Zlatý fond > Diela > Kunšt dobre umríti. Díl druhí


E-mail (povinné):

Benignus Juraj Smrtník:
Kunšt dobre umríti. Díl druhí

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tomáš Vlček, Dušan Kroliak, Jaroslav Geňo, Tibor Várnagy.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 29 čitateľov

Kapitola IV. Strach Soudu, ostrost Sudce

§. 1.

Sudu posledniho Hrůza první jest, Noc a tmy. Nočny strach bit byl jakovy, vice desy a prestrašy člověka, nežly denny. Vpád nočny Nepritěle jak veliky strach činí mezi Meštání bespečne odpočivajícýmy? Oheň nočny kdy se strhne nenádale, jakovy hluk? jakovy hrmot? jakové zburený? jakové sem y tam behany Pritěluv, domacých, susedův plody? Izaiaš Prorok, aby ukazal tým strašlyvejšy že bylo skazeny Města Moabiského, praví: V nocy skazena jest Zed Moab. Andel Páne z rozkazu Božího o pul nocy, pobyl všeckno Prvorozene v Zemý Egyptskej. Druhy Anděl na rozkaz Boha, z mordoval v nocy Vojska Asirských sto, a osemdesat pět tysicuv. A toto vedle zmislu Svatých Otcův, stalo se proto, aby tim strašlývejšu ruhavému Senacheribovy, a Egypskému Faraonovy y Moabijkemu Královy učinil hruozy dopuštěnu. Na ten prave spusob, aby se veliky strach Soudu posledniho ukazal, Lactancius Firmianus učy, že tenže Sud poslední v nocy se stane, vedle tých slov S. Evanjelium: O pulnocy stal se trik. O žalostna noc, a posledný! O smrtedlne a strašlivé tmy hríšnikuv! prijdět noc, kdyžto žádny nebude mocy dělati, aby sobe zaslužil, praví Kristus Pan, ale cokolvěk dělal člověk, vezme odplatu, aneb zlu, jestli zle činil, aneb dobru, jestli činil dobre, aneb radovati se bude na věky, aneb na věky bude se trapíti. Príhodny velmy čas jest ku premožený Neprátěluv, vpadnutí na ně v nocy a ve tmach, když ubespečeny leža, spa, nedomnívaje se o Nebezpečenstvy.

Tak nekdy Řekove, když mely Město troja dobit, v nocy nan vpadli snem a vínem obtižene. Řýmane svým lidem nočním časem uděrili na Město Athenis, a Meštanuv popilích, spícych, bez všeho nebespečenstvy všudy pobyli. Synove Dan v nocy dobyli Město Lays; nebo Pritahli mezy lid odpočivajícý a bidlícy bespečne, a zmordovali je z mečem. Tak Bohu mily Abraham zhromaždivše služebniků svých domacých pripravených k boji, Utok učinil na nepratelí v nocy y porazil je. Noc a tmy tito a jiné pády, záhuby a zbureny puosobili; protož pozoruj můj človeče, můj Krestiane: Tak Buh Všemohucy prikazuje: Pozorujte nebo nevíte, kdy Pan domu prijde, u večerki, čili s pul nocy, čili když kohut spíva, čili rano? Buh Všemohucy Člověkem učinen, O půl nocy narodil se na svět ze života Panenského. Tenže zvitezil nad smrtu, tretího dne O půl nocy vstal z mrtvých. Príde suditi živé y mrtve. O půl nocy v den Pane, to jest, v den Nedelny, jak porozumet můžeme z Pysma S. Prijdet zajiste den Páne, jako zlodej, v nocy, slová jsou Svatého Petra, ktere potvrzuje S. Pavel ržkuce: Vy samy skrze svou pilnost to víte, že den Pane, jako zlodej v nocy tak prijde; Již, jestli se bojiš? jestli se lekaš a strachuješ nočných zlodejuv, mordarův, zbojnikův, a nebudeš se tim více obavati a strachovati Nocy posledního Soudu strašlivého, od Boha narizenej?

Co vyce potrebujeme Svědkuv? Noc ta jedina a posledny Soudu konečného, všem pripoví, a privlastní stav nepremenitedlny! Běda, běda, běda tem, ktery se nebojí Nocy tejto! běda, běda, běda tem, ktery se nechcejí dokud živy jsou, s pilnosty pripraviti k štaslivej smrti, k dobremu umriti! Zrid dům tvuj, svědomy tve, smtr tvu, Nebo jako ty kteryž se vivadzají ze žalare: Praví S. Chrisostom, spolu take y ze zvazky, aneb s provazy k soudu se táhnu; tak všecky Duše z provazmi hríchův svazane, k tomu strašlivemu Soudu privedené, obžalované, a odsuzené budu! boj se nocy tejto, des se Soudu posledniho, daj se namluviti k pilnemu pripravení nedobrej smrti, aby Noc a tmy večne tobe neprikrili.

§. 2.

Mily krestiane! nemenej ma tobe pobízati ku pripravěný k štastlivej smrti, a k dobremu umriti, hrůza druha Soudu posledniho, že totižto Den, hodina konečneho Sudu jest najnejistejšy, najtajnejšy. Vůle Boha Všemohucýho jest, a byla vždicky, aby Den Soudu obecneho tak byl známý všem, aby všyckny pevne věrili, že jiste bez všeckej pochyby prijde, ale o kterem času, o kterej hodine Nočný, v kteru chvílu ma byti, chtěl, aby žáden nevědel. Pričinu ať poví Svaty Augustin: Skrity jest, praví, posledný den, aby se pilne znamanaly všyckny dnove. O tom dny praví Krystus Pan, nižadny neví, ani Angele v Nebi, any Syn, jedine Otec. Otaska jistě nemala tuto ze slov Krystových povstava: čtej tež, rozumej tež; viložím otasku zretedlnejšy, a pravím: Ví zajiste Krystus Pan o všech vecech, a v nem jsou všycny pokladove mudrosti skriti, jako techdy může byt, aby Syn Otec Nebeského o všeckých vecech ktere jsou, aneb budu, nevedel? Otec všecek Soud dal Synu a nedal by zeznany času Soudu tohoto posledniho? zdaliž neví Syn, čo ví Otec?

S. Řehor Nazianzen mezi jinimý mnohimy Učiteli tajemstvy toto vyklada takto: Syn Boží Krystus Ježiš ví o Dny Sodnem jakožto Bůh, ale neví jakožto člověk. Prikra velmy zajiste vec jest, chcete vedeti o tomto dny posledným, o kterem ani Angele, ani sam Kristus P. vedle vikladu vyš doloženeho neví. Avšak všetečnu priliš smelostu mnozý falešný Apoštolove ze židův, z Pohanův a z Kacyrův den tento všem nevedomý, že jest jisti, a vložení smely svým posluchačům ohlašovati. Machomet lhar bezbožny směl povědet, že nepomine sto let, když žaden nebude dale živ. Podiv se! Rabinove židovsky smele zlhaly, když prorokovali timato slovy: Za šest dny stvoren jest Svět, a za šest tisice let stati bude. Klevety, lhany, zmišlenky jsou toto židovske! vyce než devetsto pominulo let, a any Mahometa domneny se neopravdivelo, any lež Židovstva nic zhola pravdy v sobe nemela. Michaël Strifehus, odtrženec od Víry, a opustitel svého Rádu, den Soudu posledniho, rok, mesic, hodinu tak naznamenal opravdive, jak opravdivý byl Prorok.

