ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Tak veliku plodí radost, tak veliké dava bohatstvy, tak veliké prinašy štesti, dobra a štasliva Smrt vernému a Bohu milemu člověku umirajícýmu, jakove any oko nevidělo, any ucho neslišalo, any do srdca člověka nevstupilo! žada on pribitek prostrany, veliky, a vznešeny? většy vznešenejšy nemůže byti, jako jest Nebe, a Nebeske Kralovstvy, ktere dava Bůh Všemohucý tomu, kteryž dobre umíra: O Izraheli (o Duše Krestianska), kterak veliki jest dum Boží, a prostranne místo vladarstvy jeho, velike, a nemaje konce, visoke a nesmirne! Žada mzdu, a odplatu za sve skutky, a práce, proto že svět potupil, Krista Pana nasledoval, pro Krista trpěti, opovrženým biti a umriti vivolil; hle odplata od sameho Boha hojně zaslibena, a z Prisahu potvrzena: Zajiste, pravým vam, že vy kteríž jste nasledovali mne, v druhem narozený, když sedne Syn Člověka na Stolicý Velebnosti své, sednete y vy na dvanasti stolicich, sudice dvanactero Pokoleny Izrahelske. A každí, kdož opustí dům, neb Bratrí, neb Sestrí, neb Otce, neb Matku, neb Ženu, neb Siny, neb Pole, pro jméno mé, stokrat vice vezme a životem večnim vladnutí bude.

Co vice? co vznešenejšyho může zaslibiti Buh dobrotivý? Žada dary těla oslavěneho, bude se mět člověk dobre umreli, po zmrtvých vstany těla sveho nebude poddany žadnému utrpění, kdokolvek chce, tam hnedky bude na spusob hromu; svititi se bude nad slunce! Požada rozkoš Smyslům zjevnitrnich? Da se mu v hojnosti! uvidí očima svimý Boha, jehož krása jest nekonečná, a nevimluvná; uvidí toliko milionuv Svatých, y Anjeluv Nebeskich! okusi Pokrm Nebeský, jisti bude z jídla Blahoslavenich, piti bude z noveho vyna pripraveného, napojeny bude z hojnosti domu jeho, prudem rozkošy Boží napajan bude! Z vůny právě nevipravitedlnu naplnen bude.

Tam se mu poví, co povedíno bilo Apoštolům: Dotikajte se, a vizte. V těle smrtedlnem dotikati se věcy zapovedenich, hrích jest, v těle oslavenem dotikati se človečenstvy Kristoveho, radost jest, nepochopitedlna, sláva nevimluvna. Uslišy Anjelův Božích plesajicich, spyvajicich. Tod máš rozkoše smisluv po štaslivem odchode s tohoto světa do toho druhého Nebeského, a Večneho. Tuto prosim te mili Krestiane, odpoved my v pravdě, jestli tito vecy dobré, o kterich pyšem, spusobí, a prinašy štasliva a dobra smrt, jestli štaslivej smrti privaza pilné a ustavične pripraveny k dobremu umríti, zdaližby blazen nebyt ten, ten, kteriby když může, když čas, a priležítosť, ano y všelike prostredky ma, zanedbal tuto pripravu k dobrému umriti? co sudiš? jiste praviš, že bí blazen byl.

Abys techdí y ti takovy nebyl, nechaj te pohne a pozbudy k štaslivej smrti, tak velike štěstí dobre umirajícýho, a všecko tve mišleny a usilovany k tomu obrat, abys štaslive život svuj dokonal, to v srdcý svem rozjímajíce: Blahoslaveny mrtvy, kteríž v Panu, kteríž dobre, štaslive, náležítě pripraveny, umírají.

Mnozí lide jsou na temto světě štaslivy, ale enem dokud jsou žívy, jine jest štesti dobre umirajcýho; žaden není ustavične štaslivý, žaden navěky blahoslaveny, jedine ten, kterehož štesti dobrej smrti štasliveho, a blahoslaveneho učinilo, tito samy nazívají se blahoslaveny; samy zustavají navěky štaslivy, navěky blahoslaveny, kteríž pobožně, svatě, a v Panu umirají.

