ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

O upotřebení medu na různé nápoje poučuje nás velmi důkladně Karel Hamböck ve „Včelařské bibliotéce“ (svaz. 1.), kdež zvláštní pozornosť věnuje zužitkování medu v průmyslu ovocnickém, čímž zajisté nemálo zavděčil se mnohým včelařům; v dodatku spisku uvádí zejména, že medovina sloužívala starým Čechům místo piva. Bylať jim lehkým stolním nápojem, jenž byl v době pozdější zapuzen vínem, kteréž otec vlasti naší císař Karel IV. z Francie k nám přenésti kázal.

Dle všeho zdá se, že předkové naši dovedli připravovati medovinu sladkou, bohatou líhem a tudíž i opojnou. Jeden ze starších způsobů vyrábění medoviny lehčí uvádí následovně:

1. Staročeská medovina

9 litrů medu vaří se s 68 litry vody, při čemž se pěna pilně sbírá; po té radíme roztok procediti uhlím koštěným, což sice v receptu našem nestojí, ale nemůže nikterakž býti na škodu. Na to přidá se do kotle 0,5 kilogramu dobrého chmele a mimo to nějaké koření, na př. cardamonum, kalkánový kořen (kalgantwurzel), koriandr a muškátová kulička v skrovném jen množství. Když to hotovo, povaří se vše ještě jednou as 5 minut, ostaví vychladnutí a smísí as se 6 dg zdravých vinných kvasnic; po té zachází se s medovinou, jako s mladým vínem.

Medovina hustá vyžaduje ovšem větší množství medu, nebo, k čemuž důrazně radíme, syrupu medového, neboť při tomto není specifické příchuti medové a ta právě činí medovinu mnohým tak nechutnou.

Při přečisťování medu jsme o tomto medovém syrupu se již zmínili.

Ku přípravě medoviny nebudeme ovšem bráti již hotově vyrobený syrup medový, nýbrž surový med; ten vodou rozředíme, odejmeme mu práškem z mramoru příchuť, procedíme uhlím koštěným, přidáme na 1/2 hl ze dvou vajec bílku, kterýž se drátěnou metlou rozšlehá na sníh a přidá za neustálého míchání k tekutině vychladlé. Neškodí přidati ještě něco koření a zůstavíme medovinu kvašení dle pravidel při ovocném víně. Cukrnatosť roztoku medového smí nanejvýš dostoupiti 32 — 35 %; jinak by bylo kvašení velmi liknavé. Chceme-li dáti medovině charakteristické příchuti vína, tedy rozpustíme med jen v polovičním množství vody a přičiníme po vychladnutí roztoku, zbaveného kyseliny za druhou polovici vína, nebo, máme-li k tomu příležitosť, vezmeme na 1/2 hl 6 kg čerstvých, právě vylisovaných matolin vinných a necháme na nich roztok cukru až po 4 dny nakvasiti.

Chceme-li míti medovinu podobnou malagskému vínu, přidáme k medu část obyčejného stolního vína, pak vezmeme na 1/2 hl as 1/4 kg medového syrupu, zahřejeme jej na hliněné míse v té míře, až úplně zhnědne a karamelu se podobá. Tento zhnědlý syrup přičiní se k ostatní medovině a zůstaví kvašení. Medovina taková jest barvy temně hnědé a upomíná svou přismahlou chutí na víno malagské.

2. Víno z medu dle Jarkovského

Zesnulý lesník a horlivý včelař p. Sam. Jarkovský připravoval medové víno, kteréž při výstavě německo-rakouských včelařů v Brně r. 1865 a při výstavě včelařské v Chrudimi r. 1868 cenami prvními vyznamenáno bylo, následujícím způsobem:

