ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Kdož se nedivil nad hlupostu, mam-ly povědět aneb nad slepotu Narodu Liskeho? život človeka, jiste neny jine než para, kteraž se na malu chvilý ukazuje, než bilina, kteraž rano kvitně, a večer uschne, než stín, kteryž richle pomina, než počatek večnosti, počatek smrti; než lodička vetrem se klaticy; než hospoda prespolnika prenocujiciho. Staveny raduje se v svej starobilosti, a však v tej svej starobilosti ostaruji se, padají, zmízají. Čas chluby se svou davnostu, ale prirovnali k větu, sotva častečka věku muže s nazvati. Život človeka odkud s muže pišyti, a marně chlubiti? zdalyž že když se počina, zase utíka? Zdaliž že jest podobným nemocy ustavičnej? zdalyž že jest naplnen mnohimý bidamý? trikratě bilby blazen, kdoby sobe život tento nejisti, neduživý, a krátky za mnoho považoval, a po všecek čas jemu tak kratkému služiti chtel: a však mnostvy lidu tak žije, jakoby nikdy nemely umríti, tak smele zle činy, jakoby vždicky vždycky tu zde zdravy živu bili. Co? mamly vypovedet? aneb mlčet? zdalyž y za ninejšyho věku naše ho, v tento času nespokojnem, burlivem v hušych, po všech neprebivají bezbožnicy, zločincove, nešlechetnicy? Zastarala hríchův červotoč, zhnilina Nepravosti, huste tmý nešlechetnosti, toliko jich skazily, nakazili, zaslepily? Nepotreby tu mluviti o Pohanich: Krestianův dnes najdeš, horšych ješte od tých, a jestli nemnohich vinímeš pobožnich, cnostlivich, Nenít kdoby dobre činil, není any jedneho, nenít kdoby kratky čas života tohoto pred očy sobe postavil, a nohu spět vtahnul, život svuj polepšyl, a čas k Dušněmu svemu spaseny poživati žadal Krestiane! Vola Nádoba vivolená: Toto pravým Bratrí, čas jest krátky, vnemž nic jiného nepozustava než aby ty kteryž mají Ženy, byli jakoby jich neměly, a ktery plačí, jakoby neplakaly, a ktery se radují, jakoby se neradovaly, a ktery kupují, jakoby nevladly, a ty ktery požívají tohto Světa, jakoby nepožívaly, nebo pomijí spusob tohoto Světa! čteliste toto? slišeli ste toto? věc jiste veliku pověděl Svatý Pavel: Života našeho krátki čas spisal, a pritom nas y napomenul aby jsme čas nadarmo netravily, aby sme dobre činily, dokud jsme živý, ab jsme sobe kupili Nebe, a blahoslavenstvy, slovem, aby jsme vedle Pravidla Božího Zakona v tomto pritomnem času, svaté, pobožne, nevinne žívu byti usilovali. Vo stojite Krestiane? co mislite? co činite? Jakovim usilovanim, jakovu pečlivosti, a nahlostu kupuju sobe mnozí hodinečku, aby rozkošy požívaly, za ktere snad na věký platiti v Pekle budu? Jak žadostive k svatkum bezbožnim Fašankovnim dichtíme! Jak spešně k tancum, k hodum, k divadlu, Kauklerům, k Musice bežíme, aby jsme je slišeli, videly na mnohe hodiny žadame? Bože! jaka jest věc tato? škodlive věcy vihledavame, a rozkoše Nebezke, y povolany k nim, opomitame; Víme o kratkosti života, a však k štiaslivej smrti pripraviti sebe zanedbavame; o Mravy! o blaznivost! o lenivost nehodnu človeka Krestianského! na věcy márne naše takovy pozor davame, tak bedlive čas, hodinu priležitosti zachovávame, aby jsme mohly mešec stribrem, zlatem naplniti, co všecko po malej chvíly časem, y životem zanechati musime; a v tomto kratkem času života, any odobrej smrti, aby jsme ji sobe zaopatrily nepomislime? ouvě my slepy a mižerny lide; směti zlate zeme hledáme, nalezeme vikopavame, po mory se plavime, s potem tvary pracujeme, a když po zlatě díchtime, do večneho zatraceny že upadame, prave zapomíname.

§. 2.