Sudu, praví, posledního den prijde leta Pane tysicýho, petýstého, tricatého tretiho, v Mesici desatem totižto Řijna, v tidny čtiridcatem druhem, na den Sv. Lukaše, v hodinu rany sedmu. O hlava lharska, čemerýce práve hodna! počtujeme Rok od Narozeny Krystového, když toto pyšem, Tisicý šesti stý devati páti, a žaden ješte z lidí ani nevidel den ten posledny, any neskusil Soud konečny! v Měste Ulma rečenem dva ze sekty Lutera Prorokovaly, že Den Posledny Soudu dojista bude leta pane tisíceho, Pětistého, padestého patého; pominulo od toho času až do roka tisiceho šestistého devadesatého patého, prave sto a čtiridcet let, a kdež zustava ten den posledny? kdež je Soud konečny? povím z S. Davidem: sklamana jest nepravost sobe; dostit jest: To jedine napominam tebe, Nevěr prosim každemu duchu, duchu pravím falešnému; uvěriš-ly, špatně sklaman budeš: ano radnej ponevač any hodiny, any dne, any čas nevíš strašlivého Sudu posledniho, na každu hodinu, na každy den, na každy čas dobre pripravěny, y ten Soud, y Sudce na sudnej stolicý sedicího, dufanlive, ale z báznu a strachem očekavaj.

§. 3.

Rozvažujeme dalej o vecech, které predchazeti budu soud, a o jeho prave, a jiste pohneme se k pripravení k dobrej štastlivej smrti. Pohnutedlně pověděl nekdy S. Augustin, žadna neny vetšy a horšy smrt, ako kdež neumíra smrt. Auvé Krestiane mily! den posledny a strašlivy Sudu, pripovy smrti bezbožných, ktera nikdy neumre, nikdy, nikdy? A kdož jest, kteri by se uleknul tejto Sentencie? hodujeme skvostně, pohary plne prevracujeme, hrdlo napajame, rozkoše požívame, o tělo pečujeme, Dušu zanedbavame, pritomne věcy žadame, buduce zle věcy a na věky trvace za nic sobe pokladame! Ach Krestiane, bojte se Soudnej stolice tejto, kterej věčne zle vida se proti zlým. Bojte se tohoto, který může tělo y Dušy zatratiti v večnem ohny. Pohnu tobě k tejto bázny spasitedlnej, vecy ktere predchazeti, budu Soud, a strašlivé pripravy k nemu. Vidmež je, když Krystus pán Sudce spravedlivý bude mět prijíti na Soud, Slunce a měsíc, y hvězdy se zatmejí a nevidají svetla svého pred tvary strašlivého Sudce prijduciho; Oheň z Nebe padne a na popel spali svět. Vody zhorčejí, pro očasatu hvezdu, kteraž z Nebe do ných padne, potom v povetry, na vodě, na zemi, divne spravedlive vecy se stanu: Povetry skazene a jedovate splody po všech Narodích, mor, spusoby, rozličné nemoci, a učiny neplodnost, a tisice věci jine: Vody všudy se rozvodnejí a zatopí domy, lidy, hovada: More řvati bude na spusob Lva, aby pohružilo bezbožné, a obráti se na krev a na černost. Hora horicy a ohniva pusti se zvisoka do Mora, a spali treti stranku lody šyfův a rib; koliko tonutí? koliko smrti stane se v ten čas? co na zemy?

Povstanu silne Pohane a sam Antikristus, y tovariše jeho, a ukrutenstvy činit budu; sklama mnohých Kacirstvy, a od pravdy Víry odvede: Vojny, krvy viliti, rozbroje, utiskání, hladové, mordy, záhuby, zemetresení všudy, skazeny domův, a všelikého stavěny, Měst, Zamkův, Mesteček, budu. Mlčým o burkach a krupobití, o prívalých, o bliskání, o hromobitým, o hroznom hrmeny a o jiných věcech strašlivich, ktere se stanu na ten čas: S tohoto strach priliš veliky padne na všecko Pokoleny Lidske, a obit padl ku pravému Pokány čineny, aspoň v ten čas pred prichodem Sudce spravedlivého! Za starodávna zviklost bivala, spívat Písen dvojnasobnu chvaly; první Bohu Boje pred bitvou, druhu Apollonisovy po boji a vítestvy. Písen dvoja po všech stranach Světa bude slišana, však zvukem velmi strašlivým, a bázlivým.

Najprve bude zvučat stvoreny, Nebe, Zeme, Povetry a oheň, potom nasledovat bude druha Písen Priprava hrozneho Soudu, hlas truby po všech stranach světa zvučat bude hrozny a strašlivy: Vstantež mrtvy, podtež k Soudu. O strach! o bázen velika? po tomto trubeny, stane z hrobu všeliky člověk. Privolal Nebe z hury, y Zeme aby rozeznaval lid svuj: Stupí z Nebe Svatý, na Zemi postaví se, zavrženy vijdu s pekla diáblove, žaden se nebude mocy skriti, žaden utéci: Všyckny my zajiste musime se ukazati pred stolicy Kristovu, aby prinesl jeden každy vlastní vecy těla sveho, jakes činil, budto dobre, nebo zle. Jak veliký budu tudí zastupcove lidu, kteryž byli od počatku Světa? koliko lidí a Narodův ze všech stran se zhromaždy? jakovy bude hrmot, a krik? jakove suženy a stiskany? jakove bureny, a zahanbeny? Avšak o týchto vecech tak rozjímame, jakoby se nikdy stat nemeli, očy mizerny mame, a nevidime. Odkud S. Mattuš ještě mnohem strašlivejšy vecy prstem ukazuje pri Dny Sudnem: Vyjdu Andele, a odděli zle z prostredku spravedlivých! a v jinem míste: Rozdělí je na ruzno, jako Pastir oddeluje ovce od kozluv. Všeckny knihy lidí učených dostatečne nikdy nemůže vyložit toto odděleny plačlivé zlých od dobrých. Vudce, nekdy Izrahelsky Mojžíš, když Pokoleny měl odděliti, od Pokoleny, totižto Pokoleny z Lie, Rachel splozene, od Pokoleny z Devek a z slobodných pochazajícých, tento spusob užíval: Šestero Pokoleny, Lie a Rachel postavil na hure Jaryzym, aby pozehnany prijali, uposlechnuli hlasu Pana Boha sveho, a budu-li ostríhati Prikazany jeho. Šestero jine zase postavil na hure Hebal, aby zlorečeny vzaly, budu-li Prestupnicý Prikázany Božího: Tak prave stane se na Den Soudny; Odděleny bude dobry od zlých, Ovce od Kozluv; Šestero pokoleny, totižto Patryarchův, Prorokův, Apoštolův, Mučedlnikův, Vyznavačův, vše Svaté a spravedlivé postavy Soudce na Pravicu aby jim pověděl: Pod tej Požehnany Otce meho a jine Šetstero Pokoleny postavy na Levicu, rozumej Pohanův, Kacýrův, Sektarův, bezbožných Krestianův, Zlých Katolikův, aby jim hnevlive rekl: Odejde tež ode mne zlorečeny ec. Ach! jakove bude toto odděleny! zjevný hríšnícy, ponevač Pokány činili, pripojeny budu k spravedlivým, zlý a ktery Pokány zapovrhly, mezy Kozly, aby byli zatraceny, budu postavení: od tudto stane se hrůza a podivení. Diviti se budu v nahlem promeneny nenadalého spasení k zruce sami v sobe: Titok jsu, ktere jsme nekdí v posmechu měli; hle kterák jsou počteny mezí Siný Božímy!

Nespravedlivy Kralove, Knižata, Spravcove a všelika Vrchnost až do poslední hodiny zla nespravedliva; uvidí Poddaných a služebnikův pozdvihovati se do visokosti, tých totižto, kterých měly jako zakupěných Pacholkuv, z nespravedlivimy danky a berným utískali, zubožili; sebe pak uvidy tahnuti do propasti. O hanba velika! o zhanění nevimluvne! oddělení budu zlý, od svých milých Prateluv, známých, suseduv, tovarišuv; Bratr od vlastniho Bratra, dítky od svých Rodičuv, Manželka od Manžela, Pan od služebnika. Budu dva na poli, jeden bude vzat, a druhý zanehan, dve budu ve mlině mletí jedna bude vzatá a druha zanechana; dva na luožy jednom, jeden bude vzat a druhy zanechan: Koliko jých bude z Domův Zakonických, ktery za tak mnohe roky mezí sebu v jednom dome, pod jednu Regulu, za jednak živý byli?

