ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Spusob snadný, a hotovy k dosahnuti Mzdu a Zaplatek dobre umrelím od Boha ustanovění, jest dobre živu biti; rozmislně nikdy proti Bohu neco zleho nečiniti. Nebo kdo dobre žíje, a stále dobrý biva, dobre umíra, v Panu Bohu umíra, mzdu dobre umrelím uloženu prijíma, Blahoslavený mrtvý, ktery v Panu umírají, ale jakova jest mzda, jaková odplata, dobre umírajícim ustanověna? Kupcý ne jednem vinašají do Nebe sve věcy Kupecke, ale je take pred očy všech ven vikladají. Mzda dobre umrelím ustanověna, tak veliká jest, že any srdcem dostatečně o ní misliti, any jazikem visloviti, any z Perem, jedine v podobenstvý vipisati se nemuže.

Ušy vaše pozdvihnite, nakolko budem mocy mzdu a odplatu dobre umírajícým pripravěnu, vyložim.

Stav Sveta tohoto dnes tento jest, že nikde Pravdivého Pokoje není, všudy zbureny, mordy, ohně, vojny, valky: již temer any Sused pred Susedem není bespečny, svady, hněvy, bitky po všech Městach, palacích, chalupách. Volá Kristus pan, Bůh naš: Pokoj vam; nebiva slišan aneb malo ho sliší. Mužy Apoštolsky jednostajně vinšují, zjevně y osoblive: Pokoj tomuto domu, všecek svět vola: Dejž nam Pane pokoje; a však není pokoj; není Pokoje bezbožnim. Tento jest Stav Světa: kdokolvek zle žije, pokoje nech nikdi neufa, nepritěl jest Bohu, nepritěl člověka, tak sam sobe jest y bude: není, any nemuže biti pokoj bezbožním, mzdu jinu nezasluhují. Ale mzda dobre umrelím zaslibena, pokoj jest bez konce trvácý, na večné věky věkuv stáli! kde den noc, a noc den vitíska, kde veselost zarmutek, zarmutek veselost hony; kde Nebe zaoblačene, Nebe jasne zatmiva; kde zima a horko proti sobe bojují; kde staroba silu mladosti odjíma, tam pokoj nemuže biti. Kdo dobre umíra pro dobrý život predešli, jiny skusy a požívati bude pokoj.

Mzda jeho bude, praví S. Augustin, pokoj Nebeský, radost bez smutku, odpočinuti bez prace, hodnost bez strachu, bohatství bez strati, zdravý bez nemocy, hojnost bez nedostatku, život bez smrti, večnost bez porušeny, blaslavenství bez nuze, tam nebude zimý any horko, tam nebude staroby, všecko zaujme neporušytedlna Slava, tam bude ustavičné obidleny z Krystem Panem, a z Obivatelmy Krista Pana.

Odtudto rozjímati mame, kterak mame milovati život věčný, kdežto nikdí neskončiš život. Učte se techdí hledati život večny, kdež tito častne věcý nebudete znašati, ale na věky z Bohem budete Královati, a pokoj z Bohem, pokoj z Rodičku Boží, pokoj ze všemy Svatimý, pokoj večny, neskonali budete míti. Ale podme k druhej mzdy, dobre umirajícým zaslibenej.

§. 2.

Plač a slzi obecná nuze jest světa; plakat počina na svet narozene díte, plakat zvikli jsou pobožní, pobožní vilevají slzy pobožně ku Pokány, bezbožní pak bezbožné a falešné: slzý pobožných na tomto světe jsou rozkoše Anjelův, slzý bezbožnych jsou kysle, octovate, smrdute, víno zlostivých diábluv, neužitečne zle placeni! Jsou bezbožny plakal on sice, ale že bil bezbožny nenalezl místa a k Pokány, ačkoli z plačem jeho hledal: Plakal y Antiochus, ale neprave, a priliš pozde! pobožne slzy kajicýho človeka v tomto živote jsou jakožto druhý Host, potešují člověka, trapí diábla; kdo nechce, aby palen bil od neho v ohny, jeho dokud života pozustava, nech pali ve vode pobožnich slz.

Divna věc, praví Petrus Celentis, diábel znesitedlnejšy znaša plamen svuj Pekelny, nežli slzi naše, ohněm Pekelním. Plakat tehdy máme v tomto životě, ale pobožnimi slzami, nad hríchy našymi, že jsme s nimi Boha tak dobrotivého a láskavého obrazili. Mzda a odplata tohoto plaču priliš velika, radost a plesany, veselost a potěšeny věčne.

