ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

55
Leta Páně tisícího
šeststého šedesátého
třetího, srpna měsíce,
(Pozoruj, pobožné srdce!).
Bůh pro mrzké něpravosti
60
do naši uherské vlasti
vyslal houfy, připravené
k boji, k válkám spůsobené:
strach, hrůzu křesťanství všeho —
Turka, Tatara lítého,
65
i jiné cizí národy,|
co prudké z přívalů vody,
s vozy a jezdci mnohými,
nástrojemi vojenskými,
kteříž jak přes Dunaj přešli,
70
k Parkanu pokrajsku došli.
Tu hned „běda!“ slyšáno jest,
když spadla chlúba, květ i čest
koruny slavné uherské —
panstvo, zemanstvo rytířské
75
stolic: Prešpurské, Nitranské,
vybráno také Trenčanské,
které chtělo tomu množství
přirozenou udatností
zmužile naprotiv jíti,
80
ven z vlasti jej vypuditi.
Ty přežalostné noviny
města, městečka, dědiny
smutkem, křikem přeplnili,
až rinky, ulice zněli.
85
když rodiče milé dítky,
manželů milé manželky|
bolestně oplakávali, [A4]
potěšiti se nedali.

Již jako vítězství v ruce
90
své nepřátelé majíce,
k Novým Zámkům se valili,
by je sobě podmanili.
Víc a víc meče ostrostí,
ohněm, jeho pálčivostí,
95
střílkami tříhranistými,
i nástrojemi jinými
vidieky, města, dědiny
obraceli v pustotiny,
lidí smrtedlně ranili,
100
bili, hubili, stínali.
Zmužilých, udatných, čerstvých,
silných, stavů pospolitých
lapali, tuze vázali,
přísně s ními nakládali,
105
na oprátkách do zajetí
hnali, dávali v prokletí.|
Smích, hry, žert provozujíce,
sem i tam postrkujíce,
pannám, ženám, ach, násilí
110
bez všeho studu činili.
Statky i zboží chvátali,
loupežství provozovali.
K tomu pokrajské pevnosti
dobývali, silné dosti.
115
Tu slyšáno „běda!“ druhé
pro rany těžké a mnohé,
které i blízkych susedů
jsou potkali — Moravanů.
Lituj toho každá duše,
120
čiň pokání, spamatuj se!

V den třetí měsíce září
tí zlostní, lítí Tataři,
co kaně, kavky, orlice,
na křídlách se vznášejíce,
125
o třech hodinách spolední,
když sem se dal k utíkání|
k Branči,^[6] vysoké pevnosti, [A5]
bych tam obstál s pokrevností,
poslucháči i fautormi,
130
manželkú milú, s dítkami,
které sem před sebou vyslal,
sám pak pro služby pozustal
cirkevní: ku uvázení
rodiček s nemluvňátkami,^[7]
135
blízko od Senice města,
kudy do Kunova^[8] cesta,
na mně padli nemilostní
a štěkali co psi besní,
hrozným křikem handakajíc,
140
hrůzy, strachu dodávajíc.
Měli natažené kuše,
v ruků blysklavé paloše,
kterými mne v šiji bili,
jak jen mohli ze vší síly.
145
Hned koně z koče vypřáhli,
samotřetího zvázali
s čeládků velkomožného|
pana Jana Majthíniho,^[9]
pacholíkem, poselkyní
150
přílišně ochromenými.
I ve mně srdce lekalo,
nadmír se skormucovalo,
že sem se bez rozžehnání
lúčil s manželkú, dítkami
155
a že horký kalich píti
budú v tomto mém zajetí,
kteréž sem podnikl míle
pro Ježiše Spasitele.
Odjeli sme dost maličko
160
k Hlubokému, tu hned všecko
množství Tatarů se zešlo,
(Ó přežalostivé heslo!),
vedouc zajaté senické
muže, ženy, panny herské.
165
Posluchači svého správce
plakali, já posluchače.
Ach, nestojte, co to na nás
dopustil Pán Bůh v tento čas!|
Než nemohli sme společně [A6]
170
rozmlúvat, potěšovat se,
neb ti krkavci bránili
korbáčmi, s pestmi, v tvář bili.
Přijdúc dále na Osuské,^[10]
pole, bahna, jarky úzké,
175
padl se mnú do hlubiny
kůň obtížený břemeny.
Zniknut sem z té sám nemohl,
až mi Tatar dopomohl.
Div byl, že také množství mně
180
nepotlačilo v tom bahně;
však co prorok z své čisterny
vyňat jsem bez ublížení.^[11]
U večer samý přijdouce
na jablonské kopanice,
185
hned ohně rozněcovali,
k ležišti se rozkládali.
Tatar pozoru hrozného,
pozbaven oka levého,
zvlekl šaty knežské ze mně,|
190
až do těla obnažil mně,
vetchú halenku oblekl,
na nohy pančochy vstekl.
Strach, hrůza, prška té noci
zdržela od spání oči.
195
Tatar slepý, šelma chlipný,
hnedky se měl k poselkyni.
Bez studu činil násilí,
prosby, pláč platné nebyli.
To jsou páchali i jiní,
200
mnohým až do umrtvení.

