ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[11]Manželství je důležité a vážné. Ale málo předmětů se nalézá, o nichž by tak svobodně a tolik žertováno bylo jako o manželství. Téměř všecky divadelní hry mají za předmět lásku a manželství. A kolik kňih a časopisů je o něm naplněno. Proč bych tedy i já nemohl mé náhledy a domněnky, o tomto nevyváženém, nevystihnutém předmětu k zabavení podati.

Umění početní (aritmetiku), drží celý svět za nejjistější, nejbezpečnější; nebo dvakrát dva jsou čtyři. A předce nalézám, že se v některých případech naň spolehnouti nemůžeme. Tento případ je i se zlatou regulí de tri, která všecko na vlas udáva. Povědáme jako se má 1 ke 2, tak se mají 2 ke 4. — Ale celá táto zlatá regule je předce časem nepravdivá. Nebo jestli ženíci se počtovati chce, ať se má pro bůh na pozore takto počtovati: já jako svobodný potřebujem ročitě 200 rzl., já teda a má manželka budeme ještě ráz tolik potřebovati nebo 1 : 200 = 2 : 400. Tento počet neobstojí a musí ku př. takto státi: 1 : 200 = 2 : 900 do 1200. — Odkudže tento veliký rozdíl! — Odtud, že manželství všecky věci velmi zjinačuje. Dva manželé vystupujú docela v jiných okolostojnostech, nežli dva obyčejní lidé.

Svobodný muž značí v lidském tovaryšství jednorku (jedničku), ženská nulu. Velmi přirozeně! nebo svobodný muž můze každé místo v štátu zastoupiti, on může mistřem, kupcem, profesorem, rádcem, ministrem ba i králem býti. — Ženská naproti tomu, jestli ševkyni vyjmeme, nemůže žádne řemeslo provázeti a musí se na chlapa oběsiti. Toto je určení ženských, ku čemuž je příroda natolik pudí, že nevrlé, nespokojné, nešťastné jsou dotud, pokud toho určení nedosáhnou a tak zákonům přírody se zadost nestane.

Manželství proměňuje všecky poměry neobyčejně. Tam přináleží i to: jedno a jedno jsou dve. Ale u manželů stáva se začasté, že z té chýže, do níž včera večer dva vešli, ráno tři i více vycházejí, jestli boží požehnaní zvlášt působí. Multiplikácie se děje ještě i na jiný způsob. Muž nachází časem svého alter ego při své manželce, k užasnutí a k radosti. První multiplikace je zdanlivá, tato neočekávaná; tedy čím neočekávanější tím příjemnější. — Tento subtílny, a předce pravdivý rozdíl nestojí v žádné z našich početných knih; a mělby předce tam státi.

Kant písal v svém Člověkosloví velmi pravdivě: ženatý muž tratí ze své svobody, žena ale získá. — Proto tak toužebně považují ženské mužských, jako Mesiášů, aby mohli z poroby vysvobozené býti. A i říkáva se obyčejně: „žeňte se, učinte jednu šťastnou!“

Proč je tolik nešťastných manželství! — To je cele podle silozpytu (fyziky). Nejednoho jména uhly (magnetičné jehly) se přitahují; jednoho a téhož jména se odstrkují. To jisté zamilování, dokud každý své jméno má, se přitahují; oddaní rovnojménní se odstrkují. (Tento kvítek není z mé záhradky.)

Ženění je jako narození. — Ženíme se a nevíme jak a i na svět přicházíme tak.

Praví se: ženění je lotérie! — Já nejsem s tím srozuměný. V loterii jen to utratíme, co postavíme a to snadno oželíme. Vyhrámeli, vyhráme mnoho. — V manželství vyhrá se nebo veliké štěstí, anebo veliké neštěstí, od kterého to najhorší zubů bolení, až do smrti následuje.

Ve Vídni se hrali čtyři mužové, pozdě v noci, v karty. Všickni hosté se odstránili; jen jeden požilý pán v kepeni zakroucený zůstal seděti. Při hádce hráčů byv za soudce vyzván, prosil za odpuštění že na hru nepozoroval. „Nu a pročže zde sedíte?,“ zeptaný odpověděl: „Jsem ženatý,“ kterež odpovědi hráči též ženatí, velmi dobře porozuměli a — „ach takli!“ bylo, co mu na to řekli. On se bál tichého domácich pokoje.

Jeden muž daroval své manželce 24 párů střevic. Jeho soused nemohl své paní tolik darovati. K neštěstí i jeho testina s nimi žila, a štvala dceru pro těch 24 párů střevic proti mužovi na tolik, že tento musil jinou, 100 mil vzdálenou službu hledati a tam jíti, jen aby se milé testiné zhostil.

Jiný manžel vzdychal jednou přede mnou: „Žena jako žena, ale testina a pokrevní! těch nech parom vezme.“

Rodičové se vynasnažují, a nelitují žádnych útrat, aby svým dcerám dobré vychování dáti mohli. Oni je dají vynaučovati v čítání, písání, počtování, hospodáření, v ženských prácech, v hudbě, v tanci at.d. a k čemu to všecko? Jen aby se děvče lépe páčilo a muže našlo. Vlastně se toto všecko pro mužů děje. Bývali ale dcerečka svedená, aneb nešťastně provdaná, tedy mohou rodiče vzdychati, že pro planého člověka tolik starostí snášeli, tolik výloh si nadělali. Nad tím se musejí velmi hněvati.

Krása tváře závisí jen od natáhnuté kůže. Já myslím, kdyby se takoví umělci nalezeli, kteří by kůži natáhnouti uměli subtílnými hřebíky, a vypchávaním vyrovnati věděli, najmrzkejší, ba i stará tvár by se na najkrásnější proměniti mohla. Takový opravovatel tváří, musil by v krátkém čase veľmi zbohatnouti.

Já sem se kolikrát samého sebe zeptával: proč na módních obrazích samé mladé tváře se vyobrazují, ježto staré ženy se ješte radeji cifrují, nežli mladé, jejichš největší krása i tak v jejich mladosti záleží. Mladé krásne jsou jako hoříci voskové svíce; staré vyfintěné vyhlížejí, jako zhasnuté, kouříci se fakle.