O štaslivost dobrej smrti! jak sladká a libežna věc jest život blahoslaveny z blahoslavenej smrti najti; jak horžka a neštiasná, tenže život blahoslaveny skrze zlu smrt stratiti!

§. 2.

Vivol sobe co se ti libí: kdokolvek z dobrého života dobre umira; život vezme blahoslaveny, večny nesmrtedlny, nekonečny, svíticý bez nocý, radostivy bez zarmutku, hojny bez nedotatku, bezpečny, bez nebezpečenstvy, pokojny bez strachu, živny bez porušeny, stáli bez promeny, večny bez pretrhnuti. Co se ma více žadati? z druhej pak strany, kdokolvek pro zlý život zle umíra, uvržen byva do hlubokej Propasti, do temnosti neviproštěnich, do ohně svetla nemajícýho, do ohně palčiveho, do večnosti všem zlým, všemy mukamy a trapenim naplnenej. Více povim: rozum zvečnimy nevedomostvi tmy tam se za tmy, vule v zlem zatvrdlá vzteklostu, nenavistu, klnutým, z ohizdnosti trapěna bude bez konce; Očy z tmavu mrakotu zatahnute až navěky neuvidí svetla, ušy musejí posluchati kvileny, narikany, štkany, žaloby, zlorečenstvy zatracenich lidí; nos všelijakým ohizdným smradem bude naplneny; usta nebudu jiní pokrm mět, jedine žluč Drakův, a jed Hada najjedovatejšyho. Hlad budu trpeti jako psy. Co se ti již libí, vivol sobe, na vůli ti jest. Kdo techdi žáda Dušy svou spasiti, od večného zlého zachovati, nech dobre žíje, kdo dobre žije, zle umriti nemuže, kdo zle neumirá, večnu psotu uchazý, večnu radost prijíma.

Spusoby tito věcy tebě premišlene štesti dobrej smrti. O pobudka učinliva k dobremu umriti! Nepodobna víry zajiste jest blaznivost, vsteklost nesnesitedlna rozmišlati o tichto věcech, a nechcet se polepšyti; vědět o štesti dobre umirajícich, a nechcet se richle pripraviti k dobremu umriti: Zdaliž to není vedome chtet a dobrovolne zahinuti? čehož se bude báti, ktery se nestrachuje zlej smrti? Tento takovito aby na mali čas zlim mohl biti, milost Boží a slavu Nebesku od seba odhazuje večne, a večne muky sobe vivoluje, a dobrovolne sam seba zatracuje. O zle nadevše zle najhoršy, najškodnejšy! Učiž se techdy umríti, k tomu te vede, pobiza štěsti dobre umirajíciho.

§. 3.

Strašliva velice na rozhled, a škareda zvikla se ukazovat smrt, viznat musim; ale tim toliko, ktery nevidí že ona, jestli bude dobra a štasliva, odpočinuti prinašy umirajícimu: jestli dobreho života človek s tohoto světa bi se odebral, a v nic bi se obratil, bilo bi zajiste čehož litovati, a oplakavati, ale že dobre umreli, k pokojnému a libežnému prenesen byva brehu nebolesti, aneb plaču, ale radosti a veselosti má místo byti, nebo dobrá smrt nema se nazívati smrt, ale radnej stehovaní, a príbitku proměnení, z ničemnich vecy k lepšym, ze zeme do Nebe, od lidí do tovaristva Anjelského, a k samemu Panu Anjelskemu. Spravedlivých lidí Duše, praví Mudrec, v Ruků Božích jsou, a nedotknět se jich ruka smrti, zdali jsou se očýma blaznivich mríti, ale oni jsou v pokoji: v Pokoji v nem samem spí, a odpočivají, na spusob malého ditětě, jehož Matka laskavá, pestujic libežne na rukach, když usně, liba, a do lůžka sveho aby odpočivalo mile uklada: Blahoslaveny techdi jsou, kterí na ten spusob umirají, nebo nikdi vice nebudu mizerní. Jinač se stáva z bezbožnými, a nespravedlivimý, na kterích sama bolest prirozena, samy strach smrti, bázlivost predstaviti se pred Sudce spracedliveho, hrizeny svedomý, srdce jenž se čuje v zlem, zanedbalost Pokány Pravého, potupa všeho dobrého ctneho a spravedliveho, jako Katove vpadají, jich trapí, sužují, rmutí a do zufanlivosti prinašají.

