ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

,Mejž ty lítost, má najmilšäí, nad serdcem mojem,
nebo sem ja ve všem povolný tobe,
milostís’ mne ranila,
zdravís’ mému škodila,
mne si zarmútila

Avšak ja mám, muj najmilší, strážnych nad sebú,
kterí mi neprejí mluviti s tebú,
by to Pán Búh ráčil dati,
bych mohla s tebú mluviti,
serdce potešiti

Však jiného, muj najmilší, mne vždy šikují,
bych ho vzala za pána, mi volejí,
bohate mne darují,
víru, lásku slibují,
mne se zakazují

Proto na te, muj najmilší, nezapomenu,
útočište nedám žádnému jinému,
vždy líhaje, vstávaje,
vždycky na te spomínaje,
serdečko mé milé

Nedbaj ty nič, má najmilší, na zboží jeho,
vážiž sobe více serdce úprimného,
kdo se statkum dávají,
v víre, v lásce nebývají,
bycha homívají

Nechtej toho, muj najmilší, nič litovati,
však pro tobe mám zármutkuv dosti,
težkostí, tež žalostí
mám prílišne vždycky dosti,
chcem vícej terpeti

Nebo v štestí, muj nejmilší, sobe zakladám
když ja tobe mýma očmi uhlídam,
an líčko tvé červené,
ruce, nohy nad sneh bílé,
ó, potešení mé!


„Však ja o tom, má najmilší, dobrú známost mám,
že u tobe ustavične soky mám,
ano na mysli zvarují,
chtíc, aby nás rozlúčili,
všemu nás obcuji“

„Usilujíť, muj najmilší, by nás zvadili,
mé smutné serdce s tobú rozlúčili
nedbajž na to, nikoli,
nezvedú po svej vuli,
by nás rozlúčili“

„Neposlúchaj, má najmilšá, neverných lidí,
neb oni nás spolu rozlúčiti chtejí
uhlídají, že dvuch milých,
ano milost veliká v nich,
to v pameti mají“

„Bych ja mela, muj najmilší, matku rozhnevat,
prece ja te, muj najmilší, budu milovat,
milovat te, milovat,
prsteň zlatý dávat,
mile te objímat

Již ja se mám, muj najmilší, zítra vdávati,
nemilého trupa sobe pojímati…
milovati budu tobe,
mé serdečko premilé,
vždycky, každej chvíle!“

„Již mi činíš, má nejmilší, zármutkuv mnoho,
když si mi oznámila vzdávaní tvého
kam se mám smutný podeti,
o, smerti, ráč prijíti
a mne zahladiti“

„Neplačiž, nežel, muj najmilší, mého vzdávaní,
šak ja vždy tvé serdečko, tvá verná pani
než bych te opustila,
radnej bych umrela,
pro te bych živuot dala

Na znamení, múj najmilší, tej vernej lásky,
kterú sem ja mela k tobe po všecky časy,
prstenkem te daruji,
mnohého zdraví slibuji,
všaks’ hoden, vidím, jí

Ješte k tomu, muj najmilší, tobe daruji
tento vínek zelený, na hlavu vstavuji
(na tvú hlavu vstavuji,)
mnohého zdraví slibuji,
vždy tobe miluji

Bych se mohla, múj nejmilší, k tobe zachovat,
do mej najdelšej smrti tobe milovat,
milovati budú tobe,
vždycky, také každej chvíle,
serdečko mé milé“

„Búh te žehnej, má najmilší, za takú lásku,
kohos’ sobe zvolila, mejž k nemu lásku,
kam si svá slova podala,
které si ke mne mluvila,
kdyžs’ se mnú sedela“

„Buď Bohu žel, muj nejmilší, mého vzdávani,
že ja tobe mám zbavená byti nyní,
kteréžto serdce mé
na každú chvíli miluje,
avšak ošemetne

Byls’ na mém serdci, muj nejmilší, mé utešení,
politujtež verné panenky i panny,
skúsilať sem, skúsila,
čemu sem, neverila,
Bože, bych umrela!

A když na mne pohledí prebystré oči tvé,
tu vždy se obveselí smutné serdce tvé,
spomeň na mne v smutný den,
a ja na te každý den
spomínati musím

A když sme se spolu rozlúčiti meli,
žalostivým plačom sme k sobe mlovili…
O, neštestí, neštestí,
prneslos’ me k žalosti
pro zrádne bohatství!“

„Búh te žehnej, má nejmilenší, potešení mé,
neb si ty všecka v svete má kratochvíle,
tvá krása, ctnost, spanilost
činí mi velikú žalost,
rozpalujíc milost

Obejmiž mne, má nejmilší, za to te prosím,
že mi dobrého vinšuješ, temu ja verím,
naposledy tobe žehnám,
milejší milé nežádam,
u tube poznávam“

„Porúčím te, má nejmilejší, Pánu Bohu svému
a sebe smutného serdečku tvému
s tým te žehnej Pán Buh sám
toho sobe vždy žádam,
kdy na te spomínam“

Amen