ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Koliko maš na tele potnich dírek, toliko maš dvěrí, skrze ktere smrt vpadnut a tebe nenadále zahrdusiti může. Na všeckych vsteka, na všeckých vpada v ten den, ktery uložit Bůh Všemohucý již na toho, již na druhého, již na mne, již na tebe, již na jine: Ustanovil tenže Bůh, a dopustil Neprately tomuto života, aby ukrutenstvy v lidech provodil, aby pripravených, nepripravených, dobrých, zlých, chudich, bohatich, Pastirův Cýrkevnich, Oračův, zjímal a uchvatil. Žaden se tu neviníma, žaden, žaden.

Všyckny pujdeme, všyckny, všyckny do jedného. Smrt na všeckich, Spaseny na maličko lidí vstupuje. Po vydanej proti prvnimu Rodičy Smrti vopovědy žaden jiste žaden nech sobe nezaslibuje Smrt, aneb pozdivu, aneb náhlu, aneb pokojnu, aneb nasilnu: Smrt na všeckich. Pysmo S. toto učy, vubec volá: Musejí všyckní umriti. Smrt na všeckých. Umira učeny tež za rovno jako y neučeny. Praví Eklesiastes. Jeden jest prichod všem lidem k životu a jeden vichod, slova jsou Šalamunove. Ktery jest človek, jenž by živ byl, a neuzrí smrti? aby vysvobodil Dušy svou, zmocy Pekelny?

Písen jest Davidova. To volá Pavel: Uloženo jest lidem, aby jednuc umreli, ale potom sud bude. Aj jak opravdive praví tobe napis Kapitole tejto: Smrt na všetkých.

§. 2.

Jinače pak a jinače prichazí ona, na dobre, dobrotivu, na bezbožne hroznu smrt dopušta. Abi se kdo uchilil od smrti, žadnému není dano, z dobrého života predešleho dobre umriti, Smrt prekažku nečiní, any nemůže: a proto Blahoslavěny, ktery v Panu umirají, to jest, ktery v pilnem pripravény k dobrej smrti, v lasce, v pamatce, v vzivaní Pana Boha umirají. Jak umrel S. Augustin plačicý, vzdíchajícý, sedm Žalmův kajícých z veliku pobožnostu rikajíce. Tak S. Ambrus po prijímany Velebnej Svatosti na Modlidbach a chvale Boží trvajíce usnul v Panu. Tak S. Antonin Paduanský libežně spívajíce Písen chvali Blahoslavenej Panny Rodički Boží, vesele Dušy svou oddal Bohu svemu. Tak S. Thomaš Aguinas, pozdvyhnuvše očy y ruce své k Neby, umirajic tito slová pověděl, ktere na samy posled vykladal: Pod mili muj a vejdeme na Pole, a tak do Nebe vletel. Tak S. František Xaverius z Tovaristva ježišoveho Apoštol Judie, Obraz Ukrižovaného v ruce držíce, usti libaje ho pri smrti timato slovy zvolal: O S. Ježišy, Buh srdce meho! a v tom z tohoto života časneho odebral se do života večného. Blahoslaveny mrtvy, ktery v Panu umirají. A zdaliž také nejsou blahoslavenejšy, ktery pro velikost lásky Boží, kteruž zapaleny jsouc volají: Ozdobte mne kvitim, a osipte mne jablky nebo milostí mdlim, umirají?

V kterich, tak virostla láska k Bohu, že pro veliki láski tejto plamen, y srdce jejich horí, od velikej láski svatej, mdlobu těla y Duše, slovem y smrt podstupují, ale štaslivu, blahoslavěnu. Mdlejí ale mdloba táto není k smrti, umirají na těle, ale smrt tato není k smrti, ale k životu večnému, aby skrze ny Bůh slaven a chvalen tam byl na věky. O Blahoslavena Smrt! Blahoslaveny mrtvy, ktery v Panu umirají. Tak víme dobre, že umrela Blahoslavena Rodička Boží Maria. Tak oná, no Maria Magdalena, každodenně pro veliku lásku, od Anjelův sedmkrate do Povětry zdvížena. Tak Svatý nas Otec František Serafinsky od velikej lásky Boží, kteru zapalen byl k Ukrižovanému Ježíšy, že umrel, z Života jeho poznati se může. Tak Serafinska Panna Terezya od velikej milosti Boží, k Ženichu svemu Ježišy, jehož ustavične milovala, vihledávala, žádala, se odebrala. Blahoslaveny mrtvy, ktery tak v Panu umirají, Jak umrela S. Terezya, S. Otec František, S. Marya Magdalena, a najprve jako Matka Panna, Rodička Boží Maria.

§. 3.

Smrt jak vidiš a čitaš, neodpušta Svatým; a ona bi odpustila bezbožnim? ne tak: Smrt na všetkých, Spaseny na máličko. Symon Čerodejnik, Pobehlec Julianus Cýsar, Zeno Cýsar, a Anastasius, Theodoricus Král bezbožný, Arrius, Nestorius, Luter, Kalvin, Naleznicý a Kovary Kacirstva, a jestli jsou, ktery jíny pred smrtu uchiliti se nemohli, tim měnej utecy, Smrt Čerodejnika tohoto Symona pádem z prikrého místa zabila v Městě Brunde; Juliana odtržence mezí jeho Vojaky strílku Nebesku Zamordovala; Zenona živeho pochovala a hladem zmorila. Valenta Cýsare Aryana v chalúpce sedláckej spasila živeho; Anastasiuše hromem zabila; Thedorika naspatky zvazanimy rukamy do ohně uhodila; Arriuše v záchodě když brícho čistil mizerny, zachvatila, a neštasnu Dušu z strevamy vytiskla; Nestoriuše z hnisem zhnileho, od červův vyjedeneho zabila. Co o Martyn Luterový pyše Fridericus Staphilo, jeho nekdí Učedlnik, Thomas Bozius; Bredenbachius jehož Pritěle, že sobe krk vylomil, že Zastup Krkavcuv Pohreb jeho sprovodilo, Diablove od posledných z Geel Města v Brabancí do Saskkej Zemy na Pohreb jeho spolu se zbehli! O Janovy Kalvinovy Hyeronimus Bolfecus Lekar svědectví vydava zretedlnimy slovy, z jakovu smrti smrt ho porazila. Žádneho techdí neobira smrt, any bezbožneho, any Svatého.

