ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Darovals’ mne, Bože, tak
obvesel se sokol, pták,
že sem se mohol oznámit naprudce,
tešíce tvé i mé smutné serdce;
jiste prudce
z tvého serdce
ranen sem pretežce;
strela beží,
serdce horí
spatrivše tvé líce

A ja jistotne sama
kerví sem nasycená
pelikána, ptáka lítostivého,
velmi mi se oznámila všeho…
Kudy chodím,
na te myslím,
mé premilé serdce,
Kupidovou
jiste strelou
ranen sem pretežce

Nad to, spanilá labuť,
odejmáš mi všeckú chuť,
v svete neni žádneho lekáre,
by mi dodal tak chutného lektváre…
Na slunci žár-
spatrivší tvú tvár
mé premilé serdce…
Kupidovou
jiste strelou
ranen sem pretežce

Ja praudu ríci mohu,
tajiti to nemohu,
miluji tebe jako sama sobe;
Pán Boh vie najlepšie serdce mé tajnó,
kdo nás lúči,
nerozlúči,
který na mne soči,
ke mne prece
stresne prudce
mé premilé serdce


Ej, Bože, uslyš hlas
v žalostivý tento čas
…pritomen buď, daj mi pomoc,
serdce mé poddávam ja jeji tež v moc,
bych ovotce
rozkvíst videl…
Mé premilé serdce
opatrí sám,
neb si ty pán
tej peknej štepnice!

Levendula prevunná
rozmarínu se rovná;
dej, Bože, bych ho ja tež dočekala,
dočekavše telo své s ním obkladala,
alabastrem,
pekným flajstrem,
majeránem,
fundamentem
založila jisté
serdce, amen