Slowenskie piesně

(Slowenskie piesně)

Poznamenánj. Wſſeobecná prawidla, podlé nichžby ſe ſlowenſky (ne ſlowacſky, nebo my Slowáky, a gazyk náš ſluge ſlowenſký) pſáti mělo, dáti, geſt něco nemožného. W každé ſtolicy ſe ginače mluwj. Zde gen neypotřebněgſſj: Slowácy čeſké: ů, uo wyſlowugj zlehaučka a gemně, téměř gako wo: můg, twůg, ſwůg, kůň ic. ic. mog, twog, ſwog, kwoň ic. ic. — čeſké au, ou, (ú), brzo gako au; s tebou, s matkou, instrum., brzo gako dlauhé ú: idú, neſú, ic. plur. t . g. gdau, neſau ic. — čeſké dlauhé j někde gako ie, čti: ge; wiem, wiera, bielý ic. ic. gindy gako Čechowé — čeſké ě, t. g . ie, někdy gako ie: diewka, čti dgewka, pieſeň ic. někdy gako e: pekný, werný ic. někdy pak gako Čechowé: tělo, děti, — Čeſké ř dokonce newyſlowugj, kromě že w několika málo ſlowjch rj, ri, čti : rg, mjſto něho magj: rieka, čti: rgeka. Gak mnoho v nich z ſtaré čeſké ortografié a z ſtaroſlowanſké gramatyky pozůſtalo!