ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

§. 1.

Byl nekdy Obraz z Mramora tvrdého vyrezany Oného Memnona, ktery ačkolvěk beze všech Smislův a citedlnosti byl, však na prvny pramen slunečka vychazajícýho, kdi se usta zahríly, y mlumiti počal, y Slunce pozdravil, jemu se klanel, jemu za svetlo poděkoval. Věc hodna zajiste pamatky.

Druhy Obraz ja predstavujem, člověka Umyrajícýho, Pokány nečinicýho, hlupého, hríšného. Ale blíže pristupme k Obrazu tomuto: Vidzte tento Obraz ozáblý, Obraz od mramora tvrdšy, Obraz bez Smislův, a ktery se any z blízkostu smrti, any strachem ostreho Sudu, any ohněm pekelným, any odplatu Kralovstvy Nebeského ku Pokány činení, k Lásce Boží, k mluveny pri Spovědy, k poděkovany za dobrodení, k litosti, k skrušenosti, k polepšeny života nemuže se nakloniti, pohnuti, a obmekšyti: O Obraz kameny! o člověka zatvrdlého! o hríšnika politovány hodného! Vdícha Bůh V. dobré věcy do srdce jeho, pobíza ho vnitrne k polepšeny života: O můj Bože; hluchému spívaš Písen; neslišy; ušy sve aby neslišal, zacpava: pozdvihnuti k Nadejí, a k dufany Umirajícyho usilují pristojícý; na darmo: zufáva již mizerní o odpuštění hríchův, z bolestmý, z težku nemocu, suženým, strachem smrti, Sudu, pobízen byva, aby do srdce svého stupil: ale naprázno. Ruha v bolestech proti Bohu, zlorečy pristojícým, y tých, kterí by mu radi pomohly na těle, y na Dušy.

Pobuzivé Svědomy ho hríze, kuše, trapí; rika čos učinil? dopustil jsy se týchto a týchto, a jinich bez počtu hríchův proti Bohu, proti bližnímu tvému, proti sam sobe; poprav se! polepšy se. Chceš, nechceš, počet Bohu vydati musiš, aspoň blízo smrti, pravé učin Pokány. Mimo ušu jde mu toto kázany; Veselí se ještě v tom, že zlé činil, lituje že z hríchu do hríchu více nemůže jíti. Vtom pristupuje Spovědlník, napomina ho ostrejšy: Viď, co činiš? Punktik toliko života tobe pozustáva, nasledovat bude tento punktiček večnost odplati, aneb muk. Nepopraviš-ly se, nepolepšyš-ly se, nebudeš-ly užívat prostredky k spasení naležité za času; nebudeš míti nikde mista, any na Neby, any na Zemy, any na Mory, ale z Jidašem, a z jínimý zatracenimý v Pekle věčne muky trpětí budeš. Slišy toto mizerní, vchaza mu z jedným uchem, z druhym zase vychaza; spý na dobre napomenutí, ne spý na lecijake svetské pripovidký.

§. 2.

Ty, hle, mili Krestiane, Obraz ne Memnona, ale člověka Umirajícýho, necitedlného, bez smislného, nepohnutedlného ku Pokány hríšnika! Véríme že umreme, ale ne ještě, ale ne v tejto nemocý; ne v cýzej Krajine, ne z násily, ne ve vode, ale pozde, po mnohich letech, ale štaslive, a ne neštaslive, ale týcho, pokojne na lúžku mezi Prítěly a znamými, ufame, že na druhy svet se odbereme. Tak sklamany, když prilišně bohatstvy žadame, když v čeladce hojne se těšyme, když v dítkach mnohých se oblibujeme, když všelike štěsti máme, kdy se domníváme, že jsme již po ušy v Neby, zle ubespečeny odchádzame! umiráme! hineme! any dívu není; zle žíjeme, jakoby jsme dobre umrely? o Smrti jsme nemislely, enem lecíjako; k smrti jsme se nepripravily, any se nam nesnilo jako se mame pobožne a bezpečne pred Sudnu Stolicu Sudce Spravedlivého postaviti? Pobudka techdí velika jest pripravení k dobrej smrti, misliti na velike, a prilišné bolesti Umirajícýho. Teto bolesti aby nas pohnuli k rozmišlany o blízkej smrti, a k pripravení k ní prve než bude u dvěrí, ne sice všecky, však nektere poradně jednu po druhej vyčitam, pilne pozorujte k užitku vašemu.