Smrt na všeckich, Spaseny na máličko. Boj se Smrti, nebo jest neuprositedlna, prehledny den y hodinu, nebo neviš any dne, any hodinu, pomine jako dím život tvuj. Na každý den umiraj, Smrt vždicky pred očyma pritomnu mej, abys když umirat budeš, mohel povědět z S. Pavlem: Dobrý jsem boj bojoval, beh jsem dokonal. Víru jsem zachoval.

§. 4.

Starodane Prislový a obecne jest, kde kopek tam otek, kde med, tam jed, kde hory tam udoly.

Kopek jsou pochlebné, smrduté těla rozkoše, kratke a pominutedlne. Prichazy Smrt, a promenuje kopek na otek, rozkoše na bolesti, radost na plač večny, život v roskošych chovany na Smrt horžku. Co o medu povim? sladké hodovaní, sladké společne kochaní, sladky tovariše, sladké rozmluvany, a rehotany jsou bezbožným samy čisti měd, ale kde měd, tam jed: čili pod medem jed; když zvadí, zvadrunkův pocházají rany, bitky, mordy; pod medem jed, když ožralí, opilí, ne lide, vyce než hovada z schodův padají, krk vilamují a ožralí umirají. Kde hory, tam udoly; Vidž bezbožneho povišeného, jako Cedry Libanske se pyšyciho, pišně ohledajicýho; jdi maličko; poviš: šel sem, a jeho již nebylo.

Kletka nech poví, ktera Baiazatese a Luciuše privrela; sekera nech mluvy, ktera Manfredovy hlavu odsekla; osidlo nech svedčy, s kterim Agis zahrdusen zahinul; jed na svědectvy povolavam, ktery Phocion vipija padl mrtvy. Ti nevěr horám pichy, chtivosti hodností: Kde hory, tam udoli, každa hora a pahrbek bude ponížen.

Žadnemu tu neodpušta Smrt. Smrt na všeckých. Pro všetkých jest tento hrebik ukuvany; všem tento Zakon uloženy; Pujdeme, pujdete, pujdu, ale kam?

Pujdu ktery dobre činili, do života večneho, pujdu ktery zle činili, zle umreli, do ohně večneho. Tam Smrt dobrých, sem zlých posila beze všej vinímky. Smrt na všeckých. Pro tu pričinu praví S. Augustin, aneb smrti se boj, jestli se hríchu nebojiš: nebo hrích když bude dokonan zplodí Smrt: Nebojiš se hríchu? boj se toho, kam privodí hrích, sladky jest hrích, ale horžka smrt.

To jest neštěsti lidske, pro ktere věcí hrešy umirajícý, ti vecí tu zanechavaju, ale hrích sebu nesu: hrešyš pro penize, pro vec, pro ženu, pro dítky, pro statek, toto všecko musiš zanechati, když očy zavreš pri smrti, a samy hrích, kteryž činiš, sebú poneseš, aby te palil na večne věky. O člověče! Pomni na posledni věcy tve, a na věky nezhrešyš. Pomny na Smrt, pomny že umriti musiš, a takovato Památka Smrti bude tobe Pobudka velika, lekarstvy velmi učinlive, abys píchu zanechal, z baznu a strachem k smrti tejto abys se pripravil.

Smrt na všeckich, a ku všeckim. Jdy k popelu, pristup k hrobům, spatryž hlavy a kosti mrtvych, rozeznaj, můžešli, kdo jest tento? kdo ten? kdo táto? kdo druhá? zdaliž tento Kral? zdaliž sedlák? zdaliž bohati? zdaliž chudobny? zdaliž ta? aneb ta Královna? zdaliž její devka? zdaliž dcera sedlákova, aneb Knižete? nepoznaš rozdil. Jakokolvěk techdí smrt berly Královske z motikamy sedlackima zrovnáva, tak žadnemu neodpušta, jíma uchvacuje, morduje bez rozdilu. O techto věcech rozmišlej, mili Krestiane, timato k priprave smrti se pobizej, a snadně potupiš všecko: vždicky misli, že umreš. V Ríme jako y jinde, ano všudy, všelikeho Narodu a Pokoleny lide umirají.

Smrt na všeckých. Abys svatě umrel, uč se umriti, uč se dobre žívu byti.

§. 5.

Smrt na všeckich, a ku všeckim. Tohoto pri večery, tohoto pri oběde, jedného v posteli, druhého ve spání, jiného v bitce, toho ve vode zachvacuje a topí; tichto jedem hadovým, tech pádem domu zetíra a morduje, jinim Dušu vitiska s tichu nemocu, timto světlem věku, jinim v pochílnem živote; Detatkam v kolibce uklady stavá a jedného za druhým morduje.

Smrt na všecky, a ku všeckým, odpušta dnes, zajtra neb pozajtrešku neodpušta. Pamatujem, že za času Davyda, né prám za jeden den z morovu ranu sedemdesate tisic lidu zahinulo. v Bizantě a v jeho končinach takoví mor byl, že každy den pět tisic, šest y do desiteho tisice lidu pomrelo. V Mory Afrykanskem, v jednej toliko Krajine Numidia rečenej osm sto tisice lidu zhlazeno jest. Vlaská Zem sama toliko lidu skrze morove povetry stratila najednuc, že když prestalo z tisicuv živých, sotva deset pozustalo. Co povim o našem Uherskem Kralovstvy, toliko tisicuv lidu po všej Krajine Leta Pane 1678. z morovu ranu pochovano jest.