Ráno vstanúc, zas se brali, 4. srp.
by se přes les přepravili.^[12]
V povojníkoch dítky malé,
ty nemluvňátka spanilé,
205
z loktí otců, matek brali,
škrtili, o zem metali.
Kde ještě které stavení
celé v dědině spatřili,
vnově oheň rozníceli|
210
a tak v popel obraceli.
Toho dne k Frištáku^[13] jdúce, [A7]
po sigotech motajíc se,
Turků sme postretávali.
„Pope, pop!“ na mně brekali,
215
svými mečmi fechtujíce,
zamordovati chtějíce.
Tešilo mně, že můj strážce
nedá život v jejich ruce.
Přešli sme tábor turecký,
220
také olaský,^[14] křesťanský.
Z druhé strany Váhu nocleh
měli sme tvrdý v sigotěch,
zemdlení žízní i hladem,
otočení konským stádem.
225
Nohy úzkým putem stáhli,
na nás jako klady lehli,
takže žádné spočinutí,
nedali se ani hnouti.
Žádajíce polehčení,
230
vzali sme pěst, zlořečení.^[15]|
Vzdychat, plakat nezvolili,
k konskému massu nutili
bez chleba i neslanému
a v ohni rozpařenému.
235
Toho ač sem nezakusil,
však sem si jej příliš zhnusil,
volíc bez pokrmu všeho
trvat až do dne pátého,
majíc malé občerstvení
240
z kaluží, mutných čisterní.
Proč ne? Spasitel víc pro mne
znášel hlad i horké žízně.

Na pátek prvního týdně, 7. srp.
temeř o osmé hodině,
245
veden sem z sigoti pěší
na vinohrady nejvyšší.
Tu mně sila opustila,
neb cesta blatnivá byla.
Klesal a padal jsem těžce,
250
na koně opírajíc se.|
Tatar viděl zemdleného,
(ne slepý, tovariš jeho), [A8]
ač nemnoho mi zhovíval,
však předce oddechnutí dal.
255
Tu mně posilnila sladká
kříže Kristova památka:
Kterak on na svém rameni
nesl až do unavení
na příkrú horu Golgata,
260
kdež byla zločinců stráta,
na kteréž vysvobození
svět dosáhl i spasení,
že i mně zhůry nastane
z vazby sproštění žádané.

265
Stalo se, jak sme tam přišli
a na ten příkrý vrch zešli,
chcem-li jíti, mně se ptali,
„kajtarba“,^[16] by mne prodali
do tábora tureckého,
270
Moldánů,^[17] neb olaského?|
Pakliže mne neprodají,
že hned hlavu sečít chtějí.
Přivolil sem tomu míle,
takže ihned od té chvíle
275
má žádost byla srdečná,
aby Bůh, tá múdrost věčná,
mne dal u Turka milosti
své lásky také nalézti,
jakovej u faraona
280
našla věrnost Jozefova.^[18]
Bůh cesty naše spravoval,
přímo k Olachům ukázal.
Mnozí hned svú vůli měli,
aby mne sobě dostali,
285
než jeden pán urozený,
jmeném Vulkuli^[19] řečený,
počal se o mne jednati,
Tataru plat slibovati.
Ponúkal nejprv třidceti
290
tolarů,^[20] chtěl-li by vzíti?
On slyšíc to, rozzlobil se,|
spátkem se mnou obrátil se, [A9]
bijíc, hrozíc sečím hlavy,
smrdutý pes a vlk dravý.
295
Bezpochyby anjel Páně
zastavil ho nenadále.
Stoje, s sebou rozvažoval
a mně vnově se spytoval.
chcem-li spátkem jít k zabití.
300
čili se uponížiti.
prosíc pána, by polepšil
plat a mně od smrti sprostil?
Nato sem promluvil k němu:
„Pozoruj, rozumej tomu!
305
Jaký zisk budeš z toho mít,
jestliže mně hlavu chceš snít?
Lepší tolar, pět neb deset,
než mne k smrti vest zas naspět.“
Vrátil se k urozenému
310
zemanu a pánu tomu.
Jak mnú namítal, on viděl.
proto nade mnú lilost měl.|
hned padesáte odčítal
tolarův,^[21] Tataru je dal.
315
Mne pak těšil i s jinými
tovariši, příbuznými,
abych byl mysli pokojné,
že sou i oni křesťané.
Dál se mne pilně spytoval
320
na stav. A zprávu sem mu dal.
On zalíbil mne velice
a přijal za svého otce.
Sliboval v své vlasti milé
pohodlí všelijakové,
325
bych na jeho dvuch synáčků
vynaložil péči všecku
při jich vynaučování
v kunštích, v literním umění.
Tu mně pán můj polehčení
330
spůsobil, dal obživení.^[22]

