Básne z koncentračného tábora

Slunce, jež pyšným obloukem sa vznášíš,
roviny zelené a žluté nad tětivou.
Jak plavý hřebec potřásáš svou hřivou
a v pýše své bratříčka sotva znáš již.

Soustavu tvoji neúplnou poškoláci
do omrzení melou: Měsíc, Země, Slunce.
Čtvrtý člen — ten si hoví květu na korunce,
na minaretech trav jím závrať zapotácí.

Slunečko, broučku, milencům jenž patří
a děťátkům, jimž ve hře zapaluje líčka.
Pád k zemi lehký. Těžký rozlet do nebíčka.
Na krovkách sedí sedm zhavranělých bratří.

                               25. IV. 1944.