Blahoslavěny, kteryž lkají, nebo ony potěšeny budu, a kteryž rozsivaji plačíce, vesele žníti budu: Pobožne slzi v tomto živote same perly jsou; velmy užitečne plače, ktery pobožně plače, nebude lkat, nebude plakat po smrti svej na věky: Nebo zetre Bůh všeliku slzu z očí svatích a smrt již vice nebude, any kvíleny, any kriku any bolest, bude více, neb jsou ti věcy prve prominuli. Plačeš tu zde nad hríchy tvimi? raduj se a vesel se, plač tvuj obrátí se v radost, když život tento smrtedlny skrze štastlivu smrt promeny se život nesmrtedlny tedi, tedi pozná, ktery tu zde pobožně plakal, že slzi jeho spusobili jemu radost a plesaný večne! Plačtež, kvijltež Krestiane moji, ale slzami pobožními, ktere jsou bez hríchu, aneb proto aby jste hríchy sve s nimi obmili, plačtež trpezlive znašajíce všelike protivenstvy, uzkosti, nuze, nebude vždicky trvati plač tento váš, a tu zde ma potěšeny a tam odplatu.

Trvati bude až do bran a dveří Nebeskich, kdo dobre umreli, tam prijde, mzdu vezme, pri samem vchazaní do Neba, u samich dvěry Nebeskich, mzdu radosti, potěšení, života a svetla večného!

Zarmutek, uskost, prenasledovany, nemocy, hlad, žížen, bídý, nuze, bolesti, zarmutky, plač, slzý zustanu venku; ti vejdeš do radosti Pana tveho, do slavy nekonečnej.

O Bože můj, jak velika bude mzda a odplata táto dobre umreleho člověka! za slzý, abich tak pověděl malé, radost prijati nekonečnu? Oh at teču privali velike slz pobožnich ve dne y v nocy, nech se uhrnkom oborí nuze sužení a trapení na člověka, vzejde po mrakote slunce, za slzy potešení, za bídy a nuze, ktere mrtvý za živobiti na tomoto světě trpel, vezme odplatu večnu. Zarmutek naš obrati se v radost. O mzda! odplata! Jdu již treti mzdu dobre umrelemu pripravenemu spisovati:

§. 3.

Ozdoba těla prilišna y Boha k hnevu pobíza, y bližnímu k pohoršeny jest, a naposledy tělo y Dušu k zahinutí privodí. Tak lide ozdobny a mekkim ruchem odeny y samy sebe, y spolu sebu jinich k zahinuti táhnu. Co se pišyš v ruchu ozdobnem? Adam, od nehož všyckny pochadzame, nahy jest stvoren, potom ruchem sice, ale sprostim, z kožu z hovada prioden: Eliaš, Elizeuš, Prorokove Svatý, a první věricý Nového Zakona, sprosté a drsnate rucho užívali, Plašty meli zetlele, bez obuvu a prikrivadla, holu hlavu chodili, jak dosvedčuje Lucianus veliky Krestianův Nepritěl. Co jest zlato neb stribro, s kterim se ozdobuješ, jedine zem žluta a bíla? co kment a šarlat, co granat a hedbavny material, jedine vlna ovčy a červičkuv streva a hnilost? co Perly, jedine hnuj škrupiny. Prislový bylo Augusta Cýsare: Rucho ozdobne a mekke, Praporec jest pichy a hnizdo chlipnosti. Ale budto tak; rucho žadaš nákladne, drahe y ozdobne? jestli vedle dobrého života štaslive umreš, rucho na druhem světě da tebe Buh Všemohucý, ne rucho jako svět tento dava, ale omnoho vznešenejše: Rucho slavy velmy stkvuce svatim pripravene.

Tak Svatemu Janu byl ukazaní plac, na kteremžto videl Svatých v ruchu najbelejšem oblečenich. Dvojnasobne rucho da Buh dobrotivý dobre umrelím: Všyckny domacý jeho oblečeny jsou dvojím ruchem. Člověk zrozen z Ženy na svět, zložil svuj plašt a v živote Matky svej nechal; když umíral druhe rucho nechal v ruku smrti, když z mrtvých vstane, vezme dvoji rucho, vezme tělo, ktere zanechal, a z druhim potem oden bude ruchem, ruchem slavý aby bylo pohlceno, co smrtedlneho jest, od života, Praví Svatý Apoštol, a aby člověk zase k životu privedení v sláve nesmrtedlny, a žádnemu utrpení poddany.