§. 3.

Neny žadnej pochibnosti, že dvojnasobné jsou bolesti člověka Umirajícyho. Jedny jsou bolesti Duše, že totižto, Boha z hríchy svýmy obrazil. Jine jsou bolesti těla, a tyto trapiti budu člověka po všech udech, dokavad nevitisknu život. Oboje bolesti velmy težke budu, priliš zarmucovatí, a bez prestaní strasu Umirajícýho. Pristup se mnu k lůžku Nemocného, v smrtedlnej nemocy ležícýho, co den Umirajícýho, hlediž, pohledniž na všecky kuty lůžka, spatriž a znamenaj samého Nemocného, vnitrne, nakolko můžeš, zvenku: čokolvěk vidiš, samá práca, sama bolest, same lkaní, sama bída posledny jest. Pravdu jsem povedel! proto k predsevzetí memu prichadzím: bolesti Duše uvažujem, ktere působuji Zle Svedomý, težkost a mnostvy hríchův, pokušeny Diábelské Svědomy z mnohým bitím šlahá Umirajícýho, když mu mnohé věcy na očy namíta. Posliš, praví, tý již nešlechetniku; kolikrate jsem tebe napominalo? kolikrate jsem ty povědělo, nečin neprave? kolikrate jsem tobe do ucha šeptalo, Nevivišuj rohu? kolikrate jsem ty reklo, když jsy do hríchu upadl: Nebud jako kuon, a mezek, kteryž nemají rozumu? kolikrate jsem volalo, lupežuv nežadaj? kolikrate jsem te napominalo, zboží budeli pribivati, neprikladaj srdce? kolikrate pravilo jsem tobe, Dnes uslišyš-ly hlas jeho, nezatvrzuj srdce tve? Slišals tito slova? toto napomínany? Hluchému jsem spívalo! daremne bily me slova! nadarmo jsem pracovalo!

Nechcels porozumeti abys dobre činil! Znalo jsem tě v kuoži, odkud jsem tebe y karhalo, ačkoly nadarmo: Vědělo jsem, že jsi v nenavisti měl cnosti, milovals nepravosti; znalo jsem tvu pychu, pochopilo jsem milovany těla, již davno predtim porozumelo jsem tva lakomstvy, tve milovany Penez; znama mi byla tva neustupnost, zatvrdlost srdce tvého: Pychalo jsem tě: necitil jsy: kusalo jsem tě, nedbal jsy; bijalo jsem tě silně, kamen jsem bijalo, nečul jsy, aneb cititis nechtel.

Tak všecku prácu s tebu jsem stratilo. Nechcels napomínaní, nebudeš míti požehnaní. Jdy již, umrí, postav se pred Sudnu Stolicý, nebudem od tebe daleko; trestati budem tebe, a postavým se proti tvarí tvej. Jakové prosim bolesti? jakové suženy? jakové strachy? jakové trapění nespusoby toto kusany, toto pychaní, toto bití, toto štěkany Svědomy, člověku Umirajícýmu? Jistě kdiby žaden Trapič, aneb Kat jiný nebil Umirajícýho, toliko samé jeho Svědomý, to same Svědomí mělo by bit najvetšy Pobudka ku pripravení za času k dobrému, a štaslivemu umríti: ale ještě není konce: nebo

§. 4.

