Prvotiny

Pojď, ó, moje milá,
k srdci tě přivinem,
hromem moje srdce,
ty biješ šepotem:
ja vás rád slýchávám,
kdy je tichost svatá,
ono mne povznáši,
ty jen vždy: „ta ta, ta…“

Kdy máj o půlnoci
duše — svety lítá,
ty sobě co dítě
šepleš: „ta, ta, ta, ta…“
Ty mne tiše budíš
ze sladkého spání,
jakby se v okénko
vtíral vrabec ranní.

S věčnotokým časem
ty vjedno pospíchaš
žítí, hynout slávě
vážně mi zpomínaš!
Hej, „ta, ta, ta, ta…“
srdce bít přestane,
ale naše sláva
k životu povstane!

Pojď, ó, moje milá,
k srdci tě přivinem,
hromem moje srdce,
ty biješ šepotem…
Hej, „ta, ta, ta, ta…“
Srdce bít přestane, 
ale naše sláva
k životu povstane!