Pyšu Učitěle nektery, že Kristus Pan v ruchu bílem, neb ta barva zvlaště prinaleží tělu oslavenému, vstupil do Nebe. Tak rucho jeho, když sa proměnil, učinene jest bíle jako sních:

Odtudto povídam, kdo za žívobiti sveho dobre Prikladi lidí pobožných nasleduje, kdo vždický a stále v dobrých skutcých živ jest, kdo všecko sve mišleny, všecko sve mluvěny, všecky sve učinky, k Bohu ridí a tak žije, tak umíra, ten za odplatu ruchem slavý, ruchem jasnosti a světla večneho obdaren bude. Abis techdy sobe zaslužil rucho toto, bud dobre živ, dobrý život, dobra smrt nasleduje, dobru pak smrt rucho slavy, světla a jasnosti večnej. Ale:

§. 4.

Jinu mzdu pridam k tretej predešlej, dobre umrelím pripravenu v Nebesych, kteruž dobre zachovaj v misli svej, nebo tak velyka jest, tak nekonečna, že ji žadna misl lidska pochopiti, žaden jazik vimluviti, žadna ruka vipsati nemuže. Dosahnuti se muže, ale šacovati se nemuže. Daj sebe sameho a budeš ji míti, ne abis jí šacoval, ale požíval. Viš, co chcem? Mzda táto v počtu čtvrtem, dobre umrelím ustanovema, Buh jest! vydení Boží, poživaní Boží, blahoslavené, večné. Co jest Buh? praviš, ponevač povidam že mzda dobre umrelím ustanovena jest sam Bůh, Bůh jest najvišy dobrota, nesmrtedlny, nekonečny, nepromenitedlny, dobre nevimluvné, nepochopitedlné, nesmirné, nekonečné! Blahoslavenstvy působene, odtud že jest požívany Boha, nemuže biti lepšy, jako nemuže byti neco lepšyho nad Boha, učení jest Učitěle Anjelského Svatého Thomaše.

Delaj niny, delaj, mili Krestiane, dobre bud živ, služ Bohu; pro Boha znašej zle věcy, zdržuj se od hríchu, vesele věcy protivne trp: co se bojiš? Mzda tva, odplata tva sam Buh jest, Chodiž prede mnu, a budiž dokonalim, mluvy on k tobe, a ku všemu Pokoleny Lidskemu: Ja jsem obrance tvuj a odplata tva velika priliš. A ještě pochibujeme o to pracovati? co vetšy práca bude pro Boha, tim většy bude odplata, mzda hojnešy, sam Bůh Všemohucý! Svět na rozhled podava dobre věcy, jednému rozkoše, druhému hodnosti, tomuto užitky těla, tomu zboží a bohatstvy, jinemu lahotky a kratochvile, tomu milich tovarišův: ale ti se vystrihej od techto věcy dobrých světa, leží had vnútri, smrt večna, hríchy ohizdné, nepravosti nevipravitedlne, zlé, večné! Jine dobre ja tebe podávam. Boha, kteryž jest vysoce dobrý, dobrota sama, dobrý netoliko dobrým, ale y zlým, a ktery slunce sve činí vichazati nadobre y na zle, a vody činí pršeti, na spravedlive y na nespravedlive, ktery Lotra prosyciho neopustil, a z Ženu hríšnicy nepohrdal, a tvar svou od cizoložnice neodvratil, a spaseny Publikanův nezanedbal.

Občerstvují a obveselují se očy jarniho času y ušy y nosny díry y ostatny smislove, v pěknosti Zahrad, v barvách a ve vůne rozličnich kvítkův, v kráse rozličného Ovocý, v chuti všelikich zelin a rubův: tu studnički a potučki svim libežnim hrmotem obveselují ušy, očy vidí všudí vukol, tu Lesi tam Zamki, Kaštile, tu Města, vsy, tam reky a jezera, tu hory a udoly, tam luky a obsíti, a mnoho jineho, a v tom sve zalibeny mají.