Jako Svědomý ukrutným bude Katem Umirajícýmu, tak mnohem ukrutnejšym Katem jeho, budu hrichove jeho, a upadnu na něho huffem, a mizerného privalí, aby ho, jestly se prve do tejto Půtky dobre nepripravy, do zufaný posledniho privedly, a v nem zadusily, a Peklu aby ho pripovedely. Predstavuji se mizernému člověku Umirajícýmu pred očý hríchy Očův, ušu, ust, jazika, hríchy ruku, noh, hríchy všecký těla, y srdce: hríchy, které činil v šatach, v domích, v statcích, v hodnostech, v roskošech. Volají oný, a burlivě kričy a zmíšane proti Umirajícýmu: Očý učinil tobe Bůh tvůj, abys ho když vydiš stvorení, velebyl, slávil, dobrorečil, abys ji od všetečného pohledení na věcy neslobodne, stahl: Ruce tobe dal, abys jí roztahl k modleny, abys napomahal svých bližných: Ušy tebe udělal, abys slišal Prikázany Boží a slišane zachovaval, Nohy spusobil tebe abys putoval, místa svate naštivoval, na Mšu, na Kazany chodíval: Usta a jazik učinil, abys ho s písničkamy pobožnimý chvalil: Srdce y tělo učinil, abys ho miloval nadevšetko Stvoreny, z celeho srdce tveho: abys trestal tělo, a v službu uvedel, ruchem dobrým zaodel; dum, penize, urody zemske hojné dal pod tvu moc, ne abys sam s timto vladnul, než abys nakrmil hladného, napojil žižnivého, prikril nahého, do hospody prijal prespolneho; abys ze statku tvého štědre udelil potrebujícým; učinil jsy toto? nikoli: všecek život tvuj, všecký leta tvé, to jedine žádaly, abys, když príjdeš do rozumu, mohl běhati po cestach zlosti, nepravosti, ku všelijakým lstem, hríchům a nepravostem. Očy tve necht budu tvojí, a proti tebe Světkove; videly ale očy všetečne, a neopatrne; ty z neopatrného a všetečného pohledeny zapalen jsy, a učinen jsy aneb Kurevský Hospodar, aneb Smilnik, aneb Cyzoložník, a bit by tebe k skutku neprivedly, však jestly jsy se zapalil, neslobodne požádal jsy, již jsy zhrešyl.

Co vyce? Ruce oddal jsy ne Bohu, ale Diáblu, ale tělu, ale lupeztvu, a lakomstvu: Ušy otevrel jsy na nestidate Pesničký, na haneblívé rečy, na utrhaný jmena, a cty bližniho sveho, na omluvaní: Nohy kam te zanesly? k zlým, prevrhlým Tovarišům, Kartarům, k tancům, na mista podezrene, nepoctive spalení hodne; povím zjevne; do domův, do ustupkův kurevských.

Co Usta tva? co jazik tvuj vychrknul? lhal, zlorečil, luhal, prisahal, utrhal, proklinal, rečý oplzle rozpraval: co dalej? lhal, klamal, pluznil! tajiž se toho? Usta tva odsudí tobe a rtove tvojí odpovídati budu tobe. Srdce tve, tělo tve co se namnívaš, co na tobe budu žalovati? cokolvěk bilo stidlyvého, cokolvěk svatého, pobožného, Bohu milého, to všecko opustils, vinechals, vytok všej nečistoti byls, y zustals. Tělo tve z ubližením jména dobrého, a pověsti, ozdoboval jsy k pýchy, krmil jsy až do vyvratu, choval jsy k chlipnosti, miloval jsy již k nastavajícýmu zahinuti. Jakovým zalibeným, a nesmírnostu, v domě tvem, v duchodkách, v urodách zeme, v zlate, v striebre, v penezech, pri stole, na lůžku, s tvimý, y z cýcímý obveseloval jsy sobe mizerně; Slišyš co povídame? hufem na tebe upadame, všecky hríchy smrtedlné spolu, všecky! všecky! všecky! pritomní jsme! ukazujeme! čehož jsy se kolvek z očima, ušyma, z rukamy, nohamý, usty, jazikem, srdcem, tělem, v ruchu, v dome, pri stole, v kute, na lůžku, proti Bohu, proti bližnímu svemu, proti sobe samemu dopustil učiniti! Ouvé človeče umírajícý! rozumiš, slišyš, Kterak tito mnoha proti tobe vidavají svedectvý? Věrím, věrím, a jisti jsem, že v techto bolestech Duše, a v hríšych postavených pred očý, volati bude umirající: Uskosti jsou my na vše straný. O lide zdravý, ktery jste tu pritomny: Pozorujte a vizte, jesti bolest Duše, suženy srdce, podobna, jako táto bolest má, toto suženy mé. O času Pokány kde jsy? odletel jsy, smizel jsy! již, od tejto chvílý času Pokány vyce nebudem míti! Vidíš, Krestiane, sužení a bolesti Umirajícýho, ktery z hríchuv svých když zdrav byl, pokány nečinil: necht tito vecy prosym tě, budu tobe pobudka k dobrému umríti, a k pripravení dokud čas jest, k štaslivej smrti: Ale

§. 5.