S techto jiný budu vzati, jiný zanechany! tito na Levicu postaveny budu k mukam, ty na Pravýcu k slávé!

O jak žalostive, a plačlive bude toto odděleny! Tyto věcy vám povýdam Duše Buhu posvacene, y všem Krestianům vericým; pochop tež to, co napominam, věrtě tento vosten a botec ponukajícý, pobízajicý k Naučeny kunštu dobreho umríti. Verít, že nekdy bude toto odděleny, a nechcet se polepšyti, bláznivost jest. Svatý Bafilius vipravuje, že nekdí vydel Vola, ktery pri Jaslech neručal, ale slzy z očuv hojné vilival, proto, že vydel Vola spolu tovariše sveho jedneho jarma, že byl na jatku, a na smrt tážen. Ouvé Krestiane! jestli vola odděleny od vola, mohlo slzý vytisknuti hovadovy nemudrému; jakový plač? jakové kvileny? jakové narikany? jakové hluboke vzdichany a lkany? jakové rvany a ručeny slišane budu od bezbožnych tak mizerne oddělených od tovaristva svých dobrých Pritěluv? O tomto rozmišlaj mily člověče, o tom pilně v srdcý svem rozjímaj, a dokud máš čas, starost mej o spaseny tvem; desiž se, strachuj se tohoto odděleny, a varuj se; v tej mocy jest včil; čyn čo maš činiti: Dobra, aneb zla smrt, aneb Kralostvý Nebeske donese, aneb muky večne. Ach boj se, boj se! jestliže v bazny Boží ustavične nebudeš se držeti, richle dům tvůj podvrati se.

Stín jest což jsme pověděli; očima vydět, ušyna porozumet, z perem vipsat nemůže se, prve, než prijde ten den Soudu posledniho, den hrozný, a velice horžký: Techdáš uzríme všecko, jakož jest, ne vyce skrze zrcadlo v podobenstvý, ale tvarý v tvár, dobrých z veselostu, zlých s plačem a škrípenim zubův. Ale již o priprave také Sudu Posledniho rozmluvajme.

§. 4.

Tud pozdvyhny ušy, Pritely mily, porozumej a posliš mne mluvyciho o Priprave Soudu Posledniho a Sudce strašliveho. Když se v jedno zhromaždy všyckny lide; Anděle, Svatý, Diáblove, lide zavrženy. Ukaže se na Neby znameny Syna Člověka; Križ ten, skrze ktery sobe sudce zjednal y slavu tuto, y moc soudny; Križ ten, skrze ktery nas kupil a od smrti večnej vysvobodil. Križ ten znameny to, aby zarmutil, prestrašyl židův, Pohanův a Neprateluv až potud, Križe Kristoveho, aby zahanbil zlých Krestianův, ktery kdiby pod timto znamenim spasitedlnim Križe bojovali, a jmeno Krestiana od Krysta Pana prijali, však volili radnej pro hríchý veliké a težke, byti zrádcý Krystovy, jako Jidaš; po tomto y sam postavý se Soudce v oblacích, uzrí Sina člověka prichazejícýho v oblacých Nebeských z mocý veliku a z velebnosti, ktéryž ukaže se v těle oslavenem, a svitit se bude nad světlo Slunce. Vzejde vam, praví Prorok, kteryž se bojíte Jména meho Slunce spravodlnosti, Slunce obveselujícý dobrých a zaslepujícy zlých; prikročy Zastup Svatých, a Vyvolených! Hle prijde Pan z Svatimý Tisicý svýmy, át by vidal odsužení proti všechnem, a trestal všechny nešlechetné, ze všech skutkuv nepravosti jejých.

S. Augustin o tomto Soudcovy takto praví: rozumejte prosim. Ten praví, ktery stál pred Sudcem Pilatem, ten ktery byl poličkovan, ten ktery byl byčovan, ten ktery byl uplvan, ten ktery byl trním korunovan, ten kterému se na Križí ruhaly, ten, ktery na Križí umrel, ten, kteryž z kopí byl prohnan, ten, který byl pochovan, ten jisti všech lidí Soudcem jest; jemuž jmeno jest: Verny a Pravdomluvny, a spravedlnosti sudí, y bojuje. Tento Soudce bistrimy očyma všecko lidske mišleny, všecky věcy tajné v srdcy prinikne a uzry. Tento Soudce když se narodil, tvár milosrdnu ukazal, když prijde souditi, ukaže tvár jako Lev. Tento Soudce, zle soudy zase soudit bude, a prisahy nesvobodne zavrhne, učiny sud všechnem krivdu trpícim.

Tento Soudce, kteryž očy bude mět jako plamen ohně a z ust jeho vychazeti bude meč z obuch stran ostry, aby s nim bil všecky Narody. Tento Soudce, kde lide uznavaji spravedlnost, tam nalezne naprávost. Tento Soudce y spravodlnosti sudit bude; Odtudto zvolava Svaty Bernard: Co učiní o nesprávedlivých sudích, ktery y samé spravedlnosti soudit bude? Ne darmo S. Pavel k filipenským nekdy psal, o Slave Soudce našeho tymato slovy: Protož y Buh povišyl ho, a dal jemu jméno, kterež jest nad každe jméno, aby v jménu Ježiše, každe koleno klekalo, Nebeských, Zemských, y Pekelných a každy jazík aby vyznaval, že Pan naš Ježiš Kristus v slave jest Boha Otce. Nebesky a dobrý Andele, tohoto Sudce Krista Ježiše jakožto Boha sveho, Soudce všech vecy ctity a milovati budu a jemu se klanety; lide také všyckny, dobrý y zlý, spravedlivý y bezbožny, budu se jemu klaněti tresuce se, na kolena sva padajíce; dobrý sice dobrovolně a z radosti, zlý pak prinucene a nasilně: any se tomu nedyv, nebo sam blesk a strach sediciho Soudce v oblaku, jich na zem porazy y nechticých, tak že prestrašeny strachem velikým rikati budu horám a skalí: Padnite na nas a skrite nas pred tváry toho, kteryž sedí na Trůnu, a pred hnevem Beranka. O hněv hněv! hněv Lva z Pokoleny Judova.

O Sudce Večný, Kdo jest poznal mocnost hněvu tvého? Kdo z lidy prchlivost hněvu Božího může znesti? Pristupí, a o kolo Soudce rozhnevaného budu stati Kralovna Nebe ze všeckým bílim Zastupem Pannen. Pritomné bude zhromaždeny slavné Apoštolův, tam Mučedlnicý v šarlate oblečený, v jinem míste Vyznavačý Pane; tam Učytele Cýrkevný, tuto svate Vdovy a Nemluvnatka, všecy všem poradku budu stati. Povolají se k poslednej vipovedí ty, ktery ačkolvěk Víru mely, ale mrtvu, bez lásky, bez dobrých skutkův, potom huf bez počtu tých, ktery any věricý, any dobrý, ale bezbožny, nevericý konečné vyrčeny očekavat bude.

