ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Z Morawy, w Srpnu 1816.

- „Co gſem z P** wyſtaupil, ani giſkry náklonnoſti k báſnjřſtwj nepocýtil ſem, aniž, mnjm, ſe k němu přimamiti dám. Weliké přjčiny mne k tomu vſtanowily. Popatřte na celau Literaturu naſſi. Gaké mezery k wyplňowánj!? Gaké poſſkwrny k wymazowánj! Kolik polj newzdělaných! A my, gichžto powinnoſt geſt, chyby gegj, podlé hřjwna každý ſwého wyplňowati, newhod wlaſti, a nám k hanbě! napoſledy wždy gen báſniti a — blazniti budem? Zdaliž (dle počtu) báſnjřů čeſkých nenj — Legio? A kde který zeměpiſec? Kde přjrodopiſec? Kde hmoroſlow? (?!) Kolik pak aſy děgopiſců? (!?) Kolik miſtrů w giných vměnjch? Hanba nám! pravjm. Zdaliž mi wſſickni, genž pro wlaſtenſtwj horliti ſe zdáme (!?) negſme podobnj oněm blazniwým podmanitelům, kteřjž předſtiragjce, že chtj národu (blaženěgſſjmu) pomocy , wytrhſſe geg dobrotiwému Králi, pod ſwé tyranſké žezlo podrobugj? Chceme lidj od milowánj giných lepſſjch Literatur k ſwé — ač toho nehodné, nakloniti. Powažte, Přjteli, této wěcy, an we wſſech knjhách naſſich ani ſneſytedlné známoſti přjrozenj — dočjſti ſe nelze. Řeč naſſe geſt tak ſpanilá, tak wýborná, giſtě milowáný hodná! — ale Literatura. Zneyme ſe gen k prawdě, tak gak nynj ſtogi, ſrownaná s druhými — ani toho wáženj, kteréhož požjwá, nezaſluhuge. Pomyſlte gen, wždyť bez pomocy ſauſedkynj ſwých, ani gednoho polovčeného muže vtwořiti nemůže. Myſljm , že Wám to také k ſrdcy půgde. Gá tedy od báſněnj k vměnj z čela přeſtupugi, ač ſe to přjrozeně rozumj, že w ničemž epochy nedowedu; aniž na mém obracenj Wlaſť ničehehož nezýſká: ale povpoſtánjm aſpoň žádoſti poslauženj milé wlaſti.“ —

— „Zpěwy národnj pilně zbjrám, negen ſám ſobě předřjkati dáwage, ale y giným, aby mi ge pſali, poraučege: Tak geden včitel ſſkolnj, tři mjle odemne wzdálený, kázal ſſkolákům ſwým, aby každý, co kdo vmj, pěſnj ſepſal. Těch ſem ale geſſtě neobdržel. Wſſak o gegich duchu muſým Wám něco powědjti. Geſtliže w ſrbſkých, které ſme čtli, wždy něgaký wtip, kterýž kráſu gich půſobj, tuto tomu odpor. Gá ſem aſpoň doſawade žádné té nedohledal, kdežby něgaký tour ingénieux fe nacházel. Ale w lyricſké wěcy (?) tjm wětſſj záſluhu magj, poněwádž wſſudy ten neyautlegſſj cyt panuge. Gá ſem ſe giž několikráte podiwil tomu, když gich gako z pauhého přjrozenj poſſlých powažugi, ne gako Hans Sachs-owých, od nichž ſe gako nebe od země oddělugj. Téměř wſſudy začjnagj od něgakého pěkneho předmětu w přjrozenj, od něhož beze wſſeho ſpogenj k ſamému cytu přicházegj. Totě tón idyllický, kterýžto tuſſjm, y v Slowáků geſt ic. ic.“ —

Blaze těm čackým prſaum, w nichž hned z mládi tak ſſlechetné ſrdce bige! Komuby ſe toto kratičké, ale gadrné zljčenj naſſj Literatury přepiatým býti zdalo, toho na Liternj Přjlohy k Wjdeňſkým Čeſko-ſlowenſkým Nowinám l8l5, čáſtky prwnj, čjſlo 1. a 2. odſyláme. Nelze ſyce zapřjti, a filozofié přjběhů člowěka a geho wždělánj w rozličných národjch toho zřegmě dokazuge, že ſe báſnjřſtwjm a filozofij brána k oſwjcenj rozumu a k wzdělánj oſtatnjch vměnj otwjrá; wſſak pohlednemli na Reky, Wlachy (Dante, Bocardo, Ariosto!) a na ſebe — neſpadneli nám bělmo s oka? Abychom měli báſnjřů jmnoho — gen werſſownjků — málo: — — — Wjdeňſký v ſtaw geſt potud gediný ſwého druhu, o němž ſe práwem řjcy může, že z kalu wſſednoſti wybředl: ale toho ſe předce žádati nemůže, aby wſſecka vměnj gednoho národu po liſtech wycházela! Snad budauli včenj PP. Wlaſtency, každý na ſwém pracowati, týž Wjdeňſký vſtaw ſe také y o to přičinj, aby obſſjrněgſſj djla w celoſti a pogednau wydána byla. Totě owſſem žádaucý!

P. J. Šafařjk.