V ten den tragedie hrozná^[23]
u Frištáku jest spatřína.|
Vezír^[24] starce neduživé, [A10]
muže i ženy churavé
335
kázal pojednú kliditi,
mordovati a hubiti.
Leželo tam na tom místě
některé sto, věř mi, jistě.

Dosti po maličkém čase
340
s Olachy v známost dal sem se,
kteří lílost se mnú měli,
mně konečně slibovali,
prohledajíc na stav kněžský
a že sem služebník božský,
345
že chtí prosit pána mého,
nech penězmi spokojit ho,
by mně propustil svobodně
pro jistú odměnu Páně;
což vskutku věrně konali,
350
než obdržeti nemohli.
Hledali i příhodnosti,
by mně k frištácké pevnosti|
mohli nějak sprovoditi.
Nechtělo se tam dařiti.

355
Ve středu týdně druhého, 19. srp.
po odjítí tureckého
táboru, k Novému Zámku
hnuli sme se od Frištáku.
Přenocujíc v jednom poli,
360
na druhý den sme dospěli, 20. srp.
ještě zdaleka střílání
jako veliké hřímání
slyšeli sme a spatřili
letící ohnivé kuli
365
při dobývání Nového
Zámku, dost upevněného.
A ač právě náš rytířský
odpíral dost houf křesťanský,
však nemohl nic dovésti
370
proti takovému množství,
neb jak ve dne, tak i v noci
spočinout neměli moci.|
Též jináče Forgáč Adam,^[25] [A11]
generál slavný, grof a pán,
375
s vítězi a s udatnými
vojáky znamenitými
nemohl obstáti více,
příliš obklíčení jsouce.
Kusy hradbu rozváleli,
380
valy také vyrovnali,
takže již mohli do města
valiti se příliš zhusta.
Vidouc své velké neštěstí,
v akord šli Novozámetští.^[26]

385
Měl sem pod Zámky Novými
pohodlí mezi jinými,
každodenní rozmlouvání
s našími vězni křesťany
náboženství obojího,
390
také stavu duchovního,
kteří sme nemohli v štěstí
znésti se, znesli v neštěstí:|
však že to ne v náboženství,
než v společném tovarišství,
395
neb radost jest v stavu bídném
spolu trvat v losu jedném.

Zatím navštíven sem zase
jiným křížem v malém čase:
velmi přetěžkou nemocí,
400
z niž mně nižádný spomoci
nemohl; až v třetí týden
ten, jenž jest v Trojici jeden —
sám Pán Bůh drahou pomocí
přispěl, ráčil mne spomoci,
405
paměť mú řídíc, spravujíc,
trpělivost dodávajíc.

Dálej milost, kterou můj Pán
dal nalézti tam ze všech stran,
u vejvody olaského,
410
pánů stavu rytířského,
oficírů i dvořanů,|
všech pospolitě zemanů, [A12]
víc a víc se rozmáhala,
k dobrému dopomáhala.
415
Nábožností i slzami,
skroušenými modlitbami
každý byl žádostiv mého
vysvobození pravého.
Věrně za mne pracovali
420
u pána, jeho žádali,
slibujíc desetnásobne
summu položiti za mne.
I sám sem často nastával,
chce-li, bych se mu šacoval,
425
neb na místo syna mého
přijat, k tomu spůsobného,
by dítky v pilném učení
měl k liternímu umění.
Ale tím vším on pohrdal,
430
neb mně velice miloval.