Nic tu neprospěje Kralův hrdost, nic marnost Cýsarův, nic chitrost Soudcův, nic vznešenost Radných Panův, nic priprava, a zbroje vojanska, nic smělost, nic ženske chlacholeny, nic sila v hríšich Mládenska: Zloží všelicý Králove berly sve k nohám Sudce rozhnevaného, uhodí pred Obličej jeho Cýsarove Koruny sve, odhodí Soudcove nepraví bule svou: zanemejí zlých Radcův raddy, Lid Vojenský bude se trasti, ženy, ktere svody k zlemu, posbavene z ozdobý chlipnej, zahanbene stati budu strachem velikim naplnene; krev a horkost mlada k zlému zastidne; umluvý, a kontrakty nespravedlivé pretrhnu se, knihý zbehlých v právach, s kterých toliko šydirstvo, toliké podvodi a lesti vskladali a Pravo k svej sententí nasilne táhly, zkazy se a do ohně uvržené budu.

Všeliky rád lidský, stav, hodnost, pohlavy hleďa na tohoto Soudce rozhněvaného, kteryž Promenen jest bezbožnim v ukrutného, a v tvrdosti ruky svej protivy se jim, jako bez Duše na zem padne. Pane, kdož jest uveril slišení našemu? Ludvyk Granatensky pyše, že človek jeden mrtvy po nekterých dnech ukazal se svemu Priteli, kterí kdy se ptal, jakovy by stav byl druhého života, a v kterem by stavu on byl postavem, z velikým vzdichaným, jiného neodpověděl, jedine tito male slová: Žáden nevěry! žáden nevěry! žáden nevěry! a když ho prosil, aby oznamil, coby tito slová znamenali, rekl: Žáden nevěry, jak ostre Bůh V. soudy! žáden nevěry jek tvrdě tresce hríchý Soudce Spravedlivý! Zle priprava Sudu, a Sudce v den hnevu. Věriš? porozumivaš? do srdce sveho sstupuješ? velmy pochibujem, za smišlenky toto pokladaš? smeješ se tomu? ach mizerny!

Job žadal aby v Pekle skrit byl pred tuto prchlivostu Sudce, dokavadž, praví, nepomine prchlivost tva; a my smejeme se na tem? nebojime se? za nic sobe pokladame? Ne tak mily Krestiane, ne tak. Strach Sudu posledniho, ostrost Sudce, at vam bude Pobudka k pripravěny pilnemu k štaslivej smrti. Hle, ktery tedí bude sedeti na sudnej stolicy aby sudil svět, ten prve pněl na Križi, aby svět vyslobodil. Na Križí slzamý, na cestach slovmý, na Gure Olivetskej krvu, pri smrti krykem velikým nás k dobrému libežne priludil. Čyn tež; Ukrižovaneho Krista P. dokavadž času milosrdestvy zbiva, pribite ruce libajme, do srdce laský plneho vejdyme, prosme jedným hlasem všyckny, aby se Beranek tichí na Lva ukrutného nepremenil; aby se Stolice milosti na Trůn ostreho Sudu strašliveho, k zlému našemu neobratila! prosim, nutím, pobízam, pycham jak jedného, tak všeckých a pravým: Spravedlivého y bezbozného bude suditi Bůh, a čas každej věcy techdaž bude; zríd věcy tve priprav se k dobrej smrti: Pravým: pritom Dny Sudnem, pred Sudcem timto, cokoli jest skritého ukaže se, nic bez pomstvy nezustane; Zríd věcy tve, Priprav s k dobrej smrti: pred Sudem optaj se sam sobe, a nalezneš milost a zmilovany pred tvárí Boží. Povým tobe: Odkriju Nebesa nepravosti tvé, a zeme povstane proti tobe na ten den: Zríd věcy tve, priprav se k dobrej smrti. Tobe pravým: Vejdu hríšnicý v rozsedlinu skalny, a v jeskyne kamenné pred tvarí strachu Pane, a pred slávu Velebnosti jeho kam ti utečeš? kde se skriješ? ach! za času zríd věcy tvé, již niní priprav se k dobrej a k štaslivej Smrti.

O blahoslaveny a na tisickrat blahoslavěny jsou ty, ktery se za času k dobrej smrti pripravují, a pripraveny každu chvili na Smrt očekavají, jiste dobrotivého Sudce, tichy Sud mět budu vým, zaslibujem. Pripravils se pak k dobrej smrti, jestli hríchý ktere jsy od davna činil, skrze Pravé Pokány, skrze Pravu Spověd obmiješ, jestli zlost všecku ze sebe vyzlečeš, jestli se pravdivě polepšyš, v dobrem zetrvajice konec života sveho očekavat budeš.

§. 5.

Nasleduje již Vyptavany Sudce velmy ostré, tvrdé, dokonalé, pritom poslednem Sudu. Učinil jsem zminku v tejto Kapitole o Nocy a tmy Sudu konečného, o času jeho nejistem a tajnem, o znameny, a priprave Sudce strašlivého. Pozustava, Vyptavany to tvrdé a dokonalé, pri kterem to všeliky člověk ze všech slov, skutkuv, mišleny malého y velikého počet vida. Čuješ Pritěli k Sudu pred Sudem spolu pospichajme, nech viptá se každy sam sebe, prve nežli pristupi k tomu vyptavany strašlivemu, nech se každy o to pilne stara, aby pri Dni Sudnem, když počet ptati bude Sudce, počet co najlepšy z celého života mohl vidat. Na ceste jsme všyckny, a jednostajne jdeme k tomu Vyptavany, a k počtu vidany ostrému, strašlivemu, blaznove, hlupacy, bez rozumu lide budeme, jestliže nepredejdeme tak velike nebespečenstvy nám ze zadu nastavajicy. Predešla Alžbeta slavného Kralovstvy našeho Uherského Krále Ondreje dcera, ktera když měla umrít, rekla: K počtu vydany povolana byvam pred Sudny Stolicý Krystovu, mejte se dobre všecky starosti svetské; z Bohem, a ze svedomým včil mám konati.

Predešel Ludvík Craffus pred smrtu velmi štědrý k ubohým, který péče měl pilnu o sebe, z Pobožnostu veliku spověd svatu kolikrat opakoval, na zem lehl, s popelem se prikril, a tak smrt Sud, Sudca očekavajíc štaslive Stvoriteli svému Dušy odezdal. Mnohé věcy jsou mnohé, ouvé mnohé, s kterých se musí počet ostry vydati Sudcovy najvyšimu pri tem Dny Sudnem. Aj tabulku predstavujem. Počet ostry žadati se bude od tebe z Duše tvej, z rozumu, z paměti, z vůle, z umení a kunštu, neb remesla nadobitého, z cností, z mravův, počet tvrdy pitati se bude, z tveho vlastniho těla, z udův, ze smisluv, ze sily, z krasy, z mladosti, ze zdravy, jako jsy se požival dobre nebo zle: Počet žadati se bude z času, kteryž jest tobe dany, abys kupil sobe Kralovstvy Nebeske, a prodluženy jest na mnohe leta. Počet pitati se bude ze všeckých statkuv, z penezy nadobitých zle, neb spravedlive, z penezy rozmnožených, vydaných na dobre, neb na zle věcy. Počet pitati se bude z dobrých y ze zlých skutkův, ze všeho což jsy učinil, a čožs opustil, z hríchův, z cnosti zanedbalých, zavržených, z dobrodeny všelikeho, kterež jsy prijal v obecně, neb osobitně.

Počet velmy ostrý bude se pitati, ze Radův, z povinností, z daliž jsi byl v ných pilny, neb lenivy, zdaliž jsi ridil prave, neb neprave. Protož Krestiane, jestli jsi mudry, tobe mluvym, co mluvil nekdy Mojžiš Lidu Izrahelskemu, pravic: Buďte hotovy ke dny tretimu.

Ti mily muj bud hotovy k počtu vydany Sudcovy, ale ne ke dny tretimu, ale dnes, v tuto hodinu, protož každy den pokladaj sobe za posledny den, nebo kteru hodinu se nedomnivame, povolany budeme z těla smrti tejto, a postavime se pred sudny stolicu k počtu vydány, a ku odsuzeny k slave, neb k mukam. Ach jak ostré vyptavany a počtuv vydány bude na ten čas!