Jakob Patriarcha, Starec v poslednej starobe již by vše, když uslišal že by Syn jeho v Egipte živ byl, do Egipta richle pospichal, aby videl Jozefa živého, zdravého, v Krajine Egipskej Panujíciho, kterého za tak mnohe leta, jako mrtvého oplakaval v dome svem. Když pak Starček tento pripuštěn jest pred Obličej Krále, zeptal se ho Král videvšeho tak obstarného kolikoby let měl, odpovědel on: Dnům putovaní života meho, jest sto a triceti let krátkich, a zlich. Zle slova Pisma Svatého tobe predstavujem; tu čtej naučiš se s tohoto jediného čtení, co se o živote člověka ma pokladati, naučiš se, že život člověka neny jine, toliko same putovaní ustavičné, naučiš se zase, že lide nejsou jiny, toliko príchozí. Nemajich zde Mesta zustavajíciho, že jsou Počestny, ne Obyvatěle, naučiš se take že není dluha cesta našeho pritomného života: jeden cestu života dokonava hned první den svého Narozeny, druhý po desitých letech, tento v letech dvacetých; jiný v tricetých tento v čtiricetých; ten v šedesatých; Jakob Patriarcha dokonal svou cestu života po stu a triceti letech, a čemuž se máš podívati, toliké letá pravy byti kratké! Dnův Putovany života meho, jest sto a tridceti let krátkých, a zlých! Naučiš se, že život člověka, jako jest najkrátšy, tak jest tisicúm věcam zlým, a protivným poddany; trní ne život tento podava, nevino ale ocet predklada, ne méd, aneb olej, ale zluč a polinek predstavuje. Slovem povým: naučiš se, že tento život náš toliko jest jako pěna na vode jako raný rosa, jako led na rece, jako pavučinka, jako yabuko zvenku zlate, znutra hnile, jako sklo, ale krechke, jako nadoba hlinenna, ale lamava, jako nit, ale tenka, a subtilna. Ach jak krátky jest čas života našeho? Nu milý můj, krátky čas života nech tebe naučý dluhy kunšt, kunšt pravym najvibornejšy, najužítečnejšý, kunšt dobre umríti nebo krátky čas života pozustava, nebo smrt u dverí čeka, ktera menej opatrného povola k Soudu, a to kdy se mu any nesnije o smrti, žeby tak blízo byla. Kunšt tento se naučiš, jestly krátky čas života tvého, který tobe pozustava, ne v hríšych, ne v rozpustilosti, ne v márných rozkošech ne v hodovany, ale v Pokány čineny, v dobrých skutcých straviš. Učiniš to? štaslive umreš, do Nebe pujdeš.

§. 3.

Vola, jak jsem již výš povědel Učitel Narodův: Čas jest krátky: ktery hlasem o tomže mudry Šalomun: Krátky a tesklivy jest čas života našeho, a neny polechčeny na koncy člověka. Potvrzuje slová tichto, Svatý Job pravíc: Krátky dnove jsu člověka, počet mesicův jeho u tebet jest, položil jsy cyle jeho, kteryž pominuti nebudu mocy! Pismo židovske takto má ukracene, a prerezane jsou dnove človeka! jakoby povedělo, jiny spusob jest včil živu byti než byl u starodavných: živu byli nekdy mnozi lide za nekolik sto let vždícky v dobrem zdravý, o Adamový, o Sethový o Lnosový, o Kainový, o Matuzalemový, a o jiných ktery pred Potopu Sveta živu byli, tu zminký neny, tých enem predstavým, ačkoly ne všetkých, ktery živu byli Po potope Světa; Ku Prikladu: Mojžíš za sto a dvacet let tak čerstvy a zdravý zustaval, že any nepošli oči jeho. Co povým o Kalebovy? Tento v osemdesatých petích letech byvše, tak zdravy byl, jako byl zdravý v čtirícetých petích: a zdališ Job za sto osemdesate a trý leta vždycký v dobrem zdravý nezustaval? jestly vymneš čas ten, jiste nedluhý, v kteremž skusiti chtel Buh Všemohucy jeho trpezlivost. Čas tento života byl kedysy: dnes jine jsou časy. Krátky dnové jsou člověka; ukraceny, prerezany jest život člověka: Malo jých jest kteriby šedesati, menej kteriby sedmdesaty, najmene kteriby osmdesati rok věku svého dosahly, a ze sta, z tisica sotva jedného, neb dvuch najdeme, kteriby za sto rokuv živu byl: krátky dnové jsou člověka, ukraceny, prerezany jsou. Abytby; živu byl za šedesate let tento, za sedmesate ten, za osmdesate jini, za sto jeden, neb dva, neb vice: co potom? živu byl, živu byti prestal, umrel: a Leta života tam pošly? zmizely jako stín, uvadly jak květ polny, pominuly všecky, jakoby je nikdy neměl člověk. Krátky dnove jsou člověka, co? pamatuji, že jsem čital, že pred koncem světa, tak se utrati život člověka, že sotva ktery živ bude za tricet a pet let. Krátky dnove jsou člověka, když se světa radosti ukazují, hned zase uchvacují, kdy se libí a pominaji, any rozkoše, any trpkosti, na dluho nezdržují. Kratky dnove jsou člověka. Ožralcův a obžernikův, ktery na každy den rikají, jezme a pime, nebo zajtra umreme! Svatý Augustin velmy ostre karha: Co rikaš? pravy zase Opakuj: rikaš jezme, pime! čož jsy potom rekl? rekl jsy: nebo zajtra umreme: Prave že jsy toto rekl, strachem jsy mne naplnil, abych tebe nesvolil. Posliš na proti tomu co ja tobe povím: Postime se a modlime se, nebo zajtra umreme: jestly jest tak krátky čas života našeho, že any hodinka života naša nemuže nazvana byti, a asnad dnes umreme, aneb zajtra, aneb pozajtreku, aneb snad v tuto hodinu: jistě nezda se byti času k jedeny, k pití, k ožralstvu, k bůjnosti, ale k půstum, k modlitbam, ku Pokány, k dobrému čineny. Uznavají v pravde lidé zatraceny v Pekle, že krátky dnové jsou človeka. Nebo kam jejých žaloby týto cyla, jedine aby svou veliku bláznivost oplakavaly, volajíce škrypeny zubův. Co nam prospela Pýcha naša? aneb chluba zboží co nam dobrého prinesla? všeckny tý vecy pominuly jako stín, a jako richly posel, a jako lodí ješto pline pres prudku vodu.

