ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Predmluva ^[5]

Sprostý ďábel, chtějíce času istého skusyt život mniský, jakožto žák od vetšéj vrchnosti bosákův s veliku nedobytnostu mezy nich prijatý být žádal, od kteréj přijatý a za nováka do kláštera na vrchu hlůposti vystaveného, poslaný; skrz vrchného kláštera teho, pre svrab na něm spatreny, aby jini od něho nakaženi neboli, pred oblečením do rucha mniského, odpravený bol. Byvše však nicméně stálý predsevzeťú svém, z podobnu neodbytnostu v bosákuv brady nosýcých prijatý i oblečený, po malém časy pre nemravy své od nich vyhnatý, chtějíce se zpomstvit, v Důvěrnéj smluvy svej s mnichem skrz farara naháckého Jura Fándli, nebožto pandvicy, složnéj, rozličné vady a zlosti mnichom i reholnikom pripisal, privlastnil. Byvše ale já pamatlivý na napomináni Učitela národův, nasledujicé: Nedávajte misto ďablu. Sprotivte sa mu — abych rozvázal a zhubyl ten učinek jeho, zložil sem na odpor toto Odporné zmlůváni rozumného mnicha ze sprostým ďáblem ve dvoch článkoch položené, na krátce vyjádrené.

Článek prvni — O mnichoch

ROZUMNÝ MNICH: Prv než sa počneme důvedně o věcách predpověděných smluvati, povedz mi sprostý ďáble: Kako ti ime?

SPROSTÝ ĎÁBEL: Jméno mé jazykem hornáckým je Znak Hanácký.

ROZ. M.: Zdaliž nemáš tovaryššův jiných od teba netco mudrejšých?

SPR. Ď.: Mám tovaryša jednoho jménom Zabja.^[6]

ROZ. M.: Vedíce juž sprostý ďáble jméno tvé i tovaryša tvého, pýtam sa ťa: Kďe si to čital, že mnissy a reholnícy (jak v tvej Důvěrnej smluvy s mnichem majícej sy sprosto, nevědomo položil) počali být za knězův posvácani v stolétu sedmém a v jiném místě praviš, že v devátém?

A regulu s. Franciška Seraffinského být potvrzenu skrz Innocentiusa jména tého pápeža III.? Rád Kajetánuv být zbuzený od s. Kajetána, kardynála? Kdežto ani s. Kajetán nebol kardynálem, ani Kajetán kardynál neni za svatého vyhlášený.

Reglu s. Franciška ne Innocentius než Honorius treti potvrdil. Bulla inc. Honorius Ep. Srv. Servor. Dei, Dilectis Filiis.

Mnišy sa za knězův posvácat začali ne veka sedmého neb devátého než z druhej strany veka štvrtého, posveťice v Alexandryi jakožto ve východnej cýrkvi (ne ten Asinus, jak ty bezbožniku prekládáš) než s. Athanasius, biskup Alexandrynský, netolko mnichů za knězův.

Kterého v učinku tam nasledoval v západnej cýrkvi sv. Eusebius, biskup Vercellenský. Svatý Siricius za pápeža roku 875. vyvolený, mnichů, chvalitebný život veducých, ne len za knězův, ale y za biskupův suďil být predstavených. Odkud nasleduje to, že co kolvek sy v tej Důvěrnéj smluvy s mnichem ne jazykem slovenským, ale hornáckým položil, ne natolko sprosto, nakolko hlůpo a zlostňe od teba položené je. A tak neveďíce sebe jinéj práce naleznut, lepšy by sy bol učinil, kedby sy bol podlá přislova vlaského radnej z pola dolno-dubovského do doliny naháckéj osla ze zubami za ocas ťáhel, než Důvěrnu smluvu s mnichem složil.

SPR. Ď.: Uznávam, že sem ve vecách výše dotknutých pochybil; zdaliž ale odtud može nasledovat to, že sem všetko sprosto, hlůpo a zlostně zložil?

ROZ. M.: Sprostost a nevědomost tvá zjevná je z teho, že nečiniš žáden rozdíl mezy pustevnicy, mnišy a reholnicy, který sa jeden od druhého tak dělá jak nebesa od zemi, slunce od mesýca. V čem, jestli pochybuješ, čitaj knihu v Krakovanoch vydanu, kterej tytul je: Thesaurus Sapientiae Divinae de propaganda Fide.

Čitateľ i z tejto krátkej ukážky Odporného smluvání môže si celkom spoľahlivo vytvoriť obraz o duševnej úrovni „rozumného mnícha“. Celá vecná podstata pamfletu ide vyslovene po vedľajšej koľaji a spočíva v dokazovaní autorovi Dúvernej zmlúvy, že nerozlišoval pojmy mních, pustovník, rehoľník — ako keby práve to bolo podstatné. Pokúša sa aj o vyvrátenie niektorých tvrdení Dúvernej zmlúvy o škodlivosti bohatstva kláštorov, o telesnej práci. Protiargumenty sú však veľmi chabé. Najmä sa však snaží zľahčiť Fándlyho novú spisovnú slovenčinu, o ktorej hovorí, že je „né jazykem slovenským, ale hornáckým napísaná“. Omnoho viac ako vecných protiargumentov obsahuje Odporné smluvání osobných náražiek na autora Dúvernej zmlúvy, nazývajúc ho priamo „sprostým ďáblem“. A Juraj Fándly mal celkom pravdu, keď hovoril, že „knižečka“ by si zaslúžila, aby mala titul „Odporné zmlúvání mezi sprostím reholníckím mníchom a múdrim ďáblom“.