ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Zpívá se na tuto notovanou notu
aneb jako Proč kalina v strouze stojí.)

Jak jest čistá věc z mladosti
živu býti ve vší cnosti,
ostříhati nevinnosti!

Ó, když já na svou nevinmost
pomyslím, kdy na svou mladost,
jaké hoře, jaká žalost!

Hanebněť jsem svuoj věk strávil,
po své vuoli najvíc živ byl,
na budoucí čas nemyslil.

Aniž jsem chtěl pečovati,
nevinnost svou zachovati,
než svou vuoli vždy konati.

Neb jsem živ byl rozpustile,
nepamatujíc té chvíle,
že má svět kratičké cíle.

Neznalť jsem, co jest svědomí,
jaké jest v něm potěšení,
jaké jest v zlém zarmoucení.

Ej, hned, jakž jsem poznal svůj hřích,
že jsem vzdálen daruov božích,
hned jsem měl zármutek po nich!

Smutný jsem byl hned přemíle,
mé svědomí ušlechtilé,
má radosti, každé chvíle.

Stajskal jsem sobě na světě,
pamatujíc vždycky na tě,
mé svědomí, to vše pro tě.
I kdež jsou již ty rozkoše,
v nichž se kochala, a má duše,
ustavičné hody mevše?

Lépe jest bylo umříti,
než takové hoře míti,
nenabytú škodu vzíti!

Uměl bych již ctně živ býti,
bych mohl navyklost změniti
a své vášně umrtviti.

Ale všakť vím, že z milosti
pomůžeť mi z mé těžkosti
Jezus Kristus na výsosti.

Nepoznal jsem, aniž není
v tomto světě potěšení,
jako jest dobré svědomí.

Utěšení v zámutcích mých -
tak poznávám při mnohých
najvětší potěšení jich.

Svědomí ctné všech nás těší,
užívajmež těch rozkoší.
Smilůj se, Bože, nad duší.
Amen.