Krátky dnové jsou člověka. Koliko jsem ja sam videl a dobre jsem znal, ktery aneb jedným neštasným uderením, aneb jedným žertovaným Meče ubodnutím, aneb z príhody neštasnej, pred časem prinuceny jsou umríti, snad mnozí nepripravěny k smrti.

§. 4.

Ach! prave v tuto chvily, kdy tuto krátkost života vipisuji, žalostivým srdcem slišym jednu žalostivu neštastnu, ach! neštastnu prihodu, z kterej zjevne poznati se mohu krátky dnove člověka, díte, aneb pacholik líbežny, a vzactny, v čtirech letech (jak maličky věk! sotva žívu byti počal:) Rodu vznešeneho, jediny Syn Matky svej, všecka radost, všecko potešeny, všecka nadeje najmilejšym svým Rodíčum!

Díte dobreho očekavany, na kteremžto ukazovalo se všelijake znameny ušlechtilosti, vtipu, udatnosti, rosšafnosti, pobožnosti, uctivosti, nadeje dluhého živobyti, ach jak náhle a pripadné ukracene a prerezane jsou jemu dny života! jedna kulečka ručnice, s prihodí odrezala živobyti jeho. Rodičuv milých priliš zarmutila, a z všeho potešeny pozbavila, a v temto Klaštěry našem jeho pochovala. Ach! krátky dnove jsou člověka! O márna nadeje lidska! jak na malem vlase věcy lidske visejí! pozoruj Krestiane! Krátky dnove jsou člověka. Odešlo velikej nadeje díte, ty je nasledovati budeš! ale kedy? snad dnes! snad tejto nocy, snad zajtra ráno: pozoruj techdy! Pozorujte Krestiane zase povidam: Pozorujte! neb nevíme any dne, any hodiny; krátky dnové jsou člověka.

§. 5.

Zajtrejšy den, milý Krestiane není tvuj; ale tento den, dnešný den: proto tobe pravy: krátky čas živita neodkladej na zajtrajšek pripraviti se k dobrej smrti, ktery sobe zaslibiti nemužeš, že zajtra živu budeš.

V okamženy dokona se čas tento života, dokonají se všecky věcy, hry y smíchy, tance y skakany, nakladne obedy y večery, všeliká hodnost y uctivost, bohatství y statky, všecko, všecko konec svuj vezme. Krátky čas života zmizne, konec času a života pochova všecky vecy každého člověka i slavu, i štěsti jeho. Rozvažoval nekdy pilne o krátkosti života tohoto. Tomaš Morus rečeny nekdy Kanclir Krále Anglického, a proto nepochiboval y život svuj položíti za slobody Cýrkevne. Tento Muž bohabojny byl vsazen do žalare, protože žádosti Kralovskej žadnym spusobem nechtel se pochlebovati, tým menej bezbožnemu ustanovení proti všemu Pravu podpisati. I poslana bila k nemu do žalare Manželka jeho Aloysia, aby Manžela svého namluvila, aby pro milost Krále, aspon slovem, jestli ne srdcem privolil k tomu, co Král ustanovil, nebo tak y sam sebe, y Manželku, y Dítky od nasledujíciho nebespečenstvy vislobody. On jako byl vždicky, tak i nyní stáli v svem predsevzeti: O má mila Aloysia, pravy, povec my prosym, za kolik let domnívaš se, že budem živ spolu s tebu, y z dítkami našyma a v pokoji, jestli bych to učinil, nač mne namluvaš? Ona odpověděla rýchle: O můj mily Manžele, můj milý Pane, prinajmene by jsme za dvacet let pokojne spolu živu byli. O nemudra kupkine, rekl k ni Manžel její Morus! chcešli ty večnost za dvacet rokuv prodati? Ja má mila Aloysia, takovy blázen nebudem, večnost slavy Nebeskej, kteru ufam ze životem týmto, kteriž my snad na maly čas pozustava nepremením, tak sudim, tak zustavam, tak hotovy jsem y život, y zboží, y všecko, čimž vladnu stratiti radnej než učiniti toto zle pred obličejí Boha meho. Tak silne Morus rošafne vyrozumice, že krátky jest život tento, krátky dnové jsou člověka, stal, zustal, hlavu y život svuj za Svobody Cýrkve Katolickej vydal.

