Básne

Zavívaly větry, 
padly deště valné, 
vystoupily vody, 
vystoupily kalné. 
Uhání se časy, 
jako větry plují,
a na větrech mraky. 
co kraj potopují.

Na dolině z dubů 
háj urostlý stojí, 
duby s roky rostou, 
počet jích se dvojí. 
Než napadly větry 
na ty háje plody, 
větry mnohé strhly 
a schvátily vody.

Dorážejí větry 
a háj osamivá, 
upadají duby, 
voda je porývá. 
Opustneš-li celý, 
roztomilý háji,
a necháš-li poustku
ve tvém rodním kraji?

Opadaly duby, 
dolů vodou plynou: 
tak tvé, kraji, všecky 
s časem krásy zhynou. 
Jen jeden dub ještě 
jest utěchou tvojí; 
větry na něj dují,

než jak skála stojí.

Ryjí vody valné 
a vichrů přibývá, 
dub se na porvané 
smutně dolů dívá. 
Sletíš-li s tvé výše 
do proudu, i ty-li? 
Již tě, dube statný, 
všecky opustily.

Navály se větry, 
naryly vod toky, 
mnohé ušly doby, 
dlouhé ušly roky. 
Ale dub jen stojí, 
jako stojí skály; 
darmo ryly vody, 
darmo větry vály.

Uhání se časy
a dub se rozkladá,
v zourodněnou zemi 
símě jeho padá. 
Vyrostají dubce, 
šumí zase strání
a dub je okrývá
a od vichrů brání. 

A tak se jím těší, 
tak se jím usmívá 
a jej dubců vánek 
lehounký ovívá; 
blahořečí Tobě,
že si byl nezvratný, 
pokolení Tater, 
Palkoviči statný!