Ač mne Pán Bůh ráči trestati,
však smrti hneď nepoddáva.
Ačkolvěk zdá se i hněvati,
však těšiti neprestáva.
Tvár zúrivú,
mysl dobrú
vždy k svým zachováva.
I proč se smútiš
a proč mne rmútiš,
duše truchlá?
Hněv Páně rád nositi budu
neb sem jemu těžce zhrešil.
Ať bych se tudy jeho súdu
a spravedlnostěm naučil:
Jeho metlu,
mne pametnú
rád líbati budu.
I proč se smútiš
a proč mne rmútiš,
duše truchlá?
Ač jsem koli v svetě opuštěný,
však v tobe dúfati budu.
Zdanliže ja zahanben budu
při posledném jeho súdu?
vzhlédniž na mne,
k tobě volám verně!
I proč se smútiš
a proč mne rmútiš,
duše truchlá?
Odstuptež vy všickni ode mne,
kteríž činítě nepravosť,
neb sám Hospodin jestiť při mně
a přijal jest mne na milosť.
On zarmúti,
on potěší,
pokorných povýši!
I proč se smútiš
a proč mne rmútiš,
duše truchlá?
Amen
