(Mládencuom v této písničce spasitedlné se naučení dává.
A má svou zvláštní notu.)
Rozpomeniž se, mládenče výborný,
v žádostech svých nesmírný,
kterak rychle pominú tvé žádosti,
rozkoše tvé mladosti!
Navratiž se,
Sunamitis,
čas povstati,
moudrost znáti.
Nechceš dbáti,
pečovati,
než vždy hráti,
hodovati.
Čas máš pryč se bráti,
nechtějž prodlévati.
Pomysliž na své známé tovaryše,
kteříž v rozkoši, v pýše
potratili své kratíčké cíle,
živi jsouc rozpustile.
Kde jich mladost,
jich všecka vsselé,
jejich kratochvíle?
Kde skoky,
pyšné kroky,
noční křiky,
jich povyky,
ušlechtilé jich hlasy?
Minuly již ty časy.
Ostříhaj, mládenče, kvítku svého,
chovaj v čistotě jeho.
Nestracuoj do konce času svého,
nedočkáš takového.
Pro neslušnou,
chlípnou žádost,
potratíš nevinnost,
porušíš svou mladost.
Protožť pravím,
věrněť radím:
Drž se ctnosti
hned z mladosti,
ostříhaj nevinnosti -
neduojdeš lehkosti.
Když spatří Pán Bůh tvou snažnost z nebe,
posilníť mocně tebe.
V pokušeních tvých budeť přítomen,
že nebudeš přemožen.
Když se Bohu
všecek oddáš,
hned prospěch svuoj poznáš,
nepykneš, shledáš.
Z své milosti
z vysokosti
pro tvé cnosti
v tvé mladosti
uvede tebe Pán Buoh
do věčné radosti.
