SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

A. S. Puškin: Bouř…

[1]


Bouř nebesa mhlou pokrýva,
víchrem sněžným v cval letí,
to zavýva jak zvěr divá,
to zapláče jak děti,
to po krově v rozvzteklení
slámou rázem probírá,
to jak poutník opozděný
nám v okénko udírá!

Naše ovětchnulá chyžka
jak je smutna, jak temna?
Cože ti je, má stařička,
žes’ zamlkla u okna?
Či si bouře zavýváním,
duše má, tak zmořena,
čiže asnád pod bzučáním
dřímeš svého vřetena?

Rázem, družko ukochaná,
bídné junnosti mojí,
rázem pime z toho džbána,

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
ať nás slastí napojí!
Pak mi zpívej, jak krtice
tiše za mořem žila…
Pak mi zpívej, jak děvice
na vodu za jitra šla.

Bouř nebesa mhlou pokrývá,
víchrem sněžným v cval letí,
to zavývá jak zvěř divá,
to zapláče jak děti.
Rázem, družko ukochaná,
bídné mladosti mojí,
rázem pime z toho džbána,
ať nás slastí napojí!



[1] A. S. Puškin: Bouř… — v ruštine názov Zimnij večer. Preklad nedatovaný — pravdepodobne jeseň 1842 (podobne aj ďalšie štyri Vozárove preklady Puškinovej poézie). Rukopis prekladu posudzoval na verejnom zasadnutí bratislavského Ústavu Ján Gáber (zápis rukou Ľudovíta Štúra).

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama