Lakomec

215. Ludvík s vozíkem vydává se do města; oblečen jako chudý venkovan.

216. Obchod s pokladnami. Ludvík s vozíkem zastavil se před krámem. Váhá, přepočítává lítostivě peníze.

217. Ludvík v krámě. Obchodník mu ukazuje pokladny, jednodušší, lacinější, dřevěné; lepší jakost s vexírovacími zámky o otáčivých kruzích s písmeny, jež jsou dražší a pevnější. Obchodník vykládá a vysvětluje pokladnu s kruhy na tři písmena: DEN.

218. Ludvík váhá, rozhoduje se pro lacinější.

219. Z temné plochy vynořuje se Ludvíkova komora s tou lacinou pokladnou. U pokladny postava zloděje, rázem vylamujícího dlouhým dlátem lacinou pokladnu, jejíž dveře se rozletí a vylomí z veřejí. Obraz se zase zatemní.

220. Ludvíkova vytřeštěná tvář.

221. Rozhoduje se pro drahou pevnou pokladnu s otáčivým zámkem s písmeny.

222. Ludvík nakládá pokladnu do vozíku do prázdného sudu. Vzdaluje se, obchodník ve dveřích krámu za ním potřásá hlavou.

223. Ludvík táhne vozík s pokladnou po silnici. Hlavu schýlenou na prsa, vypadá bědně jako žebrák. Proti němu po silnici přichází mladý muž, turista.

224. Nápis: Ten, jenž miloval Annu.

225. Obraz 61.

226. Obraz 62. a 63.

227. Bědná Ludvíkova postava upoutává pozornost Jana Skalníka. Dává mu almužnu.

228. Ludvík almužnu přijímá s hlavou svěšenou.

229. Ludvík ve své komoře ukládá svůj zlatý poklad do pokladny.

230. Uzavírá zámek na heslo DEN. Zámek a ruka.

231. Obchodníkova ruka z obrazu 217, jež točí kruhy na heslo DEN.

240. Ludvík zamítavě potřásá hlavou. Naklání hlavu k zámku.

241. Zámek a jeho ruka. Točí kruhy na heslo MŮJ.

242. Ludvíkova uspokojená tvář; pak zamítavě zavrtí hlavou. Zjasní tvář jako v náhlém osvícení.

243. Zámek a jeho ruka. Točí kruhy na heslo BŮH.

244. Ludvík, hlava. S uspokojením se dívá na heslo zámku.

245. Přiklapne dveře pokladny a přetáčí kruhy zámku přes heslo.

246. Ludvík s výrazem štěstí přejíždí ještě rukou svou pokladnu a zháší lampu.