ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Z Nového Sadu d. 14. Února 1821

Přemilý příteli!

Čistou slovenskou laskavostí dchnoucí list Váš jsem předevčírem obdržel, k velikému zajisté potěšení v tomto pravém vyhnanství ducha svého. Stěžujete sobě Vy, že ve dvou živlích dýchati musíte, toť já naříkati musím, že ten jediný, v němž pluji, spatřené a zamilované studnice ráje, ach tak daleký jest. — Cele, cele přistupuji k tomu, co jste o našem položení, o našich věcech propověděl. Mé největší neštěstí jest, že obětovav nejkrašší část života svého zamyšlení omnoho kraššího života národu svého, teď v síle mužství na to hleděti musím, kterak se ten blýskavý, bublinový svět mládenectví bourá, až naposledy nezůstane z neho nic, leč prouh rány, kudy šel blesk, a srdce roztrhl. Ale vy se domníváte, že ještě všecko ztraceno není! I já bych se domníval, kdyby mi to jen ještě čtyřidcet i devět Vám rovných Slováků pravilo; a tu by hlas Váš ke mně byl hlas boží, žádost Vaše žádost má; nebo já až podnes v lepším okamžení tak smýšlím a tak cítím, jako jsem již pred pěti lety smýšlel a cítil, ačkoli protivenství osudu rozličně úmyslem mým zaklátilo. Ano, já až podnes hotov jsem všecko za milý národ svůj položiti, i život; nebo ovšem lépe jest oslaviti národ svůj smrtí, než jej znectiti životem: kdybych jen možnou cestu k možnému cíli najíti, kdyby mi ji kdo ukázati mohl! Až potud ale bláznivé jest vstaviti všecko, pokud není jistoty, že aspoň něco zachováno bude. Jedno pohledění na nás, na naše, na to, co bylo a co nyní jest, i nejsmělejšího ducha ohromiti, i nejpevnější péro naděje zlámati musí: tak jest, co počato, nepodařené, co stává, slabé. Nic méně ztracen jest jedině ten, kdo sebe sám ztratil. Pročež se držme, a bojujme boj statečný, buďto že zvítězíme nebo padneme spolu, věncem nebo čelo nebo hrob svůj zkrásíme. Abych Vám ochoty své dokázal, a dověru Vaši odměnil, zde se Vám osvědčuji, že já z tohoto vyhnanství svého do srdce vlasti navrátiti se hotov jsem, jak mile místo nalezeno bude, o němž by se říci mohlo poutníku: tu vstrč hůl svou do země, tu se rozzelená!^[268] Nebo co se Vám zdá, spojiště naše předce nemůže ani v Abrahamovcech ani v Bethlemovcech^[269] býti, nýbrž jediné anebo v Prešpurku, anebo, což i dle Vašeho i dle mého soudu jediné pravé, v Pešti! Vaší rady i v tom užiti, Vaše domnění co nejbrže slyšeti chci. Budeli základ položen dobře, bude i dobře staveno; jiné překážky se všecky snáze odstraniti dají. I sám pravím, abychom sebe více, než Čechů hleděli. Namítneteli mi, že jsem posud toho málo šetřil, odpovídám, že ovšem. Mezitím nechci, aby tomu tak rozumíno bylo, jako bych jazyk lidu našeho do knih naprosto uvésti žádal; nebo ačkoli dobře vím, že každý národ jediné ve svém vlastním jazyku osvěcován a k vyššímu životu pobuzen býti může, nic méně předce v této příčině tak smýšlím, že by nastoupení cesty Bernolákovy jen větší zkázu na nás uvedlo. Jazyk, nímž hrstka lidu našeho mluví, není onoho pravidelného (ačkoli cizího) tak daleký, abychom se odtud překážky zrůstu spisovatelstva a vzdělání národu slovenského v Uhřích obávati mohli. Já sobě aspoň dobře jistou prostřední cestu, níž by se zvláště učitelům k lidu mluvícím jíti dalo, mysliti a představili mohu. Pravidelnost jazyka nevylučuje srozumitedlnost naprosto nepravidelnosti nechce míti. Budouli věci, jež učitel (spisovatel) lidu přednáší, schopnosti tohoto příměřeny, samy v sobě srozumitedlny, a budeli jim od učitelů rozumíno, budou dozajista i lidu našemu, nechť je třebas přednáší řečí, kterou patery knihy Mojžíšovy, a čtvery Evangelia psány jsou, a kterou Slováci naši nikdy nemluvili. Klopstockovy ódy tuším ani Bavorští, ani Saští sedláci nezpívají; ne tak pro řeč, jako pro věc samu. Ale to jiná otázka, čeho spisovatel slovenský v Uhřích nejvíce hleděti má. Zde myslím, aspoň nyní, ne tak vysokých ideálů, jako raději hlubokého života našich zanedbalých bratří Slováků šetřiti třeba. Z toho budiž vyňato, co do něho vsazeno býti má. Při tom pri všem se předce obávám, aby vydání našich zpěvů nějaký zmatek nezpůsobilo: ne tak onen mezi starými bohomluvci a jinými u víře mdlými, (nebo o ty slabá starost), jako onen mezi nedospělými v jazyku Slavie, kteríž by snadně věci té zle užiti, a časem tu velikou vinnu na nás uvaliti mohli, že jsme první ze všech zmatek a ještě větší zkázu do ubohého literního našeho života přivedli.^[270] Co a jak zde smýšlíte, o tom mě poučiti neopomiňte. Má zbírka se také rozmnožila. Žeň dosti bohatá; teď jen do stodoly a humna, ať se tam vymlátí a vycídí. Nebo u mne aspoň mnoho koukole. Především ale Vaši zbírku viděti chci; a nastávajícího jarmarku nařídím člověka, který by se u Vás ohlásil. Jináče se i po Hartlebenu,^[271] od něhož knihy i noviny přijímám, poslati může.

Benedicti mi psal onehdy. On rovně, jako já, v školském tom blátě vázne cele. Tak se hle bourá naděje naše. Z Čech ode dávna žádných zpráv nemám. Hněvkovského^[272] (vlastně Nejedlých, Jana i Vojtěcha, zesnulého Puchmayera a Hněvkovského) listy proti „počátkům básnictví“ Vám známy jsou; nebo P. Palkovič, jeho dvaceti spisů (mezi těmi zvláště Dva buchy a tři šuchy) tam za klasické vyhlášeno, je darmo po všem všudy světě slovenském rozsílá. Nepochybně tedy i Vás tímto klassickým spisem obdařil. — Budeli nebe příznivé, na velikunoc se v Pešti shledáme. Pište mi, jak brzo dostihnete. Mějte se dobře! Vás milující přítel

Pav. Jos. Šafŕk.

*

Z Nového Sadu d. 4. března 1823

Přemilý příteli!

Nevím až posud, jestli Vám těch poslaných písní dodáno, poněvadž od Vás žádné zprávy nemám. Té jsem však naděje, že se to stalo. Což ale s tiskem? Prošly-li už censuru? Splnil-li Trattner^[273] slovo? Jestli se ta práce podaří, mohl by se časem k doplnění i druhý svazeček vydati: na ten čas, myslím, sluší na tom přestati, čehož jsme dohromady sebrali. Snad se mnohým i to příliš mnoho bude viděti.

Já jsem zatím zahryzl do tvrdého ořecha, a nevím, jak se mi to podaří. Mezitím poručeno — co jsem obral, obral jsem. Každé, i té nejmenší chvílky, jíž mi práce povolání nechávají, obracím k přehledu historie literatury všech slovenských nářečí. Nemíním touto pracičkou učeným Slovanům prospěti; mé zření jen na dospělou mládež jest obráceno. Co mi kde chybí, dá bůh, pomalu vyplním: Grečovy^[274] historie u Schaumburga^[275] objednané čekám — Bentkovského^[276] práce není více k dostání; pokusil jsem se o Potockého^[277] výborné dílo: Pochvaly móvy etc. ve Varšavě 1816., kdež na konci historie literatury polské přidána. Tím snadněji mohu v srbské literatuře pracovati. Můžete-li mi Vy, příteli, něčím přispěti, a že můžete nepochybuji — než dopustí-li Vám jiné práce, abyste vypracování historie literatury slovenské v Uhřích (u Slováků) na se vzal? Literatura naše jest arci jen ratolest literatury české; a všech nás nejvroucnější žádost a nejsnažnější péče býti musí, aby ní vždy zůstala: nicméně však mne, co Slováka, by hodné bylo, aby tato část mé práce dokonalou obsahovala zprávu o spisovatelství našich Slováků od Zalana^[278] až do našich časů, a tudy něčeho aspoň nového do světa a na trh nesla. Kdybyste to místo mne učiniti chtěli, velice bych Vám z toho vděčen byl. Mohli by ste tohoto pojednání i k písněm místo předmluvy užiti: neboť já se Vám upřimně vyznám, mé mínění jest, aby to pojednání ne tak chvály našich národních zpěvů a písní (kdo jich moci necítí, tomu chvála nepomůže), jako raději stručný historický přehled slovenského života našich Slováků^[279] ode starodávných časů až do dneška obsahovalo. Tam by se pohodlně mohlo říci, kde čeho chybí. — Nebudeli Vám vhod, dáti se v to: račte aspoň zbírati materialie pro mne, ačkoli bych já vždy žádal, abysme se s tou prací podělili — tak bychom zajisté něčeho dovedli, čemuž by se i našinci, i cizinci ne bez příčiny podivili. Prolegomena^[280] jsem vypracoval na čisto: z literatur jen ještě českou a srbskou. Zlomky z toho Vám pošlu o krátký čas na ohledanou.