Ještě pristupuje k Umirajícýmu Kat, aneb Trapič trety z Propasti Pekelnej, Diábel zlostivý; tento všeckeho člověka usiluje prevratiti, a do Pekla uhoditi, jemu k smrtí pracujícýmu na lůžku ležicýmu, strach, a bázen do srdce tiskne, namluva k zufanlivosti, hríchy života viplneného rozvětšuje, a jako v hromade všecky spolu na pamět prinaša. Boha mu predstavuje, ale Mstitele, neukrotitedlného. Opuštené skutky dobre, čas daremne stravěny predstavuje, praví, že mnoho mnostvy jest zatracených, ktery pro menej hríchuv musejí na věky horeti: co povím? bury a skormucuje všelikého člověka tak že, kam se má obratiti, práve neví. Do ucha šepce; domnivaš se tý, že tak lechko odpuštěny dostaneš? ne tak bezbožníku; jiný jsou Soudové Boží; rozpomeň se na Adama, z jedným hríchem Boha obrazil zaplatil za ten jeden, ne enem sam, ale y všecko Pokoleny Lidské až podnes.

Pohledniž na Lid Sodomýtsky, pomniž na Dathana sto tovaryšy jeho, rozpomen se na Senacheriba z jakovu prchlivostu Boha Mstitěle, jsou vyplneny, do Pekla jsou uvržení; tento ze všeckým svým Vojskem sto a osmdesate peti tisicý zetren a bití jest. Zdaliž ty jsy od techto lepšy? nevínnejšy? svatejšy? ba prám; tak se ty zdá šybale! ale posliš také toto: ony všecý jedno Peklo, ty jsy pak tisice Pekel zaslužil; Nemůže se, nechce nad tebu smilovati v tento čas Buh spravedlivý. Vetšy jest nepravost tva, než abys odpuštění zaslužil. Zlost tva premohla Lid Sodomitský, neposlušnost tva premohla neposlušnost Prvního Rodiče, on v jednej toliko věcy bil neposlušny, ty v žadnej věcy nechcels Boha posluchnuti. Ruhany tve tolikrate opakovane: zlorečeny premohlo ruhány Senacheribove: Reptány tve mnohe, premohlo reptány Datanove; a ještě odpuštěny ufaš? ještě sobe zaslibiti Nebe smiš? muj jsy ty; se mnu budeš horet; se mnu zatracen budeš, tak rozkazuje, tak chce Mstitěl hríchův, Spravedlivý Bůh. Ach! můj člověče, co se domnivaš jakova vůle bude Umirajícýmu, tak z mnohímý Duše bolestmi, zhanením, sužením vukol a vukol obtiženému? kričeti bude obhledajíce se na Pomocníka, a nenajde:

Ouvé! ouvé! ouvé! běda! běda! běda! povíš, mne mizernému! Prodleval jsem dobrý byti! již čas pominul Pokány činiti. Ach! Do jakového zarmutku jsem prišel, a do jakej burě tesknosti, v nížto niní jsem ješto jsem prve byl vesely, a potenšeny v mocý mej? Cýtím! ouvé cýtím! že Obklíčily mne bolesti smrti, a prudove nepravosti, zarmutily mne; bolesti Pekelne obklíčily mne. Běda, běda mne! Plačícý plačem, a slzy mé na lícých mých, neny však kdoby mne potěšyl ze všech milých mých. Všyckny Pratele mojí pohrdali mne, a učineny jsou mne nepratelé. Takovýchto bolesti, a sužení člověka umirajícýho, Pokány nečinicýho, Diábelské uklady protiva nemu postavene, a síti rozestrene, pamatlivým prikladem odkriva Joannes Caffianus tymato temer slovy: Zešly se do Kostela mnozí líde, a pristupovali ku Knezí aby se spovidali. Mezi tymato spatren jest Diábel v působe člověka, ktery sem y tam behal, již k jednemu, již k druhemu, již k tretimu, již k mnohým jiným. Spovědlník z Nebe osvíceny, poznal zlého Ducha,a divíce se nadpilnostu behajícýho, ptá se ho, v jmenu Boha Všemohucýho zaklného, aby povědel co? a proč tak pilne mezí lídem beha? co činí? odpověděl diábel: y ja Pokány činím: nebo timto lidem usilujem navratiti, co jsem jim predtím vzal, stud aneb stidlivost byl jsem jim ukradl, aby bez studu, Boha hrešyce, obrazili, any lidi, aby se nestideli; již litujíce toho, tenž stud jim navracujem, ale proto, aby se, ktery predtím bezevšeho studu u hríchuv svých pred Knezem nevyznali. Táto jest Smislnost zleho Ducha, aby smělých učinil k hrešeny, nemých k vyznány, slepých k viděny, hluchých aby neslišali tých, ktery napominají k pripraveny k dobremu umríti. Co činiš? mluví diábel zlostiví; Tily smeti budeš tito tve mrské hríchy zjeviti Knezovy? co on o tebe bude smišlat? nebudeš mítí zatím takovu povážnost u něho; mlčy, mlčy, starost mej o dobre jmeno. Tito věcy, a ten podobne vdícha do srdce člověka diábel falešny. Utíkaj, utíkaj pred tímto duchem lhaským, utečeš, jestly se naučiš dobre umríti, dokud maš čas, jestly od každej cesty zlej branit budeš noh tvých; Kdo jinače činy, neny dív, jestly umirajícýho obklíčí tysice diábluv, a naleznu ho bolesti smrti, a nebespečenstvý Pekelna.