Zas spůsob jiný hledali|
a mě dobrě fedrovali.
Zvláštní pán a grof olaský,
vpravdě upřimný, křesťanský,
435
před vyvedením v pondělí, 16. říj.
když sme společně snídali,
takto jest mně potěšoval
a dobrú náději dával:
„Jestli jináč nemůž býti,
440
bychme tě mohli dostati,
furabimur,^[27] ukradněme,
k svobodě dopomůžeme!“
O půl noci dne druhého 17. říj.
poslal dvořenína svého,
445
aby mne ze sna probudil,
neb konfug pohotově byl.
Ja nevědouce, co by chtěl,
neb sem ještě zprávu neměl,
skřikl jsem, že mne ublížit
450
chce kdo, že mne kepenek vzít.
Vtom se s sluhy obudil pán,
co by mi bylo, sem zeptán.|
Pomyslil sem: „Snád to milá [B1]
žádaná hodina byla,
455
štěstí mně v ústret jdoucího,^[28]
potěšení nesoucího.“
Ptajícím sem odpověděl,
že sem velmi hrozný sen měl,
jako by mně Tatár lítý
460
chtěl násilí učiniti.
I stalo se utišení,
než v mé mysli skormoucení.
že sem také příhodnosti
nebyl pilný v bedlivosti.
465
Žádostně čekal sem rána,
by mně byla zpráva dána,
co by to obuzení mé
znamenalo zvláštního mně.
Když sem vstal z ležiště svého 18. říj.
470
na usvítě dne druhého,
bych obětu Bohu Pánu
s díkčiněním modlitebnú
na přerozkošném trávníčku|
odevzdal s vrúcností všeckú —
475
kdež mé bylo každodenní
místo slz, proseb, vzdychání,
tam sem pohledával pilně
Boha mého, žádal silně,
aby popřál z své milosti
480
manželce trpělivosti,
jak mně: bude-li se líbit,
mne když ráčí vysvobodit —,
tu se ke mně dvořan blížil,
kterýž mně v noci vzít mínil,
485
proč sem skřikl, domlouvajíc.
však naděje dodávajíc,
s upomněním, bych bedlivý
byl u večer a čujlivý,
že pán toho chce dovesti,
490
co přislíbil, dá Bůh štěstí.
Z toho sem vnově potěšen,
z druhé strany zas předěšen.
neb mne můj pán víc od sebe
nechtěl pouštet v první době.|
495
Sluhům svým přísně poručil, [B2]
z kterých jeden můj Jidáš byl,
aby na mne pozor měli
a z očí svých nespúštěli.
takže sliby mé splniti
500
panu Lipskému v zajetí,
meštěnínu trenčanskému,
muži vzáctnému, slavnému,
urozeným dcerám milým,
v témž losu, Pap-Janoščiným,
505
nemohl sem, že přijdu k ním
prv před vysvobozením mým,
neb skrze mne psáti chtěli
svojím, by kde sú, zvěděli.
Dal sem se na boží milost,
510
vezma na se trpělivost.
Abych pak mohl spokojiti
pána, víc ubezpečiti,
že neobmýšlím takého,
bych se chtěl sprostiti jeho,
515
prosil sem, by mně dal šaty|
z bagariji^[29] udělati,
kterú s futrem hotovú měl,
by mně takovú zaoděl.
Tomu byl velmi povděčen
520
a z strany mé ubezpečen,
odeslal s sluhem k krejčíři,
dal vzít dostatečné míry.
Vtom sklonil se k skonání děn.
Boha horlivě vzýval sem,
525
by mne, služebníka svého,
neopouštěl nehodného.