Cože z našich novin nebude nic? Ty ruské, co jsem naznačil, by snad nebyli drahé (Literaturnyja pribavlenia^[281] etc). Které ale vezmeme polské? — Nebo ovšem s měšcem se raditi musíme. Teprva když cena bude od knihkupce určena, račte ty noviny objednati, a mně to oznámiti, já zde několika čtenářů (nejvýš čtyř) opatřím, a peníze seberu.

PP. Kopitar a Jungmann se tuším zařekli mně více psáti, ačkoli jsem jim opětovaně psal, a jich o odpověď snažně žádal. Nevím, čím sem toho zasloužil.

Blahoslav mi dávno nepsal. O Palackému, kromě co jsem od Vás zvěděl, ničeho více.

Slavkovský kromě táhna byl zde u nás, ačkoli jen čtyř hodin vzdálí ode mne jest. On má častěji příležitosti a příčiny do města; já jsem k němu pro mnohá zanepráznění a nečas vyběhnouti ještě nemohl. Teď to brzo učiním. Obávám se, aby Slovan neustydl.

Budete-li čeho pro mne míti, račte mi to po našem Jankovićovi^[282] poslali: a jednou hojně mnoho psáti.

Mějtež se dobře! Váš př. Šaff.

*

Z Novosadu d. 28. června 1823

Přemilý příteli!

Maje tak dobrou příležitost, nechtěl jsem jí propustiti, abych Vám nepsal.

Toužebně čekám od Vás zprávy o naší Slovesnosti. Jak se vede písněm? —

Nedošlo-li Vás co z Prahy? Jungmann slíbil poslati některé knižky pro mne po knihkupci. Známa-li Vám epická báseň Rokosa,^[283] Ivan, prý, hexametrem psaná? Jestli pak to časomerný hexameter? či prízvuk?

Prosím Vás srdečně, račte mi vedlé přiloženého lístku mappy zaopatřiti krajů a krajin slovenských. Bez nich zajisté při svých pracech — do nichž jsem se zavrhl — nijakž býti nemohu. Snad v Pešti budou k dostání. Nebudou-li, jednejte s někým z knihkupců. Psal bych já sám Hartlebenovi, a Vás tím neobtěžoval; ale on, nemaje známosti mých prací, předsevzetí a oučelů, v této veci i chtěje sloužiti mi nemůže. Onehdy mi poslal co k zavržení. Já totižto potřebuji mappy následujících vlastností:

1) Mappy speciálné, ouplné — nikoli pak podobné oněm dodatkům pri geografických knižečkách. Musejí tedy býti ve velikém folium (Royal fol.).^[284] — Někde by snad dobré bylo — jmenovitě při Rusii, kdyby z více listů záležely — nebo tak veliká země nemůže ouplně a podle té proporce, co n. př. Čechy, na jednom listě obsažena býti. Mezitím se rozumí, že mapp nejspeciálnějších (jaké o Rusii vyšly záležející z 72 listů) nepotřebuji — ty nejsou pro můj měšec.

2) Mappy ty nechť mají tisk zřetedlný. Totě hlavní výminka. Ne tak mnohost měst a míst — jako raději snadný přehled hranic země, jejích částek, krajů, vrchů — řek etc. etc. —

3) Nepotřebí, aby byly jedné velikosti, od jednoho mistra, z jedné officiny.^[285] Nechť je třebas každá od druhého — nechť jen má výš položené vlastnosti.

Naději se, že jedna více ode 2-3 zl. státi nebude: a vůbec bych tomu rád byl, kdyby oučet všech 30-40 zl. více nevynášel. Pravda slušné by bylo, abych Vám peníze hned po této příležitosti poslal: ale poněvadž se to teď státi nemohlo, račte zatím ty mappy u některého jich prodavce, nebo knihkupce, s tím doložením, že pro jinostrance jsou, zjednat, a mne o tom zpravit — pak Vám peníze pošli buď po našich kupcích, buď i po poště — a jen když budou zaplaceny, nechť je kupec Vám odevzdá.

Kdyby jedna neb druhá nebyla k dostání, — to nic neškodí, nechť jen budou ostatní. Bez mappy z.^[286] uherské, moravské a české býti nemohu: mám je zajisté, ač nehrubě dobré: na Rusii, Polště, Slav. Charvatsku, Dalmacii, Srbii etc. mi nejvíce záleží.

Račte mi ještě násl. knižky zjednat:

J. Al. Dundr^[287] zeměpis království českého v Praze 1823. Appendini^[288] notizie istorico-critiche Ragusa 1802. 2 T. 8.

Opět Vás snažně prosím, abyste se se mnou spojili, a mně při vypracování „Slovenského knihopisu v Uhřích“ nápomocni byli. Já jsem zde ještě ani zbla neučinil. Tu dobu jsem dokonal přehled hist. řeči a literatury ruské. Bibliografii jsem sice nedovršil — nemaje Greča — jehož z Vídně čekám každodenně; ale Evgenijho^[289] „Slovar historický ruskich spisatelů“^[290] (z bibl. arcibisk.) mi k veliké pomoci byl. Nyní v Srbštině pracuji. Mušický má všecko, ale od něho není nic k dostání. Dobrý jináče muž a přítel můj: ale mnich. U něho jsem se nahlédl do zbírky a viděl: že Srbové od l. 1741 (kde počali co krom cirkev, knih psáti) měli dosavad asi 90 spisovatelů (jichžto jména mám) a asi 362 knih, z polovice srbsky, z polovice slovensky^[291] psaných. Tyto knihy já zde v N. S.^[292] snadno spíši — ano zde hnizdo Srbstva — a mnozí z měšťanů po ex. každé srbské knihy mají. Mezitím práce ta potřebuje času — a toho já při škole málo mám. Z té příčiny byste mi velice posloužili zbírkou k bibl. slovenské. Čeho já zde užiti mohu, to Vám známo; Vy to tuším též máte, a tak byste mohli celou tu práci na se vzíti. P. Jankovič by Vám snad přístupu ku své zbírce propujčil. Mohli bychom tento článek většího spisu mého obšírněji i o své vydat snad v Pešti u Trattnera: u mne zajisté všecko bude zkráceno — asi tak, jako u Wachlera^[293] „Handb. der liter. Cultur“ — a má práce tak skoro do tisku se nedostane. Přehled literatury srbské já také pokud možná obšírně a ouplně vypracovaný pošli do Čech, snad bude v Kroku místa: slíbil jsem to dávno — ale nemohlo se to posud státi. Pojednání o starosl. literatuře jsem znovy přepracovati musel, po obdržení díla Rakovieckého. — Tak i s jinými.

Prof. Magaraševič^[294] chce vydávat „Srbské letopisy“, k nimž i já přispívati jsem slíbil. — Mušický jen obrovské plány dělá. —

Co pak Vy nepřijdete k nám tohoto leta? Rozmyslete se, a pište nám o svém předsevzetí. Více jedné neděle by jste nezameškali, kdyby jste se hned v pondělí pohli z Pešti. — Zde bychom za dva dny Báčku a za dva Sremsko projeli.

Já tohoto podzimu sotvy kam půjdu. Líto by mi bylo tolika příprav — plánů — outrat — zmarniti. Při pracech školských všecko to leží. —

Ostatek Vám přítel Slavkovský vyrozpráví. Nepohneli Vás jeho příklad k něčemu — i k cestě — i k nevěstě? —

Mejtež se dobre, Váš přítel Šaff.

*

Z N. Sadu d. 2. března 1824

Milý příteli!

Zpráva o novém rozmnoženém vydání Vašich básní^[295] byla pro všecky, jenž Vás zde znají, potěšitedlná, zvláště pro mne. Postaráme se, aby jsme aspoň 10 exx. Vašeho díla zde rozprodali; předplacení Vám zatím žadného poslati nemůžeme, poněvadž naši zdejší Neslováci knihy jináče nekoupí, kromě když se jim hotova takořka násilím nastrkne. Vyšla-li tedy Vaše zbírka, račte nám po p. Jankovičovi 10 exx. poslati, peníze Vám dřívěji později za ně zapravíme.

Co jste mi o pp. vydavatelech psali, naplnilo mě nemalou radostí a potěchou. Dejž bůh zdaření tomuto, nade všecko chvalitebnému předsevzetí. Já každou takovouto obět pokládám — za koruny mučedlnictví hodnou. I proti tomu, co jste o osvěcování rozumu a hnutí srdce našeho lidu podotkli, nejsem nikterakž; ouplně přesvědčen jsem — že osvěcovati chtíti rozumu učených lidu našeho jest vec daremná a na nic vedoucí. —