Tak nespravedlivý, bezbožný, a nekajícy pri smrti svej radovati se nemohu, a ponevaž zlí ještě jsou a takový zustavají, dobre umríti nemůžu: Proto any se nemůžu radovati, any dobru a štaslivu smrt sobe zaslibovati.

§. 4.

Labud Ptak, a Riba Morska Syren rečena, která zvrchu jest Panna, a odspodku Riba, praví Aristoteles, že jsou velmy libežného spevu. Syrenes, když žiju, velmy libežným spevem hladí a obveselují lidí plavicich se po mory. Labudove pak když zdravý pri vodach žiju, nespivaju, spívaju pak velmy libežne, když umiraju. Že Labudove spívají pri smrti, Syreny pak blizo smrti žalostne kvíla, lidé učeny davaju pričinu tuto: že Labudove mají velmy čistu krev, a když oni blizo smrti jsou, ta krev jde k sdrcu, aby prispěla proti smrti nastavajícej, ktera jim nasilne život odjat usiluje, odtudto ti libežne pri smrti Labudove spěvy: Syreny pak ačkolvěk take velmy čistu krev maju když žiju, však pri smrti porušena byva, a pripojena k srdcum jejich činí jich smutné a pobíza radnej v nich kvílení, nežli spěv libežní, když umiraju.

Naučiš se tuto rozdilnost smrti člověka spravodlivého, a bezbožného. Spravodlivý a věrny služebnik Boží v dobrich a Svatých skutcích, ktere činí jsa živý, velmy dobru, dobrého života krev chova, táto dobrého života krev, pri smrti k srdcu človeka spravodlivého beží, a prispěva umirajícimu, a ponevač velmy dobra a čista jest, činí to, že on místo kvilení, a marnich žalobí libežny spev vidava, díky a chvalu Bohu vzdava, z Davidem spíva: Rozveselil jsem se v tech vecech, kterež jsou povedení mne. Do Domu Pane půjdeme.

O libežní! o sladky dobre umirajícýho spěv! Tak spíval libežne Svatý Pavel, prve než mučedlnictvým korunovan byl: Ja se, praví, již k smrti chistam, a čas rozdeleny meho nastava. Dobrý jsem boj bojoval, beh jsem dokonal, naposledy (hle štěsti dobre umirajícýho). Zložena mi jest Koruna spravedlnosti, kteruž mi Da Pan v ten den, spravedlivý Sudce.

§. 5.

Porozumivaš, domnivam se, Labuda, to jest dobre umirajícýho spěv: Posliš take kvílení a plač Rib Siren rečených, to jest zle umirajícých lidí, Antiochus uhlavny Neprítěl lidu Izrahelského, Tyran ukrutny, nade vše nejnešlechetnejšy, když za mnohy čas prenasledoval krev nevinnu, naposledí vedle spravedlivého sudu Božího, upadl do nemocy smrtedlnej a domnival se, že umre; odkud povolal všech Pratělův svých a rekl jim: Odstupil jest sen od očí mich, zastekl jsem sobe, a prorazeno srdce me pro veliku péči a zarmutek; I rekl jsem v srdcy svem, do jakeho zarmutku jsem prišel, a do jakých tesknosti, v kteríchžto niní jsem, ješto jsem prve byl veseli, a utešeny v mocý mej, ec.