Smrt na všecky. Aby se techdí tobe štasliva smrt prihodila, uč se živu byti, abys dobre živ byl, uč se dobre umriti. Kdo chce dobre živu byti, když již prestava žíti, zle žije. Co s teho nasledovat bude? bojím se povedet, však povím, ale v tichosti; Dobre neumre. Smrt na všeckich, Spaseny na máličko.

§. 6.

Ach slova strachu plne! Spaseny na máličko! málo, ach málo! s tak mnoho mnostvý tisicuv lidí umirajícých spaseny byva! O strach! o hrůza! o nudza! o Smrt večná tak mnohich Dušyček. Spaseny na málo?

Otázku nech položí nekdo, podobnu tejto: Bůh Všemohucý všudy, a jednému každému, prostredky aby spasen mohel byti, štedru ruku podal a dal, chceli je dobre užívati, a ne zle. Zdaliž on nedal nasledovnikům Syna sveho Krestianům Víru Pravu Katolicku?

Zdaliž nedal Narodu Židovskému Zákon stary? Zdaliž nedal Narodu Zakon prirozeny, aby vedle rozumu prirození, pred Psaným Zakonem Mojžišivým, a Evanjeliským tak žívu byli, a spaseny sve tak sobe opatrili?

Věc jest jísta, známa, opravdiva. Tak v Zákone prirozeny poslal Anjěluv do Sodomy, v Zákone Mojžíšovem, Daniele do Babilona, Eliaše do Sarepti, Elizeuše do Sunan, Ronaše do Ninive; Syna sveho Ježíše vtěleneho, když mel vihlasen bit novy Zákon, neb Evanjelitsky do Judstva, a Samarie; Apoštolův a Učedlnikův, Mužův Apoštolských rozeslal po všem Světě; Protož chce Bůh Všemohucý ovšem všech lidí spasenich učiniti, tak aby žáden nezahinul. Pročež techdí do Pekla, do večnej smrti vpádají? Proč málo? o málo! málo! do Nebe vcházají? pohotove jest pričina: Nechteli porozumeti, aby dobre činili. Cesta k Pánu Bohu, do Nebe plna, uprimna jest: Veriti, co sé ma věriti, dufati co se ma dufati, milováti co se ma milovati, činiti co se ma činiti, báti se čeho se má báti: Kdo verí v neho, (v Pána našeho Ježiše Krista) nebudet suzen, ale když neverí, již jest odsuzen, neb neverí ve jmeno jednorozeného Syna Božího, Zle zjevne učy S. Ján, Víru biti potrebnu k spaseny. Znáša se z Evanjelistem S. Athanasius timato slový: Kdo kolvek chce spasen byti, musi prve Pravu Víru míti, kteru nezachovali kdo v cele a neporušytedlne, ten na věky bezpochibi zahine. Víru nasledovat ma Nadeje, Víra v rozume svou stolicu má, nadeje a dufany ve Vůle. Pěkně pověděl nekdí jeden Učitel: Jestli neco v grunte Víry Krestian trpeti bude, to jest jestli se prevrati a k Pohanům, aneb ku Kacirům prestupi, techdí jest Pád veliky, nebo všecek grunt padá. O nadejí, a dufany vykladnejšy mluvy S. Augustín timato slovy: Nadeje blahoslavenstvy života smrtedlného. a S. Apoštol praví: Nadeje nezahanbuje, a Prorok Kralovski: Blahoslavení muž, ktery dufa v Panu. O nadejí takovej tu povidam, s kteru dufáme život večny, a život naš polepšujeme, neb kdo dufa život večny, a život svuj zli nepolepšuje, toho nadeje a dufany jest daremne neužitečne k spaseny: Nebudeli míti srdce naše nas z čeho trestati, mame dufany k Bohu praví Svatý Jan. K Víre potrebna jest nadeje, k nadeji potrebna jest láska. A prikazaní Pane máme: Milovati budeš Pana Boha sveho, z celého srdce sveho, z celej Dušy svej, a ze všech mocy svých, ze všy misli svej, a bližního sveho jako sebe samého. S. Augustin pram dobre mluvy: Láska Boží první jest v prikazu, láska pak blížniho první jest v učinku, zavíra toto učeny S. Jan: Kdo nemiluje bratra sveho, kterehož vidí, a kterak můž Boha milovati, kterehož nevidí? Po lasce Boží a bližního svého potrebují se také dobre skutky: Vidíte že skutkům spravedliv učinen byva človek, a netoliko z Víri? a S. Jan v osobe Sudce Krista Pana praví: A hle prijdut richle, a odplata má jestlik se mnu, abych zaplatil jednomu každému podle skutkov jeho. K tomuto také potrebuje se Bázen Boží: Blahoslaveny člověk, kterýž vždicky se bojí, ale kdož tvrdej jest misli upadne ve zle. A S. David: Milosrdenstvy pak pane od věku až na věčnost nad temy kteryž se bojí jeho. Již se viptavajme; Spaseny na málo? proč mnohem vyce lidí do pekla padaji, nežli jdu do Nebe?

