ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

165
Díkčinění modlitebné
k časům těmto spůsobené.

Všemohoucí, ó Bože náš,
kterýž všechno v svých rukou máš,|
děkujeme milosti tvé, [C7]
170
žes’ nás v úzkosti předešlé,
v boji, válce i v drahotě,
v rozličných bídách i psotě
ráčil předivně zachovat,
chránit, zastávat, retovat,
175
když spomocníka jiného,
krom tě, nebylo žádného.
Ó naděje opuštěných,
Pane, obránce soužených!
Nerač, prosíme, tvé dítky
180
více v tom strachu držeti.
Popřej radějí pokoje,
ukroť roznícené boje!
Nakloň k jednotě vrchnosti,
ať nabudou pobožnosti,
185
aby se, v slově zjevenej,
něprotivili pravdě tvej.
Oddál hlizy, vředy škodné,
těžké nakažení morné,
strachy tureckého meče,|
190
kuše tatarského střelce.
Sprosť všech pokriků vojenských,
kteřížto životů ženských,
dítek, viníc nešanují,
rozráží, hubí, mordují.
195
pálí města i dědiny,
obracejí v pustotiny.
Chvácí zboží, statky, jmění
bez všeho politování.
Lidí vůbec, muže, ženy,
200
spanilé mládence, panny
bez rozsudu — důstojného
stavu, neb poníženého —
berou, váží, postrkují,
v službu těžkou podrobují.
205
Starce pak věku zešlého
ostrostí paloše svého
z světa klidí, jich krev žerú,
lítost potvor na se berou.
Nebudeš-li sám stát při nás,
210
neobstojí nižádný z nás.|
Ta zvěř cirkve tvé vinici, [C8]
přeukrutní protivníci,
všecku docela podvrátí,
by hroznů nemohla dáti.
215
Tak slovo tvé, v němž spasení,
přijde s slávú v pohanění.
Protož procíť sám pro tvou čest.
zetři jejich podvodnou lest
a přikaž každému stavu
220
v lásce vzdělávat tvou slávu.
Meč, jenž dost krvi nevinné
vylil, něch též v své místo jde.
Tak pozustalé příbytky,
vrchnosti, rodiče, dítky
225
opatruj sám dostatočně,
vylej požehnání věčné.
Navrať zajaté křesťany
zarmouceným k potěšení.
Vdovy úzkostmi zevřené,
230
s sirotkami opuštěné,
neopúštěj, buď jich otcem,|
manželem, mocným zástupcem.
Slova tvého drahé símě,
do srdce našeho země
235
vsáté skrz věrné dělníky,
nech prospěch béře veliký.
Dej hojné země úrody,
ať nevezmou žádné škody.
Dej oděv, potřebnou živnost,
240
dobrou, milostivú vrchnost,
kteráž by tvých prikázání
ostříhala bez přestání,
svých chudých slušně řídila,
správu církve povážila,
245
jsouce jejich chovačemi,
dobrotivými pěstounmi.
Když čas přijde k vykročení
z tohto bídného údolí,
rač nás všech přijíti k sobě,
250
kde ty bydlíš sám, do nebe.
Stádečko to pozustalé
žádá spolu vroucně, malé,|
pro Syna tvého milého, [C9]
Ježiše, pána našeho,
255
jenž s tebou i s Svatým Duchem
v nebesích kraluje. Amen.