Při hodině jedenácté
můj pán k večeři strojil se.
„Pater, comedere veni“,^[30]
530
žádal, by sme spolu jedli.
Jdu; aj, se vtom posel zjevil,
kterýž mně již zprávu dal byl,
kdy u večer přijde zase,
bych dal pilný pozor na se.
535
Rukú sem jen dal znamení,|
chtíc namále mít zhovení, [B3]
dokavádž se sprostím pána,
neb večeře přistrojená.
Těžko sem to na něm získal
540
(Bůh sám tak chtěl), by mne nechal
a od večeře propustil.
Sám pak tak sem spůsoben byl,
jak by sen na mne dotíral,
nebo pro nemoc omdléval.
545
Proč promluvil: „Pater, abis
k odpočinutí, fac dormis,“^[31]
neb nerozumel latinské
řeči, než grecké, olaské.
Vstal a šel sem bez meškání,
550
vezmouc od něho sproštění.
Sluzi seděli u ohně,
z očí svých nespustili mne.
Při nich padl sem na kolena,
žádajíce Hospodina,
555
by poslal anjela svého,
strážce, původce věrného.|
Vstavše, do búdy mej všel sem,
jak obtížen prílišným snem.
Okénce zacpal sem spředu,
560
kudy sem všel, senem, slámú,
pozadu udělajíce
jiné (Měl sem dosti práce).
Skrz to ve mnohém upění
dost těžko sem vytažený.
565
Třásli se kolena, ruce,
nemocí zemdlená jsouce.
Služebníci večeřeli,
žerty měli, rozprávěli,
že mne nečuli, sem poznal,
570
v naději se posilňoval.
Čtvernožky málo sem odšel
tam, kde na mne čekal posel.
Pojal mne s jinými spěšně,
dovedl k heroltu šťastně.
575
Přijal mne s velkú radostí,
vzdal chválu Bohu z vděčnosti,
k feldmaršalkovi hned poslal|
služebníky, jemu kázal, [B4]
by ti, jenž jsú spořádaní,
580
mne provedli bez meškání.
Ptal sem se jeho milosti,
pána velikomožnosti,
čím bych se měl odplatiti.
„Ničím, jen preces chcem míti.“^[32]

585
Spočinuli sme tej noci
v jejich táboře na konci,
neb byla tma velmi hrozná,
ku jezdění nespůsobná.
Ve čtvrtek včas na svitání 19. řij.
590
koníci k tomu vybraní
vzali mně na hovádko své
dostatečně osedlané.
Tak přes bahna i marasty
šli se mnú náhlú rychlostí,
595
v nichž koně plovat museli.
Bázeň velikou sme měli.
Však jak skrz tábor olaský,|
bahna hluboké, marasty,
tak skrz první i druhú stráž
600
přešli sme, přišli k Gutám včas.
Na šífu přes Dunaj šťastně
převeden sem. Tu zešli se
pan kommendant rytířského
stavu, též soldáti jeho.
605
Pater Lingo, jesuita,
také se tam se mnou vítá,
jenž se byl vyptal od pána,
jemuž i svoboda dána,
by sprovodil propuštěných
610
k Komárnu, Rábu některých.
Kommendant v vojnách skušený,
zběhlý v literním umění,
při svém obědě mně zdržel.
choval hojně, rozkoše měl.
615
Toho sem já, jsouce zemdlen,
potřebný byl, tím občerstven.
Při posezení té chvíle,
majíc slušné kratochvíle,|
o náboženství otázky [B5]
620
míšeli sme bez překážky.
Odpovědi když sem dával,
bedlivě je rozvažoval,
rozněcujíc se v milosti
ke mně; měl mne v uctivosti.
625
Zatím příhodnosti hledal,
by mne do Komárna vest dal.
Než jeden pán urozený,
kterýž byl v tom posezení,
na svůj koč mne vzíti slíbil.
630
Slib svůj dostatečně splnil.
Oddal se k Komárnu městu
s patrem Lingem, mnú, tú cestú.
Tu sme k pána rytířského
grofa a pána Zriního^[33]
635
táboru přišli, s mnohými
vítali pány slavnými.
Zatím sme se potkávali,
když se již navracovali
z vítězství, kteří kořisti|
640
nesli s velikou radostí
z prvnějšího potýkání
s Turky, Tatary, pohany,
naposledy s samým grofem
Zriním, šťastným bojovníkem,
645
kterémuž jest spůsob mého
vysvobození divného
vysloven, jemuž byl vděčný
rytíř udatný, válečný.

K Komárnu sme večer přišli
650
a tak do pevnosti vešli.
Dal mne před sebe pozvati
grof Puchaim,^[34] se doptávati,
kterak bych byl zavedený
do tatarského vězení.
655
Když sem o všem vydal zprávu,
byl velmi povděčen tomu.
Poručil, jimž náleželo,
co by mně potrebné bylo
zaopatřit dostatečně,|
660
pokrm, nápoj dáti spěšně. [B6]
Měl sem, co duše žádala.
Bůh tak chtěl mít, jemu chvála!

