Zlatý fond > Diela > Menší básně


E-mail (povinné):

Ján Kollár:
Menší básně

Dielo digitalizoval(i) Martin Odler.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 121 čitateľov

4. Příležitostné básně

Památka narozenin Alex. Rudnayho kardinala a primase království uherského r. 1824 dne 4. října


(Na žádost mnohých Slováků)

Tatra přišla prosit Hrona svého syna:
„Synu milý! ty jsi přítel Dunaje,
choď tam k Ostřihomu, běž i do Budína,
leť i k pěkným vinohradům Tokaje
a ptej se, co jsou to za zpěvy veselé,
jenž se rozléhají po krajině celé? -“

Hron jí zlatonosný ticho na to řekne:
„Matko! ty jsi zábudlivá velice,
zdaliž neznáš, že se blíží ono pěkné
ráno a den čtvertý října měsíce,
v němž se světí slavný svátek narození
Muže, jemuž v Uhřích nikdo rovný není!

Jemu ke cti celá jeseň, vinobraní,
vinice i hory vůkol plesají;
jemu malý, velký volá v radování:
Živ buď! živ buď! zprávce církve, Rudnay!
Nechať Tobě z nebe mocná ruka boží
zdravý život přeje, roky dlouho množí!“

Tu se Tatra rychle schytí a hned svolá
k sobě celý spolu Olymp slovenský,
Múzy i Grácie i s lyrou Apolla
a praví k ním: „Milý květu vlastenský!
Hle, dnes se Panonská celá těší země,
či jen my budeme sami státi němě? –

My, jejichž předkové o krajinu tuto
vždycky mívávali zásluhy,
začnouc od Vojtěcha z Prahy, který pouto
Maďarům sňal pohanstva i neduhy
a pervý byl Slavian. který Krista Pána
v Ostřihomě kázal i křestil Štěfana.“

Takto Tatra. Tu se, co jen v sobě mělo
krev slovenskou ještě, všecko hýbalo:
jedni věnce vili na posvátné čelo,
jiné množství: „Živ buď, Rudnay“ volalo:
„Živ buď, Rudnay“, zněli hlasy do oblaků.
„Ty ozdobo vlasti. Ty slávo Slováků!“

Přivítání před pervou zkouškou školské slovenské mládeže v Pešti r. 1822


(říkané od panenky)

Vítejte nám vděčně, mnohovážní páni,
vy přátelé, matky, otcové!
Vítejte a buďte z nebe požehnáni,
vy pilnosti naší soudcové!
že ste dnes laskavě tuto mládež naší
ráčili poctíti přítomností Vaší.

O, bych znala jako Sapfo starodávná
básně pěkné nyní skládati,
aneb písně jako zpěvankyně slavná
zvučně k chvále Vaší zpívati,
pozdravila bych Vás hlasem líbeznosti,
ctila Vaše péče, zásluhy a ctnosti.

Vaše péče o nás, o školu a dítky,
které zkusit máte v umění;
že ste shromáždili jako pusté kvítky
nás a přivodili k učení:
By jsme nebloudili v tomto velkém městě
bez vůdce a mravů po nešťastné cestě.

Ach, ale má Múza k tomu jestiť křehká,
aby přízeň Vaši uznala;
z mých panenských ust jen slova plynou lehká.
stydlivost mi jazyk svázala;
to však vyznat musím, v mé slovenské řeči,
že sobě vážíme tuto Vaši péči.

Ale sami zkuste, jak se podařilo
povinnosti naše pelniti:
Račte zpytovati a co by snad bylo
slabé, láskou Vaší přikryti:
Vy pak, bratři, sestry, pilný pozor dejte,
vlídnou tvář a smělé serdce mějte.

Poděkování po zkoušce


Ai, toto jest ovoce, vznešení školy této patroni.
jež toho léta nová štěpnice nesla naše.
Přijmite pervotiny skrovné tyto nás od ochotných
dítek svých, neb jsme květ jen a símě posud.
Strom zelený široké ne hned ratolesti vypíná,
z jádra maličkého vzhůru se volně pučí.
Tak bude dosti i nám dobrého chvála počátku,
že sme už aspoň mlaď sebrali rozsypanou.
Ještě nedávno byla v smutném role ta zde neřádu,
koukol a bodláčí zrostali bujně na ní:
Bez pastýře milé, jak v poušti, bloudili ovce,
bez Boha jak siroty v necvičenosti žili.
Že ste se tehdy o nás věrnou zaujímali láskou,
teď mládež ta celá Vám za to díky činí.
Díky činí vroucí, otcovskou péči uznává
a slibuje skutkem vzdáti budoucně obět.
Bůh korunuj krásným zmužilé vaše zásluhy věncem;
On naše podpory Vám dávej i dále pomoc.
By ste naši školu - ach, na křehkém ještě stojící
základu! ve zvláštním ráčili míti zření.
Hrozná kolik v Tokaji, zlatonosných v Tatře je písku,
vlun kolik okvetlý v svém kryje lůžku Dunaj:
Prospěchu a štěstí též Vám žádáme tolik my;
slyš, nebe, toužebnou laskavě prosbu naši.