Nic méně předce tak myslím, že pokud rozum našinců v těchto stranách vědění lidského osvícen nebude, to ubohé, litými tisicerých potvor pazourami rozsápané — od věků city plýtvající srdce blouditi nepřestane. Nepravím to, abych horlivých bratří svých snad obviňoval — může-li kdo, já dozajista směle říci smím, že srdce mé hořelo touhou po blahu národu, lnulo k srdcím krajanů — ale pravím pro ospravedlnění své. Nižádný člověk, jestli jináče zdravého rozumu, nemůže jinak jednati, než přiměřeně známosti své a přesvědčení svému. — Nemám příčiny, abych se tajil před věrnými a upřimnými přáteli svými, což zjevně stojí před myslí mou a duší mou, totižto „že já naprosto nemám naděje nižádné, aby mezi našimi uherskými Slováky kdy lépe bylo“. Jest to arci přebolestné srdci mému, že toto přesvědčení žádným rozumováním vyvrátiti nemohu: cožkoli si na mysl přivodím proti němu — to vše se v potvrzení jeho obrací. — Jste-li Vy jiné mysli, blaze, přeblaze Vám; já se Vám bohužel v tomto štěstí nikdy vyrovnati nemohu. — Co odtud vzhledem mého literárního snažení pochodí, již snadno sami uhodnete. Nechybuje lásce k národu podnětu — kdoby, člověk jsa, nedím-li vlastenec, nelitoval a nemiloval i nešťastného — ale národnímu spisovatelství mému chybuje ovšem všakého podnětu. Tímto duchem národního (národem zde rozumím Slováky naši uherské) spisovatelství mne napotom nadchnouti chtíti, bylo by slepému o barvách rozprávěti. To pro mne na věky ztraceno. — Vidíte, na jakové bezcestí duch můj zabloudil! Nemám-li myslí a duchem věčně pohřben býti, nezbývá ničeho, nežli toulati se buďto po těch povšechních všeslovanstva stezkách bez domu a vlasti, nebo utíkati se pohostinu k těm pobratranců polím, nad nimiž dobročinnější slunce svítí, a stírati slzu oka potěšitedlným na ně pohleděním. —

Že vysoké školy Budínské^[296] č. latinským tiskem opatřeny, to mi velice milo. Přijde to mé histórii vhod, budeli snad kdy, bude-li v té tiskárně tlačena. O tom obšírněji mluviti budeme, když k Vám přijdeme. Já se zajisté i se Slavkovským na Velikunoc k Vám strojím. Vím, že tenkráte zaneprázněni jste, ale my jiného času nemáme. Dáli Bůh šťastně dočekati ve Vel. pátek před poledním budeme v Pešti. Račte na to péči mít, abysme u Vás — přenocovat mohli — pročež dobře učiníte, jestli o svých Velikonočních kázněch ještě před Nedělí květnou rozmýšleti budete.

Z Prahy nemám žádných zpráv. Jestli jaké knihy pro mne došly, račte mi to poslat. — Má Júlie^[297] a má milá — malá Ludmila^[298] Vás srdečně pozdravují. Mějte se dobře!

Váš upř. přítel P. J. Šaff.

*

Z Nového Sadu d. 24. břez. 1825

Čas, milý, předrahý příteli, všechno mění! — Čas pravdu potlačuje i na světlo vyvodí; čas rozum odnímá i navracuje; čas rány dělá i hojí! —

Žádáte v nepříjemném, těžkém, zauzleném položení rady ode mne; než Vám své mínění oznámím, překot stavu svého Vám oznámiti, a já o radu Vás prositi musím. Známo Vám bude z mého vypravování, že už od některého času vláda na mé odstranění, jakožto člověka, který v Němcích studoval, a proto „nepochybně“ nebezpečné učení do se vsál, všemožne dotírá.

Zdejší popečitelé^[299] školy, Jeho Exc. Arcibiskup^[300] a Biskup^[301] mě posavád úsilně bránili, ale nic naplat. Po dlúhém mlčení došel konečný „úkaz“,^[302] že prý, poněváč to teď změněno býti nemůže, stolici učitelskú zatím zadržeti mohu, ale zprávu nad školou nikoli déle nemohu. Dnes bude volen jiný director našeho gymnasium, bezpochyby mnich anebo radní pán; já zústanu professorem. Toto jest pro mne neočekávané. Ale nemoha se proti převaze vlády a proti vyším rozkazům opříti, musím k tomu chtěj nechtěj na čas přivoliti; avšak vidím, že po mém pokoji, po prospěchu prací mých zde veta. Z toho naposledy dříveji nic dobrého pojíti nemóže. Lituji tedy, že jsem pozvání do Kežmarku nepřijal,^[303] zvláště poněváč se obávám, abych tím opětovaným odepřením protestantóv byl na věky od sebe nezdálil. Vyznám Vám upřimně, že kdyby ta stolice literatury slovenské v Prešpurku v lepším pořádku byla, všemožně bych na ni dosednúti hleděl. Nuže, milý příteli, přemyšlujte o této věci, a oznamte mi své mínění upřimně. Já mezitím zústanu zde v tichosti, nesvěřiv účelu svého a žádosti odjíti nikomu. Nesmím to zajisté pred časem provolati. Jeho Osvícenost P. Alex. Prónay,^[304] pokud sem zkusiti mohel, mi zvláště nakloněn jest; naději se, že i jiní (P. Gétzy,^[305] Ambrosy^[306]) ku dosažení kde u bratrů učitelské stolice by mi v čas potřeby pomoci své neodepřeli. Račte, budete-li příležitost míti, P. baronovi Prónaymu o mně zmínku učiniti.

Váš nejistý, nerozhodný los mi velice k srdci jde. Čítav list Váš, ustavičné pomyšlení na Vás a o Vás cele duši mú opanovalo. Což na národu našem věčná klátba leží! Totoliž má býti ovoce, tentoli konec čistého, svatého snažení našeho! — Na vyhostění se Vaše z lóna národu našeho ani pomysliti nemohu bez ohrození a bolení srdce. Chráň Bóh, abyste to učiniti přinuceni byli! Hleďte se nám, příteli, na který-koli zpúsob zachovati! Což já počnu bez Vás — Usta má lidu našemu mlčeti, péro ležeti bude. O Pešti, dle listu Vašeho, pochybuji, aby ta věc kdy do pořádku přišla — aby ste tam kdy žádaného pokoje nalezli. Ale však já tak smýšlím — dovolte, ať Vám přímo řeknu — že Pešt, byť i pro nás ztracena byla, není svět slovanský, že Vy a jiné svaté povinnosti k národu našemu máte, kterým i jinde dosti učiniti móžete. Cinkota^[307] není Pešti daleká, církev snád zřízenější a pokojnější, nežli Pešťanská; tu byste i úřadu, i sobě, i literatuře ku prospěchu, snad spokojněji, nežli v Pešti, žíti mohli. — Bóže mój, proč nemáme svých Potockých, Čartoryských^[308] etc., u nichž by naši Šimanovský,^[309] Piramovičové^[310] etc. svú lodičku z búře života do tichého přístavu ukloniti mohli! Na Vaše tedy vyjítí se nikterak nesnáším, ani kdy toho schváliti budu moci; k tomu, aby ste kterýmkoli zpúsobem — aspoň na čas, pokud se nebe vyjasní, búřka projde (což Šed^[311] — nebude věčně žít?) u prostřed Slovákóv zústali, radím, o to Vás všemožně prosím. Poněváč ale o nejistotě, marnosti a nicotě věcí lidských co den lépe přesvědčen bývám, nemohu opominúti, abych Vás neprosil, jestli byste přece na svém úmyslu, jinam se podati, a věci své vyprodati, zústali, aby ste mi to časně dosti oznámili, a ty knihy, které by se k mému účelu (historii literní, pak staročeské) zvláště hodily, za rovné peníze, jako jiným, mně postúpili; kteréžto peníze bych Vám skrze kupce v rychlosti vyplatiti dal. Knihy by mohly u Pantelína^[312] zloženy býti. Ale snad nepřijde k tomu! — Tedy o jiných věcech.

Mój rukopis by ovšem najpříhodněji P. Jamarovi^[313] do rukú dán býti mohel. Však on přece obsahuje věci slovenské — nápisy knih etc. etc. sú vše slovenské: třebas kniha německy psána, měl by jí ždy slovenský censor čísti. Ta věc snad rozhodnuta: račte mě tedy o tom na krátce zpraviti.

Leškóv^[314] rukopis Vám pošleme na budúcí týden, a bude buď u Vás, buď u Pantelína zložen. P. Stratimírovič^[315] Kulpinský oběcal za tisk platiti. Učinte s pány Budínčany co móžete, aby jednúc tisknut byl.

Slavkovský^[316] mi psal list nevšelijak potěšený a příjemný. Stěžuje si na Blahoslava. Já sem mu hned odpověděl, a aby „Písně“^[317] vyhotovil, tuze naň dotíral. Snad přece učiní.

Vaši Čítanku žádostivě očekávám. Račte mi jeden ex. poslati; já si zajisté na všem slovenském, byť sebe menší bylo, záležeti dám. Já hotuji zbírku svých básní; ale nepříznivé okoličnosti mi všelijak překážejí. Snad dozreje toho leta.

Holýho básně^[318] se mi nad míru líbí. Dají se mi i dle našeho zpúsobu psaní dobře čísti — vyjmúc některá slova, která snadno jinýmo dosazena býti mohú. — Wien. Jahrb.^[319] 1824. XXVII. Bd. obsahují tři památné posudky od Dobrovského: Eugenijho slováře ruských spisovatelóv, Rak. prav. ruské, a Lindeva Kadlubku. V pr. rusk. pútka o Libuši^[320] strašné vedena. Svobodu jen V. S. jmenuje, na 2. Jungm.^[321] naráží, nazývaje je po stokrát Impostoren,^[322] Betrüger,^[323] Schlaukopf^[324] etc. — To musíte čísti!!

Ještě jsem mnoho na srdci měl: ale musím přestat: brzo více.

Váš př. Šaff. vr.

*

V Novém Sadě d. 1. března 1826

Přemilý příteli!