Sedeti bude Sudce najvišy na Sudnej Stolicy Velebnosti svej, tam se zhromaždy všelike Pokoleny Lidske do Udolí Jozaffatského; Spravedlivy již od zlých odděleny do Potreby bude se pozdvihovati, bezbožny bez všeho poradku sem y tam behati budu, hledaja sobe skríše, aby se skrily pred hněvem Sudce, pred počtu vydanim, pred vypovědu posledny, ale na darmo; predstavit se musejí pred tvár jeho, musejí bit odsuzeny všyckny do Pekel, ktery z Kozlý na levicý stati nalezeny budu.

Vězen, ktery zvazan biva pro sve nepravosti, praví S. Jan Zlatousty, když se rozvažuje aby se postavil k Sudu, tedí najvice se trase, boji se a strachuje, když k Sudcovy se približuje, když ku viznany svich zlých skutků již prichadzi. Zvázaný jako v žaláry leží všeliky člověk, dokavad žije v tomto smrtedlnem těle: Neštašny praví S. Pavel: ja člověk, kdo mne vysvobodí z těla smrti tejto? O žalar! o zvazky života našeho v těle smrtedlnem! Z týchto zvazkuv, z tejto straže rozvazan byva člověk pri smrti, rozvaže se všecek Narod Lidsky; ale ku koncy jakému, jedine aby se postavil pred Sudce, k Sudu strašlivému, k vidány počtu ostrého, aby odsuzeny prijal jakož činil, budto dobre, budto zle, bud život večny, budto večnu smrt.

Kdož jest tak nemudrý, tak bázne Boží prázni, tak nedbanlivy spaseny sveho, kteriby se týchto věcy nebal? nestrachoval? nelekal? poví Sudce Spravedlivy z Trunu tem, kterých bude sudit: Co to slišym o vás? vidajte počet z vladarstvy vašeho, neb již nebudete mocy delej vladnuti. Vy Damascenští, domnivali ste se že o vašých hríšých nevým, aneb že jsou zamazane, aneb zapomenuté; neny tak, znám zlost vašu, a sudým: Co to slišym o vas? vydajte počet; proč jste Poddaných vašych z hrablamy zeleznimý, z bodlaky špicatimý podrobili? proč jste jejich pot, a prace vymlzly? proč jste se obohatily z vecmy ubohých lidý, ktere jste jim nasilně brali? Vy Fylisteušove bezbožný, ukrutný, Modloslužebnicý y vy pristuptě, y vy Počet vidajtě, miru nepravosti naplnili jste, tvrdej službe lid muj poddali jste, s ným ukrutně zachazali jste, do Nebezpečenstvy spasený privedli jste, Modle Dajon, pohrdajice se mnu klaněli jste se: Vy Tiršty Kupcove, znám dobre vaše lsti a sklamaní, ktere jste provodili, ziský neslušné, s kterima jste se obohatili. Vydajtě počet; niní Sud jest sveta, vydajte počet z Prikazany Božího, y lidského ktere jste prestupili: Vy Ammonitšy predstavtě se, vydajte y vy počet, mlčite? tehotné ženy mluvy, ktere jste rozstinali, roztrhali, dítky jejich volají? ktere jste nevinne: mordovali: Kde jste vy lide Moabitšty, vidajte počet; proč jste pocti a Naboženstvy Boží zanechali? proč jste ku Kacirům, Sektarum, a k Odtrženum prešli? Proč jste kosty Krále Jdumejskeho vykopali, na popel a na prach obratili? k vám prichazým Pokoleny nekdy svaté mne milé a vzácne. Vydajte počet vy Žide; niny nevěricý a neustupný; Proč jste služili Bohum cyzim? Proč jste se klaneli telati litému? Proč jste ušy sve zacpavali k pravdě zjevnej? Zdaliž zázrakove, Proroctvy, Pysma Svaté o zaslibenem Mesiašovy zretedlne svědectvy nevydavali? Vydajte počet; Proč jste ušy zacpavali k pravdě? proč jste mne člověkem učineného neprijali, jako jsem poslan od Otce neho? proč jste mne Synem Božím biti meuznali? proč jste Otce meho neuctili? proč jste prodali za stríbro spravedliveho? nevite o tichto vecech? mlčite? Hora tato Olivetska a krev, s kteru jsem se na ní potil, zvazky a provazove, y retezy, s kterimý jste mne v zahrade zvázali; tva ruka tato Malchušy, s kteru jsy mne poliček dal; metly, biče, s kterimi jste mne privázaneho k stlupu mrskali, koruna ta, s kteru jste mne napotupu korunovali; Kríž tento, na kterem jsem od vás pribiti pněl, tito ruce, tito nohy hrebi probodene, bok tento z kopí prohnany, toto všecko tělo me, na kteremžto od paty nohy, až do vrchu hlavy, pro vašu ukrutnost, nebilo zdravy, proti vam svedectvy vidavají; vidajte již počet ze všech věcy tichto. Podtež vy Biskupove lidu meho; pristup sem ty zlostivy Annašy Kneže najvišy; sem ty bezbožny Kayfašy, sem ty Piláte nespravedlivy Sudce; sem ty posmivačny Herodes, sem y ty Jidašy nešlechetny Zradce; sem, sem pristupte, sem se postavte, vidajte počet z vašeho nepravého sudu a pruchodu, proti nevinnému, a spravedlivému, proti tomu, ktery tak mnohe Zázraky pred očima vašyma činil, ktery slepim Zrak, chromym chod, hluchym sluch, nemým reč, mrtvým život navratil: Ja, na jsem Messyašem vašym, ktereho jste vy zapreli, na Smrt Križe odsudili; ja jsem, ktery jsem vás y všecko stvoreny stvoril; ja jsem, ktery všecek svět vykupil; ja jsem, ktery jsem za vás život můj vidal, a krev mu vilil, ja jsem, ktery jsem pro spaseny vaše na Križí obětovan, neb jsem sam tak chtel; proč jste pohrdali z Vikupitělem vašym? proč jste krev mu pošlapali? proč jste mojich Krestianův sužovali, vezíli, prenasledovali, mordovali? vidajte počet bezbožny, neustupny, nevěricí, nevdečny: co mluvite? co odpovidate? Popadena ve vas neprávost zacpa usta vaše, mlčite? ja nebudem mlčeti: Odkrívam ohavne udi vaše, pred tvarí vašu, ukazujem již vedle zasluch vašých narodum nahotu vašu, a neprávost, y nevěru: Není nic skriteho, čožbi nebilo zjeveno, any tajno čožbi nebilo zvedíno. Svatý Agathon Opata v poslednej nemocy ležícý, za try cele dny očy sve otevrene, a nepohnute držal, ktereho kdy se ptali okolo stojícý: Kde jsy nimí Svatý Otče? odpovědel: pred obličejí Sudce stojim: kratke slovo, ale slovo hrozné, a strašlivé. Ti jestli se tobe liby, ptaj se tichto všech; vy lide Damascenští, vy Filištinsky, vy Kupcove Amonitšty, vy Žide nevěrny, ktery jste zapreli spravedlivého, a prosili jste za muže vražedlnika, aby vam byl dan; kde jste niny? kde stojite? ouvé! ouvé! zufanlive volati budu, stojime pred sudnu stolicu Sudce spravedlivého; očekavame poslednu, nepromenitedlnu vypoved večneho zamítany; ouvé, čo jsme učinili? ouvé, proč jsme čas naštivení tak dobrotivého nepoznali? proč jsme Pokány za času nečili? pominil čas; čas jiny nebude více, ouvé! zahinuti, odsuzeny uvrženy budeme do ohně večneho. Tak prostrašeny a porazeny očekavat budu mizerny vyrčeny od Sudce Spravedlivého, kterehož meli za posmech, do Pekla neuhasitedlneho. A tento počet ustanovy z Pohanmy a ze Židmy.