Kantáta při slavení půlstoletní památky založení církve evanj. a. v. v Pešti 1837


A. Všezpěv s hudbou:
Sláva! sláva! sláva
budiž Bohu na výsosti!
Sláva! sláva! sláva
Jeho moci a moudrosti:
že nám přeje chvíle této
slavit milostivé léto.

Jeden hlas:
Padesáte roků stojí církev tato,
oděná v kment víry a ve pravdy zlato,
jako mladá dcera boží;
jenž dětinství nechá, do věku panenstva
vstoupí a k radosti svého příbuzenstva
svatbu světit uloží.

Zpěv bez hudby:
Vítej, dni krásný,
léto milostné,
věku svobody,
snášenlivosti
v náboženství:

Po tobě mnozí
z předků a otců
toužili vroucně,
by tě dožili:
Než, ach! darmo.

Nám je to dáno,
bratři a sestry!
Ciťme to štěstí,
svěťme památku
jubilejní.

B. Všezpěv s hudbou:
Sláva! sláva! sláva
budiž Bohu na výsosti!
Sláva! sláva! sláva
Jeho moci a moudrosti:
že nám přeje chvíle této
slavit milostivé léto.

Jeden hlas:
Mrákoty pohanské vlast uherskou kryli,
až je tři mužové šťastně rozplašili,
Cyril, Metod, Vojtěch,
jenž Krista kázali jazykem slovenským
v Tatrách nad Dunajem národům panonským;
křest jich měl zdárný prospěch.

Zpěv bez hudby:
Vedli jsou sice
v pozdějších časech
světlo a temnost,
láska a víra
prudké boje:

Než přišli z nebe
poslové čtyři
nesouce svatý
všechněm křesťanským
stránkám pokoj;

Čest jejich jménům,
císař Leopold,
Josef, František
a panující
teď Ferdinand.

C. Všezpěv s hudbou:
Sláva! sláva! sláva
budiž Bohu na výsosti!
Sláva! sláva! sláva
Jeho moci a moudrosti:
že nám přeje chvíle této
slavit milostivé léto.

Jeden hlas:
Hle, li, co po bludné nenávisti cestě
někdy jsou kráčeli v tomto hlavním městě.
již se v lásce objímají:
Každé náboženství, církev, chrám, národ, řeč,
svoje práva, vážnost, ochranu již a péč
v naší krajině mají.

Zpěv bez hudby:
O, vy potomci,
kteří budoucně
máte stoletní
světit památku
církve této:

Chraňte se viny
věku našeho:
chladnosti k chrámu
a nevděčnosti
k slovu Páně:

cnost s pobožností,
zem spojte s nebem,
život s příkladem,
a tak kráčejte
do věčnosti.

D. Všezpěv s hudbou:
Sláva! sláva! sláva
budiž Bohu na výsosti,
sláva! sláva! sláva
Jeho moci a moudrosti:
že nám přeje chvíle této
slavit milostivé léto.

Kantáta ku památce zesnulého p. p. Samuela Hajnala roku 1844, dne 8. prosince


Čtverozpěv:
Již ho není! toho výborného
muže, Samuela Hajnala!
Nenadále v síle věku jeho
ruka smerti nám jej odňala.
Proto svátek vděčnosti mu svěťme
a uctit co dobrodince hleďme!

On jak člověk mnohými se ctnostmi
skvěl, svůj národ vroucně miloval,
o zbor tento dary a starostmi
jako otec štědře pečoval.
Proto pějme ve smutkovém rouchu:
„Pokoj prachu, sláva jeho duchu.“

Recitativ:
Plačte, kvilte!
V čas podzimku v listopadu
padla května ratolest z lípy
stromu svatonárodního.
Čím měně pravých synů má matka Sláva,
tím vetší jim čest a díka!

Plačte, kvilte!
V samotnosti trávil život;
jeho manželka byla škola,
jeho dítky naše mládež a sirotky;
jeho rodina ctnosti,
pobožnost, šlechetnost, pěkné mravy.

Radujte se!
On byl obraz muže statečného,
krásné semeno rozsíval pro budoucnost;
Bůh dej k tomu požehnáni,
aby se rozzelenalo
a užitek neslo u potomků.

Radujte se!
Duch jest věčný,
ctnost jest věčná,
hrob jest toliko most od země k nebi;
tam ho zase uvidíme
v lůně Slávy.

Kůr (Všezpěv):
Pán Bůh mu dej slávu věčnou po té časnosti,
odplať mu tam dobročinnost věncem radosti:
Jména jeho památka
zůstaň svatá a sladká
nám i potomkům.




Ján Kollár

— slovenský básnik, zberateľ ľudovej slovesnosti, jazykovedec, estetik a historik, predstaviteľ slovenského preromantizmu Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.