Váš hněv nad nezbedností a ošemetností lidskú — jejížto najnovějším příkladem ten Egyházský^[325] neřád jest — ovšemtě spravedlivý. Ale bohužel v takovém sme položení, že začasté nikde jinde, nežli ve stoické mysli, ba takořka v apathii, porady a pomoci nalézti nemóžeme. — Co se mne týče, lituji, že Vaší žádosti v tomto ohledu dosti učiniti nemohu. Já zajisté nejsem schopný, něco statečného v tomto ohledu sepsati. Z druhé strany myslím, že dosti bude, jestli celý tento casus p. Superintendentovi^[326] oznámíte. Obávám se, aby hádka a rozepře ve zjevný boj mezi námi a Magyary nevypukla. Není tomu nyní času. Spoléhejme se na naši causa bona^[327] a na Boha — pak bude všecko. Pracujme raději potichu mezi svými; snažme se získati svých — obživiti etc. Já aspoň přesvědčen jsem, že všecka ta usilování Magyaróv, i verejná na sněmě, v nivec přijdú a ničeho nedovedú.

Posílám Vám skrze kupcóv našich Leškovu^[328] (který odešel do St. Pazovy na zemřelého Jesenského^[329] místo za faráře) repliku na Thaissovo^[330] štěkání. Nemíním, aby byla tlačena — ale pro futuris usibus,^[331] a jako MS.^[332] by se mohla aspoň přátelóm a Slovanóm ve známost uvesti.

Co se Herkeľové grammatiky týče, o té bych Vám mnoho psáti musel, kdybych všecko, co mi na srdci leží, a na mysel přichází, vysloviti chtěl. Dobře súdíte, že takováto podnikání ještě přivčasná, ale že aspoň cíl a úmysel chvalitebný. Také tak súdím. — Mezitím nemohu nijak zatajiti, že každá takováto práce mysel mú jakúsi bázní, jakýmsi nepokojem naplňuje a búří. Jestli zajisté užitek takovýchto hypermetaphysických motlanin prachmalý anebo nižádný jest, slušně se tázati móžeme, neznikáli odtud nijaká škoda? — Vy nevím, co nadto odpovíte; já tak súdím, že z takých nezralých plodóv nenabytná škoda literatuře naši povstává. Mně se zdá, že epocha nových řečí a náboženství už přešla, přestala. Novoty tohoto druhu předně našincóv, i tak ještě slabých, nedospělých, sem i tam se klátících, jen confundují,^[333] nechuť k řeči zbuzují, ba jestli snad při nich něco jedné nebo druhé straně nepříjemného, nenávist mezi bratry rozsívají, což najhoršího jest; po druhé u cizozemcóv nás vystavují jako hypermetaphysických potřeštilcóv, oni se potom nám a našemu jazyku posmívají, je zlehčují, v ošklivosti mají etc. etc. etc. Považte, příteli, jen to neštěstí, které národ náš potkalo, že onen velikoslavný Josef císař^[334] onoho kubického blázna nedouka Václava Pohla^[335] mistra v řeči české a slovanské měl, který tuto řeč novotami tak zhyzdil a zpotvořil, že mě pokaždé dávení napadá, když na ní myslím; víte zajisté, že Josef na váze měl, máli německú či slovenskú řeč panující v Rakúské monarchii učiniti — kdyby se tento mocnář byl od Jungmanna nebo etc. etc. slovansky naučil! —

Toto všecko nepíši, abych tisku gram. Herk. odrázel; nechť bude tištěna, ale s proměnami. — Především nechť p. auctor určitěji cíl a meze vykáže díla svého. Nechť je vystavuje jen jako zkúšku pro filology, nikoli pro národ. Po druhé nechť od nových liter naprosto upustí. Jestli chce latinské zachovati, nechť vezme k nim, co mu chybuje, z kyrilských. K tomu absolutně radím, a při tom zústanu na věky věkóv. České sice sú v mých očích, exceptis excipiendis, non plus ultra,^[336][337] právě pro ty accenty, pro které je jiní odsuzují. Já alphabetum,^[338] které litery čárkuje, držím za najdokonalejší; za všecky kalligrafické^[339] titěrky nedám ani babku. Vedle českého mám kyrillský alphabet za najdokonalejší; a kdyby se při něm čárky quantitativně uvedly, byl by ještě před českým. Múdřejší cizozemci cenu kyrillského alphabetu znají a oznávají; my pak jej potupujeme. Grotefend^[340] etc. pravějí, že co svět světem, tak přiměřená abeceda zvukóm řeči nevyšla na světlo. On radí, aby přijata byla ode všech filologóv za všeobecnú abecedu všech řečí celého světa — my, domácí ji zatracujeme a potupujeme. Svatý Kyrille a Methoději, aneb kdokoli ste byli vynálezci a zdokonalitelé této abecedy, odpusťte nám hříchy naše! Dyť jen slepota cizozemštiny zrak náš zatemnila, jen cuzý hlas v nás zní a se ozývá!…

Ty důvody proti ч, ж, ш etc. sú tak dětinské — že mě demokritský smích^[341] napadá — a znova zimnice přetřásá — když na ně myslím. Tak ku př. pan auctor praví: „Russicum^[342] ж discrepat a litteris cultioribus Europaeis.“ Fidem Vestram Quirites!^[343] Neníli to uražení majestátnosti abecedy všeslovanské! Tedy abeceda Kyrill. α) Neevropejská; jaká tedy? Snad Hottentotská! β) Barbarská, quia discrepat a litt. cultioribus Europ.^[344] Pan auctor snad myslí, že jen čárky tohoto ж nepěkné? Což ale, jestli mu já a sto jiných kalligraphóv ad liquidum^[345] demonstrujeme mathematicky, že α) v této liteře ani jedna čárka není, která by se při latinských nenalézala, β) že toto spojení těchto tří čárek krásnější jest nade všecka spojení, která se nám v latinském alphabetu naskytují. — Jen nech p. autor nemyslí hned na figury v Dobrovského gramatice — ale nech si dá toto ж napsati a vyřezati u Küsla v Praze,^[346] nebo jiného jeho druha. — Dále: „Russ.^[347] ш nimis abludit a littera s.“ Tedy proto preč s ním!!! Jestli z takých příčin vším hýbati budeme, i samého boha s místa hneme, poněváč se nám často do mysli neprace et consilia ejus abludunt a nostris.^[348] V lat. abecedě sú d a t soni affines, et tamen figurae abludunt etc. etc.^[349] Ale řekne kdo: „figura toho ш je neforemná.“ Ovšem, zvláště těm — jimže to jistá převrácená, t. j. m, jest aesthetické krásy vrch a non plus ultra. — Tamže praví p. autor: „Vinidicum α est duplex s uno ductu formatum.“!!!^[350] α) Quale vinidicum? Vinidae istam figuram ignorant.^[351] Že se panu Dainkovi^[352] či komu v okamžení metafysickophilologické hyperztřeštivosti na umu zvrtla, non sequitur,^[353] že by už byla figura vinidica.^[354] Tu pan A.^[355] maluje povětří povětřím! anebo raději staví písečný zámek na povětří, na mahle. — Jest tu i více, co mě pichá, ale přestanu, sice by nebylo horlení a hořekování konce. Prosím Vás tedy všemožně, račte i Vy sami, i skrze přítele p. Hamuljáka a jiných u p. auctora pracovati, opaterně a múdře, ale i horlivě a mocně, aby od těchto zamilovaných sníčkóv upustil, místo č, š, ž kyrillské ч, ш, ж příkladem Grotefenda, veleslavného Klaprotha v jeho Asia polyglotta Paris 1824 etc. etc. přijal (NB ne tak, jako to p. Dobrovský a jeho tovaryši hlúpě učinili, dadúc neforemného kroje kyrillské litery mezi latinské v Inst. ling. slav.,^[356] ale tak, jako to Klaproth pomocí parížských umělcóv vykonal (anebo ještě lépe, jestli možné) dadúc přiměřené latinským literám, trochu zokrúhlené, krásné ч, ш, ж znovu líti — jaký zajisté div, jestli se ta míchanina v Dobrovsk. Inst. nelíbí, tak málo by se nám líbily bývalého Levočského tlačitele Mayera^[357] latinské litery mezi Didotovými, anebo dokonce quadratné gotické či monachálné^[358] mezi témiž). Co se x týče, radím x t. j. ks nechati xem; čím zajisté budeme psáti cuzá jména Artaxerxes a — 100.000 jiných? Čili nám potom, majíc litery p. Herkela všeslovanské, už naprosto nic více — žádných liter, slov, řečí etc. na světě více netřeba??? Tak hle při pulpitu^[359] psacím začasté sme múdří, mudrujeme a mustrujeme celý svět, všecky věky a jazyky etc., až naposledy i samých sebe i všecko přemudrujeme. Jestli dokonce chce míti figuru jednotnú, nech vezme kyrillské x, t. j. Chier,^[360] s chvostíkami dolu — zláště poněváč vidím, že p. auctor chvostíky miluje, ku př. při ç = r = č. Toto ç = r jest opět paterný dúvod veliké a nepochopné nelogičnosti. P. auct. chce abecedu naši zesimplificovati^[361] (aby naposledy nic z ní nepozústalo, než mahla),^[362] a přece klade dvě (sic) znaky pro jeden zvuk!!! Odkud to zalíbení v tom chvostíku ç, a ta nenávist klobúku č nevím. Já ždycky volím s hlavú než s chvostem. Dyť přece i pan auctor píše i, nikoli l, jak by z lásky k chvostíkóm a příkladem p. Hanky^[363] psáti měl. P. Hanka zajisté ve spisu: Dcerka od mistra Jana Husy, v Praze 1825, hned píše l bez čepice, hned klade l hlavú dole, jak Vám to snad známo, ku př. „ve hnlevle“. To prý proto, poněváč se l po n a m „stýká“!!! Davus sum non Oedipus.^[364] Srovnajte už prosím tutu Hankovu orthorafii s jeho Igorem a považte vše to, co tím a Pohlem, Hromádkú^[365] a Dainkem etc. etc. literatuře prospěno, než snad že se obávati musíme brzo za nezhojenlivých philologických měsíčníkóv^[366] vyhláseny býti — pak suďte sami, móželi člověk studenú krví na vše to hleděti. Já se Vám vyznám, že sem se nijak posavad přisiliti nemohel, abych Igora byl přečital; z té příčiny sem i H. gramm.,^[367] jen běžně četl, a místy, kde nových figur není. Toto nevčasné kování nových figur jest přetruchlivý znak konečného pádu národního života našeho. Věk našeho Slovenstva se podobá věku Alexandrinských gramm.,^[368] mnichóv, scholastikóv^[369] prostředního věku etc. etc. Národní život u nás buď docela pokažen, nebo ho není naprosto, — sice by takovéto netvúry zrústati nemohly. Bože mój, kdyby u nás bylo jen jiskry národního života, nebyl-li by už dávno tento neb onen slovenský filolog sepsal súhlasnú grammatiku všeslovenskú, t. j. grammatiky všech desatero slovenských nářečí^[370] podle jednoho sústavu dohromady spojil, abysme se pomoci jedné knihy (ta by ovšem nemohla v 12. nebo 18vu vyjíti, ale by musela aspoň 4to býti)^[371] všem nářečím snadně naučiti mohli. Ta věc by nyní při tolikerých dobrých grammatikách byla snadná — ale my sobě nelibujeme realnosti, hmotu života — povětří snadněji lapati. — Takovúto grammatikam symphonam^[372] sem já očekával od p. Herkla, která by každému své nechala, a opět nás spojila — tato nás ze všeho, což nám buď jak buď drahé jest, teprv vyzúti a pak nahých spojiti chce. Z té příčiny, poněváč uvedení nových figur, a zvláště potupení kyrillicí u 35,000.000 Slovanóv, na díle samostatných, na díle ještě jen k budúcé samostatnosti se hotujících panujúce, slabú naději smíření činí, ba strach většího odcizení sebe budí, s nepokojem a s jakúsi bázní pohlédám na spis, jehož púvodce si já jináče vážím a jehož mínění ovšem dobré býti móže, ačkoli ono dle mého přesvědčení na omylu založeno. Za tím přesvědčením jda nemohu se Vám nevyznati, že budeli ta kniha s novými figurami tištěna, rozšíření jejímu všelijak na těchto stranách překážeti musím, an by nám to Srbóv, mým snažením už jak tak nakloněných, snad na věky odcizilo (to pak vězte a věřte pevně, že slovanštějších Slovanóv nad Srby nemáme); jestli by pak p. Herkel k vyplnění latinského alphabetu kyrillské litery přijal, tedy mu 200 zákupcóv mezi Srby napřed slibuji. Před Maecenaty srbskými o takovýchto knihách ani — zmíniti nesmím… Kdo jim do kyrillici sahá — ten jim do — srdce sahá… Horlení mé Vám nebude divno, jestli na mú pečlivost, usilovnost etc. rozbratřené bratry spojiti — poněkud pomníte. —

