ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Píseň o pravém vedlé Boha štěstí.
Zpívá se jakž notováno, aneb jako Pěkná Káča trávu žala.)

Kdo chce stálé štěstí míti,
musíť Boha pilen býti,
puovod štěstí z Boha vzíti.

Rozum lidský nezná toho -
jest nás v světě příliš mnoho,
každý hledá štěstí svého.

Jako by lidskou pilností
chtěl sobě každý dovesti,
aby zde byl v poctivosti.

Sám Pán Buoh všem štěstí dává -
jiným rozum, jiným sláva,
jak sám ráčí, tak rozdává.

Tak Bůh ráčil naříditi
a v své vůli zůstaviti,
komu co chce uděliti.

Ó, co jest to stálé štěstí,
kteréž dává Buoh z milosti?
Muož v světě všeho dovesti!

Falešné jest světa štěstí,
kteréž jde z lidské chytrosti.
Než zvíš, pomine v rychlosti.

Lahodná věc štěstím mnohým,
pokudž jim slouží časem svým.
Jak se změní, hned běda jim!

Hanebneť se potom stydí,
zavrženi jsouc od lidí.
Kdož skusili, o tomť vědí.

Ó, co jest těch lidí v světě,
pracujíc vždy v bídě, psotě,
milé štěstí, to vše pro tě!

Tak chtíc štěstí dosáhnouti,
Velmi slavní v světě slouti,
všudy ve všem přednost míti.

Což Buoh v své moci zůstavil,
leč jest sám komu udělil,
nedosáhneť, byť pak král byl.

Žádaj každý Boha svého.
služ věrně při dvoře jeho,
tak vezmeš štěstí od něho.

Kriste milý, daj nám štestí,
pomoz nám toho dovesti.
bychom prišli v tvé království.

Jáť nežádám stálejšího
v tomto světě štěstí svého,
než od Boha nebeského.

Žádné štěstí bez proměny,
nemá člověk v světě jiný,
než od Boha požehnaný.

Agatokles dává radu:
Kdo má štěstí, střež se pádu.
Byl králem z chudého řádu.

Samé ctnosti kvítek vonný
zůstává vždy bez proměny.
Neníť mu zde žádný rovný.

Máš-li štěstí k své líbosti,
nedaj se jemu zavesti.
Pamatuj vždy na neštěstí.

Uměj každý štěstí znáti,
ač chceš na něm pevně státi,
zlé proměny se nebáti.

Kriste milý, daj nám štěstí,
pomoz nám toho dovesti,
bychom přišli v tvé království!

Každý o to vždycky pečuj:
máš-li štěstí, Bohu děkuj,
bez přestání v dobrém pracuj.