ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Písnička tato zpívá se na tuto notu i na jinou tolikéž.
Složená léta 1564 od J. S.)

Přišel jsem na tento svět
z božského zřízení,
v kterémž jest mnohá práce,
přetežká soužení.

Pomohl mi Pán Bůh k živnosti,
pribejvalo mi statku,
k tomu peněz dosti.

Nemyslil jsem já na to,
že bude proměna,
neustavičná v světě
jest každá hodina.
Štěsti se vrtí sem i tam,
aniž jest ustavičné,
leč rozkáže Bůh sám.

Vídával jsem na světě
mnohé pracovati
do dalekých krajin, chtíc
odtud živnost bráti
sám pro sebe, pro své dítky -
potratili svá hrdla,
přitom i své statky.

Protož zde v tomto světě
žádný tím nepajchaj,
přibajváliť kdy statku,
proměny vždy čekaj,
neb Pán Buoh své nejmilejší
častokrát je zde tresce,
rozličně pokouší.

Jáť jsem se tak domajšlel,
vše z mé práce
a že z toho živnost mám,
an jest vše jináče.
Pán Buoh každému z milosti
uděluje daruov svých
k rozličné živnosti.

Buď ty pilen vždy, jakž chceš,
po světě i pracuj,
hledaj velikých ziskův,
chudinku vždy šacuj,
budeť proměna, než ty zvíš -
nebude po tvé vuoli,
v rychlosti vše stratíš.

Budeť vždy ubývati
peněz, všeho statku,
netrefíš v žádnou živnost
i se vší svú čeládkou.
Uložil Buoh všemu cíle,
by se hříšník sužoval
vždycky, každé chvíle.

Poklady tvé složené
puojdouť již na ruozno,
v které jsi velmi doufal,
trefí se na prázdno.
Přestanou tvoji šperkové,
v kterých jsi se vynášel,
žena i dítky tvé.

Duom tvůj, nad jiné domy
jenž by vystavený,
budeť v kratičké chvíli
velmi ponížený.
Pán Buoh moc svú ukazuje -
kdož Boha svého nectí,
všeckno své stracuje.

K tomu co jest težšího:
kdo jest měl prvé dost,
z rozkoše býti v nouzi
mímo svou navyklost.
Mnozí tě nerádi vidí,
tvoji vlastní přátelé
za tebe se stydí.

Ale najvíc lituji,
že jest čas zmařený,
který se nenavrátí,
ten dar muoj stracený,
kterýž mi byl sám Pán Buoh dal,
abych k budoucí slávě
sobě v něm pracoval.

Neb všecko, co jest v světě,
všeho jest proměna...
Nebýváť velmi vesel,
kdož se rozpomíná
na minulé dobré věci,
kteréž jest již potratil,
hřešíc ve dne v noci.

Což pak ta pyšná sláva,
v kterés' se nadýmal,
den ode dne vždy hojně,
rozkošně hodoval!
Byl jsi v světě všem divadlo -
po malé chvíli, než zvíš,
budeš všem strašidlo.

Protož, lidé rozkošní,
bohatí a pyšní,
nechutnajte zde sobě
tento život časný.
Svět oklamá zde každého,
by pak mel i všecek svět -
i taho chudého.

Muoj milý, věčný Bože,
jenž jsi stálý v božství,
odpustiž mi mé hříchy,
jenž jich příliš množství.
Pomoz 1i k bytu věčnému,
daj mi zde živu býti
k chvále jménu tvému.

Děkuji tobě, tvořče.
Otče můj nebeský,
že jsem se již sám poznal,
jsouc hríšník veliký,
z milositi tvé, vnuknutím tvým,
že jsi muoj věčný Pán Buoh,
z pravé víry již vím.

Ó, lidé milí, všickni,
což vás v světě koli.
buďmž již všiokni živi
Pánu Bohu k vůli!
Děkujmež jeho milosti,
Bohu Otci i Synu,
v sláve na výsosti.