Zle plačlivy spěv Syrenův, to jest bezbožného zle umirajícyho. Ti mili Krestiane, spívej jak Labud, živ bud dobre a prijmež, vezmeš štěstí z dobrého života dobre straveneho, mezi Svatimi a Vivolenimi Božími večné.

§. 6.

Ale ne všyckni pochopiti mohu slova tohoto. Svět z svimi tito vecý nezna, tělo a služebnicý těla, toto nechcejí rozumeti, aby dobre živu bili, mezitim všyckny žadají dobre umriti. K tomuto napomina tebe S. Augustin pravíc: Zle umriti se obavaš, a zle živu byti nebojiš se: naprav zli život, boj se zle umriti. Ale neboj se; nemuže zle umriti, kdo dobre žije. Za času usiluj dobre živu byti, dobre umriti; čas prijde v kterem te Nemoc do lužka, Smrt do Hrobu, zli život straveny do Pekla uvrhne. Hledaj, dokud můžeš pribitek lepšy, štaslivejšy v Nebesych, tento najdeš z dobrého života tveho, když dobre a štaslive umreš. O lide! mislite, rozmislite jak veliké jest buduce štesti dobre umirajícýho! ale pracovati, potiti se a stále v dobrem živote zetrvati máme až do konce: znasilu hríchy máme vypleniti, znasilu k ctnosťam bežeti: Kralovstvy Nebeske nasilu trpi, a ti kteríž nasilí činí uchvacujit ho, any nemáme den ode dne prodlužovati polepšení života; tento den, tento čas, táto hodina od Boha jest tebe dana, zajtrajšny den, čas, hodinu tobe nezaslibil. Živ bud techdi dnes, dobre, pobožně vedle Zakona Božího, na Priklad Pustevnika toho, Muže svatého, Turnonenskeho. Tento napomenutí bil, aby se prihotovil na zajtrejšny den Pana Turnonenského privitati, ktery ho prijde naštiviti, stále odpověděl poslovy: Povec Panu, aby dnes, co chce, mne rozkazal, nebo den zajtrešny můj neny, pověděl toto zdravý, a hle na druhý den, když prišel Pan, mrtvého našel Pustevnika: Blahoslaveny mrtvy, kteryž v Panu umirají.

Již bud dobre živ: Po smrti tělo tve nic jiného nevezme, enem to, o čem predpovedel Izaiaš. Pod tebu prostren bude mol, a prikrivadlo tve budu červove, Duše pak jako živa bila v těle, bud dobre, bud zle, aneb slavu, aneb muky vezme večne. O blahoslaveny člověk, kteryž slávu večnu dobre živ jsa, dobre umreja dosahne.

§. 7.

O vy všyckní, kteryž o věcech světských zmišlate, a o věcech Nebeských nemislite! vidzte štesti, o kterem mluvým, dobre umirajícých v druhem živote.