§. 6.

Velmi dobre, a mudre povedel jeden, že život člověka jest kupectvy a prodavany, zisk veliky prinašající. Ale toto prodavaní zda se my byti dvojnasobne: Boží a diáblove. Vikladá Buh V. sve veci kupecké, na prodaj veci totižto Nebeske a věčne, a pravy: Kupčtež dokud nepríjdu, povolava k Jarmarku tomuto Svatý Ambruš všeckých lidí slovy týmato: Nech sobe kupi nevinnost, kdo sobe byl kupil nekdy nepravost, není potreby tuto žadných vikladův, zretedlně mluvy Muž Svatý, odtudto kdo chce bohatým byti, nech na jarmark Krista Ježíše pospicha, predavají se tu ctnosti, radostí Nebeske, ktere žadného konce nebudu míti: ale veci tyto prikrivají se prikrivadlem trapení, sužení a nuzí sveta tohoto, odkud, co a jak mnoho dobrého skrito jest pod jarmarkem timto Krystovým, člověk nemudry neporozumiva, a proto pohrda z Kristovým Jarmarkem a jde k diablu aby s ním kupu učinil, ktery predava všelike hríchy težke, a spolu muky věčne Pekelne; tak blaznivý jsme! že sobe hríchy nevimluvne a oheň Pekelny skupujeme, povec ty již jak dluho bude trvati jarmark? pokud prodluží se tobe život tvuj? enem pokud dím zmizne, pokud stín pomine, pokud se led na vodu obrati, pokud svícu oheň stravý, nebo život člověka jest samy dím, samy stín, ec. A jak skoro týto věcy zmízají, pomíjají a vnivěč se obracají, tak skoro život naš hýne, odlecuje, skonáva: Krátky čas života: krátky dnové jsou člověka, počet Mesicův, jeho vtebet jest! jista pravda jest.

§. 7.

Napomínam v tejto Kapitole všeckých slovy temato: Krestiane! čas života krátky jest: zeber fylce sve na cestu všelikého těla, na cestu neznamu, nebespečnu. Nebo umreš ti a nebudeš živ! Večer dnešny maš, požívaj ho ku spaseny, ponevač neviš budeš-li míti k tomu čas rany. Čas života krátky! Čiň niní čo činiš, a stále čin, cos začal dobrého činiti. Dokud čas mame, činme dobre, nebo čas života našeho na spusob vokamženy jest. O tomto muj človeče, budešli prísne rozjímati, leč bis na spusob kamene zatvrdnul, zaslibují tobe, ctnostlivý budeš, byl-li jsi zlí; lepšy budeš, byl-li jsy predtim již dobre, aspoň s tohoto samého rozjímany: čas života krátky jest: kdo jinače činy, kdo bespečny, bez bázne Boží živu jest, any na spaseny sve, any na Boha nespomene, kdo pro život krátky pracuje mnoho! a pro život večny zhola nic, ten hraja vála se do pekla. A toto jest že Svatich Mučedlnikův k rozličním mukam, Svatých Ržeholnikův k ostrejšymu životu, ostatnich krestianův k pobožnému živobiti, pripravenich a hotovich učinilo, nebo na každy den toto sobe rozjímali: krátky čas života; a na spusob Jarmarku spěšne se dokona; kupě tež dokud neprijdu, kdo nekupči v tomto času, jiní čas nech neočekáva.

Povolava k zlemu tělo? Neposluchajž ho chlacholiciho; čas krátky jest. Prislibuje svět hodnosti, zboží? Nevěr, čas krátky jest. Pobíza diábel k hríchu? Neposluchny sklamaveho, čas krátky jest. Povolávají zlí Tovariše do svého tovarišstva nešlechetného? Utikaj pred jejich tovaristvim, hluchym se učin na jejich povolaní; čas krátky jest, velmy lechko zapovrhneš Nepratěluv tichto, jestli sobe mysliti budeš, že v krátkem časi umreš. Dokonavam Kapitolu a pravím: čim pilnejšy rozjímati budeš o krátkem časi života, tim jistejši, bezpečnejšy, štastlivejšy odtudto, k životu večnemu se odebereš.