V druhý den^[35] příhodnost zase 20. říj.
do Rábu ukázala se.
665
Než pozdvihli se v den třetí 21. říj.
bouřky velké, vlnobití.
Pohružovala se lodě
příliš na dunajské vodě.
Víc než do třidceti bylo
670
těch, jenž se se mnou plavilo.
Nebezpečenství vidouce
plavci, hnali vesly prudce,
aby mohli k druhej straně
zastaviti lodi zdárně.
675
S učedlníky sem prosil
Pána, by větry utišil.^[36]
Bůh nám ráčil dopomoci,
zač buď chválen dnem i nocí.|
Do Rábu bezpečně sem všel,
680
s pánem farářem se zešel,^[37]
cirkve uherské dost slavné,
upřimným evangelitské,
jemuž sem byl k podivení
olaským rouchem oděný.
685
Ale když, kdo bych byl, zvěděl,
radost spolu s manželkou měl.
Po slova Páně kázání
cirkvi sem kommendovaný,
kteráž vedle své možnosti
690
mně napomohla s vděčností.
I tí nuzní žebráčkové
co přijali, to dali mně.
Líbajíc tvář mou i ruce.
pláč s radostí míšejíce,
695
při sobě do třetího dne
držel, nechtěl propustit mne,
choval při stole svém vděčně.
tělo oděl dostatečně.
Tak když sem sproštení žádal.| 23. říj.
700
testa svého zavolat dal [B7]
pan farář, muže vzáctného,
měšťana znamenitého,
by mně on na hovádkách svých
odvezl do Hradů Starých.
705
Tomu rád velmi povolil,
dostatečně se přistrojil.

Hned po frištiku v pondělí
z Rábu města sme vyjeli.
Do Starých Hradů bezpečně
710
přišli sme. Tu hnedky vděčně
správce cirkve^[38] té nás přijal,
večeři, nocleh s darem dal.
Tam se z Kepčína^[39] v úterí
spatřiti dali massáři,
715
kterýmž sem rekommendován,
od nich přijat, opatrován.
Byla dosti cesta zdárná
do Kepčína, pohodlná.
Na faře sem přenocoval,|
720
kdež sem milé pohodlí mal,
dar i dobrú radu přijal,
ráno sobě nestěžoval
navštívit velkomožného
Listiuse přítomného.
725
Mne rada ta vděčná byla,
má přítomnost také milá.
Pán, jeho velkomožnosti, 24. říj.
přivítal mně s uctivostí.
Bedlivě to, co sem pravil,
730
rozvažoval, v pamět zložil,
přejíce mne toho štěstí,
které Bůh dal sám z výsosti.
Kázal koně přistrojiti,
mně pokojně sprovoditi
735
do táboru německého,
u Prešpurku ležícího.
Činil sem poděkování
za průvod, obdarování.

Bera se zase svú cestú,|
740
přišli sme až k tomu místu, [B8]
kde byl gróf Monte Kukuli.^[40]
K němu přijít měl sem vůli.
Tu od jeho vznešenosti
přijatý sem s uctivostí
745
právě, když se k sacrum strojil;
žádán, abych přítomen byl.
K obědu po dokonání
chtěl mne mít generál slavný,
chtíc dále o mém zajetí
750
vše, jak se dálo, zvěděti.
Po kratičkém vyjádření
obdržel sem propuštení
i konfug až do Prešpurku
skrze armádu německou.
755
Tu přijdouc, pilně sem se ptal
na syny mé; zprávu sem vzal,
že by v gymnasium byli,
kde právě svůj oběd měli.
Ne hnedky poznali sou mne
760
pro šaty dítky mé milé.|

Než prv Jeremiáš z řeči
merkoval mne, můj syn mladší.
V náhlosti ke mně pospíchal.
Starší za zemana uznal,
765
Stephanus, žádajíc k stolu
s mládeží školskou pospolu.
Studiosi, jich vlídnosti,
vtom skřikli, dali návěští,
řka: „Pan tatík vpravdě on váš,
770
těší se z toho každý z nás!“
Tu hned se ke mně chápali,
hlavu i ruce líbali.
Pro radost slov nezbývalo
mně, jím se nedostávalo.

