Zlatý fond > Diela > Menší básně


E-mail (povinné):

Ján Kollár:
Menší básně

Dielo digitalizoval(i) Martin Odler.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 121 čitateľov

5. Nápisy

Spisovatelství slavianské


V ohledu, píšete-li Slaviané, věk tento nemějte!
Vás jen čísti třetí vděčně potomci budou.

Rada matky Slávy


Co jsi ty? Rus; co ty? Serb; co ty? Čech; co ty? jáť Polák jestem;
Dítky moje: svornost! nechte to, mluvte Slavian.

Zdvořilost


Přijdeť prý vzdělanost k Slavianům, jen počkati málo;
račteže jí tedy jít v oustřety, páni milí!

Převrácenost


Takť bloudí bohužel! národ ten, že rci mu: Patři!
on šilhá; kdy povíš: effata! on ti laje.

Návěstí


Tup ji, tupá, onu řeč, dokavad čas ještě, nenávist;
neb skoro zostra její růsti žihadla budou.

Daremná práce


Květ v kořen obrací, z kamene zdí v oblaku zámky:
Kdo vzdělanost žádá národu dřív než obec.

Horlíc


Národ tak považuj jediné jako nádobu lidství,
a vždy, voláš-li: Slavian! nechť se ti ozve člověk!

Řečtění


Kde člověkem Řek byl, jen tam nám řečtiti slušno;
než kde Řekem Řek byl, řečtiti jistě neum.

Úštipečník


„Řeč vaše jen leda řeč, nevidím v ní krásy nižádné.“
Tať, brachu, zříti na svou leckomu krásu nedá.

Námitka


„Vy pro duchy, Slaviané, veliké ani jméno nemáte!“
Nám jest dosti mužů čest, vy se zovte Genie.

Ledakdo


Tak zle matersky mluví, mněl bys', bude Máro a Goethe,
tak řeč těchto mluví, rceš: to je služka jejich.

Libozvučnost


Verzati řeč vzdělaná ani bouchati, třískati nesmí;
slyšteže už jednou: zníti lahodně musí!

Opak


Nač prý všecka německy psal svá díla Dobrovský?
Tožť! chce, by Němci Češí, pak tito Němci byli.

Národní písně


Že vzdělanosti nemá náš lid, cizozemci mluvíte:
Jakž? Vy musíte lidu zpívati, nám pěje lid.

Zpěvačnost Slováků


Oušklebo, nekřič nám, že oper, že nemáme divadla;
vy zdi. my máme celé v létě divadlo pole.

Turec


Tak řeč měkce mluví, libuje zpěvy, má stvory hezké;
že vždy slavianskými slout Vlachy může Turec.

Ty pán, já pán


Proč kde Maďar bydlí, nemluví i Slavian tu maďarsky?
Dřív tu Slavian bydlel, proč ne slaviansky Maďar?

Klasičnost


Kam se našim déla, ach! básnířům múzy klasičnost?
Ještě stébla není, už chcete míti klasy!

Hexameter a alexandrín


Ten každý krok svůj vážně jda k Parnasu čítá:
Tento tu různo větrem kdes' na baloně letí.

Podobizny


Epos park veliký, beseda drama; chrám citu oda;
jeskyně baláda; stráň je selánka milá;
stinné hájky sonet; truchlý elegia potůček;
písně pahorky; román kvítnice; rýmy echo.

Vděky


Bez vděky jsou vděky ty v náruč co se bezděky tisknou:
když vděka být vděčnou chce, vděky krýti musí.

Vznešenost


Nic vznešeného tu ven, vznešenost tať jen v citu sídlí:
Najkrásnější cit ten mdloba mysli budí.

Vláda nad předmětem


Předmět, o němž, básniři, pěješ, ten tak v moci měj své,
jak v moci má vešken Bůh světa svého obor.

Kdosi


Prostě tak a vznešeně spolu nezná psáti nižádný:
jen škoda, tam k bahnu, k závratu nás tu vede.

Rada


Nikdá se s životem nesmíchej, však ni nerozluč:
Tak zachováš najlép tím sebe, tímto život.

Dokonalost


Chceš-li dojít v umění věnce, plytkosti nenáviď,
měř svým výšku i hloub, délku i šířku duchem.

Bezpečnost


Naděje, tvého břehu, tvé nedbám rokliny bázeň,
můj plyne prostředkem proudu pokojné člunek.

Tragičnost


Téměř k zoufání dvojná mne nejistota trápí;
však samu přijde-li už, pohromu lehce nesu.

Příjemný oukaz


Já pronikavšího pro oko v světě pohledu neznám
nad ten, když krásné vroucně se děvče modlí.

Květy a ženy


Dobře, že nic nevědí o Linném naše pohlavy bílé,
teď vady dost, než tak ještě by hůře bylo.
Tuť by (i mlučte, pro Bůh) sama jim dala příroda důvod,
zřídkaže jednoho jen má muže kvítku žena.

