Prvotiny

Sedával jun u Dunaje valných vln,
před ním ubíhal zvádivý časů čln
a jinoch hrdý na Tatry nemě zřel,
v písní uháněl duše své bolný žel:
a v víru želu prse se zmítají
a v želu síla vzmáha se potají.

Zmužil se jinoch — ňádra se zvlnila,
dozřela velká v duchu velkém síla
a kdo junáckou hrdinností hoří,
volně pospícha pod jeho znamení:
Tatry jsou štítem, naděje prápory
a hudbou jestiť nepřátel zuření.

Ajta veselou, bratři, pějte píseň,
zapřete trudnou bázlivosti tíseň.
S velkým půjdeme na moře veslářem,
on nás povede duše své požárem.
A když i bouře budou i hromy výť,
nehřeš Slováku — v bouři s ním slavně jít!