Pekné věcy jsou tito, uznavam: ale vzhuru pohledny, většy věcy spatriš, pohledny, pravým, do Nebe, a uvidiš devět Burův, a try slavne Ryše Anjelske, stolice, a místa šyroke Svatich, uslišyš spěv a musiku Anjelsku, cítiti budeš vůny libežnu a predivnu, okusiš sladky ten pokrm a napoj Svatych: poviš jako zemdleny: O jak sladke, jak libežné, jak krásne jsou tito všecki věci! libí se tobe? posliš již co povím: všecka tato krasa, proti krasi Boží, nic neny! krása Boží nekonečna, nesmírna, nepochopitedlna jest. Tuto krásu za mzdu vezme, Boha totižto, dobre a pobožně umrely Krestian! od tohoto všelika krása stvorena, jakožto z mora velikeho potůčky, pochazí. Jeho techdy miluj, jenž tam sama krása, sama dobrota, sama mzda dobre umrelím bude velika priliš. Boha požívati tvarí tvár videti, takova mzda jest, takove dobre, takova nesmírna milosť, ze spatreny tohoto, zpoznaní a požívaní takovu rozkoš cítit bude, že ačkolvěk byl by v najhroznejšem ohňy pekelnem postaveny, žadnejby bolesti, žádneho zarmutku, žadne muky necítil, ano radnej povedel by libežny my jest plamen tento, bolesti nebolesti, ale potešení jsou mne, nic zleho necítim, na Boha meho patrim, Boha meho požívam. Z dobroti Boží, dobre jsem živ bil, dobre jsem umrel, co jsem ufal, to již vidim, co jsem hledal, již držim, s nim jsem spojen v Nebi, ktereho jsem na světe bivše, vihledaval. Aj lečbis pravě zaslepeny bil, aspoň s toho zrozumiš, jak veliky bodce jest a vosten k dobrému umríti, aspoň toto same mišlení prisne a častokrate v misli svej opakovane.

Mzda dobre umrelím ustanovena sam Buh jest! O tejto mzde rozjímajíce S. Otec náš Serafinsky František z radosti plesajíce skrikl: Tak velika jest sláva, ktera mne očekava, viděti Boha, požívati Boha, že všecki muki mne obveselují. S. Bernard o tejto věcy takto piše: Manna jest skrita Boha viděti, Boha v Nebi požívati, o kterejžto žáden neví, jedine ten ktery ji prijíma. S. Augustin Mzdu tuto na tento spusob vinaša:4

Nic není, co by Dušy nasítilo a naplnilo, jedine sam Bůh, na kterehožto obraz jest stvorena. O mzda priliš velika! Bůh! viděny Boží a požívany! dobre umrelím ustanovena. Táto mzda radosti a rozkoše plodí neskončene beze všeho zarmutku. Predstavme pred očy naše všelike věcy krásne a vesele, privedme k ušum našym všelijaku libežnu muziku; chuti našej predložme rozkoše a mile pokrmy, vino to najvibornejše, najsilnejše; libí se tito věcy očum, ti ušim, jine ustam a chuti, co již maš s toho činiti? rozjímati maš na tento spusob:

Bože veliky a predivny, jestli jsou tito vecy tak mile a vzacne očum, ti tak libežne ušum, jine tak libe ustam; ach jakovu radost bude miti, ktery dobre umreli Boha vezme, Boha a jeho viděny Božske poživati bude bez konce, na věky. O hody prevelebne! O stul nakladny! Bůh můj, a pan můj.

§. 5.

Stul my prichází napamět velikého kunštu a nakladku; bil tento ze zlata, stribra a ze všelikeho kamení drahého, z dreva a z rudy rozličnej a ze všech věcy krasných a vznešených, ktere se na zemy, v mori a ve všeckem světe nachádzají. Stul tento Justinianus Cýsar tak dal udelati, že k podivěny velikemu bil všem, ktery nan hleděli: Vnesl ho pak do slavného Kostela Svatej Žofie v Měste Konstantinopoli. Vukol stola po kraji tento napis se čítal:

Dve z tvich veci obetujeme tebe služebnicý tvojí Justinianus a Teodora: je ti milostive prijmi Synu Boží, Slovo, ktere jsi pro nas tělo na sebe vzal, a na Križ pribiti jsi byl: nás v tejto pravej Víre zachovej, a kteruž jsi nam zručil Oběc, tu k tvej slave rozmnož a ostrihej, skrze primluvu Rodički Boží Panni Marijí. Jarchas Biskup měl stoli, ktere samy od sebe chodili: Tento povolal Krále do hostini; když Král prišel z svými Dvorany, aj hle, stoli hned v celku jemu šly pripravene Panskimi Pokrmy, tam bilo uhlidat pacholatka z měddy černej pusobene, ktery pri stole stali, vino a vodu hostem mišali; kdožby túto y krásu, y ozdobu, y naklad, y kunšt nevichvaloval? Ale Stul Justinianův, že velikim svým nakladem a kunštem, Jarcha Biskupa Brachmanskeho stoli samy od sebe chodicý, stín jsou proti hodům a stolům tim pripravenim, ktery dobre umírají. Hody tito sam Bůh jest, stůl tento jest to blahoslavěne vidění Boha.

