ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Lilium kvítí sadila,
v štepnici se prochádzela
v májový, veselý čas
deučička ctná,
velmi krásna
uslyšalť sem její hlas

Jak mi se nejperv zjevila,
ihned mé serdce ranila,
její blesk mne zachvátil;
té bolesti,
krásnej ctnosti
náramne sem se podivil

Drahým rúchem súc odená,
z pravej bolesti červená
velmi se jasne stkvela,
v utešený
ten čas letný
vínek ružový vila

Milostí sem k ní naklonen,
strelu ohnivú prostrelen,
stydlive sem na ni zhledel:
ušlechtilá,
velmi milá
mé smutné serdce jala hned

I pristúpil s ochotností,
objavši ji s uctivostí,
hned svuoj ružový vínek
z hlavy sňala
a mne dala
k tomu tež zlatý perstenek

Lásku od ní jak sem poznal,
pravice svej sem jí podal,
serdce ve mne splesalo:
ach, devečko,
mé serdečko,
již mám radosti nemálo


Lidské ctnosti zachovávaš,
v službách mne vždy volného máš,
pro te sem živ, milen,
drahý kvítku,
muj príbytku,
dal bych z serdce vyliti kreu

Ej, lásku k tobe zjevuji,
v Bohu mém kladu nadeji,
že mi te ráči dáti,
z vule jeho,
Pána mého,
můž mi Boh dá svoje bytí

O, drakšia dieučička než zlato,
tebú jest mé serdce jato,
k tobe má láska pravá
nemení se
v žádnem čase;
dej, Bože, ať vždy zustáva!

Ej, težkoť jest pretrhnúti
zvazek úprimnej milosti,
jíť jest každý účasten…
O, milosti,
v mej mladosti,
tebú sam ja tež podveden!

Jak sem pak koli podveden
a tú milostí sem zveden,
Bože muj, ty mne naprau,
mú nevinnost
zjeu, úprimnost,
mé smutné serdce uzdrau!

Ej, rmútil sem se ja smuten,
nemohu být potešen,
než slyšíce její hlas
tu mé serdce
vekni berzce
prijalo potešení zas!

Lásku, dieučička, nezmeňuj
a zlým lidem se nezjevuj;
vím, že máme líte soky,
lidé zlostní,
zlí, falešní
rozlučujíť milovníky

Amen