Na 170 litrů medového vína vezme se 50 kg medu, jenž se rozpustí ve vařící vodě, přidá se pak do rozpuštěného medu ještě 84 decilitrů zralého rybízu a tolikéž i zralého angreštu. Obé utluče se na kaši; dále přidají se 42 decilitry sladu, 280 g vinného kamene (vinan draselnatý, Weinstein) na prášek utlučeného, 280 g čerstvého rozředěného másla a konečně 70 decilitrů žitného výstřelku (Korngeist, Branntweingeist). Tím vyplní se nádoba 170 litrů obsahující a mimo to i druhá nádoba as 28litrová. Otvory nádob nesmí se však uzavříti těsnou zátkou, aby nebyl zabráněn přístup vzduchu, přikryjí se pouze nějakým kamínkem, aby snad náhodou do nádoby nějaká nečistota se nedostala. Na to postaví se nádoby do předsklepí, totiž do místnosti nepříliš chladné, aby kvašení tím rychleji postupovati mohlo. Zde nechá se tak dlouho, až se roztok vykvasí.

Po ukončeném prvním kvašení (asi po 21 dnech) vybere se obsah z nádob a řádně se hustým plátnem procedí a dá do prázdných kádí. Takto obdržíme čistou tekutinu, kterou nalejeme do uchystaného, před tím sírou vykouřeného sudu a dáme do studeného sklepa. Zde provede se celý postup kvašení. Nutno však, abychom po celý čas kvašení hořejším, nezahraženým otvorem stále do nádoby buď zbývající ještě tekutiny, buď jiného vína přilévali tak, aby sud byl stále stejně naplněn, čímž zamezí se tvoření se plesnivé vrstvy uvnitř sudu.

Chováme-li takovéto víno v láhvích, tož je nesmíme nikdy úplně uzavříti, poněvadž by následkem neukončeného posud kvašení a stále vyvinujících se plynů láhve popraskati musely.

Chceme-li vyráběti ještě silnější a sladší víno, třeba jen více medu přidati. Ostatně dlužno podotknouti, že vyrábění toto vyžaduje téže obezřelosti a opatrnosti, jako při vyrábění obyčejného hroznového. Dále sluší ještě podotknouti, že druh a množství ovoce není podstatným činitelem při výrobě medového vína a že jest to na vůli vyrabitele, aby množství a druh ovoce sám si určil. Čím starší toto víno jest, tím jest lahodnější a ohnivější. Na výstavě chrudimské přivedlo toto čtyřleté i výtečné znalce do rozpaku pro svou výbornou chuť.

3. Medovina česká

Medovinu lze na rozmanitý způsob připravovati. Zde uvádíme též i tento návod: Na 11,32 litrů vody vezmeme 168 dkg medu. Roztok tento se zvaří. Vyskytující se šum na povrchu sebereme sběračkou a tekutina se nechá až na + 10° R. vychladnouti, na čež přimíchá se do ní něco droždí (kvasnic), aby se mohla řádně vykvasiti. Před kvašením zavěsí se do ní některé koření, na př. zázvor, skořice nebo květ muškátový. Koření toto musí býti zavázáno v hustém plátěném pytlíčku. Když kvašení jest ukončeno, stáhne se medovina do sudu a přenese se do studeného sklepa a když je docela ustálá a čistá, dá se do lahví a nechá se vyležet.

Kvašení trvá nestejně dlouho a proto musí ten, kdo si medovinu připravuje, dát na tom záležeti, aby byla medovina dobře vykvašena. Osmi- až desítiletá medovina jest co do chuti přirozenému vínu hroznovému velice podobna a při tom velmi zdravá.

4. Medovina dle dra. N. Groegera

K vyrobení 70 litrů medoviny této vezmeme obyčejně 20 kg medu. Jestiť to poměr, kterýmž rovná se 20 procent cukru dle váhy asi 24 procentům medu dle objemu. Med tento rozpustíme v teplé vodě. Vidíme li toho potřebu, procedíme jej hrubým plátnem, vlejeme jej do sudu a doplníme tento až na malou jen prostoru vodou.