Milý příteli, buďte přesvědčen, že jestli národnosti pomoci chceme, dolu, k národu a řeči jak jest, ne k aetheru a jeho hloubem pohlédati máme. Věk Kyrillóv a Methodějóv už přestal, jak náhle lidé přestali žalud jísti… to, která slovenská nářeč a která slov. abeceda bude všeslovenská, už nerozhodne více péro, už rozhodne jen meč — potokové krve vyryjí čáry liter — tam, kde jich najvíc poteče, tam znikne reč a abc. všeslovanská. To, co sem zde o všeslov. abecedě poznamenal, a co já časem svým i jiným všeslovanóm povím (Zvláště p. Kop.,^[373] který vlastně púvodce všech těchto abcdovanij jest, ale sám své výmyslky světu přednésti se stydí, nýbrž se pořád jen jiným Hankovi, Vukovi etc. etc. za hřbet strká…) — to mi překazilo, že Vám o jiných věcech nyní mnoho psáti nemohu.

Mittenda^[374] Vám pošli skrze kupcóv našich, kterúžto příležitostí Vám i psáti budu. — Mapy u Lichtla^[375] objednané aby na určitý termín přišly, všelijak pečujte. Peníze Vám k vyměnění jich pošli.

Jestliže by se Vám někde naskytly následujúce knihy:

Ant. Banduri^[376] Imp. orientale, Paris 711. Vened. 729, 2 Voll. fol.

Car. Du Fresne^[377] Histor. Byzantina Par. 680., Ven. 729. fol. (N. B. diversum a Corpore^[378] scriptorum histor. byzantinae.)^[379]

Ej.^[380] Illyricum vetus et novum;^[381] Pressb. 746. fol. (Edidit Sásky sub nomine Keglevich — opus mihi ignotum — non scio, utrum editio ejus Paris. Prodierit?)^[382][383] tedy mi to prosím ve známost uveďte. Rád bych jich zakúpil, jestli možné. Aspoň ku přečtení jich míti musím. Ku přečtení jich snad najdu v klášteru Kovilje,^[384] po neb. Raičovi, který je tuším měl.

I Farlatiho Illyricum sacrum Ven. 751. ss. V Voll. fol.

Lucii^[385] de regn. Dalm. et Croat. Amst. 606. fol. není k opovržení.

Onehdy sem kúpil Cromeri^[386] de rebb. gestis Polonorum, Basil. 1568. fol. — kniha převýborná, (cokoli Němci proti ni bleptali), ale k neštěstí mi dvě listy, totiž pag.^[387] 149 — 152 chybějí; jestli to opus^[388] v Pešť. bibl., rád bych si tyto dvě listy dal přepsati.

Ex. novum, in cruda Procházka^[389] Commentár. de secul. liber. art. in Boh. fatis sem zde našel za 1 zl. CM.^[390] a mohu ho Vám nebo p. Hamuljákovi,^[391] nebo kdo chce — pustiti.

Mějte se doběe. Váš upř. a věrný př. P. J. šaffařík, v. r.

Brat mój^[392] Vám má 150 fl. W. W.^[393] na tisk mého díla zložiti okolo Josefa.^[394]

*

V Novém Sadě d. 18. máje 1827

Předrahý příteli!

P. Ružic^[395] právník a konsistoriálný notár ubíraje se k Vám měl tento list sebú vzíti. Prosil sem ho, aby Vás vyhledal. Ovšem ste mi měli Vaši hospodu oznámiti, nebo slyším, že ste na jiné. Setník Pačić,^[396] srbský básník, před tím v N. Sadě, nyní ve Földváru,^[397] Vás prý hledal po mém poručení a nenašel. —

P. Hamulják mi dlúhý list z Čech pořádně zdělil. Děkuji oběma Vám za ustávání Vaše. — Budeli kdy nového vydání mé hist. lit., učiním co mohu, abych všecky strany upokojil — ale pochybuji, že sem jich nářečí přednost libozvučnosti nepřisúdil!^[398] Ale pro Boha, mohu-li to? — Musel bych z rozumu vyjíti — Já aspoň pokud živ sem všudy za přesvědčením svým pújdu, napotom ještě směleji. Nelíbí se mi to, abysme sobě sami společně lhali a sebe sami nepravdú lákali. Čech, jak vidím, o zvuku svého nářečí zhola není schopný súditi — an mu srbské nářečí lenivé, zženilé, a jaksi hrubé pro mnohé a, o! — Ne tak páni! Mýlí Vás grammatika, etymologie a t. d. a porušuje súd aesthetického citu! Vezmite Vlacha, nebo kohokoli, kdo nerozumí ani slova naším nářečím, a potom nech mu každý čítá své. Každý své, ne Čech srbské a Polák slovenské. Cit krásy púhého zvuku nemusí býti spleten se súdem o grammatické, etymologické a jiné dokonalosti. To sú rozdílné věci. Nechtějme všickni všecko míti. Odvolávají se Čechové na svú národní mluvu, na operu, že je líbezná: móže býti, ale mně to aspoň nepochopné, jak by ku př. dští mstem^[399] a jiná slova, jaková se v operách českých nalézají, v ustech zpěvákyně české lahodně zněla. — Poněvač Čechové drsnatost řeči své, jaková ve spisích jejich panuje, naprosto uznati nechtějí: není tu ani naděje polepšení. Jim se líbí jejich libozvuk.

