ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Tato písnička od Jana Sylvana před XXX. lety již vydána.
Zpívá se, jakž notováno.)

Spomoziž mi z hoře mého,
mocný, milý Bože!
Spomoziž z něho vyjíti,
nedaj zahynouti!
Vysvoboď z moci ďábelské,
jíž dosáh v zahradě rajské.

Nevinnost mou, dar najdražší,
ten jsem již potratil
v rodičích mých pro težký hřích,
kterýž Adam zplodil.
Nesrozuměl, když ve cti byl,
sobě i všem zle způsobil.

Jsem vždy smutný, na každý čas
neupokojený.
Jsa v velikém soužení,
žádám potěšení.
Nic chudšího nemůž býti,
nebť nemám co víc stratiti.

Odtud hříšný, nepoddaný
Bohu svému jsem byl,
světu, ďáblu, tělu svému
slepě k vuoli činil.
Nespomínajž mých všech zlostí,
večný Bože na výsosti.

Daj, ať z počtu jsem tvých veřných,
věčný, milý Bože,
ať jsem sproštěn všech žalostí,
pomoz mi k milosti.
Nadějeť k jinému nemám,
než že ty mi spomůžeš sám.
Ty znáš chvíli neb který čas,
jak se tobě líbí,
navštěviti, potěšiti,
žalosti sprostiti.
Vždycky čekám, v tebeť ufám,
až potešení tvé seznám.

Jsemť roztržen na vše strany,
nevím, co činiti.
Přikaž větruom pokušení,
ať jsú utišeni.
Rač mi víry přispořiti,
bez níž nemohu snic býti.

Poroučímť se milosti tvé,
spravuojž, ty cesty mé.
Rač mi býti vždy přítomen,
ať nejsem přemožen,
byť víc neřekl nepřítel muoj:
"Žeť jsem já vítěz a pán tvůj!"

V tomto boji kdož ostojí,
kohož ty se vzdálíš?
Kdo zahanben, neb přemožen,
nad kým ruku držíš?
Na nebi, na zemi není,
než v tobě samém spasení.

Ty jsi cesta, život, pravda,
tomu já tak věřím.
Ač rozcestí mnohé sem-tam,
však já na ně nedbám.
Ó, ať v světle tvém vždy chodím
a v temnostech nezabloudím!

Na tom světě mé bydlení
ať mi k zlému není.
Počet dnův mých, kteréž znáš sám,
pomoz, ať nezmrhám.
Ačkoli jest jich na mále,
daj, ať strávím k tvé cti, chvále.

Částka dnuov mých v zlém předešlá,
v marnotratných časích,
nic jiného nepřinesla
než strach za každý hřích,
věčné bídy zatracení,
žádám tvého vyproštění.

Milosrdný, dobrotivý
Spasiteli hříšných,
daj, ať jsem jeden z kajících,
tebe milujících,
čině z hříchův již pokání.
Ó, dajž v dobrém setrvání!

Pomsty věčné, jíž zlým chováš,
té mne rač zprostiti.
Jak sám ráčíš, v mém životě,
zde na tomto světě,
rač trestati, milosť dáti,
hříchův víc nespomínati.

Do skončení, rozloučení
mého v tomto světě
rač mi dáti předce státi
v kajícím životě,
míti tvé ospravedlnění
a potom s tebou bydlení.
Amen.