ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

113. Nápis: Nový domov.

114. Venkovský dům. Před domem nábytkový vůz.

115. Přijíždí drožka a zastavuje před domem.

116. Vystupuje rodina Hartova. Ludvík ukazuje na dům. Přichází domovník a domovnice a uvádějí rodinu do domu.

117. Domovník a domovnice před domem. Několik starých bab a sousedů.

118. Nápis: „Jsou bohati?“

119. Domovník a domovnice vrtí nerozhodně hlavou.

120. Skromnější interiér. Hartova rodina u snídaně.

121. Ludvík Hart nevraživě pozoruje, jak ženy si nalévají kávu. Ujímá se konvice, dívá se do ní, čichá k ní a rozhorluje se.

122. Nápis: „Tolik kávy, a tak silné! To škodí srdci.“

123. Anna si maže chléb máslem. Ludvík se slídivě a nespokojeně na to dívá.

124. Paní Amálie dává si cukr do kávy. Když chce vzíti druhou kostku, zakryje Ludvík rukou cukřenku s rozhorleným posunkem.

125. Ludvík přiklápí misku s máslem, odsunuje ji od žen, rovněž cukřenku, naleje si trochu kávy, nesladí, chléb si nenamaže, mezi jídlem nahlédne ještě do kávové konvičky, potřásá jí, obrátí se mračně k své ženě.

126. Nápis: „To se schová ještě na zítřek.“

127. Ludvík odchází odnášeje cukřenku a máslo, zanechávaje sklíčené ženy u stolu.

128. Paní Amálie a Anna v skromných šatech, šijí, spravují si kousky oděvu.

129. Obraz 45.

130. Paní Amálie s povzdechem chápe se opět šití, Anna zadívá se před sebe.

131. Obraz 61.

132. Anna smutně sklání hlavu, paní Amálie tiskne k očím kapesník.

133. Elegantní společnost, v níž figurují (vyjímaje Annu a paní Amálii) postavy z obrazu 45. Mezi nimi i Oto Benedikt a jeho matka. Rozhovor.

134. Nápis: „A kam se tak docela ztratili Hartovi? Jak se jim asi vede?“

135. Rozhovor, otázky, vrtění hlavou.

136. Oto Benedikt v popředí, mluví. Pře ve společnosti.

137. Nápis: „Ztratili majetek!“ „Starý Hart se zbláznil!“ „Ne! Hanba v rodině - slečna Anna…“

138. Jiný člen společnosti vstoupí do popředí.

139. Nápis: „Ne, jsou asi na mizině. V těchto dnech právě prodal starý Hart svůj poslední, nejkrásnější velkostatek.“

140. Ludvík Hart a agent. (Reality.) Na stole listiny a plány. Agent přikývne a píše šek.

141. Šek: 1 600 000 franků.

142. Ludvík Hart chtivě prohlíží a třaslavými prsty ukrývá v náprsní kapse šek.

143. Ludvík Hart vstupuje do své ložnice, pod pažím dossier.

144. Opatrně zamyká dveře na závoru.

145. Otevírá dveře u skříně, jež stojí u jeho postele. Ve skříni spousty peněz.

146. Hromady peněz z bezprostřední blízkosti. Ludvíkova ruka k nim přikládá sumy, které přinesl v tašce.

147. Nápis: Miliony.

148. Ludvík zamyká skříň a podezřivě se rozhlíží, ještě rukou přitlačuje na dveře skříně.

149. Žebrák zvoní u vrat.

150. Ludvík se zjeví ve vratech a vykazuje žebráka od domu.

151. Přichází zvenčí paní Amálie a chce dáti žebrákovi almužnu.

153. Ludvík rozhorlen chopí ji za ruku a chystanou almužnu jí chce vyrvati. Peníz padne na zem.

154. Nápis: „Blázníš, sami jsme žebráky!“

155. Ludvík hledá na zemi zakutálený peníz. Žebrák mu pomáhá hledati.

156. Žebrák nalezl peníz. Ludvík mu bere minci z ruky a strká si ji do kapsy.

157. Ludvík zahání žebráka.

158. Paní Amálie bojácně a teskně dívá se na Ludvíka. Půlfigury. Ludvík ukazuje na svůj ošumělý kabát.

159. Nápis: „Jsme na mizině; musíme to zde prodat a odstěhovat se do skromnějšího příbytku. Musíme zvyknouti myšlence, že jsme naprosto chudí.“