Kde jest láska bližniho, když ne enem ne Prítel, ale y pritel, v navisti prilišnej se má? kde jest láska bližniho, když schudých lidí hladem mriti, zimu zezabnuti nechavame? any ruka striberna jich nenapomuže, any srdce nad nima se neslituje? kde jest láska k Bohu, když nic protivného trpěti, any kríž zarmutkův za ným trpězlive nesti nechceme? Kde láska Boží, když výce peníz nežli boha nekonečneho dobrého milujeme? Kde láska Boží, když prvšyho života hríchý ne enem nelitujeme, neželime, ale k nim nove, a tešy jedostajně prikladame? kde láska Boží, když veríme že Bůh Všemohucý všecky naše věci vidi, slišy, a zná a však bez vzhledany pred obličeji jeho tak milého, tak dobrotivého, hrešyti smime, ani nelitujeme? kde jest potom Víra, když proti prikazany Božímu, proti právu Cyrkevnímu a světskému zakazujícýmu, a pokutu uložujícimu, k hadačům, k vešticám, k bohinam, k čerodejnikům, služebnikům diáblovým chodíme, bežíme, od nich se na veci všeliake vyptavame, jim a v nich věríme a Boha Praveho zapovrhame? Kde Víra, Když ku uhaseny ohně nahí, prestovlasy člověk oběhava, slovy nevím jake neznáme mluví? kde víra, když zahnati usiluju zimníce cedulkamy pysanimy, všelikimy babonámy na krk zavesenimy, a rozličným mrumraným, šemraným nad nemocnimý, a olova vosku litím? kde víra, když všelijake čary diábelské, pověrky poživají na všelijake věcy zvlaště ženské Pohlavy? kde víra, když ze skla, na rečicý usilují zvěděti o zlodejí? Ale vymluvati se bude nekdo s tichto, a poví že v tom jeho čitany nad nemocnym, neb nad jinimi vecy, nic zleho se neobsahuje, o diáblu any zminka se nečiny, slova jsou svate, anebo y smíchu hodné: Mili človeče! táto poškvrna nevedomosti našej, táto slepota jest naša, že zle za dobre, a dobre za zle pokladame; slova svate samy v sobe jsou dobre, a kdí se dobre poživají jsou spasitedlne, ale kdi se užívají zle, k věcami neslobodným, zlim umislem, tedi jest hrích a nepravost velika. Aby pak každí věděl, že tito věcy jsou proti virí Katolickej, aneb proti samému Bohu o jehožto čest jide, posliš jak se Bůh hrozý takovým, a s nimi by se poškvrnil, postavím tvár svou proti nemu, a vihladímt jen z prostredku lidu meho. Skusil to k svemu zlemu Ochoziaš, a jiní mnozí, ktery se hadačův vyptavali, zvlašte pak Saul Král bezbožny, o kterých víme, že zlu smrtu proto zahinuly.

Jiste Duchovným Pravem uloženo jest, aby se tym, kteriby se tajně takových věcy dopustili, pust za čtiricet dny za Pokány uložil, a Velebna Svátost Oltarny, aby se jim do času jisteho nepodala. Coz v Pravě Obecnem domnivaš se jest ustanoveno? tresce takových ohněm, aj hodně, ponevač tito a takovito ne enem jsou odstupnicý od víry, ale y od samého Boha, ano diábla za Boha mají, a jemu se klanejí, težké a hrožné z nauky jeho hríchy pachají. Již to povím o dobrých skutcých Bohu milich? predstav sobe, jestli se ti libí pred očy sve ninejšy mravy lidske, a viznaj, co? ouve! Prava pravda jest, vyznaj pravím: co? sama pravda mluvý, jak všecek temer Narod Lidský hríchy všelike obkličili, oblehly, jak žadnej temer ctnosti stálej, žadnej dobroti trvanlivej vyce se neukazuje; jak jsou lide k zlému a k hríchu hotovy, jak nahly k hrešeny, jak marne vecy zmišlají se vubec, jak se falešne a lstive vecý rozpravají; jak se hany co dobrého jest, jak se vychvaluje co zlého jest; jak mnozý, aby se lidem líbili, Boha zapovrhají; jakova vubec pycha; jaková nadhernost, jakové lakomstvý, jakova chlipnost; v Summe: vynimeš-li nekterých malich samému Bohu znamich; všyckny bezbožní jsou od malého až do velikého.

Z cnosti, z dobrých skutkův, z pobožnosti, z mravuv hodných Krastiana, sotva iskrička, zda se pozustati. Ví o tom ten, kteryž ví o všech věcech, zamlkava ale do času: Spaseny na málo.

Slova Serafinského Františka Svatého Otce našeho, zjevně v pravde potvrzují sentencí tuto: Spaseny na málo. Velike praví, věcy zaslibili jsme Bratrove mojí, ale neskončeně vetšy zaslibene jsou nam; verně zachovajme ti, a vrucne žadajme tito. Rozkoš Světa krátka, ale bolest jest večna, praca krátka, slava nekonečna; Mnoho (ach! znamenaj znamenaj!) mnoho povolaných, málo vivolených! a jeden každy vedle skutku sveho odplatu vezme. Zajiste Vincentius Ferrerius Muž Apoštolsky, a Ducha Pavloveho, když toliko Krajin kazaja slovo Boží obešel, koliko sam S. Pavel, a nejednuc množstvy lidu, kteriho kazajíciho nasledoval, z malim pokrmem nasitil, a zázraky temer bez počtu činil a mnohých ku Pokány aj k Víre Katolickej privédel: Vida, že ještě tak mnozí pozustavají bezbožní, nekajícý, nevěricý, lenivy k dobremu, richly k zlému, hodny, ne Kralovstvy Nebeského, ale ohně pekelného, jiste potvrzuje, že pravda jest, co v tejto Kapitole pišeme, Spaseny na málo. O vyvolených, praví, na dvoje mluviti mužeme, aneb absolute to jest prostne, aneb comparativě, prirovnaně; vedle prvniho Vivoleny jsou mnozí, jako dosvecuje S. Jan: Vydel sem Zastup veliký, ktereho žadny prečitat nemohl, ze všech Narodů a Pokoleny, a lidí, a jazikův, stojícých pred Trůnem. Vedle spusobu druhého, málo jest, proti mnostvu zatracených, a tak mluví Kristus Pan prirovnaně. Mnoho povolanich, málo vyvolenich, potom aby se nezdali rečy jeho lechke timto podobenstvým k predsevzeti velmy naležitim, rečý sve potvrzuje, pravic: Jako v ruce plnej piskem drobnim, zrnečka jsou nepočtedlne mluvice sprostně, však tech zrneček málo jest, kdi sa prirovnají k toliko tisice tisicum zrnečkam, ktere jsou na brehu morskem, a po všeckem Světe. Bůh Všemohucý vzal plnu ruku vyvolenich: nebo spravedlivých lidí Duše v ruku Božích jsou, a nedotkne se jých muka smrti, a mluvice absolute prostne, bude tichto vivolenich, tichto spravedlivých bez počtu, ale vedle prirovnaní k tim, ktery budu zatraceny, bude jich málo: Spaseny na málo! Neučinim z mušky Slona: Spaseny na málo! Nebo ačkoli S. Hyeronym směl pisat, že kdiby každy den Cýrkev Svata svetila Svatek pět tisic Mučedlnikův, však všetky dnove pres rok nebili by dostatečne ku svaceny svátkuv jejich. Mluví muž svaty jednom o tich Svatých, kterýž Mučedlnictvy pro Víru, pro Krista podstupili, co kdiby byl všecky svate do počtu položil, a počital toliko tisicuv stareho Zakona Svatých, Patriarchův, Prorokův, věricých a Spravedlivých Božích služebnikův, toliko v Novem Zakone Mužuv Apoštolských, Vyznavačuv, Biskupův, Knezuv, Reholnikův, Pustevnikův, Panen nevinných? jiste všeliky počet by previšovali! any by je žaden spočtovati mohl, však jestli se prirovnají k počtu lidí zatracených, tichto toliko tisice tisicův Svatých málo jest, a sotva tolko, kolko písku jest dlany ruce zavreneho; Spaseny na málo! v prirovnaní zatracených, praví S. Ambrus. Maly Zastup jest, vyvolených; Spaseny na málo.