Obveseli srdce aspoň jedno toto pomišleny, povola k tomu k trpezlivému znašany všech vecy protivnich, a k premoženy vecy nesnadnich, aby jsme po smrti pozbaveny nebili z tohoto štesti. K tomuto pak štesti, k tomuto blahoslavenstvy vede za ruku člověka. Dobry život v tomto živote: Radujte se a veselte se, neb odplata hojná vaša jest v Nebesych: vidzte to odpočinuti, tu odplatu večneho blahoslavenstvy, ty Poklady nepreplacene, to Tovaristvo Anjelske, tu plnost všelikej sladkosti. Slovmy S. Augustina zvolavam: O štastne utěšení, o utešene štesti, Svatých videti, z Svatimy zustavati, a svatimy biti; Boha viděti a Boha míti na večne věky! Dobre umrelí z všeckým Zastupem Anjelským a Svatých chvalu budu vzdavati Bohu Všemohucýmu na věky; dobre umrelí z hury Nebeskima prospěvovat budu Písne radostné, vesele, plesajícý; dobre umrelí všeliké roskoše Raje Nebeského, všelike potešeny poživati budu: dobre umrelí z tohoto tmavého stínu života pritomného, k sluncu spravedlnosti, k Bohu našemu, prijduce, ktere vecy zvrchu jsou najdu, o tech zmišlati budu, nad krasu, ktera previšuje všecku krasu světa, divati se budu; dobre umreli, radovati se budu v slave, veseliti se budu v odpočivadlech svých; dobre umreli, z dufanim velikim, a z bespečnostu ku Kristu Pánu, jako k Otcy dobrotivemu pobehnu; dobre umrelim v cestu pujde Pan Buh z Trunu Velebnosti svej, radostně jich prijme, laskavě k nim promluvy, jich libežně obejme, a jako Synuv svých milostně libati bude. Dobre umrelich za ruku povede Buh pred obličej všech Obivatěluv Nebeskich, aby se spolu radovali a veselili. Dobre umrelim poví slova plne potešeny: Boh pomozy služenicý mojí dobrý a věrny, vaš dobrý život, dobru smrt; dobra smrt slavu večnu vam pripravila; proto již po tak mnohich prácech, po tak mnohem sužení, uskostech, ktere jste pro mne trpězlive znášali, vejdite do radosti Pana vašeho. Jak budem již odplata vaša velika priliž, vy jste, který jste mne lačneho krmili, ktery jste žižniveho z napojem vody studenej napojili, ktery jste nahého a zimu trpiciho priodeli, ktery jste pocestneho prijali do domův vaších, kteri jste Nemocnému služili, kteri jste mne v chudich nohí umívali, kteri jste z radosti a ochotnosti mne služili, v domě, z věnku, v Chrame, v Poli, na každem míste, každu priležitost.

Uznávam vas za služebnikuv mých, a odplacujem vam odplatu na večne věky trvanlivu: Vejdite do radosti Pana vašeho: Vejdite do Kralovstvy neho Nebeského, vejdite do Raje všech rozkošy, vejdite do života večného.

§. 8.

S timto štěstim obdaren bude, kdo dobre žije, kdo dobre umira. O Pobudka velika a učinliva každu hodinu, každu chvili misliti o Priprave pilnej k dobrej smrti, o dobrem živobiti, o spusobe jak ma dobrý život vésti! O můj Krestiane! jako mekky praví se biti vojak, ktery se domniva že muže bez bitky, bez potikaní zviteziti, tak není dospelého rozumu, ktery zle živ jsa, zaslibuje sobe dobru smrt. Táto odplata, táto Sláva dana biva lačním a žižnivim, ne žracům, ožralcům a lakomcům: Dana biva bojujícim, nezahalčivim, dana biva kajícim a Pokány z hríchuv činicim, ne radujícim se v rozkošych světskich, dana biva tichim a pokornim, ne prchlivim a hnevlivim, dana biva Boha bojícim a Bohu služícim, ne hrešycim a zle živu jsoucim, dana biva tim, ktery dobry život vedli a v nem dobre umreli, ne ktery život v nepravosti vedli a zufanlive bez pripravení hodného umreli.

Pravim tobe, k tvemu dobremu: Vivol sobe, co se ti libí, aneb v tomto živote dobre živu biti až do smrti, aneb vždicky, vždicky, vždicky, bez konce, bez cylu horeti! Na vůli našej jest, aneb dobru smrt sobe zaopatriti, aneb do večnej smrti upadnuti, máš na vivol. Ach koliko jich horí včil v Plameny Pekelnem, ktery zanedbali dobre živu biti, dokud živu bili! Vivolili sobe vecy pominutedlne, stratili večne. Vivolili sobe Králové časne Kralovstvy; Pohane hrdost a chlubost; nemudrý Píchu, Mladež chlipnost a těla peče, Panny všeliku ozdobu, baby stare tvarí barevne a vlasí cíze, bohačy hromady stribra a zlata, vojacy zlate zubadla; slečny kupel, drahe masti a kadidla vonave: obžerny nakladne obědy a hostinky, tance a veselosti; na Boha pak sveho, na dobrý život, na dobru smrt nespoměnuli, odtudto ti nepovidam slzi, ale plamen, ale oheň pekelny, smrt večna.

