ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Zpívá se jako Sedláček z lesa jede, vesele prospevuje.)

Kdož miluje nesmírně
tělesné žádosti,
vykonavši líbost svou,
nabudeť vší tesknosti.

Rychleť pomine líbost
tělesných žádostí.
Rozkošné utěšení
v plač, v bolest svou chut změní.

Jakžkoli kdo rozkošně,
tělesně hoduje,
žádostem neodpírá,
ve všem jim povoluje,

sám všecko sežrati chce,
co Pán Buoh všem stvořil,
jako by nade všecky
najmilejší Bohu byl,

ten svrchované dobré
v rozkoši zakládá,
neb v ničemž Pána Boha
svého se nedokládá.

Ó, ušlechtilá ctnosti,
kde tvá krása nyní,
kteráž někdy vážena
víc než drahé kamení?

Falešná jest naděje
dlouho živu býti,
ctnost hříchem potlačiti,
ve všem ji opustiti.

Ze všeho světa rozkoš
žádná lepší není,
než ustavičné hody
míti v dobrém svědomí.

Aniž jest která rozkoš
kde na kterém místě,
jako radost srdečná,
kde jest svědomí jisté.

Jestliže na tě příde
smrt, těžkost, vězení,
když v svědomí máš pokoj,
žádnáť tu lítost není.

Jakož s člověkem rozkoš
nemuož všudy býti,
kdož má dobré svědomí,
muož všudy rozkoš míti.

Cožkoli zde na světě
muož sladkého býti,
však nad radost srdeční
nemůž chutnější slouti!

Žádný těchto rozkoší
nemuož vypraviti.
Však kdož toho okusil,
ten muož víc povědíti.

Jakož nad zlé svědomí
nic těžšího není,
tak jest v dobrém svědomí
najvetší potěšení.

Epikurus hodovník
té radosti neznal,
neb svrchované dobré
tělesnou rozkoš nazval.
Kriste, pravých rozkoší
daj nám všem dojíti.
Zlé tělesné žádosti
pomoz všem umrtviti.
Amen.