Nářek ten, na oddělování slovenského (ne slováckého pro boha ne! — o bysme toto zatracené slovo na věky vekóv zahladiti mohli — čert ho vyléhnul — — —) nářečí^[400] od českého v mé literatuře jest věru bezzásadný. Od toho nemohu odstúpiti. V budúcím vydání ještě dále pokročím — i Bulgarové musejí od Srbóv docela odděleni býti.^[401] Jest mi tomu divno, že Čechové tak na nás naříkají, a sami ruky podati nechtějí! Nebo užívání slova: značiti ještě není zblížení. Mimo to vzali to slovo tak dobře od Polákóv a Russóv, jako od nás. Nynější pospolitý sloh českých spisovatelóv nemóže nikdy národným slohem našich Slovákóv býti. Jest to aspoň dle mého citu jakási potvora, naposledy ani nečeská, ani neslovenská. Pokud si naši Slováci jakýsi svému nářečí příměřený spisovný sloh, nech třebas na základech české grammatiky, nezarazejí: až potud nebude u nás národné literatury, nebude u lidu chuti ku čtení. My spisovatelé budeme jen Braminové^[402] mezi lidem našim: jako sme posavad byli, a sloh náš a jazyk knižný to, co Sanskrit a církevná slovenčina.^[403] —

Píši to, abych Vás utvrdil v přesvědčení a předsevzetí. Neodstupte od základóv námi před 3 lety položených — jak toho spísek o libozvučnosti a orthografii svědkem.^[404]

Ovšem by nebylo na škodu, kdybyste buď ve Kroku, nebo v Museum^[405] proti tomu neslovenskému slovu: „slovácké“ vystúpili. Byl sem už i já nakažen a užíval sem ho — ale dozajista nedúvodně. — Především: Každý národ sám najlépe ví, jak řeč svú jmenovati má. Národná jména buďte svatá. Ó, by každý pravdu a potřebu tohoto základu uznal. Nemáme-li už dost zpotvořených a zcizoložených národných slovenských jmén: ještě i ta ostatná v celosti zachovaná sami zhumplovati chceme! — Na tom slovu slovensky, slovenské, Slovensko, na tom jediném slovu visí celá starožitnost našeho kmene, kterú sem já šťasně vynašel anebo raději odkryl, a časem svým ukáži. Tepruv nyní budeme Nestorovi a Prokopovi^[406] rozuměti — kladúcím najstarších Slovenóv na Dunaji. Mám i o 200 let starší svědectva o národu slovenském než sú Prokop a Jordan:^[407] a nebudeme už napotom praviti: Prokop a Jordanes první o Slovanech zmínili. — Potom: to slovo potvorně ukované. Od vlasních jmén národných na -ák se nikdy netvoří -ácký; ku př. líbiloliby se Polanóm,^[408] kdybysme jazyk jich nazvali: polácký (Slezákóv slezácký etc.)! — Jiné jest appellativum,^[409] tu ovšem móže státi -ácký.

Mně se při pokračování v geographických bádaninách tu i tam zrno historické naskytuje. — Nemějte péči: napotom Noviodunum^[410] (Novotýn) nikdo nebude více za Novohrod držeti — ač máli zdravý rozum. Mimo pravé čtení: Danabrum (to jest: Danaprum) místo nepravého: Danubium,^[411] (což není má conjenctura,^[412] ale lectio codicis probatissimi,^[413]) přišel sem naposledy i tomu zpotvořenému: Lacus musianus, nursianus, mursianus — na stopy. Má to býti čteno: iusianus, jusianus, a jest to jezero onno samo, co u Anny Komneny^[414] Ozolimne, Οζολιμνη, t. j. Ozo lacus^[415] (λιμνη lacus), o němž Anna Komnena a jiní Byzantinci mnoho rozprávějí. Jest to ono veliké jezero, nyní Ramsin, při ústí Dunaje, jak vidno z Anny a jiných. Dúkazem jest, že dle armenských historikóv sec. IV — V. Dunaj nazýván byl od Slovénóv Juza.^[416] Juz spojení, so-juz, uzel, uzda).

Na Maticu a letopisy^[417] tepruv nyní hromy býti počínají. Oznámím Vám o tom, co vím — ale s tú prosbú, abyste o tom ani s p. Ružičem nemluvili — aspoň mne neprozradili — že sem Vám o tom psal. Kdosi prý udal ve Vídni Maticu jako spolek proti vládě. Od vlády ještě nic nepřišlo na arcibiskupa^[418] — ale agent (Schock?) všecko to psal předkem. Tu hned arcibiskup strašnú inquizicí^[419] nařídil — ale jen potajemně (ačkoli mně to všecko známo) — Magar.^[420] zabránil dále letopisy vydávati, ba i jiné spisy bez jeho dovolení, jináče prý hned od úřadu odsotěn bude! —

Co se v Budíně děje, nevíme; nepochybně i tam nastane inquisicia. Ó, by ta věc nebyla všem nám na ujmu! — Zde aspoň zlé věci stojí; mnišstvo zvítězilo. Naposledy všecka serbská literatura zahynúti musí. Ti, kdo by brániti měli a mohli, mniši, sami podkopávají.

*

V Novém Sadě d. 16. srpna 1827

Předrahý příteli!

Tyto písně, které zde přikládám, složil P. Rohonyi Hložansský, a chce je tiskem na světlo vydati. Poslal mi je tedy už před dávnym časem, s tú žádostí, abych je přehlédnul, opravil a vydal. Co se opravení týče, tu sem já věru nic neučinil, poněváč nevím, jakým principium se při tom říditi mám, či pravidly řeči biblické, či těmi od nás uloženými. Vydati jich ještě mnohem méně mohu. Posílám je tedy Vám, a porúčím Vaší péči. Jestliby sme nějakú slovenskú Matici zaraziti mohli,^[421] (ale bez jména a těch formálností) tedy by je ona mohla tisknúti dáti. Nenajde-li se nijaký nakladatel pro tyto písně: račte mi je, s kratičkým listem pro p. Rohonyiho,^[422] nazpět poslati — jak se rozumí, časem svým.

Dainko z Radgony^[423] (Radkersburg) mi psal, a své knihy poslal. Mezi těmi najnovější: Sto ino petdeset posvetnih^[424] t. j. světských (pesmi ino dve sto ugaňk med slovenskim narodom na Štajarskem v Radgoni pri Alojzji Wajcingeri knigari 1827. 227 str. 8. S pismencami Andr. Lajkamorih naslednikov v Gradci.) Píše, že tyto národní světské písně na rozkaz p. ministra Saurau^[425] a rady Sonnleithnera^[426] sbíral. V předmluvě praví, že je i opravil, přetvořil etc, aby byly lepšé. — Ale mně se nezdají národní písně býti; za to mám, že to také písně, jaké u nás Slovákóv rektorové po dědinách na pohřebu, na svatbě etc. etc. skládají. Rýmované všecky a didaktické. O milovných písněch, v nichže se um národu najvlasněji vyjevuje, tam ni znaku ni stínu! — Slovem, divná to sbírka! — Něco lepší sú pohádky a zdají se namnoze národné býti; ačkoli sotvy všecky a docela. — Mezi Dainkem a Metelkem^[427] vypukla strašná rozepře pro litery. Každý z nich verbuje následníkóv. Dainko, kaplan v Radgoně, učí nejen v městě Radgoni měšťanóv, ale i po okolních vesnicech sedlákóv, svým novým literám na silu (jak mi to sám píše); totéž činí Metelko v Lublani a na okolo. V časopisech: Das illyrische Blatt^[428] a der Aufmerksame^[429] už veřejně při svú vedú. P. Dainko žádá, abych se já veřejně někde v Letopisech srbských jeho liter ujal, nad kterúžto jeho žádostí sem se já velice zleknul. Kdosi třetí prý hotuje opět novú grammatiku,^[430] a nové litery! (Daj bože štěstí!) — On přece, jako i p. Metelko, pevnú naději má, že jeho abeceda bude všeobecná slovenská u všech slovenských kmenóv.

Mně se pořád zdá, že všecka tato a podobná usilování nevčasná a proto marná jsú — že budujeme v povětří, nemajíce základu. Nemusejí-li naposledy cuzozemci, nám i tak nepřízniví, mysleti, že se nám trochu hlavy zmútily? Co pak lid náš, nabudne-li tak chuti ku knihám? — Mně jen divno, že Kopitar a jiní Dainku, Metelka etc. podpalují k těm obrovským skutkóm — a sami múdře a opatrně mlčejí! Proč naši patriarchové s něčím takým nechtějí vystúpiti na svetlo? — — —

Pokud Srb myslí, že mu Turek bližší přítel, než Čech, Polák, nebo Slovenec; pokud Čech, Slovenec atd. svého Němce si chválí a za bratra má, a Srbem, Bulgarem etc. pohrdá, jeho znevažuje a utíká jako Turka anebo psohlavca — až potud na všeobecnú abecedu slovenskú mysliti nelze. Natura non patitur saltum.^[431]

Pročež čím více o této věci přemyšluji, tím více přesvědčen sem, že ta cesta, na níž sem já svú historii literatury^[432] takořka sám nevěda nastúpil, nekonečně lepší jest. Seznámení Slovenóv mezi sebú — tak jak sú — buď prvním, hlavním cílem.

Kdyby nám p. Herkel byl srovnávající grammatiku aspoň tří hlavnějších nářečí slovenských^[433] sepsal; byl by tím celému Slovenstvu poslúžil. Takto — co bude z jeho gramm. po 50 letech? —

Dosti o tom a takovém. Dobrá rada vždy najvíce platí — ale kdo ji může dáti a kdo ji chce přijati? —

Mějtež se dobře. Váš př. Šaffařík v. r.

O Dainkovi, třeba-li, zpravte i přítele Ham.^[434]

S přiloženým listem netřeba Vám samým jíti ku Hartleb., móžete ho i poslati — non est res urgens.^[435] —

*

V Novém Sadě d. 26. srpna 1827

Předrahý příteli!

Vám nepochybně všeliké dopisování v čas jarmarku a conventu^[436] přeobtížné: ale v této příhodě odpusťte unúvajícemu Vás příteli, a asi hodinku mu darujte.

Potřebuji rady, která vždy a všudy mnoho platí — mně by nyní mnoho, přemnoho osožiti mohla. Včera sem dostal od prof. Grossa^[437] z Prešpurku psaní, v němž mi předkem oznamuje, že Prešpurčané mne na místo zemřelého Šuleka^[438] za professora theologie povolati chtějí. Abych mu tedy oznámil, chci-li ten úřad na se vzíti, nebo nic.

Mně toto pozvání neočekávané, a já sem na rozpacích, co činiti.