Ach jak jest Spaseny na málo! ze všeho Pokoleny Lidského všeho Světa zahinuli všyckny do jedneho. Osem toliko osob v Arce Noěmovej jest zachovano: Spaseny na málo! Z lidu Sodomitského, z tolko tisice tisicuv, deset se jých nenašlo dobrých: vynimam Lota, Manželku Lotovu, dcery Lotove, ale y Manželka na stlup solny obracena zahinula! Spaseny na málo! z Mužuv šest tisicuv lidu Izrahelského, po mimo Ženskeho Pohlavy, a malich, a jinej Zberby, (jeden novotny Učitel počtuje že Mojžiš vyvedl z Egypta na tricetkrat sto tisice lidu Židovského) z tichto všech toliko dva Jozue a Kaleb, že jsou vešli do zeme zaslibenej Pismo Svaté dosvěčuje, jiní všecy pohrbeny jsou na Pušty: Spaseny na málo! Město Jericho ze všemi Obivateli zahinulo, ohněm a mečem! jediny dum Rahab Nemestký s tima, ktery se do neho utekli bez urasku zustal: Spaseny na málo! Rozšírilo Peklo usta sva a otevrelo beze všeho konce: Spaseny na málo! prostranna brana a šyroka cesta jest, kteraž vede k zatraceny, mluví Kristus Pan, a mnoho jest tech ktery jdu po ní: ale co o tech, kteryž mají spaseny biti? Spaseny na málo! zahinuti, zatraceny na mnoho!

§. 7.

Známo jest že na čtiry stranki rozdeleny jest Svět, jedna stránka jmenuje se Europa, druha Africa, tretia Asia, čtvrtá Amerika. Pohledny mili Čtenary najprve Europu, v kterej my bidlime, všeho Pokoleny lidem nad jine naplnenu; obsahuje ona všecku Zem Keltsku, Anglitsku, Hyberniu, Scotiu, na Zem Švedsku, Dansku, Polsku, Nemecku, Francusku, Uhersku a jine mnohe. Podmež již do Afriky. Táto stranka Světa obsahuje v sobe Barbariu, Numibiu, Lybiu zem Nigritansku, většy stranku Tureckeho Panovany, zvlašte proti Egiptu, Mavritaniu, Murinsku vnitrnu Krajinu a jine Krajiny tem podobne. Není ještě konce: vejdime take do Asie: Asia obsahuje v sobe Cýsarstvy Turecke, Kralovstvy Perske, Tatárske, a Chinenske: co povim o Americe? lidem starodavným ta strana Světa neznama bila všecka, od Krestianův teprv jest nalezena. Vstupmež do Indí, proti vichodu a zapadu slunce, toliko jest tam Krajin, kterim ještě světlo Evanjelické nezvešlo, ačkolvek nekterym svich Krajinam a místam za našej a Otcův našich pamatky, bila otevrena cesta k Víre Katolickej, nemalim prospechem. S tohoto všeho rozjímati počnime. Od stvoreny Světa minulo rokuv pet tisice, šest sto, čtiricet a čtiry, počtujice až do pritomneho roku tisiceho(šestisteho) devadesateho pateho od Narozeny Kristoweho, v kterem s pomoco Boží toto spisujem: dobre zdaliž až do prichodu Kristoveho, temer všecek Svět byval zatraceny? jestli tech vymneš, ktery do limbu jsou vyslany. Pod planym zakonem Mojžíšovým koliko bez obrezany? Pod zakonem Evangelitskim, koliko bez krstu umrelo? a tito všychny počet zajiste bez počtu jsou, všychni pravím z Nebeského Kralovstvy vivrženy jsou na věky. Dalej uvediž sobe v pamět neustupnich židův po všem světe mizerne rozptílených. Predstav pred očy sve Modlarův, Maurův, Mahometanův, Saracenův, Murinův, a jinich tem podobnich Pohanův. Postav pred seba Kacýrstva všelijake a Sekti bludne, s kterimi nakazene jsou velike krajiny. Sam zem Vlaska a Spanielska od tejto Pestilencí z milosti Boží jest niní zachovana.