Při kvašení vytratí se ovšem něco této tekutiny, tuť musíme sud stále dolévati a po ukončeném kvašení sud až do vrchu dolejeme. K účelu tomu nutno míti do zásoby téže tekutiny v jiné menší nádobě, abychom měli čím doplňovati prostoru, kteráž kvašením se utvořila.

Jeť to známé pravidlo pro každého vinaře vůbec, kterýž chce míti menší zásobu vína k pití způsobilou.

Poněvadž medu to pravé koření, t. j. kyselina schází, tedy se musí tato až na 5 procent nahraditi a to se stane, přidáme-li do tekutiny ještě vinné kyseliny (Weinsäure), a sice na 70 litrů tekutiny stačí 350 g vinné kyseliny, kterouž jsme dříve v menší částce téže tekutiny rozpustili.

Takto složený medový mošt s přísadou kyseliny té necháme řádně vykysati. Medovina tato má však ještě příchuť medu. Přidáme-li do ní některé koření, jako jest skořice, hřebíčky, muškátové kuličky nebo bezový květ a pod., nabude tím medovina mnohem příjemnější vůně a chuti.

5. Rybízová medovina

Rybíz hodí se dobře k vyrábění vína, avšak hlavně jen pro domácí spotřebu, neboť málo kde nalézá se rybízového křoví tolik, aby se výroba ve velkém mohla provozovati.

Mezi všemi druhy podobného ovoce obsahuje rybíz největší množství volné kyseliny, totiž asi 2 procenta a mimo to ještě asi 6 procent cukru. Dle tohoto poměru vidno, že se málokterý druh ovoce křovin k výrobě vína hodí.

Rybízová šťáva bez všech přísad, kdyby ponechána byla volnému kvašení, neposkytovala by nám šťávy, která by se vínu jen poněkud rovnati mohla.

Jen dobře uzrálé hrozničky rybízu strháme, zbavíme jahody jednotlivých šťopek, od kterých by šťáva zahořkla a rozmačkáme je, šťávu z nich necháme cedníkem vytéci. Na slupky neb matoliny rybízové nalejeme dva neb třikráte po každé tolik vody, co jsme šťávy procedili. Tímto způsobem obdržíme třikráte tolik šťávy, než jahody rybízu v sobě obsahovaly. Takto dobytá šťáva se zkouší, mnoho-li v sobe kyseliny obsahuje. Uznáme-li toho potřebu, přidáme do šťávy té ještě trochu vody. Matoliny i se zrnky odstraníme. Lisování jest úplně zbytečným.

Nyní přidáme do šťávy tolik medu, aby se sladidlo to vyrovnalo kyselině ve šťávě obsažené, totiž až šťáva nabude lahodné chuti.

Rybízové víno nechová v sobě žádné zvláštní aroma. Chceme-li tudíž, aby víno téhož příjemného aroma dosáhlo, přidáme do něho něco málo některého z nejoblíbenějších buquetových vinných essencí, na př. bezového lihu (Fliederblüthenspiritus) a j. Velmi často připravuje se víno rybízové jakožto víno likérové. Při vyrábění téhož šetřiti dlužno tohoto předpisu:

Na 100 dílů šťávy třeba jest 200 dílů vody a 100 dílů medu.

Dle jiného předpisu 17 a 1/2 kilogramů dobře uzralých rybízových jahod otrhaných ze šťopek dá se do dřevěné nádoby a naleje se na ně 3 a 1/2 litrů vody. Toto se dřevěnou palicí rozmačká. Kaše ta dá se do žíněného mlynářského kuželovitě sešitého pytlíku, kterýž položí se na prkno šikmo položené, načež se opře prkno o prsa a silným válečkem vytlačuje se šťáva do uchystané nádoby. Do výtlačků, které v pytlíku zbudou, naleje se 7 litrů vody, promíchá se s nimi dobře vařečkou a poznovu se z nich šťáva vytlačuje. Takto dobytá šťáva dá se do soudku 34 a 1/4 litrového, v němž dříve dobré víno se nalézalo. Dáme do něho pak 12 kilogramů medu ve 14 litrech vody rozpuštěného a mimo to přilejeme do roztoku tolik vody, až je sud as na 3 prsty neplný. Tento mošt ponecháme nyní v místnosti, kdež jest teploty as 15 neb 18° R., aby řádně vykysati mohl. Otvor sudu přihradíme jen zlehka kamínkem obláskovým. Když hlavní kysání ukončeno, doplní se sud až do vrchu vodou a uzavře se otvor bavlněnou zátkou a dá se pak do sklepa 10 až 12° R. teplého k dalšímu vykvašení. Víno toto zůstane ve sklepě po 3 až 4 měsíce ležeti, než se řádně vykvasí a pak teprv přeleje se do jiného sudu neb do lahví. Rybízová šťáva ve víně tomto obsahuje sama o sobě průměrně 90 proc. vody kromě ostatních rozpustných součástí; 17 a 1/2 kilogrammů rybízu poskytuje asi 15 a 3/4 litrů šťávy bez ohledu na její specifickou váhu. Do této přibylo 10 a 1/2 litrů vody; máme tudíž v celku 26 a 1/4 litrů šťávy. Do této šťávy přidáno ještě 12 kilogramů medu ve 14 litrech vody rozpuštěného, v celku tedy 21 a 1/2 litrů rozpuštěné sladiny, což činí se 22 a 3/4 litry rozředéné šťávy rybízové dohromady 44 a 1/2 litrů moštu.

Do kysajícího moštu můžeme přidati ještě as 1/8 kilogr. na drobno nakrájených šťopek z hrozinek, čímž nabude víno toto lahodné chuti, podobné vínu tokajskému.

Kvašení rybízového vína připadá ovšem vždy na dobu letní a proto jest to vždy vrchní kvašení. Pro značné množství medu v něm obsaženého a stále tvořící se líh stává se víno trvanlivým.

Bílý rybíz jest sladší, než červený a proto se též líp hodí k výrobě vína.

6. Medové víno dle Dzierzona

Medové víno není nic jiného než kořením různým sesílená, zvařená medová voda, kteráž řádným vykysáním a častým přeléváním do sudu a konečně do lahví nabyla lahodné chuti vínu zcela podobné. Po delším pak vyležení rovná se úplně těžkému červenému vínu. Láhev takovéhoto až 10 let vyleželého vína medového prodává se za 1 až i 10 zl.

K přípravě dobrého, trvanlivého vína, musíme ovšem více medu vzíti, než k úpravě lehčího vína neb piva.

Chceme-li sobě připraviti víno podobné žampaňskému, vezmeme k tomu čistý, bílý med, neboť jen takový dá nám pěkné bílé medové víno. Hnědý neb načervenalý med dá opět zase jen hnědé víno.

Na 10 litrů vody dáme as 5 kilogr. medu, avšak i 2 a 1/2 kilogramů medu stačí k výrobě lahodného vína. Do roztoku přidáme ještě 30 až 40 g chmele.

Přejeme-li sobě, aby víno vynikalo nějakou zvlášť příjemnou chutí a vůní, dáme do něho ještě takové koření, které nám právě nejvíce lahodí, na př. kůra citronová neb pomerančová, skořice a pod.

Voda a med ohřeje se tak, až počne se vařiti, abychom tím všecky škodné látky ve vodě obsažené zmařili. Stačíť k tomu 65° R. tepla. Mnozí udávají, že se má med s vodou tak dlouho vařiti, až na povrchu slepičí vejce může plovati.

Chmel, citronová kůra, skořice a pod. koření vaříme zvlášť ve vodě, procedíme pak odvar z nich a nalejeme do roztoku medového.

Dobrota medoviny jest závislá na řádném kvašení. Kvašením mění se med v líh a kyselinu uhličitou. Čím více medu dáme, tím více vyvine se těchto látek, následkem čehož jest i medovina silnější. Neprovede-li se kysání pravidelně nebo vykvasí-li mošt nedokonale, nemůže býti medovina nikdy tak dobrá a trvanlivá, ani tenkrát, když ani medem ani kořením nešetříme.

