ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Když ještě děcko maličké a na peřince se povaluje, tenkrát matka (pěstounka) nejraději si s ním hraje, rozpráví, jemu zpívá a ráda je vidí, když se směje, a proto také všelikým způsobem k úsměvu je vábí. Tak dělá na př. po dítěti od palce nohy nahoru přes kolínko po bříšku až pod paži aneb pod krček druhým a třetím prstem malé kročky, jako když myška běží a říká při tom:

(První u se trochu protáhne a prsty musí si pospíšit, jakoby hledaly, kam se schovat, až najdou místečko buď pod bradou aneb pod paží, kde zlehounka děcko polehtají, až se zasměje.)

Také se někde říká:

Pobíhání po rtech

Dítěti se polehounku po rtíčkách prstem pobíhá a šimrá a říká se:

Okovat nožičku

Vezme se nožička do ruky a pěstí se na patičku poklepává a říká:

Vařit kašičku

Na dlani dítěte točí se prstem do kolečka jako na rendlíčku aneb na misce a říká se:

A co dělají prsty? (Od palce počínajíc):

Ten vaří — ten smaží — ten peče — ten krájí — ten prosí: dej kousek! — Sedni si na brousek.

Aneb:

To je táta — to je máma — to je dědek — to je bába — to je vnouček — malý klouček.

Třepat ručičkama

Vezmou se ručky a dlaněma se do sebe potleskává a říká se:

Aneb:

Anebo:

Houpat dítě

Dítě se rádo houpá, při čemž se mu zpívá:

Uspávat dítě

Dítě rádo též zpěvem se uspává; zpívá se mu obyčejně takto:

Budit dítě

Když se dítě začíná budit a spaní již má dost, zpívá se mu:

Aneb:

Štěpnice III. 67-9.

Když děcko na peřince se provaluje, hraje si s ním matka, mluvíc a činíc takto:

(Hladí decku čelo, řkouc):

„Tuto jest oltáříček.“

(Zakryje mu rukou jemně očka):

„To jsou světýlka.“

(Hladí mu líčka):

„Zde jsou polštáříčky.“

(Pohybuje mu volně nosíčkem):

„To jest zvoneček — cilink cink, cilink cink.“

(Vládne mu ouškama):

„Zde jsou ministranti.“

(Ukazuje na ústa, zoubky a jazýček):

„Tuto jest kaplička, v ní lidičky a pan páteříček.“

(Rukama přejede celý trup):

„A zde jsou varhánky, tu se měchy natahují (při tom mírně potahuje za ručičky a nožičky) — a zde se hraje,“ (při čemž zlehounka děcko na prsíčkách a pod bradičkou prsty polehtá, až se směje a slovem „etě“ k opakování hry vybízí).

Štěpnice IV. 34.