ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

160. Nápis: Opět nový domov.

161. Chudý ošklivý domek v pusté krajině.

162. Před domkem zastavuje fůra s nábytkem. Ludvík, paní Amálie a Anna, chudě odění, nosí do domku věci.

163. Před domkem několik zvědavců, děti, ženy.

164. Ludvík Hart odnáší poslední kus svého majetku. Podezřívavě se rozhlíží.

165. Přikukující ženy v rozhovoru. Stará žena v popředí mluví.

166. Nápis: „Divný člověk. Poslední nájemce se tu oběsil.“

167. Ženy se rozcházejí, ohlížejíce se po neblahém domku.

168. Paní Amálie a Anna choulí se v bídné světnici zimou.

189. Anna jde k šatníku, otevírá, šatník prázdný.

190. Nápis: „Otec šaty prodal.“

191. Paní Amálie chystá se zatopiti v kamnech.

192. Přichází Ludvík, odstrčí ji od kamen, vezme polínka a odnáší je.

193. Nápis: „Nemáme na takové plýtvání. Nesmíte se tak zhýčkávat.“

194. Ludvík s polínky otevírá dveře do své ložnice, zavírá je na závoru a naslouchá u dveří.

195. Složí polínka na postel a otevírá svou skříň.

196. Hrabe se chtivě ve svém zlatě, vrývá prsty do zlaté hromady.

197. Náhle se zděsí; je slyšet nějaký zvuk.

198. Vytřeští se, odvrátí se od zlata, vykloní se pátravě směrem ke dveřím, zlato chrání a zakrývá dozadu vztaženýma rukama.

199. Uklidňuje se trochu, napjatě poslouchá.

200. Chápe se pistole.

201. Myška v koutě mezi všelijakým harampádím.

202. Nápis: „Myška! Ale mohl to být třeba zloděj. Třeba by mohl přijíti zloděj!“

203. Uděšený Ludvík třesoucíma rukama zavírá skříň.

204. V uděšené starosti stojí u dveří, ruku na bradě.

205. Ludvík čte noviny; náhle vzrušen.

206. Noviny. Nápis: Veliká loupež. Známý boháč X. stal se obětí veliké loupeže. X. přechovával doma v psacím stole značné sumy peněz, o čemž se lupiči nepochybně doslechli, neboť ostatními skříněmi nebylo hnuto, jen psací stůl byl úplně a, jak se zdá, hračkou vypáčen a zbaven svého cenného obsahu. Kořist činí několik set tisíc korun.

207. Ludvíkova tvář s výrazem úděsu.

208. Ludvík ve své posteli; zmítá sebou v zlém snu.

209. Z mlhy zjevuje se mu zloděj, který vylamuje dveře jeho skříně; dveře vylomeny, skříň se zlatem otevřena.

210. Zloděj utíká s lupem.

211. Ludvík vytřeštěn vztyčuje se v posteli, protírá si oči.

212. Ohmatává svou skříň.

213. Jeho hlava, ruka na bradě, úzkostné zamyšlení. Náhle živý pohyb v tváři i v ruce.

214. Nápis: „Musím koupiti nedobytnou pokladnu!“