Z dokladů těchto vysvítá, že kvašení vyžaduje té největší péče a pozornosti.

Kvašení neb kysání můžeme dvojím způsobem podporovati, buď v soudku s otvorem pro zátku neb i v otevřeném kbelíku. Jestliže jsme k tomu zvolili soudek, tedy vlejeme do něho nálevkou roztok medový nebo-li mošt na 12 neb 18° R. vychladlý, a sice tak, aby naplnil as tři čtvrtiny soudku; pak dáme 3 až 4 lžice dobrých vrchních kvasnic do menší nádoby, rozředíme je vychladlým moštem, vlejeme je do sudu a promícháme je nějakou hůlkou dobře s moštem. Načež doplníme sud úplně až k vrchu v jiné nádobě uchystaným moštem neb vodou a nahneme soudek trochu stranou, aby překypující vybývající kvasnice malým otvorem dobře odtékati mohly.

Doba kvašení není po každé stejná, závisí to na mnohých okolnostech, dílem na množství medu v moštu obsaženém, dílem i na teple, jaké v místnosti, kde jsme soudek umístili, se nalézá. Dle toho může kvašení buď dříve nebo později ukončeno býti; často trvá kvašení toto až i po celých 6 neděl.

Na počátku kvašení utvoří se na povrchu moštu lehounká, bílá pěna a když nastalo úplné kvašení, tu kvas nepřetržitě ze sudu uchází a když toto počne ochabovati a ubývati, utvoří se poznovu bílá pěna na otvoru soudku. Tím skončeno první kvašení a nastane kvašení druhé, kterýmž se počíná medovina již čistiti. Po několika dnech provrtáme v sudě na kterékoliv straně malým nebozízkem dírku a necháme moštu do sklenice na zkoušku vytéci, ucpeme však hned tento otvor uchystanou dřevěnou zátkou. Není-li medovina ve sklenici ještě dost čistá, vlejeme ji nazpět do sudu a po několika dnech učiníme podobnou zkoušku.

Je-li konečně medovina již úplně učistěna, uzavřeme otvor v sudě a opatříme jej pípou a necháme po dva dny tiše státi. V uzavřeném sudě tvoří se nyní kyselina uhličitá. Po dvou dnech otevřeme pípu a naplňujeme medovinou silné láhve, kteréž dobře uzavřeme zátkou a pak ještě ovážeme.

Necháme-li medovinu vykvasiti v nádobě otevřené, ve kbelíku neb kádi, tuť nenadělá nám to žádných obtíží. Medovina i zde vykvasiti se může taktéž, jak svrchu již udáno bylo při kvašení v sudě. Je-li zde medovina po prvním i druhém kysání již učistěna, musí se i zde do otevřené nádoby pípa nasaditi, aby na dně usazené kvasnice medovinu již učistěnou nezkalily. Samo sebou se rozumí, že se musí do kbelíku neb kádě otvor as 4 neb 5 cm nade dnem dříve pro pípu vyvrtati, než do něho medovinu dáme.

Tak upravená a pravidelně vykvašená medovina vydrží pak jako víno z révy po více let. Pro uschování medoviny hodí se kterákoliv místnosť suchá, je-li v ní teploty nejvýše 14 až 18° R. Teplota místnosti nemá na jakosť medoviny velikého vlivu. Čím je víno toto vyleželejší, tím je též lahodnější a silnější.

Láhve s vínem medovým klademe ve sklepě vždy ležmo. Mnozí zahrabají je do hlíny neb písku, což není též nikterakž na ujmu jeho hodnoty. Je-li sklep chladnější, než jak jsme již podotkli, není to též ku škodě, naopak víno je tím lepší. Někteří vyrabitelé polévají láhve v písku také solnou vodou, kterážto jak známo, chladí. Avšak nutné to není, neboť dobrá medovina nezkazí se ve sklepě, je-li jen poněkud chladný. Špatně připravené a nedokonale vykysané medovině nepomůže ani solná voda, ba ani lednice; zůstane vždy jen nechutnou břečkou.

