Kódex Jána Fanchaliho - Jóba

Bože, požal toho
smútku žalostného,
čo zlobiví lidé
učinili sú mne,
beze všej príčiny mej
zarmútili serdce mé,
milost sú zrušili

Ach, nemuož težšie byt,
jako kdy dva rovní
v milosti se rozpáli,
sobe sú úprimní
a zlý, nenávistný lid,
inající k nim nenávist,
chtejí jim to zrušiti

Rovne se tak deje,
jako kdy se duše
od tela preč delí;
hleď, jak serdce bolí!
Polituj, Bože, teho,
žes’ tak myslú lehkého
namlovit si se dal!

Ne proto sem tobe
ze trojeho zelí
veneček muj dala,
bych se zarmútila,

než abych pevná byla
teho, čo sem mluvila.
Jináč mi se deje…

Radek jeden zelí,
toť jest byl muj milý,
druhý radek za tým,
hleď na mne okem svým,
tretí, čo sem sklamaná,
nezapomínaj na mne!
Darmo sem úfala…

Ač jest to vina má,
že sem neumela
ptáčka chyteného
varovati jeho,
ale mám v tom nadeji,
že v sídlach mých usterne,
jináč ho zachovám


Rada ti ja jemu klietku
ze zlata upletiem,
z vunného citronu
ložu mu pristrojím,
stuol, stolici z cyprisu,
z hrebičkou a z muškátu
pekne mu pripravím

Pokrm tvuoj má býti
len samé confecty,
mandly a hrozenky,
figy, též cibeby,
nápoj tvuoj muškatile,
pruniol i kireole,
ti prevelmi chutné

Budem jeho kúpat
v vodečkách prevunných,
z ruže a z lilie,
z fialky, šalvie,
sama hlavičku zmyjem,
s pikinardem, olejem
prevunným namažem

A když ho okúpem,
do bielych rúk vezmem,
do lože kmentovej
položím ustlanej,
budem pekne spievati
historiu Heleny,
čo Paris miloval

Tuť bude tvá rozkoš,
také kratochvíle,
čo zdávna žádalo
tvé serdce presmutné;
príleť, nemeškej, ptáčku,
pokad babou nebudu,
milosti užívaj!

Bohu te porúčim,
vinšujemť dobrú noc,
aby ten ptáčiček
priletel v moju moc,
bych ho sobe získala,
teho, čo sem žádala,
amen s ním spívala!