Maličkým

Sednou si děti do kolečka a ruce dlaněmi k sobě položí do klína. Jedno je hádačem, to stojí opodál, jedno má zlatý prsten a je rozdávačem. — Prsten dá mezi plochy rukou, složí dlaně k sobě, jde od jednoho ke druhému, a svoje složené ruce šoupne mezi druhé v klíně složené. Tak musí udělat každému stejně, aby hádač nevěděl, do kterých rukou prsten pustil. Když je hotov, ptá se hádače:

„Hádej, hádej, hádači — kdo ten zlatý prsten má?“

Hádač (obyčejně to bývá děvče):

Při těch slovích chodila od jedné ke druhé a na kterou hádala, té sáhne do rukou.

Uhádla-li a prsten najde, rozdává sama, a která jej měla, musí být hádačkou. Předešlá rozdávačka sedne pak na její místo. Neuhádla-li hádačka, musí opět hádati. — Sedící děvčata nesmějí hádačce žádné znamení dávat, ani se smát, nechtějí-li skládat rukojmě.

Štěpnice III. 116.