Dobrá medovina jest vždy bohatší na líh, než víno hroznové. Staří Slované a Němci, než do krajin jich zavedeno bylo od mnichů víno jiné, nemohli si medoviny ani dost vynachváliti. Pěstovaliť včel tenkráte hlavně jen k vůli tomu, aby měli dosti medu k vyrábění medoviny. Podnes jest medovina oblíbeným nápojem v Rusku, Polsku a v Uhrách a bylo by žádoucno, aby i u nás medovina opět zdomácněla.

7. Medovina podobná dle Dzierzona

Rozpusťme v kotli 15 kg medu v 55 l vody. Roztok tento zvolna povaříme, pěnu a šum s vrchu odebéřeme a necháme vychladnouti. Při dalším zacházení s ním počínáme si zrovna tak, jako při výrobě v čísle 6. naznačeno, jen s tím rozdílem, že do něho přidáme 1 muškátový oříšek a 16 g skořice na hrubo utlučených, dáme je v plátěném pytlíku otvorem do sudu do kysajícího již vína.

Touto přísadou nabude víno příjemné chuti. Takto připravené víno podobá se velice hroznovému vínu španělskému, ba často jej lahodností daleko předčí. Takovéto víno sílí žaludek, podporuje trávení, čistí krev, a ulehčuje bolesti na prsou. Vůbec jest to víno velmi zdravé, pijeme-li ho každého dopoledne malou sklenku.

8. Medové víno Madeira

Medovina tato podobá se velice nejlepšímu vínu Madeira. Výroba její jest sice s větším namáháním spojena, avšak po několika letech do láhví uložena, vyrovná se nejvzácnějšímu vínu, kteréž zajisté i na knížecích tabulích čestně obstojí.

V čistém měděném kotli rozmícháme 12 a 1/2 kg medu v 55 l říčné vody, roztok zlehounka povaříme a pěnu s vrchu odebíráme. Asi za půl hodiny vsypeme do roztoku po menších částkách 1 a 1/2 kg jemně utlučené a prosáté křídy a stále ji promícháváme. Tuhý povrch, kterýž se z křídy na povrchu usazuje, sebereme a když se na povrchu po křídě žádné stopy nevyskytují, vlejeme tekutinu do dřevěné nádoby, a necháme ji klidně státi a vychladnouti, aby se křída, která v ni posud uvázla, na dno usaditi mohla.

Tekutina se pak zvolna a pozorně sleje, aby usedlá křída zůstala na dně nádoby a vleje se opět do vyčistěného kotle. Přidáme pak do ní 3 kg jemně utlučeného a prosátého, dobře vypáleného dřevěného uhlí, s kterýmž se trochu povaří, načež se přeleje poznovu do učistěné dřevěné nádoby, nechá se vychladnouti, pak přecedí se buď skrze flanel neb plstěný pytlík, dá se opět na kotel a rozehřeje se na plotně tak, až se počne vařiti. Mezitím vezmeme bílek z 25 vajec, ušleháme jej s vodou na sníh a přimícháme zlehka do tekutiny. Tím se tekutina řádně učistí, neboť bílek pojme do sebe všecky pozůstalé částečky z uhlí, a vůbec všecku nečistotu v ni obsaženou, kteráž se potom v podobě šumu dá snadno odebírati. Křída odňala jí všecku kyselinu a uhlí opět všecku ostrou příchuť z vosku.

Když se tekutina po přidání bílků ještě as hodinu zvolna povařila, necháme ji opět vychladnouti, vlejeme ji konečně do sudu, avšak ne docela k vrchu, tak aby u otvoru malá prostora zbyla. Otvor přikryjeme kouskem čistého plátna a necháme ji řádně vykvasiti.

Dále pokračujeme s tekutinou jako při výrobě medoviny v čísle 6. naznačené.