Co se příjmu a dúchodku týče, v Prešpurku ovšem o mnoho lepší jest, než zde. Já zde se vším nemám více, než asi 1200 fl. v. v., a z těch hned 250 zl. za hospodu platiti musím. Tak tedy mi ročního příjmu jen asi 900 zl. v. v. pozústává. — Podlé toho, co mi p. Gross píše, dúchod prof. prešpurské každoročně snadně 2000 zl. v. v. vynášeti móže. Hotových peněz platu 950 f. v. v., ale didactrum^[439] těž tolik nebo více donáší. —

Mne již více nezdržuje, jen tyto dvě věci. Předně já sem se theologie docela zpustil, jako student slabo na ni dbal, a nyní od 8 let cele zanedbal. Pomyslite sobě jen to jedno, že já nyní hebrejský ani jen čísti neumím — a hebrejsky učiti mám! — Pravda: labor vincit omnia^[440] — ale jen tam, kde: animus propendet.^[441] Co se mne týče, já nikdy horlivým theologem nebudu a nemohu býti.

Mimo to, theologická studování by mě — po druhé, z mého okresu literatury slovenské takořka vytrhla, bóh ví, na jak dlúhý čas. Nezdá se mi ani Prešpurek místo býti, kde by člověk mimo práce povolání svého jiné studia pilnovati mohel. Ba snad bych jako theologie professor i se svými slovenskými studenty méně v slovenském jazyku pracovati mohel, než se snad nyní nazdáme. Pokud tam Palkovič,^[442] daremná usilování jiných: a i potom, kdo ví, jak by to šlo? — — —

Seberu-li všecko krátce dohromady, najvětší pochybnost mi jen studium theologické púsobí, jako naproti tomu naděje polepšení stavu domácího a snadnějšího vychování syna svého^[443] mě velice vábí.

Myslel sem i to, abych Prešporčanóm tu výminku^[444] předložil, abych po upráznění některé jiné stolice na tuto dosednul, a tak až potud jen provisorio modo^[445] professorem theologie byl. Gross už stár — nemožná, aby déle trval, než několik let. Co se Vám vidí? — Prosím Vás nade všecko, rozvažte tuto vec sami u sebe, a oznamte mi své mínění beze všech okolkóv. Vy znáte mne, znáte Prešpurek a professory i studenty, jste zajisté blíže k nim. Já sem si byl někdy zhnusil ty naše školy a professúry; snad sem se zmýlil, snad se už mnoho i proměnilo k lepšímu (nebo k horšímu?) — Daleko sem — nic o těchto věcech nevím. Jen neodkládejte s odpovědí, ale mi hned po prvné poště odpište, co víte a míníte.

Nemyslite, jako by Vaše rada mój úmysl cele a sama ustanoviti měla! Kdo by toho od Vás žádal! — Váš súd, Vaše mínění mi jen k porovnání s mým slúžiti má — ut ex pluribus^[446] praemissis facilius concludere possim. —

Mějte se na všem dobře! Váš přítel Šaffařík. v. r.

Do Prešpurku píši, neodpírám cele, ale i jen ještě conditionate^[447] přislibuji. Ti páni mnoho žádají, abych ve věci tak dúležité hned první poštú konečně odpověděl. Včera sem dostal list, a dnes už se všem hotov býti mám!!!

Po přijetí Vašeho listu, po vyslyšení jiných zde bližších přátel, po dalším rozvážení věci odpovím ostatečně.

*

V Novém Sadě d. 17. dubna 1828

Předrahý příteli!

Zpráva o nešťastném konci pře našich pešťanských Slovákóv mě tím více zkormútila, čím byla neočekávanější. Zdá se, jako by psohlavci Magyaři s bratry svými Turky zaroveň v ukrutenství a nespravedlivosti o závod běželi, a předvídajíce blízkého pádu svého, ještě jednou, charakteru svému věrni jsouce, vyzůřiti chtěli.

Vy, příteli, jste splnili povinnosti, kterými jste církvi Vaši slovenské obvázáni byli, dokonále a vrchovatě, s nasazením na to zdraví svého. Že tento bohulibý běh oučinnosti Vaši zlostí lidskou přetržen, to není vina Vaše, ani Vašich posluchačóv. Nuže tedy mějte na mysli povinnosti, kterými národu svému vůbec obvázán jste — Pešť není celé Slovanstvo. Chvalné tedy předsevzetí Vaše, hledati jinde outočiště a přístavu, místa činnosti.

Na otázku Vaši — kam a kterou cestou by se podati — nyní sotvy dostatečně odpovědíti mohu. — Ani já v Rusku jiné známosti nemám, kromě Koeppena, který nyní Bóh ví kde po světě putuje. Dobře soudíte — že v Čechách není co hledati a počíti. Tam je bída bez konce! — Neštěstí, v Srbsku se opět bouřka zdvíhá. Známoť Vám, že mezi Rusy a Turky vojna — vojna nevyhnutedlná, a to Bóh ví — jak ukrutná a dlouhá.

V těchto okoličnostech nadíti se — či raději obávati bylo, že se Srbsko najprv krvavým bojištěm stane. Právě včera nás došla zpráva, že Srbové Turkóv při městě Užici^[448] na Moravě^[449] porazili. Co z toho dále bude — čas ukáže. Turkóv se v hradech veliké množství vylíhlo — na pomezí srbském troje tureckých vojsk — tu dobu, když sultán prohlásil, aby se Srbi pokojně měli a ničeho neostýchali — přišel rozkaz, aby zbraň zložili a Turkóm vydali (t. j. aby se neobmezeně poddali!). Ale trefila sultánova kosa na kámen!

V Srbsku tedy bude lépe — budou časem svým i školy — ale kdy? To teprv meč rozhodne.

Mušický, který na biskupství karlovické (Karlstadt, Horní Karlovice) svěcen býti má, míní založiti gymnasium etc. etc. Mluvil se mnou, a vábí mne k sobě. Ale pomyslete nové neštěstí — z Chrvatska zákonem vytvořeni jsme.^[450] Není pak naděje, že by Jeho Jasnost Císař buď mne nebo Vás z té klatby zákona vyňal.

Ovšem by dobré bylo, kdybyste v stavě byli některý čas zde mezi námi privatisovati: mezitím byjsme o této věci přemýšleli i dopisovali. Já aspoň Vám srdečně radím, abyste i Kopitarovi i Jungmannovi psali. Kop.^[451] ovšem v literním ohledu studenější a nepřístupnější, než v morálném. Jemu se vším svěřiti můžete. On Vás sice těšiti a naději Vám dělati bude, že Slováci u Jeho Jasn. cís. zvítězí. Ale já tomu nevěřím — a tak o tom smýšlím, jako i Vy ve Vašém listě.

Já přes velikunoc nebyl doma — nýbrž u švagra,^[452] úředníka v Banátě.

Strany toho diplomu z Krakova,^[453] které i já dostal, musím opět ad cens. reg. recurrovati?!^[454]

Pište co najdřív. Brzo více. Váš př. Šaffařík v. r.

*

V Novém Sadě d. 8. června 1828

Předrahý příteli!

Smutná zpráva o nešťastném konci pře církve slovenské tím větší žalost a bolest srdci mému působí, poneváč jsem ještě nějakou slabou naději měl, že místodrž. rada^[455] výrok sboru promění. Nyní ovšem už všecko ztraceno — Já bych přece k tomu radil, aby se našincové do Vídně obrátili přímo k Jeho Milosti Císaři a Pánu. To pak nikoli proto, poněváč by se nadíti mohli, že soud sboru a místodrž. rady změněn bude — nikoli, to je už marná, daremná naděje — ale jediné proto, aby učinivše posavád všecky možné kroky ve spravedlivé věci své, neobmeškali ještě i ten poslední! Bude jim, bude jiným k poučení, jestli ne k uspokojení. To sice pravda, že to s novým nákladem spojeno: ale má-li věc jednou padnouti, co tím získáno, jestli 300 nebo 400 zl. méně ztraceno bude? To jsou mé myšlénky — předložte je i jiným.

Já se nijak s tou myšlénkou, abyste Vy vlast opustili, spřáteliti a smířiti nemohu. I mně píše Kopitar o Vás v tato slova: „Auch ich wünschte ihn für die Literatur seines Stammes erhalten; & fiet spero. Denn mit 50 jahren wieder in die Welt hinauslaufen, was kommt da heraus. Selbst mit M*(ušický) ist Nichts rechtes zu hoffen. Einfälle und alle Tag andere. Da lob’ ich mir das stille, aber anhaltende Feuer des überzeugten Mannes. — Gewiss bedarf M. so eines Mannes — ob er (M.) ihn (K.) aber auf lange interessieren und fesseln könne, ist eine andere Frage, die ich eher mit nein beantworten müsste etc. etc. etc.“^[456][457] Vidíte tedy, kde klín vězí. Tak i já soudím. Já jsem o M** jen proto spomenul, abychom tu věc ze všech stran dobře povážili a přetřásli. Kopitar dobře soudí. M** je člověk učený, dobrý — ale phantastický, nestálý, samé plány, obrovské, neslýchané — skutku nic! — Není to pro Vás. I proto jsem Vám psáti musel v této věci, poněváč mi to M** poručil. Dobře máte, že své zření jinam obracíte. Najradčej bych Vás viděl v Polsku! Ovšem pro literaturu ve Slovanoch a v Čechách — ale co počnete v Čechách? — Já aspoň Vám upřimně radím, abyste se do Čech nepouštěli. Příčiny Vám vykládati netřeba, znáte je dobře. — —

Ó, by ste se byli už před lety do některé církve blíž Pešti utúlili! — To je byla žádost má — ale nesměl jsem Vám v tom rady dávati. I Vaše zdraví, i literatura naše by tím byly prospěly. Ten smutný konec věci mě velice nepokojí. — Věřte, příteli, že, odejdete-li Vy jinam, literatura slovanská v Uhřích s Vámi usne na věky. Už ji jen Váš oheň obživuje — tak všecko všudy ničemno, mrtvo, nehodno ducha — a bohaprázno! — —

V této tísni snad sama prozřetedlnost někde neočekávanou cestu otevře — na ni tedy spolehnouti! Jestli by, čehož nežádám, Vás osud jinam zval — ovšem nechtějte při rozprodávání kněh na mne zapomenouti: nýbrž mi spis jich časně pošlete — milerád zajisté přejmu všecky historické a linguistické, jichž ve své zbírce nemám. Poněváč ale i takých dosti bude, které oba máme, tedy se i jiným dostane k zakoupení. Cokoli mimo to mně svěříte a poručíte — oddáte rukoum najvěrnějším.