Rozjimej o Krestianoch zleho života, který ačkolvek Víru katolicku mají, však plní jsou píchy, lakomství, plní nečistoti, plni zavisti a nenavisti, slovem povim: plní jsou hríchmý a nepravostí, tak živu bili, tak žiju, jakoby na Nebi nebil Bůh Mstitel nepravosti. Premeraj Afriku všecku, ktera od more Herculesoveho až do Zemy Murinskej, aneb z bludmy Mahometanskimi, aneb z bludi odštepencouv od Cýrkvy Katolickej, plna jest: z techto ze všech žaden spasen nemuže biti, jedine jestli zanecha aneb odtrženost, jestli jest odtrženec, aneb Sektu bezbožnu Mahometa, jestli jest Mahometanský, aneb Kacírstvo, jestli jest Kacýr; aneb Modlarstvo, jestli jest Modlar, aneb jestli vičisti sve hríchý skrze nepozdile a pravé Pokány, jestli jest zli Katolik. Tito všychny všychny pravim, y z Nebes jsou vyvreny, y do ohně večneho uvrženy za všemy svimý potomky, jestli že se dokud čas jest, nepolepša, jestli Víru Pravu Katolicku neprijmu, jestli se hríchuv vistrihat nebudu, jestli Predkuv svich v bludech, v Kacirstvý, v hríšech, nasledovat budu. Tuto ach podivte se vy aspoň Nebesa, plačiž ti Zeme, vy skali pukajte se, vy hovada zemske, ti ptactvo povetrne, vy ribi morske kvilte, lkajte nakolko vam prirození vaše dopušta.

S tichto toliko tisice tisicův, a million millionův lidí, kteriž bidleli po všeckem Světě, od počatku Světa najvetšy častka všeliky počet previšující odsuzena jest, a uvržena do žalare večného, do ohně pekelného, odkud žádne vikupeny není. Ach kdo číta nech rozumí! Spaseny na málo! mnoho jest povolanich, málo pak vyvolenich! Budu ve vší zemí, praví Pan, stranky dve, v ní zatraceny budu a zahinu a treti stranka ostavena bude v ní: Ach Spaseny málo! Všyckní žadame jíti do Nebe, ale život naš plní hríchův činí, že jich tam málo prijde, málo Boha tam uvidí; Spaseny na málo.

Cesta hrišnikův podlažena jest Kamením, a na koncý jej, co? jsou temnosti Pekelne, a muky. Svatý Chrizostom, Svetlo Cyrkvy Svatej, vznešeny Učitel o Měste Antiochenskem nad jine plnem lidu, Obivatelův tohoto Mesta, posluchačum svim, horlivostu pravě Apoštolsku, a vimluvnostu Nebesku takto kázal: Kolko, praví, domnivate se biti v Meste našem, ktery spaseny mají biti? odporně sice jest so povím, však nicmenej povím; nemůžu se mezi toliko tisicmy najti sto, kteri by spaseny meli biti? ano y o tichto pochibujem. O Žene zminku činí Hyeronim Platus, že na kázany Blahoslaveného Bertholda, z našeho Radu Menšych, slavného Kazatele, uprostred lidu zamdlena padla, proto že se čula v hríchu tem, proti kterému kázal: y prišla k sobe zase s pomocý modliteb lidu: Posliš pilne, co viděla, a co vyznala:

Viděla jsem praví v tom jednem v okamženy času, pred sudnu stolicu hrozného a spravedliveho Sudce, ze všeho narodu Pohanského, y Krestianského, ze všech dobrých, y zlých státi šedesate tisicuv lidu, skrze Smrt rozličnu, nasilnu y prirozenu, s tohoto Světa zešleho: Slišela jsem, že všeliky tento Narod Lidu posledny Sentencí a vypověd vzal na tento spusob: trech ze všeho tohoto počtu do ohně očystce do jisteho času, aby se očistili od silam; ostatnich všeckich do jedneho, že bili Modlarý, že bili neustupny Žide, že bili Kacirý, že bili zli Krestiane, že bili hríšnicý nekajícý, zatvrdli v hríších, večnim mukam, večnému ohňy pripovídam!

Bože dobrý! ze šedesaty tisicuv tre toliko lide jsou spasedny v tu hodinu, co povíme o jinich y o hodinach, y o časích, y o vokamženy, v kterich Pan Bůh spravedlivě sudí vychazajicých s tohoto světa, aneb k životu, aneb k smrti; aneb k odplate, aneb k mukam, co mislit budeme? to jedine: Spaseny na málo! na málo! mnoho jest povolanich, málo pak vyvolenich!

§. 8.

Namluval nekdí Syn Otce sveho, najvišyho Vudce Vojska, aby oblehl jedno jiste Město, a vzal, od Nepritele, a to malim pádem svich Vojakuv že ho muže vzíti, a sobe podmaniti. Tento Vudce a Otec rozhneval se na syna, co ti Synu? co činiš? co Ritiry mladí a neskuseny štěbeceš? že z malim pádem a stratu Vojakův Mesto oblehnuti se muže a vzíti? Takli miluješ tvich Vojakuv? takli tech kterich mame pod mocu, y málo s nich smrti poddaš? co kdibis ti mezi tima málo počet naplnil? mlčal nahlivy Mladenec, a zatim mudrejšy raddu daval. Ale povec mi ti mili Čtenarý pravdu: Povoden obecna zatopila všecko Pokoleny lidske: osem toliko lidí v Arce Noěmovej zachovano jest; co se ti, libi? chceš biti mezi mnohimí a nepočtedlnimy, a nebo mezi timato osmima máloma?