O hodí! o stůl! o blahoslavene Boha viděny! Pripravil jsi pred obličejem mim stůl, proti tem, kteriž zarmucuji mne. Na tomto stole dobre umrelím, a již pri tomto stole sedicim, pokrm a napoj jest sam Bůh Všemohucý. Pri tomto stole dáva se Dedictvy Slávy večnej. Pan Díl Dedictvy meho a utrpěny meho, ti jsi, kteryž navratiš mne dedictvy me? Pri tomto nasicen bude vice, nežli muže vipovedet člověk. Nasicen bude, když se ukaže Sláva tva.

Pri tomto stole Dušy lačnu nakrmi Bůh. O tichto hodach, o tomto stole, o Bohu, o jeho vidění blahoslavenem, dobre umrelím zaslibenem, praví S. Augustin: Smím povědět, že Bůh bivše Všemohucý, vice dati nemohel, bivše najmudrejšy, vice dati neveděl; bivše najbohatšy, vice dati nemel, jako když dal z dobreho života dobre umrelemu sam sebe. A co vyce bi mohel člověk žadati? kdožby tam, jestli z Víru ozbrojen, z nadejí pozdvižen, z lásku zapálen, vedle prikazany Božího, dobre, svatě, pobožně, nevinně, živ budeš. Tedova, ktery dobre umrelí, tam jest pripušten, uslišy: Nu služebniče věrny, již vid, již vezmy, již požívaj na věky, cos věril, čehoz dufal, čos miloval: V summe; čožkoli jazik lidsky mluvy, o mzde dobre umrelím v Nebesich pripravenej, to jednom jakoby sen bil, ponevač Ti věcy any oko nevidelo, any ucho neslišalo, any do srdce lidského nevstupilo, ktere pripravil Bůh tem, kteriž jeho milují, kteríž jemu v pobožnosti a spravedlivosti služa, a dobre živy jsou, dobre umirají. V noci chodíme, pokud tu zde bidlíme, a kdož muže všelikého plodu kvítky v zahrade Kralovskej v nocy tmavej rozeznati, neb šacovati? tmy husté jsou na prekášce; ale když slunce vzejde, tedi uvidy, tedi rozezna, diviti se bude nad barvámy, nad krásu, nad porádnim zrizenim a libežnostu. Tak prave, když tu zde bidlíme ve tmách, nepochopujeme ti věcy, ktere jsou pripravene tem, kteriž Boha milují; ale kdi vzejde slunce, to jest kdiž dobre umrelí vidime Boha jako jest, teda, když světlo slávy zasvíti se, když se Bůh spojí z Dušu blahoslavenu, tedova pravím, tak dobré, ktere jsme ve tmach života nemohli míti, zamilujeme, že nás žadna večnost od neho vyce nebude mocy odtrhnuti, a odděliti.

§. 6.

Štridonensky z Dalmacie nekdy Muž svatý a vysoce učeny Hyeronim o jinem ješte stole, ktery se nazíva stůl Slunce, zminku činí s timato slovy: Apolonius šel do Zemy Murinskej aby viděl slavny ten stůl slunce. Herodotus, ktery jest tento stůl vipravuje:

Stůl slunce takovy se, praví, bíti. Jest na podměstí jedna luka, z masem pečenim ze všech zvirenec naplnena, kterežto v nocý Spravcove Města kladu na tuto luku, rano včas sloboda jest každemu jíti a tam hodovati; domnival se pak lid obecny, že tito hodý a pečene ze Zeme zázračně pochazejí, a ne od Vrchnosti se pripravují. Smišlenka jest toto, ale z Fabule vyvedme Pravdu: Stůl slavny slunce, Slunca pravim najvišyho, Slunca spravedlnosti Krysta Ježiše, Pana a Boha našeho jest vidění a požívaní Boha. O stůl! o vidění! o mzda dobre umrelím pripravena, ktera se nikdi od ných neodejme! pri tomto stole vždický bude míti pritomneho pred obličejem svým Boha! co mužet bit vznešenejšyho? oslaveny a oblahoslaveny bude s tohoto vidění a požívaní Boží nesmírne! co muže bit milejšyho? obívati bude z Bohem jako najmilejšy Knižata z Králem! co muže bit uctivejšyho? stati bude pri Bohu ustavyčně v chrame slavy! co muže bit zvelebenejšyho? chvalu a díky čineny, radosti a plesany libu vůny obetovat bude jednostajně! co muže bit libežnejšyho? slovem: Napojeny bude z hojnosti domu sveho a prudem rozkošy svej napajati ho bude.

