ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ach, potešení é roztomilé,
tys’ moja všecka zde kratochvíle,
bez tebe musím byt,
lítoť mi teho, že se mám s tebú,
má milá, rozlúčit

Daremné jestiť mé milování,
na tebe časté mé spomináni,
serdce mé jediné,
miloval sem te verne, úprimne,
nade všecky jiné

Aniž sem na to neumel spomniti,
až bych takú odplatu vzíti,
za mé milováni
musím znášeti mnohé neresti,
žalostné túžení

Mile to znášim a s tým sa teším,
žeť vesel budu, zármutku zbudu,
poteš mne Pán Buh sám,
až sem se toho smutný nenazdal,
bych mel byt oklamán

Račej bych s tebú, mé milé serdce,
zemrel v milosti, v úprimné lásce,
ráč dáti Pán Buoh sám,
bych od tobe byl, mé nejmilenejší,
úprimne milován

Anoť mne smutné me serdce bolí,
(ničeho ve svete) nevidím koli,
co sobe ríci mám,
lítoť mi toho, žeť se má milá,
s tebú rozlúčit mám

Netrápiž více smutného serdce,
musím do hrobu pro tobe brzce,
poteš mne smutného,
neb te miluji, toť muj Pán Boh ví,
z serdce úprimného.


Tvé líčko krásne, bíle, rumené
ranilo jestiť serdce mé smutné
milostí ukrutnú…
Jiné opustím, s ní se poteším,
s Aničkú mú milú

Horké neštestí, jak se mnú válčiš,
s mú nejmilenší serdce mé lúdziš,
čím se mám potešit
šak tak kceš míti, mé milé serdce,
bez tebe musím byt

Ale již to znám, že ty mne nechceš,
tým dríve ty mne z sveta pomuožeš,
což temu ríci mám,
lítoť mi teho, má najmilenší,
že te oželet mám

Žádam od Boha, ať mne nemine,
kterásúc žena mne se dostane,
mé serdce jediné v moc dám,
nech mi pak toho, kdo kce nepreje,
ja na to málo dbám

Pán Boh te žehnaj, serdce mé milé,
ty si má všecká zde kratochvíle,
devečko má jediná,
když mi te Buoh dá, abys' byla moja,
Aničko premilá

Již ja preč pujdu, ač nerád, musím,
Pánu Bohu te smutnu prúčim,
dajž, Pán Buh, dobrú noc,
ja pak své serdce smutné, trúchlivé
porúčim tobe v moc

Túto písničku krátce zavíram,
ješte ji jednú dobrú noc dávam,
žehnaj te, milý Buoh,
když pak jináče byti nemuože,
zvolím sobe jinú,
Aničku premilú

Amen