Outulnost


Možno cizým utajíš, ba očím špatné činy vlastním:
Před svědomím se tají darmo myšlénka sama.

Chrám osvěty


Buď sem lustry neseš krásot, buď pravdy pochodni,
jdi, však žádného tvé světlo dýmu neměj.

Náboženstvo a ctnost


Kdož těch někdy neměl, pálil se co neznaboh ohněm:
Jednoho teď nemají Němci, druhého Uhré.

Lada


Odkud jméno Lada vzala? Od sladkosti a vlády:
Vládne vším stvořením, všecky radosti sladí.

Čas k lidem


Buď vám snášelivý, byť i blud byl, vždycky milejší,
než nesnášelivá, byť pak i pravda byla.

Strany


Dvě strany teď znikají v Slavianech: Buďtež ticho, vášně!
O strom jedna celý dbá, a druhá jen o list.

Německá čeština


Předtím jen krajinu zlá perznila němčina českou;
teď si kydá v české sám knihy němčinu Čech.

Pohrůžka


Hlad řeči své Uhré si naší řeči pádely syťte:
Však stromu, jenž je nosí, národu, dejte pokoj.

Míšeň


Nikde není, jak zde, krásnější němčiny slyšno:
Dar za své zničení Němcovi dal to Slavian.

Lužice


Jak ve vlunách kdy tonou mořských dvě lodičky samotné,
už tak, dcerky! na vás Slávia teskno hledí.

Sanskrit


Teď se jazyk každý švagrovstvím k sanskritu tiskne,
jen ticho, a vlastní choť neudavte jeho.

Chválci řeči


Hance měla předtím, teď dostala čeština chválců,
chválila ji zloba těch, dobrota těchto haní.

Slovotepci


Zastaralé ve novém kroji jen dáváte-li hadry,
ne slova, dejte vy nám radše myšlénky nové.

Čtenář


Bych rozuměl smyslu knih českých dobře nynějších,
češtinu překládat v češtinu dřív si musím.

Řeč slavianská


Těžko tu řeč milovat se zdá? Milovat ji započni:
Hned sobě už dvě k ní žádati serdce budeš.

Vtip se sám


Nemluv: „Proč vysoko Slaviané tak píšete řeč nám?“
Křič raději: „Proč já tak v řeči nízko stojím?“

Básnivá řeč


Jednomu básníři šťastně když prošla přes usta
řeč, tu potom básní už z polovičky sama.

Homer


Tatry přijdu i k vám, nositi chci i roucho slavianské,
jen dle mojí řecké ať šito míry bude.

Přítomnost


Buď Slavianem dobrým, to k žádné chvále neslouží;
buď zlým, též k žádné hanbě to není.

Vzdělanost


Z verstvy na verstvu ji klaď, vzdělanost když národa dáváš,
ať v běhu přeskočené nikde mezérky není.

Rozličnost chuti


Pouště Maďar libuje, jsou milší Tatry Slovákům:
Tak vyvolil dobré ten země, tento nebe.

Určení


Bůh jistou celotě člověčenstva stezku předepsal:
Jednotlivým svobodu však daje chůze lidem.

Nesnášenlivost


Přestala už nesnášenlivost, než nastala horší:
Tam, kdo jinače věřil, tu, kdo jinače mluví.

Štěstí


Štěstí! ty jsi měsíci podobné: jenžto lidem hned
tvář pěknou a celou, hned zas ukáže rohy.

Povinnost přítomnosti


Základy jen pevné my nyní vzdělanosti položme;
nech stěny a střechu sám vnuk si na těchto staví.

Pomsta


Za starodávna muži z vlastí svých vyhnali Muzy:
Ted naopak z vlasti ven muže Muzy ženou.

Můj los


Básnictví daroval byl Apoll za dnův mi mladosti,
než dar ten mi potom vyrval ukrutně život.
Lépe nevyrval, ale hromadou obdal je překážek,
v nichž co nevinný lká v tísni žaláře vězeň.

Nitra, almanach


Světlo a blesk znamená tvé jméno v sanskritě Indův:
Tím tam své syny buď, tímto nepřátely děs.

Čechovi k… do pamětné knihy


Podivný světe, jakový tu hry
provodí s námi někdy Bůh!
Já mám dvě vlasti: Čechy a Uhry,
zde bydlí tělo mé, tam duch,

Návěstí potomkům


Bratři, nesuďte o nás, co a jak jsme psáti my mohli:
nýberž jen co a jak jsme směli, suďte o nás.




Ján Kollár

— slovenský básnik, zberateľ ľudovej slovesnosti, jazykovedec, estetik a historik, predstaviteľ slovenského preromantizmu Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.