ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Sedlák měl kozu, a ta byla tuze mlsná. Jednoho dne ji vedla selka na pastvu. Když přišla domů, ptal se sedlák kozy:

„Nu, kozičko, jak jsi se napásla?“

„Ba, napásla: nic jsem se nenapásla, selka seděla se mnou na suché mezi, a já nic nedostala. Mám hlad.“

Sedlák šel na selku a notně ji zmrskal, že kozy nenapásla.

Druhý den šla s kozou dcera a na najtučnější pastvu ji vedla, aby jen nenaříkala, že má hlad.

Přišly domů a sedlák se ptal:

„Nu, kozičko, jak jsi se napásla?“

„Ba, napásla: méně než včera, holka běhala po hračkách, a, já byla na suché mezi. Mam ještě větší hlad.“

Sedlák šel a dceři vybil více než ženě.

Třetí den vzal kozu a vedl ji sám pokud možno na nejlepší pastvu, aby si pochutnala. Když s ní přišel domů, povídá:

„Nu, kozičko, dnes jsi se hodně napásla?“

„Ba, napásla: nedal jsi mi také žádné dobroty, mám hladu dost.“

„I ty bezedná mrcho mlsná, tak ty tak, počkej, já ti dám dobrotu,“ rozzlobil se sedlák, vzal nůž a chtěl kozu zabít! Ale ta se bránila tak, že jí jen půl hřbetu odřel, a potom ji vyhnal ze statku, aby ho více nehněvala. Napolo odřená koza vběhla do lesa a tam se v liščí díře schovala, majíc na mysli, že tam domácí paní nepustí.

Ta přišla brzy domů a velmi se zhrozila, když tu tak podivné zvíře, které poznati nemohla, spatřila.

„Kdo to v mé ložnici?“ volá dovnitř.

„Já, koza rohatá, napolo odřená, nikoho sem nepustím, každého potrkám,“ odpověděla koza.

Liška lekla se hlasu a couvala zpátky. Smutná sedla nedaleko jeskyně a přemýšlela o nenadálé události. Tu vidí před sebou škvora na zemi vrtat a mrzutá odhodí ho prackou od sebe.

„Jen se na mě nehněvej a pryč mě neodhazuj, možná, že bych ti mohl od tvé mrzutosti pomoci!“ ozval se červíček.

„Když sama si rady nevím, jak bys ty mně, bídný červíčku, pomoci mohl?“ rozmrzela se chytrá paní.

„Já vím, že tě mrzí to zvíře v jeskyni, a že si nevíš s ním rady. Nuže tedy, já půjdu do jeskyně a uvidíš, že bude v okamžení venku.“

Škvor šel do díry, vlezl koze do ucha a ta musela v okamžení bolestí z díry prchnout. Tu teprv liška viděla, že je to koza, a co sedlák nebyl s to udělat, toho ona dovedla.

Pospíšilovo vydání VII. (1848).