Básne z koncentračného tábora

1.
Jde jaro. Zlato světa do luk rozváto
srdcem jak praporem svobody vlaje.
Ach, kdeže jsou té krásné paní kraje,
ptám se já, vězeň číslo to a to.

2.
Vchází k nám z dětských hříček zlatých bran
poskokem srnčátka, se zpěvem ptáčete.
Osušte slzy. Černé oči, proč pláčete?
Nový svět vzchází. Starý rozebrán.
*
3.
Nebuďte zvědavi na snění písklete.
Spí pod rozkvetlé snítky baldachýnem,
až po zobáček kryto zrůžovělým stínem,
spí jako v tůni jarní vodou vymleté.

4.
Sen polou zapřádá a hned zas polou tká.

Ach, nebuďte je ani na chviličku,
vždyť vskutku nakrátko je jeho sníčku.
Co práce čeká je, až ztuhne peroutka.
*
5.
Ach probůh, nedotýkejte se koloucha.
Hoví si objat kořeny staré jedle.
Poslední hvězdou září nebe zbledlé.
Zrosené mlází jeho dechu naslouchá.

6.
Dotkneš se srsti byť jen zlehýnka.
Kolouši znamenaní člověčinou
po lesa zákonu a z vůle srny hynou
a marně větří sladkost vemínka.

7.
Spí-li, nechat spát. Po čase zpozdálečí
uzříš, jak přes pasáckých ohňů dým
svobodně pádí se srdcem vášnivým
a potom v rokli nad pramenem klečí.

8.
Zatím co zem se zachvívá a zimou
potřásá vyhublými ramínky,
v podzemí jaro křeše plamínky.
Děťátka dosud v kolébkách si dřímou.

9.
Honzík už procitá a tiše vrní.
Šípková Růženka si očká protírá.
Za chvíli budou tleskat. Heleď motýla
a do krve si zraní nožky v trní.

10.
On na hromadě písku hrad jí staví
a hloubí chodby křivé, tajemné.
Až svolá vojsko své i nájemné,
odtáhne do boje co rytíř pravý.

11.
Než odejde však do té kruté seče,
Růženka buchty plácá, kuchaří.
Loučení těžké. Nic se nedaří.
Ke všemu ješte trouba špatně peče.
*
12.
Honzík se navrací. Už končí válka.
Dobyto všecko. Štěstí. Prostor. Výška.
Někdo se veselí. Někdo ztich’ jako myška.
Někdo si zazpívá a někdo zalká.

13.
Červeným střípkem načmárá pak mapu
nového světa na otcovský práh.
Nezlob se, tati. V mladosti své snách
takhle ji vidím, takhle ji též chápu.

14.
Výšku pták, srnec prostor dobývá.
Kdo chce, ať žije přikrčen a u dna.
Mladosti větře. Dálko nezáludná.
Závrati bojů. Touho mamivá.

15.
Prohrál, kdo živil nenávist a vztek.
Jaro si samo stele v cestu kvítí.
Ach neleňte. Pospěšte oslaviti
po druhé v roce svátek mláďátek.

                        21. — 23. IV.