Sodomitskich sirkoví oheň spalil všecek lid Sodomsky, jeden Lot, z trema dcerami, (neb Manželka jeho obratila se v slup solny) ušel tre toliko lide! chceš biti mezi tima mnohimi? aneb mezi tima málo? z Meštanuv v Městě Jericho žáden živ nezustal, žáden od meče, neb ohně nebil vytržen, sama Rahab z čeladku svou, a pribužnima, a domem svým pri živote zustala! co se libí? chceš biti mezi zbitimy Měštany, aneb mezi Rahab a maloma čeladky její z toliko tisicův lidu Izrahelského na Puštý, dva toliko Zemu zaslibenu vladnuli, ostatni všyckný, ktery vyšli z Egypta, pohrbeny jsou na Pušti tem šyrokem: co se ti již libí? chceš biti mezi tima mnohimi, ktery zahinuli na Pušty, aneb mezí tima dvema, ktery vešli do Zeme medem a mlekem tekucej? pitam se; odpověd my: Ach! Život tvuj znameho tebe činí, jako reč Galilejskeho Petra: Tento život bude-li dobrý, svatý, vedle Zakona Božího, a vůli Boha, mezi malima tema, ktery spaseny budu, od Boha počten budeš? pakli bude zli, bezbožny, chlipny a smrduti, nekajícý, pohoršyvy, Prorokujem tebe, počtem budeš z mnohimi, zatracen budeš z mnohimi, ale ze zlimi, z hríšnimi. Čin tehdí co maš činiti, tva vec se koná; o tvem spaseny mluvým, pišem: Spaseny na málo! Hlupého a nemudrého v pravde bis pověděl, kteremu by zima bilo, a od ohně bi utikal; bez rozumu nazval bis nemocného, kteriby Lekare k sobe nepripustil: takovy lide jsme dnes: Nebe žádame všyckny, k Bohu se pripojiti, z Bohem na věky živu byti každy chce, mezítim jeden kupuje ves, druhý spraženy volův, tretí pojíma ženu, chcem povedat: žádame Nebe, Boha, spaseny a lakomstvy nasledujeme, žadosti tělesné milujeme, o světske věcy pečujeme, tak jdeme, tak hineme. Spaseny na málo, smrt a zatraceny na mnoho!

Kdo chce spasen biti z máloma, nech se vistríha zle živu biti z mnohima: nebo jestli spravedlivy ledva spasen bude, bezbožny a hríšny kde se ukáže? Kdo z mnohimi bezbožny zustava, a takovy umíra, z mnohimy do Pekla pujde.

Kdo z máloma Pokány činy, z máloma uvidí Boha na věky. Spasení na málo, ne na mnoho; na málo! na málo!

Divil se nekdí Prorok Kralovsky nad malím počtem Vyvolených, pravic: Pan z Nebe prohledl na siny lidske, aby uzrel jestli rozumny, anebo hledaje Boha. Ale muj Davide; co vydel Buh? kterých? jakových zachopil? Všyckny odchilili se, spolu neužitečny učinení jsou, nenit kdobi činil dobre, není až do jednoho. Prohledl z Nebe na Chramy Svate; zachopil je plne Knezmy; ale divil se že s nich málo našel Delnikův ve žny Boží. Aj praví S. Rehor všecek svet z Knezmy plny jest, ale však ve Žny Boží, velmi rítky nachazí se Dělník, Urad Knezky prijímame, ale Dílo povinnosti neplnime. Spasení na málo, y na Cýrkevnich Knezuv. Prohledl z Nebe Pan Bůh na Palácy a Dvory Panske: na sudy a sudne stolice Sudcův; na kupectvo, na vrštati a remeslá remeselnikův, na vojska a zástupy, na more, sušy a Plavcův, na trhy a kupcův, y prodavačuv, na chalupky a domečky lidu obecného: co pak tu uzrel? co našel? ve Dvorích a v Palacích našel nadhernost a pichu, zavist, y nenavist, pri sudných stolicích nepravé sudy, utiský Sirotek, Vdov, za dary kupene rosudky, v kupectví a v jarmacích, lsti, klamaní, prisahy, ve vojsku, bitky, lupeže, zbojstvo, zlorečení, zradi? na mory a na lodích lupežnikův, na trhu klamatělův, na vrštatích falešne váhy, míri, šalby, v chalupách a v domečkach lidí obecnich, slušne, neslušne věci ku vipravěny, smrdute ku jmenovany: O skríše! o kutove! o tmy! jak mnoho zleho prikrivate, ačkolvěk jednom na čas! nic není skriteho, cobi se nevijevilo: Prijde nekdi ten čas, když cokolvěk pod zemu jest, vijde na svetlo. Prohledl z Nebe Pan a uzrel Města, mestečka, dediny, zamky a Kaštile, ale co tu? co tam našel? ledva našel ze sto jedného člověka; z tisice deset činicich sud, a hledajicich víru, našel všecky místa všecek svet plní lže, šybalstva, ožralstva, chlipnoti, smilstva, cizolostva, zavisti, reptaní zlorečenstva, utrhaní, omluvaní, prisahaní, proklinaní; našel toliko Kacýrstva, Sekty, toliko Modlarův, toliko Čarodejnikův a Čarodejnýc, toliko zbojnikův, lupežnikův, toliko nevernich služebnikův, toliko neposlušných dítek, toliko zlodejův a lotrův, toliko nesvornich a svadlivich Manželův, toliko Tiranův a utistníkův svich Poddanich, toliko skupich a lakomich Bohačuv, toliko zleho života Cirkevnich osob, toliko zlich Zakoniků, toliko chudich bezbožnich, toliko lidí pokritskich, ale v kože velikich šybalův, toliko užernikuv; a tito věcí, aj od techto horšy, ne v jednom kute světa stávají se, ale na každem míste, v každem Narode; Žide, Rekove, Pohane, Katolicy, Odtržencý, Kretští, Turcy a Mohanetští, jestli se samy vynny neuznají, život jejich zlý jých obžaluje. Ozeaš Prorok tichto všech, jako do jedneho zvazku zvazuje a predklada, aby jsme se jich vistrihali: Neb praví, není pravda, není milosrdenství, není umení Božího na zemi! zlorečenství a lež a vražda a kradež a cizoloství rozmohlo se, a krev krve dotikala se! Zdaliž teto tak mnohe Nepravosti jsou hodné Nebes? ano radnej velikim chvatanim v hufych do ohně Pekelného lidí odsilejí. Protož slova jsou Izaiaše Proroka: Rozšyrilo Peklo Dušy svou, a usta sva otevrelo beze všeho konce, a stupy silní jeho a lid jeho a visocí jeho y slavní jeho, do neho.