775
Ze školy dálé hral sem se
navštívit Kačeriuse,^[41]
písaře města slavného,
fautora mého zvláštního.
Možné není vypraviti,
780
kterak a jak sem přijatý.
Jeho milost s svú manželkou, [B9]
dítkami, pokrevnou částkou^[42]
nadmír vesele plésali,
hned hospodu v domě dali,
785
přes týden štědře chovajíc,
dostatečně opatrujíc.
Jich slavné dvojíctihodnosti 26. říj.
po službách svých pobožností,
povědomí příští mého,
790
mně s vinšem v ústret jdoucího,
v chrámě se vší uctivostí
přivítali a vděčností,
k tomu společně i jiní
z okolních měst tam přítomní,
795
žádajíce požehnání,
nový prospěch, pokoj, zdraví.
Radě slavnej mně schválili,
promocii obdrželi.^[43]

V Prešpurku posla sem najal,
800
na Branč zámek spěšně vyslal|
k hraběti osvícenému
Ludovíkovi Nyárimu,^[44]
patronům cirkve^[45] senickej,
pospolitě obci všeckej,
805
zvláště mej manželce milej
s dítkami co osiřalej,
abych o mé přítomnosti
jich ujistil, s tou žádostí,
by nadlúho nemeškali,
810
čím spíše pro mně poslali.
Posel došel s žádostivú
již všechněm zdávna novinú,
přijatý jsouce s radostí,
s ochotnou dobročinností.
815
Manželka má, duše milá,
ne hned tomu místo dala,
až uhlídala psání mé,
kteréž bylo zřetedlné.
Vyslali pro mně statečné,
820
urozené muže, vzáctné:
Balthazaridesa Jana,|
spolu i Salay Pála.^[46] [B10]
Tak s stráží božskú, anjelskú
vybrali sme se z Prešpurku.
825
Tú cestú bezpečně jdouce,
přispěli sme do Senice.
V chrámě svatém zhromáždění
v pátek při hodině ranní,
své sliby splnil sem Pánu
830
za milost mně prokázanou
v písněch i chválách nábožných,
v rozjímáních utěšených.

Odtud sme se obrátili
k Branču, kdež společně byli
835
páni, chudí, muži, ženy,
má manželka i s dítkami.
Tu v ústrety přicházeli,
kteří mně prv spatřit chtěli,
pana grofa služebníci,
840
pan Zongor Jánoš, chválící
divné skutky Hospodina,|
jichž jest všecka země plná.
Pod šanci maličké dítky
nejprv, zatím houf veliký,
845
obec pospolitě všecka
s plésáním slušným, senická,
mně vítala, podávala
ruce, slzy vylevala.
S dcerkú, syny manželka má
850
teměř pro radost zemdlela,
políbení dávajíce,
hlasitě vykřikujíce:
„Má koruna, má sláva, čest^[47]
odňatá, zas dána mi jest!
855
Má potupa, pohanění
obráceno v požehnání,
mé slzy, můj pláč, kvílení
v radost, sladké potěšení,
k nepřátel mých zahanbení,
860
pro budoucí napravení!
Již budem mít na tom dosti,
buď chválen Bůh na výsosti!“|
Já jak sem byl spůsobený, [B11]
mně vypravit možné néni.
865
Na Branči Jan Sentkeresty,^[48]
správce cirkve sobotišský,
když mne uhlídal, vděčný byl,
gratulacii učinil
v jméně jich osvíceností:
870
pána grofa, s uctivostí,
i jejich velkomožností,
mně vždy vážných v pobožnosti:
paní Šándorky Marii,^[49]
Ferencey Anny Nyári,
875
kteří z mého navrácení
měli radost i s dvořany,
z vnitrnosti svého srdce
v Bohu Pánu veselíc se.

Naposledy to, v pátý den, 7. list.
880
přišla dcera s milým vnukem,
Anna Pilárik,^[50] vážného
muže, dvojíctihodného|
Johannes Hadikiuse
manželka. S plésáním srdce
885
mně vítala, mně líbala,
na mé ramena padala:
„Vitej náš vězni přemilý,
moci boží nám zas daný!
Budiž jemu chvála věčná
890
za spatření, nekonečná;“
která před tím z zarmoucenej
noviny o těžkosti mej
strany zajetí zemdlela
a do nemoci upadla,
895
vypravujíc, kterak mnohé
modlitby všudy se za mne
k Nejvyššímu odsílali,
vysvobození žádali.
Modlitby sou připuštěny,
900
vězeň z vězení sproštěný.|