Poslední počestnost spící dýmky

Poslední počestnost spící dýmky

Dva prozaicko-básnické príspevky Cesta na knížecí pole a Poslední počestnost spící dýmky vyšli v rukou písanom štúrovskom časopise Buben. (Charakteristiku tohto časopisu i veršované príspevky z neho uverejnil Rudo Brtáň pod názvom Štúrovský satirický časopis Buben (1841) v Slovenskej literatúre X, 1963, 78 — 94.) Cesta na knížecí pole vyšla v čísle 3 a 4 „dne 29. září a 6. října 1841“, mala mať ďalšie pokračovanie, no v žiadnom z nasledujúcich čísel pokračovanie nie je, ani nijaká vysvetľujúca poznámka. Kalinčiakovo autorstvo je nesporné, sám túto prácu spomína vo Vlastnom životopise. Poslední počestnost spící dýmky vyšla v 11. čísle „24 Listopadu 1841“ a podpísaná je pseudonymom Dopisovatel. O Kalinčiakovom autorstve však môže svedčiť časť z jeho listu Hurbanovi dňa 9. decembra 1864, kde píše, ako im Hurbanova Anička posielala lipové lístie a pokračuje: „My sme sa síce mŕštili, fajčiac ho, ale predsa sme to len zo samej horlivosti všetko v dýmkach našich spálili. Ja som síce do Bubna o Bolemanovských prednáškach napísal persiflážu na podobnú horlivosť, ale ma zato mali vybiť…“