Ach Smrt hríšnikuv najhoršy! O Bože můj! O Svět očí mé, atbych nikda neusnul v smrti, at bych zlu smrti neumrel, ať mne nenalezne smrt nekajícyho, ať mne neuchvati nepripraveného: Dejž Pane dobrý život, abych měl nadejí dobrej a štaslivej smrti: nechce dobre umriti, kdo zanedbáva dobre živu biti, kdo odklada pripraviti se k dobrému umriti, ten cestu, sobe stele k zlej, neštasnej smrti: Protož skrze richlé, richlé, richlé Pokány, o to se starej abys zle neumrel.

§. 9.

Starodavne Prislový, ale Opravdive: Kde jest hrích trvali, tam jest hotove zle skonany. Dokazati se toto prislový může z Prikladem hroznim: Leta Pane tisiciho petisteho, čtiricateho čtvrteho, jeden služebnik chlipnosti, neštasny Student svikel obcovaní miti z jednu Vdovu. Počala ona, a v času svem dítě porodila, ktere poslala k Fararovy aby je okrstil: Farar vedle zviklosti prikazuje chůvy aby jmeno Otcove pověděla: ona povedet nechce? Farar spatky poslal dítě bez Svatého Krstu; zdaliž tu konec? posliš o smutnem skonany: Chuva vzala díte, navratila Matce; ona pozdě zahanbena z hríchu, k hríchu pridala hrích, dítě ve vode tajne zatopene zamordovala, sama seba oběsila: rozhlasi se po Měste dvojaky hrich; slišy Student, a domnivaja se že bi vinen bil obojího mordarstvy, z mečem sobe probodnul, padl, a umrel.

Farar troji smrti prestrašen, tri mordy tito sobe pripisujic, proto že Krstem Svatým neposlužil, y sam proti sobe ortel smrti vidal, osidlo na krk svuj založil, oběsil se a neštastnu Dušu násilne z seba vitisknul.

§. 10.

Zle toliko hroznich spolu Pohrebuv, čtiry naštasne a násilne smrti! Dyviš se? Podiveny odejme ten, kterehož predstavým, S. Rehor Papež: k velikej pravi spravedlivosti prinaleží Sudce sudicýho, aby nikdí nebyli bez trestany, ktery nikdí nebyli bez hrichu.

Zahinuli díte, ačkoli ne pro svou vinnu, ale pro hrích prirozeny, ktery nebil zmazan skrze krst svatý; zahinula žena nestudně, nečistě zviklost majícy za dluhy čas obcovati z Mladencem bez bázne, bez hanby. Zahinul Mladenec sam sobe kat, pričina hríchu a smrti; Zahinul Farar, nevinnému dětatku krst svatý nemudre zapricy.

Nedbalost spaseny, potupa Boží, zanedbany Svateho Pokány, nepripraveny k dobrej smrti, zli život mizerných tich trech z života tohoto vihnal, a do pekla odsudil. Proč na díte dopuštěna jest smrt, a to bez krstu, bez ktereho nevidí tvár Boží, ten sam zná, ktery zná všecky věcy: co jestli za Pokutu Kurevnika a Kurevnice a nemudreho Farare? tajne věcy jsou tito a v skríšych Bostvy skrite; mlčým, nesudím, Bůh Sudce živých y mrtvych, toto y jine spravodlivě suditi bude. Blahoslaveny, ktery v Panu umirají. Smrt pak Hrišnikův najhoršy. Vyvol sobe prvny a bespečny budeš od druhého.