§. 6.

Netoliko hríšník umirajícý sužen a trapěn byva od svého Svědomy, od zlého Ducha, od hríchův svých, ale také priliš trapen byva z ostrimy bolesti těla po všeckých svých Udech. Pristup, jestly se ty libí blíže k takovému Nemocnému, a viď, a znamenaj ho od podešvy, až do vrch hlavy, na všecko tělo, na všecky udy, a smislí zle se majícýho, a jako privalem silným všelikých bolesti obtíženého. Leží jako hromem z Nebe porazeny, možnosti těla, všecku silu svou stratili; udy již stidnuti počínají, žíly hibati se prestavaji, srdce se od strachu trase, hrdlo zaschne težko velmy dícha, očy zetlivají, a zaslepují se; usta blednu. Smislove všyckný odchazají, a opuštěji mizerného. Žadna již více nelíbi se očum jeho krása, kteru by žadal videti, žadna reč, kteru by chcel slišeti. Žadna libežnost vůne nemuže mu tak vdečná byti, aby semu libila. Žadny pokrmove tak dobre nejsou pripravění, ktere by on chcel a žadal koštovati; Nic neni tak mekkého k dotikany, čehož by se ruce umrtvene rady dotkly: Prestava mišlený smišlati vecý marne; nepamatuje pamět na věcy žadne, ktere plodí rozkoš; srdce se nenaklonuje naklonostam neskrovným: Tito věcy, a ještě mnohé jine musi trpěti tělo umirajícýho. Strachuješ se tichto věcy? divuješ se? prestan; a na to misto rozmišlaj o tich věcech, ktere jsou pobudky, aneb pobízany k hríchlemu pripraveny k smrti, a k štaslivému umrítí, nebo člověk v hríšych težkých umirajícý, nad sebu vidí Boha rozhnevaného; pod sebu Peklo otevrene, v sobe cýti červa Svědomy kusajícýho z jednej stranky budu státi Pratěle, Susedy, známý, od kterých se na věky odpravuje, aneb slovem, aneb pokinutím, aneb samym vypušteným Duše. Z druhej stranky hledeti a patriti bude na statky pozemske, na penize, na všecku svou majetnost, na zboží, na dítky, na čeladku, co všecko z bolestu a opustiti nahle musy. Mezitým diábel pekelny pilne sve vecy konati bude. Ukaže se v spusobe velmy strašlivem, hnevlivý, hrozícý, oheň z ust vypuštati bude, uklady a osidla všudy vukol bude staveti Dušy vichazejícej, aby jí uchvatil a zežral. Pobízati ho bude k zufanlivosti, rikajíce. Jestli spravedlivy ledva spasen bude, bezbožný pak a hríšný kde se ukaže? V Sumě: čokolvěk Nepratěl tento Pekelny mocy bude vymisliti na škodu umirajícýho, jistě vykonati nezanedba, pokušať bude všecko. Věda že má krátky čas.