§. 6.

Jakovy pak počet uloží z Krestianmy co se domnivaš? Zdaliž budu stati bezpečny pritom poslednem Sudu pred Sudcem spravedlivim? nedomnivaj se! Krestiane, kteryž se valali v hríšých a v nepravostech, a bez Pokány zešli s tohoto světa, tvrdy sud budu míti, ostré vyptavany znesti musejí! chcete, abych spisal? ach! Kdo da hlave mej vodu, a očúm mým studnicý slzí, abych věcy tito oplakaval radnej než je pisal?

Psaty však budem nektere k dobrému memu y vašemu. Pritomny budu pritom Poslednem Sudu strašlývem Spravcove Cirkevny, Papežove, Kardinalove, Biskupove, Knežy, Farary, Kazatěle, Spovedlnicý, všelikého Rádu Zákonícy. Ptati se bude tichto Sudce, ktery jste vy? Pane byli jsme k ridzeny Cýrkve vyvoleny, jsme Svatým Olejem pomazany, k Dílu Svatých povolany, k Evanjelium oddeleny jseme, Papežove Rimsky, Kardinalove, Arci-Biskupove, Biskupove, Knezy, Farary, Kazatěle, Spovedlnicý, Reholnicý: co? Odpovy Sudce slovy ohroznimy: Byli ste takovy? Byli ste mojí? jestli ste takovy, jestli ste mojí, kde jest moje znameny, po kterem vas poznam? Zdaliž jsem nedal znameny tem, kterých jsme za mojých vyvolil, timato slovy? Potem poznají všichni, že jste mojí učedlnicý, budete-li se milováti vespolek, jestli ste vy takovy, jsteli mojí, kde jest znameny? kde láska? kde horlivost Dušyček? kde dobre Priklady? kde učeny? kde mírnost? kde svátost? tito vecy nemate; mojí techdy nejste! techdy lžete! Oklamala jest nepravost sobe!

Statky a Důchodký Cýrkevny volají proti vam, ktere ste v rozbrojí, v obžerstvy, v chlipnosti, v pyše, marně stravili. Vidajte počet ze všeho tohoto, ze všech povinnosti a uradův vašych, ktere ste provodili v Cyrkve mej! O jak zahanbena Bude tvár jejich?

Obrati se potom Sudce z Obličejem hnevlivým ku Knižetům, Kralům, Cysarům a ku všelikim Spravcum světským, a poví: ptam se vas také, nepobožni, nevdečný, kterák jste Kralovstvy, a Cýsarstvy posluhovali? kterák jste Obec spravovali? kterák Poddanich ridili? Povecte: proč jste nemy, vydajte počet. Ninít Sud jest Světa, ninít bezbožny spravcove lidu vyvrženy budu ven do Temnosti z jevnitrnich: ještě mlčite? nic neodpovidate? Vidz ste bezbožny, v jakovich věcech žalují na vas chudí lide, kterich jste hladem umorili? Poddany, kterých jste skrze nespravedlive dany a berne na psotu posledny privedli; krev vilita všech tich, ktery z pričiny vašej, aneb pro zle ridzeny jsou zamordovany od Nepriteluv, Lotruv, Zbojnikuv. Tuto, tuto ze všeho tohoto o Panove nekdy, ale Panove nevěrny vidajte počet! Zle Hlas krvi všech tichto volá ke mne ze Zeme: co jste učinili? odpovědí mizerny: Panovali jsme v Kralovstvy, jako čas prinašal: ridili jsme obce, jak jsme najlepšy mohli; zastupovali jsme za Poddane, napomahali jsme chude, jak priležitost ukazovala ec. Ale odpoví Sudce Spitatel srdce: lžete nešlechetny! Podávam zjevne vaše lžy ve vimluvý, sklamala jest nepravost sobe! odejde tež ku Kozlum Pekelným; vypověd spravedlivě sudicýho Sudce očekavajte.

Ach! jakový strach a bázen obkličy tichto: Mezitím povola Sudce y Poddaných k sudu, a ptati bude od ných počet ostry vyptavajice se, zdaliž verně služili Panům svým, zdaliž spravedlive dane a desátki oddali, a svěj Vrchnosti poslušni byli, povy k nim: vidajte počet z vladarstvy sveho; kolikrate jste svou Vrchnost, kteru jsem vam predstavil, ošydily, sklamali, podvédli, kolikrate jste spravedlivé ode mne uložené desátky zatajili, zaprisahali, protož y vy vypověd očekavajte vedle zásluhi vašej od Sudce spravedliveho.

V tom prestavy se veliké mnostvy tých, kterých Pokritcův jmenujeme a ze všetečnosti reknu: Pane, po všecek čas života našeho, Půsti jsme zachovavali, ustavične jsme se modlili, služby Páne jsme nezameškavali, čistý, a zdrženlivý jsme zustavali, poniženými jsme se ukazovali mezi všemy lidmi: mlčte, nemluvte bezbožny klamatelé, poví Sudce; lžete! sklamala jest nepravost sobe, znal jsem vás znal již predtim! Pokritcy jste! vzali ste odplatu svou, pro márnu slavu a chvalu lidsku činili ste toto všecko, skutkové vašy bez lásky, bez umislu čisteho, obnažene ukazují se; proto bez zasluhy, bez odplati zustanu, a horeti na věky budu: Od týchto také, odvratice tvár svou rozhnevany Sudce, uzrí zastup jiny ženský veliky, a uvidí, že všecky k zlemu byli hotové, k dobrému pak mdlé a pozdile. Odkud povy: I vy vidajte počet ze života vašeho, z mravův, z nečistoti, kteru jste všudy z pohoršenim mnohých provodili. Kde jest čistota k stavu vašemu prisluchajicý? kde mírnost vruca? kde štědrost k chudým, dal jsem vám krásu těla; jiste zle poživali, stratili stě ji s kurevniky v domých kurevských z cyzoložníky po kútich domových, zaodel jsem vas ruchem potrebním a poctivím, a koliko Mužův, Mladencův, zvedlo rucho to? vím, vím! Dal jsem vam statky a bohatstvy štědré, abyste s nimý chudých chovali, vedle prikazu meho: co vam zbiva, to dajte chudim, jako jste se vinaložili? povecte! mluvte! Pane, reknu ony, kdy jsme chudého viděli? žaden se neukazal. O, povy Kristus Pan, y vy lžete, aj tuto sklamana jest nepravost sobe! Zdaliž nejsou slova večnej pravdy: chude vždicky mate mezi sebu, ale mne ne vždicky míti budete? jestli Pravdu povedala Pravda večna, jako muže byti pravda, co povidate, že chudeho jsme nevideli, žaden se neukazal, kteremu by jsme dobre učinili? zlhali ste všecky; zlate retazý, perly, drahe rucha, peče těla, rozkoše a jine ozdoby ženske, chlipnosti proti tomu volaji, na ktere jste tak mnoho penez marnotratne vynaložíli; sklamana jest nepravost sobe.