Pačič dobře učinil, že Imeslov^[458] sebral. Já cosi podobného zamýšlím; aspoň zbírku pro budoucnost — ale historicky-diplomatickou, počnouc od najstarších až do najnovějších. Mezitím vždy dobře, když jen materalia rostou.

Přítel Ham(ulják) mi ještě nepsal, jak věci mé stojejí — z strany diplomu a rukopisu o Slovanech.^[459] Či už v censuře? Či skoro vyjde z censury?

Dobře napomínáte, že to von zbytečné.^[460] Vyznám Vám pravdu, že ani sám nevím, proč sem to psal — a chtěl jsem vymazati v correctuře, abych v rukopise nemachloval. Pročež to von dozajista vynecháme.

Při Skotových Serfích mě zavedli^[461] Jungmann a Šír. Ani já tam nenalézám více, než Vy. Proto jsem Skota jen tak obiter^[462] citoval. Snad lépe bude vynechali to docela? Druhý svazek už hotov,^[463] přepsán. Tu právě mnoho etymologie a proto se bojím aristarchóv.^[464] Ó by ste to mohli přečísti a mně tu i tam Vaše zdání oznámiti!! — Odpusťte, příteli, že se při psání slova Slovene^[465] snad s Vámi nesrovnávám. Jako protestant a Sloven přinucen jsem za přesvědčením svým jíti — ale nikoho nekaceřuji a rád se přiučím. Míním, že sem v etym. toho slova fasc. 2do^[466] dosti mírný byl. Uchovejž bóh, abych já slepě na svém stál. Ba horlivě, toužebně etym. Vaši čekám — a vím, že se tam mnohým věcem naučím. Nechtějte mi tedy ničeho zazlíti. — — Mějte se dobře.

Šaff. v. r.

P. S. Já nyní, dostav pojednání o původu Slov. s hrdla pryč, všemožně na shotovení mappy Serbie naši milé a mladé stojím — mappy historicko-topografické. Materialův mám k této věci — jakých dozajista nikdo jiný v Europě. Jestli mě nějaká nevole nezaskočí, budu na jeseň hotov. Ze Srbska dotírají a slibují mnoho.^[467] Mám tedy naději, že tím nejen jiným prospěji — ale i sobě: čehož ovšem potřebuji.

*

11. září 1828

Předrahý příteli!

Poněváč mi los nepřeje, abych se, jak bych toho žádal, aspoň dva nebo tři dny s Vámi o našich věcech poshovářeti mohl: přinucen jsem Vám opět psáti, ačkoli se obávám, že se Vám už mnoho mých listů viděti bude.

Přikládám cedulu pro Theodoreviče,^[468] kterou mu snad budete moci oddati. Nech mi donese hotové mezitím archy^[469] a nech se ohlási u Hartlebena, máli co pro mne, nebo nic.

S tiskem mého pojednání^[470] jsme tedy na konci. Nyní se jen o peníze starati musím, aby to vykoupeno býti mohlo.

Jak toužebně čekám Vaše pojednání, o kterém nic nevím, co s ním zamýšlíte! Ovšem, co do starožitností našich, jetě v nich tak mnoho zatmělého, a předce vysvětlení i hodného, i schopného, že nemůžeme dosti mnoho v nich bádati a pracovati. Já jsem opět nashromáždil hojnou zásobu pro budoucí časy. Dobře byste učinili, kdybyste co skorej vystoupili s ovocem Vašeho bádání — aspoň bych se oslonil na Vás, a kritika Neslovenů, která se ovšem (jak předvídám) vztekle do mne dá, přinucena by byla svou silu děliti — a lámati.

Jakkoli to samému mně bolestné — snad neméně než Vám, že mé pojednání v něm jazyku na světlo vychodí: a však přece z jiné stránky nacházím mnoho, čím se poněkud zastírati, ba těšiti mohu. Věřte mi, příteli, že nám bludné domnění a učení Němců v mnohem ohledu najvíce škodí. Hrstka Magyarů může trápiti částku národu našeho: ale němčina nepříznivá a zlostná prostírá stín na celou národnost naši a i najlepším hlavám našim rozum balamutí. Najvětši díl našich literatoróv jen tomu věří, co Němci o nás učejí, ku př. Naruszewicz,^[471] Karamzín^[472] etc. etc. etc.

Nemohu Vám vypraviti, kterak mě čtení Parrot-ova^[473] Über Liwen, Lätten u. Eesten Stuttg. 1828. 2 Bde 8. zbouřilo! Tento človek s takovou lehkovážností o národu našem rozpráví, s jakovou my cigánů etc. připomínati nezvykli jsme.

Pojav jednouc Keltóv do kotrby, naplnil celou Európu Kelty, a všecky řeči toho sveta převrací na keltickou. Brodil téměř ve všech jazycích evropejských a aziatických: ale o slovančině ani jen slyšeti nechce! Nestálo by prý za práci, do slovenčiny nahlédnouti — nebo — to tisíckrát připomíná — to prý vědomo: že Slovené národ malý, orientalný, bůh ví odkud pošlý a zběhlý, který před V. stoletím ani v Evropě ani jinde neexistoval — jich jazyk prý ani za jazyk uznán býti nemůže, an sami nevědí, který jazyk jejich pravý jazyk jest etc. etc. Tím a takovým blúzněnstvím celá kniha naplněna. Jeho etymologie jsou horror!^[474] Převýšil Dankovského.

Buď jak buď, já na bojiště vystoupiti a s těmi německými „Recken“^[475] potkati se hotov jsem. Ustrnul jsem neústupně na základech domnění mého o starožitnosti slovenské. Všecko, všecko je potvrdzuje a každý den mi nové důvody podává a přináší. — Jen kdy tu německou hydru překonáme, i mezi námi, co do tohoto punktu, veselejší život zakvitá. Přestanou i naši Němcům potákati. — Nech se zná, co čije jest. Musíme jednouc počnouti, třebas tomu vyhýbáme. Já aspoň se zbrojím — a budeli potřeba — strašnou a neočekávanou polemikou potýkati se budu.

Bylo mé mínění, přidati registřík slovanských národů, kmenů, pokolení etc. k mému pojednání. Ale nestačil jsem to dohotoviti. Poněváč přece žádostiv jsem tuto začatou práci dokonati: táži se Vás, co ste Vy v tomto ohledu učinili, sebrali, spořádali etc. etc, a kam s tím směřujete? Rozumím alfabetický soustav, asi jako Jmenoslov — ale cum citatis^[476] — a sice všech slovanských národných jmen počnouc od Adama až po dnes. Jestli Vy cos podobného hotujete a jestli to vydati mínite, pošli Vám zásobu svou: Jestli né, tedy učiňte naopak. Co se Vám zdá o slovu Venet, Vened,^[477] Henet, Ant etc.? Či ho Slovené sami užívali? Nemohlo-li by se s ním naše Hont, Hontci, Hijenc, (Han-ság magy.)^[478] Hana, Hanáci etc. etc. spojiti? Antopole jsou města v Polsku, Rusku etc.

Jestli možná, pište mi o těchto a takových věcech sdělte se mnou myšlénky své a plány. Nebyloli by dobré, kdybysme se nějak s tou prací podělili — kdybyste Vy celou tu část starožitností našich o veřejném a domácím životu praotcův, jejich nábož., obyčejích a mravích etc. převzati, já pouze historickou o jejich sídlech, stěhování etc. etc. — Třeba na to celý život vynaložiti. — Mé pojednání jen praecursor.^[479] — O slovích: čary, volchy, kumir,^[480] balij etc. třeba ne dny — ale celá léta bádati. V najstarších památkách jazyka nalézáme černo-knižník, ne kněžník. Kniga a čínské king jedno, a pocházejíli Slované od Indóv, mohlili býti divoci?

Mějte se dobře. Váš přítel Šaffařík.

Baron Forray,^[481] zeť neb. Bruncvíka, dozvav mě onehdy do Futtaku, mi velice mnoho chvalného osvědčoval o mé hist. lit.,^[482] kterou on prý vysoce cení. Líbilo se mu prý, že jsem směl pověděti pravdu. Jemu se prý Magyaromanie oškliví. Z akademie magy.,^[483] jeho dle mnění, nebude nie. — Muž to nepospolitě učený.

Macskási,^[484] prof. ve Vinkovicích^[485] a interimálný director^[486] (Jodl^[487] a Veselý^[488] už zutíkali do Moravy), z rodičů slov., ale Kišem^[489] zmagyařený, byv u mne, děkoval mi stokráte, že jsem ho od Magyaromanie uzdravil.

Pracuje prý všemožně, aby, co zameškal, nahradil. O magyarském jeho spisovatelství (překládal pry Kiše etc.) už ani slyšeti nechce.

Similes fructus^[490] — possem enim plura commemorare — mei laboris mihi summo sunt solatio.