná, plodinami bohatá, úrodná, také lid velmi nadaný a pracovitý, ale hubila jej odrodilá šlechta, jež měla nejen půl země, ale také privilegia jinde nemožná, hubilo jej odrozování tak bezohledné, násilné, že ho nikde jinde svět nepoznal.

Podle statistiky z roku 1910 živilo se lidí; rolnictvím 65,7 %, hornictvím 1,4 %, průmyslem 15,5 %, obchodem s peněž. úst. 3 %, při dráze a poště 2,2 %, domácí čeledi bylo 2,5 %, rozličných nádenníků 3,3 %, různých 3 %, ve veřejné službě 2,7 %, vojáků 0,7 %.



[1] Nahlédněme do německých speciálních map vojenských z let osmdesátých, tam na mapách německých najdeme v pomaďarštěném území při Dunaji a pohoří Matře hromadu topografických názvů slovenských, doklad to — i kdyby nebylo historických — že tu bydleli do nedávna Slováci.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.