Nic není tu bespečného pred nepratelem timto, proti všem pobuza se, pritomny jest všem umírajícým, y tem najsvatejšym lidem neodpustil. Tito věcy tito jsou, ktere pobudky mohu, a mají bití všem lidem, ku pripraveny se k štaslivej, bespečnej, a svatej smrti.

Sam ten štaslivý jest, ktery každy den sobe poklada za den posledny, ktery nevěry any jednej hodince, any jednému vokamženy, ktery vždicky jak má biti, jest bázlivý; ktery silne odpíra všelijakému hríchu; ktery ustavičně hotovy jest k dobrej a k štaslivej smrti. K tomuto pobízají veliké bolesti Umirajícýho.

§. 7.

Umírajícých lidí v težských hríšych, a Pokání nečinicých viložil jsem stav; co povím o lidech dobre a štaslivě umirajícých? y tito nemenej pobízají pristojícých, aby neodkladaly dalej Pokány, ale aby se hned richle opravdivě k dobrému a štaslivěmu umríti pripravili. Velikého prátěle Božího, dobrotivého svatého jmenujem, Elzeariuše toho, ktory Pannu za Manželku vzavše, on sam Pannyc, jako pannu vzal, tak umírajicý Pannu bez poškvrny pozustalu zanechal.

Tento Svatý Muž v Měste Parilís v smrtedlnej Nemocy ležal, a aby se (jako vždicky činil) zase k štastlivej smrti pripravil, ze všeckého života z veliku polnosti se spovidal, a Svědomy své ze všeckých hrichuv celého věku svého vyčistil; Velebnu Oltarny Svátost ze všy pobožnosti prijal, a to nekolikrate v Nemocý, a pred Smrtu: naposledy, po mnohých težkých a ustavičných Nemocý bolestích, prijavše Posledny Pomazany, od světa, od všeckého což jeho jest, se odpravil; když pak blízko byl smrti promenývše tvar, jakby se strachoval, a bál: Znameny zjěvne dal, a svolal: O jak veliku moc ja skusuji zlých duchuv nad Umirajícýmy, ale však Smrt Pane, a moc utrpění jeho, silné tohoto Nepratěle, y premáha, a poraža. Tak rekna zase mlčal, po malem času zase zvola: Premohel jsem! prepremohel jsem! již jsem premohel! a na ostatek tuto zavirku dobrej smrti pridal: Mne všeckého podkladam v stanoveny Božskej spravedlnosti. Tak rekl, tak pobožně s tohoto sveta se odebral. Viď kterak Elzearius timto spusobem dobre zemrel, jednému bezectnému zlého Svědomý, v chlípnostech tělesných zahruženému, Mužy znamenitému k užitku byl, a jeho pobuzil, aby se pripravil k poslednej Pútky tejto prve, než čas života tohoto pomine. Tito věcý slišal od Elzeriuše mizerní Zeman, v mnohých hríšých zahruženy, odtud pohnul se k litosti nad svou nečistotu, v kterej život svuj až potud védel. Když ho tehdy pohnula smrt, a Pútka posledny Elzearova, pri kterej on pritomny byl, radu lepšy prijal, Kneze toho, ktery pritomny byl umirajícýmu svatému Mužy: Po slavnem pohrebe na stranu odvedl, a z veliku litosti, z plačem, a slzámý, čokolvek mu po pilnem vyptavany Svědomý, na pamět mohlo prijíti, ze všeho dobrovolně se vyspovidal. O jak v pravde mohlo se povědět: Dnes spasení stalo se domu tomuto.

Viď jakovu mají moc bolesti veliké umirajícýho pobízati prístojícých, aby se pripravili k dobrej smrti.

§. 8.

Starodavne prislový jest: Kdo se neví modliti, nech se učy plaviti; buděli se na burlivem Morý plaviti, naučy se modliti! dobre umriti spasenu byti žadals? k umirajícými pospichaj; bolesti velike, mnohe vnitrne, zevnitrne Duše, těla, dobre umríti naučy tobe, pobudky budu k pripraveny za času dokud zdrav jsy k dobremu umríti.

