ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Pane Bože milý,
tobeť se žaluji,
neb sem zarmúcený
pro težké noviny;
to vše pro reči lidské,
soky, špehyne ženské
činí se zajisté

Devečko má milá,
potešení mého
ráč obveseliti,
serdečka smutného,
neb te verne miluji,
čest, víru zakazuji
víc než se samého

Jakž Orfej Tarsu
miloval náramne,
mel velikú lásku
Hector k svej Helene,
Piram, Gveškardus, Tesbe,
takže si leží v hrobe,
tak ja kci pro tobe

Ano Lucretia,
Venus ušlechtilá,
v milosti jest stála
verná Antifora,
tak ty ke mne stála buď,
serdce svého mne nespusť,
deučičko má milá

Což tej sem nádeje,
však nepochybuji,
na službu mne príjmeš,
serdečko mé milé,
nebť kci verne slúžiti,
do mej a do tvej smrti
tebe milovati


Lítajíc se točím
co ptáčik herdlička,
kterážto když stratí
milého samečka,
vždycky pri ceste sedá,
svého milého hledá,
tak ja tež, má milá

Strela Kupidova,
tá mne postrelila,
Amor, díte slepé,
serdce mé ranilo,
neb sem protežce ranen,
smrti čekám co jelen,
kdy má byt postrelen

Kvítku muj spanilý,
fiku osladilý,
líčko tvé červené,
pery kolorové,
oči tvé sokolové,
telo alabastrové,
serdce jaspidonové

Spomeniž již na mne,
dieučičko má milá,
Pán Buoh mi toho daj,
aby si má byla,
bych te verne miloval,
k jiným se neutekal,
v čistote zeterval

Jak Jozef, Tobiáš
tervali v čistote,
Pán Buoh mi toho daj,
v mysli a v jednote
bych se ja tež tak choval,
tela nepoškvrňoval,
vuli nesprzňoval

Lásku manželskú
v tom abych zachoval,
mú milú dieučičku
pak verne miloval,
v štestí, v núdzi, v chudobe,
šetríc jako sám sobe,
amen, dejž to, Bože!