Básne

Povějte, větry, se Tater sletněte,
a spěchejte tam k západu dálnému: 
schvaťte mé vzdechy a city schytněte 
a neste je tam ku srdci čilému!
Anť v poselství hor a vrchů běháte: 
proč by ste srdcím se nepropůjčily? 
Ale vy v jednom oudolí znikáte, 
přepluvše v druhé, již ste se ztratily. 
A k drahému tam srdci na západu 
pohoří mnohá, ach, v cestu se kladou.

Spusťte se s výšky, vy obláčky bílé, 
vy čluny spěšné nebes okeanu! 
Zvedněte vzdechy a toužby mé čilé
a plujte s nimi tam v západní stranu. 
Vy se v výšinách bez tíže touláte, 
proč by ste malou tu tíž nezvednuly? 
Než vy na jednom místě z par vznikáte, 
v krátce zas v páry ste se rozplynuly.

A k západu tam dalekáť je cesta, 
dalekéť brány drahého jsou města.

Snes se nade mne, bodrá laštovice, 
ty rychlokřídlá prostor poselkyně, 
Zanes mé city tam k břehům Orlice, 
kde milená se baví vlastenkyně!
Ty co stín létáš, kdy oblak uhání
pod sluncem, proč bys' tam nezaletěla? 
Ale let tvůj již k poledni se sklání,
v pozdním podzimu tam bys' zmeravěla 
A Její vlast tam na západu leží,
do níž zima již od severu těží.

Kam se obrátit? - Ani vy, větrové, 
ani oblaky toužby nesplníte.
Ani vy, hbití v prostorech plavcové,
k západu s toužbou mou nepoletíte. 
K tobě, mysli má, co mne na Kolymě 
nebo na Kapu s přítelem spojuješ,
ty v parnu těkáš i v kruté zimě, 
hory prorážíš a vody propluješ, 
ty mi jediná popříváš té slasti,
že se s Ní shlídám, rozmlouvám o vlasti.