Jdi neštasny Zastupu, a z jinímy očekavaj vipověd tvou neštasnu. Tehdí, tedy pritem poslednem Sudu všechnem povy: Vidaj počet z vladarstvy sveho, y s toho najtajnejšyho mišleny tvého. Veliky Poklad zveril jsem tobe, totižto Dušy tvou, měl jsi jí v nadobe hlinenej těla tveho; napomenul jsem tebe pravic: Ostrihaj sebe y Duše tve snažne; Duše, za kteru jsem dal tělo me k ranám, aby ona skrze rany me uzdravena byla; Duše, za kteru jsem život dal, aby ona na věky živu byla, Duše, za kteru jsem obetoval Dušy mu, kdy jsem sstupil do Pekel, aby Duše tva nebyla uvržena do Pekla: již techdy vidaj počet, kde jest poklad muj? kde jest Duše, kteru jsem tobe dal abys jí ostrihal! odpovidaj: vydaj počet; a běda tebe, jestlis Poklad mne tak mili, aneb nedbanlivě ostrihal, aneb právě dokonce stratil! dalej dal jsem tobe dobre věcy těla, to jest, krásu, silu, zdravy a tem věcy podobne, rozum, vtip, pamet, mudrost, rošafnost, a tem podobne, zboží, bohatstvy: co na toto poviš? jako jsi tito vecy vinaložil? jako jsi statky a bohatství požival, dobre, neb zle? vědět chcem o tvých slových, kterež jsi mluvil, dobrých, zlých, marných. Vidaj s tichto vecy počet: co o skutcých zlých neb dobrých? Všecky kročeje tve počital jsem, vidaj počet.

Čas kterak jsi stravil, užitečně, neb zahalčivě, aneb zle? vidaj počet. Očy jsem tebe dal k viděny, ušy k slišeny, chut ku okušeny pokrmu, vůny ku voněny, dotknuti, ne aby služilo tělu na rozkoše, ale ku potreby, k tomu, co jest užitečnejšyho, a uctivého, vidaj počet s tichto zevnitrných zmislův. Jednému každému prikazal jsem o bližnem svem, kdo jsi ty, a jakovis byl k bližnimu svemu? nakrmil jsi lačného? napojil jsi žižniciho? Zaodel jsi nahého? Vidaj počet; odpovidaj: A čo se domnivaš, kolko ještě hríchův v tebe jest skritých? mlčiš? kriješ? tajiš? Všecky vecy jsou obnaženy, a odkriti očima mojim; Vim pichu a nadhernost tvou v šatach, v potrově, v hospodarstvy, v koných, ve psích, v služebny čeladky: vým, vým jak hlboce vkorenilo se v tobe lakomstvy; vým, vým o tvých tajných a mrských chlipnostech, ktere volil jsi zakriti tu k zatracení, nežli Knezovy zjeviti ku spaseny: vím, vím o tvém obžerstvy, a opilstvy, a jakove jsi nenavisti choval v srdcy tvém, proti bližním tvým; vím o lenivosti tvej v službách Božích, o tomto každem vyptavam se te; Vidaj počet.

Tito věcy, můj Krestiane, a jine mnohé bez počtu, vyptavati se bude Bůh Všemohucý od bezbožných v den posledniho Sudu. Běda, běda bezbožnemu v ten den. Prvny náš Rodič, jeden toliko hrích měl, však strachoval se videti Boha prochazajiciho se v Ráji po Poledny, proto z lístí stromového nahotu svou prikrili, do skriše utíkali, medzi chrastí se skrili: Mi tolko hríchův maje kam pujdeme? Milostivy Pane Ježíšy, kamž pujdem od Ducha tveho, (na ten čas) a kamž od tvári tvej uteču? Vinen jsem tvej Bozkej velebnosti, zle jsem požival tvou dobrotu, a milosrdenstvý, zle jsem požíval stvorení tvé, kterés my dal k dobrému memu, zle jsem požival tělo, a zmisly me, zle jsem požival darý Duše, štěsti Cýrkevne Svatosti, a darý tvej milosti.

Vím, že tedi nebude Bůh prijimač Osob, ale Spravcuv Cýrkve, Cisarův, Kralův, Panův, lidí učenich, Zakonikův pravě tak, jako Zastup sprosti, a opovrženy lid obecny vedle zasluhy každeho sudit bude. Vim, Ach vim! že y ja pred tohoto Sudce ostrého na ten den poslední predstaviti se a ze všeho vydati musim.

Ouvé! co učinim můj Bože? když prijdeš suditi mne, tve zajiste stvorení, ale nešťasné, a tak mnohimý hríchý obtižené. Tak sobe samemu spivam, tak pro tebe, pro všeckých pišem. Dobrotivého muže sobe ufati Sudce, kdokolvek každodenne v srdcý svem rozjima o tomto strašlivem Sudu poslednem, o ostrem Počtu vydány, a tvrdem vyptávany Sudce spravedlivého, a s toho, mravý sve promenuje, Pokany prijima, život polepšuje, k dobremu umríti se pripravuje, stále v dobrem až do konce života zetrvava; tento, v den zlý, v den ten posledny nebude se báti.

§. 7.

K posledku vydá se Sentencia, aneb vypověd posledný, a zavre všecek Sud: kterých uděrý tato vypověd. Odejdetež ode mne zlorečeny do ohne večneho, pujdu! zahinu! pujdu pravím do ohne večneho, kteryž pripravěny jest diablu, y Anjelum jeho. Rafael de Columba vypravuje, že Filip II. Veliki, kral španielský, viděl dvůch Dvoranův pri službe Boží spolu rozmluvajícých, y mlčal dokud se služba Páne dokonala: když pak odešel do pokojika sveho po Mšy Svatej, zúrivu a hněvlivu tvárí, tito slova krátke k nim promluvil: Odejdetež, pred Obličeji mu vice se neukazujte!

Že ohromné byli tito malé slová, ukazal konec. Odešly ze dvoru vypovedeny oba, tak v misly kormuceny, že jeden pro veliku žalost po máli uschnul; druhý z rozumu vistupil, a po všecek čas: života sveho podobny hlupému zustal. Bože dobrý! hlas jeden, reč jedného člověka smrtedlného slovo dnes Krále, zajtra popela tak prestrašuje? co neučiny to slovo Krále večného, Sudce najvišyho, když poví bezbožnim: Odejdetež ode mne zlorečeny do ohne večneho! dve slová jsou, praví S. Augustin, s kterich nad jedno nic strašlivejšyho, a nic libežnejšyho nad druhé nemuže se slišeti! co muže byti plačlivejšyho, a strašlivejšyho? jako to slovo, odejdetež! a co libežnejšyho muže se vislovit? jako podtež. Ach človeče! strachuj se, boj se tej vípovědi večného zatraceny, ktreuž vida Sudce Kristus Ježiš na bezbožné v hněvu prchlivosti svej řžkuc: Odejdetež ode mne Zlorečeny do ohně večneho?

Vipoved potvrzená, upevnená, nepremenitedlna, neovladatelna, do Pekla vas odsuzujem! co jsem psal, to jsem psal! odejdetež ode mne, a nikdy se nenavracujte, nikdy tvár mu neuhlidajte! Zlorečeny od Otce meho, kterehož jste Obraz špatne pomazali, Zlorečeny ode mne vašeho Sudce, jehož ste krev pošlapali, Zlorečeny od Ducha Svatého, kterého jste dobre vnuknuti potupili! do ohně jenž jest zapalen vprchlivosti mej a horeti bude až do poslednich věcy Pekla Večneho, ktery v žádnem času, v žádnem roku, v žádnem věku, nikdí, nikdí konce nebude míti, Ouvé! jako vy od toho, kteryž s namy na zemý bidlel, niny učinen jest: privabil slovy, nad med sladšymý obtiženich, a pracu utisnutich: Podtež ke mne všychni, jenž pracujete, a obtiženi jste, a jak vas občerstvým! již promenen jsa na Muže druheho vola: Odejdetež ode mne zlorečeny do ohně večneho. Ale reknu bezbožný: Pane kam pujdeme, a ti slova večneho života maš? kam pujdeme Ovce bez Pastire? Učedlnicý bez Učitele? služebnicý bez Pana? Synove bez Otce? stvorení bez Stvoritěle? odejdetež do ohne! rospalili ste se jako uhli v hríšych, zapalili jste se plamenem nepravosti, milovali jste oheň lakomstvý, opilstvý, chlipnosti, a tělesnich žádostí, milovali ste oheň hněvu, zlorečenstvý, krivej prisahy, pichy, lenivosti, zavisti, odejdetež již do ohně! hortež, páltež se na věky! na věky? odpovedja bezbožny: Ach Sudce najvišy, obmekčiž tuto večnost, ulož najměněj konec muk Pekelných, dopust nam viděti konec tak mnohého zlého: Nebude tak rekne Sudce! do ohně večneho vás odsuzujem! rekl jsem! psal jsem, nic neměnim! Odejdetež ode mne do ohně večného! Odejdetež ode mne Zlorečeny!