Jak velike dobre jest to? privikaj techdy tve mišleny, ano y tělo, y sebe všeckého provoditi k umirajícýmu, tam pristup k nemu: nech ja lharem zustanem, jestli se odtud lepšy nenavratiš, jestli se nepohneš za času k Pokány čineny, k naučeny kunštu dobre umríti, a k pripraveny štaslivej smrti.

Nepritěluv spaseny našeho za Sudcův povolavam, za Svědkuv postavujem samých diáblův: Ptali se nekdy nektery Modlary diábluv tichto v Modlách zustavajícých, a odpoved na otásky davajícých: Jakoby kdo, dobre živ jsa, dobre umrel, odpověděli: jestli bude mrtvým podobny, a jednej barvy! krátka odpověd, ale opravdiva, ačkoli od Otce lharstvý pošlá: jednej barvy, a podobny bude mrtvým, kdo stojí pri lůžku umirajícýho, a sam sobe mluvy; dnes tento tu umíra, zajtra snad se to se mnu stane; ten z lůžka svého odbíra se odtudto, ja, Bůh vy jako? na kterem miste? kedy umrem?; tento tu svuj bech života dokonava; a ja bežím, ale kedy bude konec behu? cyl kedy budem míti? kde budem míti? Tento tu dobre a pobožne živ byl; každy den na smrt mislel, všecku pilnost dokládal, aby štaslive umrel; co ja nešlechetně živ jsem, a ještě o dobrej smrti smím zmišlati? pozornejšy na sebe budem; čujem že, mne pohibuje, a pobíza toto divadlo prede mnu člověka umirajícýho. Abych se pripravil k štaslivej a dobrej smrti. Den ranní mladosti jsem prešel; poledny muzskej sile jsem stratil; pozustava večer; věk obtíženy, staroba. Rekl jsem ninít jsem začal! aspoň o hodine jedenástej, poslednej pracovati budem ku spaseny memu; Naučym se umríti, umríti dobru smrti včil již, dnes, tu hned pripravujem se: any hodovany, any tance, any vdečne odpočivaní Starcuv, any lenost, any tovarišy jakokolvek mily, any radosti světske, any život a mravy dvoranske, nyc, nyc mne od tohoto meho umislu neodtrhne: Rekl jsem ninít jsem začal: Toto k užitku memu naučil jsem se v učeny Škole Smrti. Nevěrým vyce, neodkladam na zajtrejšní den, zajtrešnimu dny nejsem Panem, dnešny den, ktery my dal Bůh Všemohucý ku Pokány činení, muj jest, den zajtrešny any mne, any mladému, any starému Pan Bůh nezaslibyl: Tento u jehožto lůžka stojím umirajícý praví: Pohotove stoj Priteli, očekavej smrt za času pripraveny, nebudešly jí tak čekati, ona tebe z ukladů tajne očekava, vyskočy z místa, v ten čas, v tej priležitosti, kdy se ty nedomníš, porazý, neprohledajíce nato jsi-ly hotovy neb ne: porazý a strítku ostru probodne; nevěriš mne? čtej Kapitole predešle, a pravdu uznaš. Bezpečne živu biti, a spolu dobre umríti chcete, radda jest diábla pekelného, zažen tuto Potvoru; v díchany, nabízany, namluvy jeho z nohamy pošlapaj: ale varuj se, abys bosimy nohamy to neučinil, obute musejí bytí, Kdo od světa utíka, Strevice nech vezme, aby byl bespečny jak od jíných věcy, tak od štírův a hadův, jichžto mnostvý plody Egypt: Poviš; v podobenstvý mluviš, vilož to podobenstvý: ktere jsou to strevice? Strevice delaji se z kůži mrtvých hovadův, ne takové mají se obuti; Strevice, které nohy Duše ohraditi maji, jsou památka bolesti a suženy člověka, umirajícýho; strevice jsou, časté rozpominaní na tých, ktery zlu smrtu, a ktery dobru smrtu umrely; tito strevýce obuj, a ustavičně šlapaj lenivost, odkladany, všelike meškány, a priprav se richle, spěšně, včasne k tej Půtky poslednej smrti.

O nastokrat štaslivy člověk, ktery tak obutý chodiva, ktery z rozmišlovany umirajícýho, ano y zle umreleho pobízen byva k rozjímany poslednej hodiny! a odtud pripravuje se, aby umíraje štaslivě k Bohu svemu šel.