Ach! jestli tě tito věcy nezapalují, nenutí, jestli tebe nejsu v osten a pobudky k dobrému umríti; co te jineho zapali? co te prinuti? co te jineho naučy v času svem dobre umríti? Ach, zaštíp do srdce sveho pobudku tuto, že totižto: Dobre umrelím ustanovena jest mzda sam Bůh dobrotivý! dobre umrelí pokoj budu míti večny! dobre umrelí oblečeny budu ruchem slavý večnej! dobre umrelí živí budu na věky! nebudu lačneti, nebudu žižníti, nebudu any zimu, any horka trpeti, nebudu se rmutiti na věky! radovati se budu a plesati v jednom Bohu svem na věky vekův.

§. 7.

Štěstí a rozkoš člověka, ktery miluje svět a věcy, ktere jemu svet podáva, všecko jest ve vecech márných, pominutedlných, nejistých, aby totižto měl role urodne, masne, aby měl vynohrady a vynohrady dobré vedle svej vůle, sklepy vyna plne, domy ozdobne, spižírne bohate, stodoly obilím naplnené, dítky a čeladku mnohu, pokoj ze všema, uprímnost, čest, hodnost, a bohatstvy, hojnost všech věcy, toto za Nebe sve pokladají a za blahoslavenstvy mají ty, ktery světu služa a věcy Nebeske neznají. Ale kdo o Nebeských misly, kdo Boha žada, timato věcy márnimy srdce sve netrápí, výš misl svou pozdvihuje, o Mzde dobre umrelím pripravenej misly, dobre žívu byti, a prez oheň a vodu prejíti hotovy jest, jednom proto, aby se Mzdy dobre umrelím zaslibenej nepozbavil.

Ach! Pospěšmeš techdy vjíti do Města toho. Predešel Krystus Pan, šly za ným všyckný tolikokolvěk v Neby Svatých jest, ale ne jinu cestu, jedine cestu Kríže. Mekka a hladka cesta že jest do Nebe, nech se žaden nedomnyva, po bodlačy po trní jíti se musy, posmechý, chudobu, suženy, uskosty, hlad, žížen, nemocý, jine tisice věcy protivne prve mají se premocy trpezlive znašajíce; Kameny Štepanove, Kríže, Petra, Ondreje, a Filipa, kůže Bartolomeja; rošt Vavrincův; kopije Tomašova, strílky Šebastianove, Mučedlnikův znameny vytezne; boky pálene, udy z hrebenmí zeleznimy trhane, líca kameným pobite, jaziky vyrezane, zuby vytlučene, očy vylupane volají, Svedectvy to vydavají, ktere nekdy Svatý Pavel vydal rekna:

Nejsou hodna utrpěny tohoto času k buducy sláve, kteraž se zjeví v nas. Mzda dobre umrelím ustanovema, dobre jest nekonečně, sam Bůh milosrdny. Ty odchíliš-ly se od cesti Kríže, budeš-ly se vzdalovati od věcy protivných, nebudeš-ly trpezlive znašati všelike protivenstvy, bídy a nuze, Boha stratiš. Krestiane, Krestiane, stidiž se, hambí se, že sobe vyce pokladaš márne užitky života smrtedlneho, nežli večné dobre, Boha Všemohucýho, kterýž jest Mzda tva velika príliš tebe ustanovena. Vid kterak? a oč pracuješ? jeden halir, abis ziskal tisice hriven zlata rad stracuješ; a však vihledavajíce vecy časne, zanedbavaš hledat vecy večne! Mzda techdy ta velika príliš, sam Bůh tvuj, nechtě pohne dobre živu byti, abys z predešleho života dobreho dobre umrel; dobre umrelí Mzdu tu Prílišnu blahoslavenej večnosti abys prijal.

Amen! Amen! at se stane. Svět nech premuže trpezlive znašany všelikých zarmutkův; telo, čistota Pannenska; Diábla, nauka Pravdy, aby jsme tak požívati mohly Mzdu dobrej Smrti, Boha Všemohucýho. Kdo zhuru do Nebe vzhledne, a o tech vecech vznešených, ktere jsou v nem rozmíšlat bude, vecy Světa tohoto za nic vážiti bude.

Konec Dílu Druhého.