Ach Pane! Proč praviš Zlorečeny? nech dosti bude na tem že jsme odsuzeny, že jsme do ohně večneho oddany, zdá se jinače že neny potreby trapicým se, nove trapěný pridati: Stojí vipoved, poví Pán! neodvolá se nikdí, zlorečenich menujem Zakona a Prikázany meho Potupnikuv a Prestupnikuv. Zlorečeny, svedčí David, kteryž se uchilují od Prikázaní tvých. Potupili mne y Otce meho, ano po všecky dny života sveho ruhali se mne, a zlorečili bližnim svým: Proto zlorečeny budu, že mne potupili, a zatraceny budu všyckny, že se me ruhali. Zamilovali zlorečenství, ať prijde jim, nechteli požehnaný, ať zdali od nich. Dluho jsem mlčal, prehledal očekávajic na Pokány; často jsem se hrozil; jednostajně jsem rikal; Když prijmu čas, jak spravedlnosti suditi budu: nic jsem neziskal; horšy ještě vecy jsem viděl nad to nadevšecko napominal jsem, tato jest hodina vaša na vůli vašej jest činiti zle, neb dobre; bylo nadarmo! odešla ze životem, hodina vaša, již hodina má jest, v tuto hodinu spravedlnosti suditi budem, prijmuc čas můj: Odejdetež ode mne zlorečeny do ohně večneho, kteryž jest pripraven Diáblu i Anjelum jeho; tovarišuv jste meli chlipnost vy lide chlipny, tovarišuv jste meli Bohače a Nábala, Obivatěle Karmela vy obžerny, Kayna vy zavistlivy, a mordary.

Odejdetež včil ode mne do ohně večneho, kteryž jest pripraven Diáblu i Anjelum jeho, tito budu tovariše vašy, s timato tovarišy, kterich jste šlapaje nasledovali. Odejdetež, jdetež chodtež,do ohně večneho! O oheň! o Plamen nikdí neskonali! O večnost múk hroznich! jak velika, jak tvrda budeš! O lid nemudry na večnost tak mizerně zapomenuli! Podivte se, Nebesa, nad tim, a brany jeho opuštení budte naramne! tu stojte, Nebesa, tu se zatmej, Slunce, tu se pohni, povětry, tu se more zburiž, tu se oheň zapal, tu se skali pukajte, tu stromove zhintež, tu šelmové a hadové ručtež; tu Narikajtež všysckny Narodove, Kralovstvy, Cysarstvy, tu narikaj všelike Pokoleny Lidske! pujdu tito odsuzeny, zatraceny do ohně večneho! tam zustavat budu v plameni, ktery nikdi konce nebudu míti na věki. O slovo tvrde večnost! Rozvažuje o tejto večnosti muk Pekelnich. Cornelius a lapide pravic: Kdiby Buh Všemohucý dal, a rekl Jidašovy Zradcí, a každemu člověku zatracenému, v každem tisicem roku za tve hríchý vypustiš jednu toliko kropeji slz, a to už na tento spusob za tak mnohe roky, tak mnoho slz vipustiš, že s nimý všecek svět naplniš, smilujem se nad tebu a tebe z ohně a muk Pekelnich visvobodim, radoval by se jiste s toho slibu Jidaš Zradce, aneb ktery kolvěk jiny zatraceny, radostu veliku a nevimluvnu, proto žeby měl nejaku nadejí spaseny: ale jak dluho byla bi táto nadeje! jak za mnohe roky musel by muky trpěti! jak mnoho tisíce tisicův rokův musel by čekati! prve nežli by slzamý svimý jeden Pohar toliko naplnil!

Koliko mnostvy tisicův, aby naplnil zber! koliko milionův rokův by prešlo, dokudby naplnil bečku! kedi by naplnil komoru? kedi dům? kedi město? kedi jednu Krajinu? kedi Zem? kedi Povetry? Kedi Nebe? jiste mel by konec tento počet rokuv, ale nedokonal by se jedine po mnohe mnostvy millionův rocých! A však y tejto nadejí vysvobozeny, po tak mnostvy millionův, zbavěny budu Jidaš, y všychny zatraceny. Na věky! na věky! na věky! bez odichnuti, bez konce trápiti se bude, y Jidaš Zradce, y všyckny, ktery jsou do večnich muk odsuzeny. Červ jejich neumre, a oheň jejich neuhasne, y budu k divadlu až do nasicení všelikemu tělu. Tam bude jedna hodina tešy v mukach, nežli tuto tisic v tom najtvrdšem Pokány.

Ach běda zatracenim! umríti budu žadati, a umríti nikdí nebudu mocý, chceti budu umríti, ale smrt utíkat bude pred nimý. Dokonávam, a tito věci tobe predkladam, totižto Pobudky k pripravení k dobrej smrti, k štaslivemu umríti, dokud čas jest, dokud jsi živ.

K temto věcem pozdvihny očy, na tito věcy patri, o tichto věcech misly, na konec pozoruj, kterak po vislovenej vipovědi proti bezbožnim: Odejdetež odemne zlorečeny, do ohně večneho, ktery pripraven jest Diáblu, y Anjelum jeho, pohnet se a obracet se bude Zeme, a rozpustí se hroznu rozsedlinu; ach kterák zežere a pohltne bezbožnich, a je sebu uvrhne do ohne večneho! Obratí sice mizerny očy sve k dobrým věcem, ktere stratili, k Bohu, k Rodičce Boží, k Svatým Anjelum, k lidem spravedlivim; ale z trapenim svým: v okamžení smizne všecko cožkoliv by mohlo najmenše prinesti mizernim potešeny. Krále Slavy nikdi výce neuvidí!

Marijí dobrotivu nikdi vice uhlidat nebudu, z Pritěli, z Rodiči, ze Znamimý, z tovarišy mluviti nikdi vice nebudu, nebudu nikdi vice požívati Slavu Nebesku; nikdi! nikdi! O odchod věčny! o rozlučeny žalostive! o rozdelený prehoržke! o cesta bez navraceny večita! o pád do zlého nekonečného! o bída nadevše bídi, ktera neda jineho, toliko lůžko zelezné, ohnivé, toliko nuze posledny, toliko hlad a žižen, toliko tovaristvo z diábly a lidmy zatracenimý! kdožkoli se nad timto nepohne, kdožkoli timato věcy pobízen nebyva k bedlivej na sebe pečlivosti, k pilnej pripravi k dobrému, a strašlivému umríti, ku vzdalovany hroznich a večnich muk Pekelnich, ku zmíreny z Bohem, dokud čas má, ten nad kamen a skalu tvrdšy, vedle tvrdosti svej, a nekajiciho srdce zhromažduje sobe hněv ke dni hněvu. Když techdi prehleda kdo tito zlé věcy, dobre činiti nezanedbá.

Pokánim ne pozdivim, ale pravim a richlim ukroti Sudce Krysta Ježiše: pozdvižen bude kajícý tento, y tu zde na Stav Svatý, y tam k Nebeskemu Kralovany.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Prihlásenie do Post.sk Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.