§. 9.

Věc tuto nemalej važnosti, v misly svej rozjímajíce Svatý Papež Rehoř tento spis Potomkům svým zanechal: k Víre, praví, mnozí prichazají, do Kralovství Nebeskeho málo vchazají. Nebo hle k dnešnej slavnosti jak mnoho se nas zešlo? Chrami Boží naplnujeme; ale však kdož může vedět, jak málo tech jest, ktery v nem mezi vivolene počtují se. Aj hlas všech volá na Krista Pana, ale život všech nevolá: mnozí Boha hlasem nasledují, mravy od neho utíkají. Takoví jsme my, a, ouvé! Kdo se vinného uzna biti? Spasení na málo! mnoho techdí jest povolanich, ale málo vivolenich. O Krestiane! kteryž žadate biti mezí máloma do Nebe zrizenimi, a nechcete biti z mnohych do ohně Pekelniho odsuzenich, mejte skrovnu peče o tělo, o Dušu pak najvětšu a najpilnejšu.

Vyděl jsem ja, a skusil jsem častokrate v mnohich duvodích: a tech, že věcy ktere jsem videl, zdají se mi pravdive byti slova pritomnej Kapitole: Spaseny na málo. Davají se tolikrate z dobrotivosti Apoštolskej a ohlasují se Jubilea, Odpustky plne, mivají každoročne, a ohlasují takoveto velike Odpustky sobe dane od Stolicí Apoštolskej mnozí Zakonicy, již Dominikany, již Patěrove Jesuiti, již Kapuciny, již Pauliny, již našy Františkany, mivají take podobne Odpustky mnohe Kosteli Farske. Jak tito jeden každy prísne napominají lid z Kazetelnic, jak prosí vrucne, jak karhaju potupnikuv ostre pri svatem kázany; ale ze všech tech, kterým k dobrému jejich takovéto Odpustky svate dane jsou, co se domnivaš koliko jých usiluje dosahnuti?

Na tento svatem míste, Svatej Katerine Panny a Mučedlnicy Posvecenem (Kdežto ja tito věcy spisujem), biva lidu v Nedelu Provodní deset, dvanaste tisic, nekdy vyce, nekdy menej, s tohoto, tak velikého počtu, toliko jých, tento zasluch Krystových Poklad prijíma, a Odpustkuv dosahují? zdaliž tisic? nevým: zdaliž pětsto? y to nevým: zdaliž dve sto? zdaliž sto? nesmím povědět toliko, ano to smím pisat, že málo jest, kteri by tito Odpustky plne dosahly, a to proto, že mnozí neprave se spovídají, mnozí sve nepravosti a litosti sve skutky pro vzrení lidske a hanbu pri Spovědi zamlkají; mnozí usti toliko žívoza polepšeny zaslibují, a vskutku neplní, ale navrativše se domuv zase do predešlich hríchuv se navracují, mnozí Pokány sobe od Kneze uložene a prikaz nevykonavají, mnozí Modlitby te a povinnosti, ktere jsou k dosahnuti Odpustkuv ustanovene, jakove jsou Modlitby za Povišeny Cýrkve Svatej Matky našej, za Svornost Knižatův Krestianských, za vykoreneny Kacyrstva, obetujic aspoň nekolik Očenašuv, a Zdravas Maria, vykonat zanedbavají. Ach Spaseny na málo! Spaseny na málo! chceš pripojen biti k tem málo k životu večnemu? aneb chceš pristupiti k mnohim k smrti večnej? na vůli tebe jest, vivol sobe co chceš, aneb Pokány činiti z maloma a spravedlivimy, aneb na věky v Pekle horeti z mnohimy. Spaseny na málo!

Slova jsou Boží: Mnoho jest povolanich, ale malo vivolenich. Proto, prociťtež se spravedlivy, nechtejte hrešyti hríšnicy a Pokány nazameškavajte: Spaseny na málo! Věc veliku pověděl onen Filip Kanclir Parisiensky, ktery se navratil, z dopušteny Boha Všemohucýho, z Pekla, do ktereho odsuzen bil pro jiste pričiny a ukazal se Gulielmovy Biskupu na ten čas Parisienskemu, takto mluvícý: Takovy počet lidu zatraceného zestupil do pekla od toho času, jak jsem v nem, že bich nikdí nevěril, že bi se toliko lidí ve Světe našlo. Toto mluvil on k svému zlému a škode, Svedek očity zatracených.

Spasení na málo! Vykladnejšy ješte piše o tejto málosti Vivolených Pustevnik mrtvý, ktery se ukazal Biskupu Linjenenskemu: V tu hodinu, praví v kteru jsem umrel, tricet tisice ovšem lidu s tohoto sveta zešlo, tito pred stolicý sudnu Sudce spravedlilvého stoja, všyckni do ohně večneho jsou odsuzeny; po mimo S. Bernarda a mne, kterich dobrota Boží do nebe poslala a pomimo trech jiných, ktery jsou do Očistce odsuzeny.

Spaseny na málo! Velmy učinliva k dobrému umríti a velika jest Pobutka, krátka y dokonala, užitečná y velice potrebna, jednostajne sobe v misli uvažovati tito slova: Spaseny na málo! zahinuti na mnoho! kterých nasleduješ? tichto? neb tých? jestli mnohých, Běda tebe! jestli málo; blahoslaveny jsi, a dobre tebe bude.