Když se medovina řádně vykvasená učistila, dá se do láhví a dobře zátkou korkovou uzavře.

Medovina tato „Madeira“ zvaná, vydrží v chladném sklepě, v němž nejvýš 3 až 4° R. tepla se nalézá, zajisté 50 let, nabývajíc vyšším stářím vždy větší ceny svou jakostí.

Láhve s medovinou touto položíme do vlhkého písku, kterýž se čas od času slanou vodou polévá.

9. Medovina višňová (višňák)

Medovina višňová, po polsku višňák, připravuje se po návodu L. Učíka tímto způsobem:

Vsype se do nádoby, do polou, čistých zralých čerstvých višní bez stopek, druhá polovice nádoby doleje se čistým medem vytočeným, nevařeným. Pak se postaví do světnice s nádobou, jejíž otvor se plátnem zakryje. Za několik dní začne medovina se kvasit a když as čtrnácte dní ve světnici byla, zanese se do sklepa a zazátkuje. Po šesti měsících se buď do jiného sudu neb do láhví stočí a zapečetí. Višňák jest pak hotov i předčí chutí víno šampaňské. Na pozůstalé višně se pak naleje dobré medoviny, která se již vykvasila a nabude se druhého dobrého nápoje. Na místě višní čerstvých lze také užíti sušených; naplní se jimi však jen třetina nádoby a druhé dvě třetiny nádoby dolejou se hotovou medovinou, kterou jsme ze dvou dílů vody a jednoho dílu medu uvařili. Pak se dá do sklepa a nechá zvolna vykvasit. I tento višňák jest dobrý.

10. Medovina malinová (maliňák)

Medovina malinová připravuje se tímto způsobem: Vezme se malin, na př. 8 l, rozmačkají se a šťáva do hrnce skrze plátno procedí.

Do této šťávy přidají se 2 l čerstvého medu, načež se při stálém míchání a sbírání pěn, při slabém ohni vaří po 2 hodiny. Po svaření vleje se do nádoby jednou tak velké, mnoho-li malin jsme na medovinu vzali, načež se tato doplní čistým vytočeným medem, nechá se po 14 dní ve světnici neb kuchyni kvasit a pak se přenese do sklepa, by se úplně vykvasila.

Za několik měsíců se stočí do láhví a jest hotova. Medovina malinová jest nápoj výborný a lahodný a dá se i v menších nádobách, ano i v hrnci připravovati.

11. Medovina šumivá

Zvaříme as 3 l vody s 56 až 100 dkg dobrého medu, odvar ten dáme do otevřené nádoby, přidáme do ní něco málo vrchních kvasnic a vlejeme smíšeninu tu po dvoudenním kysání do silných skleněných neb kamenných láhví.

Následkem zastaveného kysání vyvinuje se v uzavřených láhvích kyselina uhličitá, kteráž pak při otevření s výbuchem silné šumí, na způsob šampaňského vína neb dobré sodové vody. Zátku korkovou neškodí upevniti drátkem, jak zhusta na lahvích se sodovkou vídáme.

Takto docílíme velmi lahodného a zdravého nápoje, kterýž nám zvlášť za parných letních dnů poskytuje ochlazení i občerstvení.

Jestliže do medoviny této, prvé než ji do láhví přelejeme, přidáme též několik kapek citronové silice, tuť obdržíme velmi lahodnou a ochlazující medovou limonadu (limonade gazeuse).

12. Medovina dle Rothschütze

Všeobecná pravidla k připravování dobré medoviny jsou tato:

1. K výrobě medoviny vezměme čistou, měkkou a čerstvou vodu.

2. Čím čistší jest med, tím lepší jest nápoj.

3. Med rozmíchávejme stejnoměrně nejprv v menší částce vody, pak rozřeďujme jej pozvolna přidáváním vody.

4. Roztok tento zvolna vařme, aby se nepřipálil, ani kouřem nenadchnul.

5. Pěnu a šum s povrchu pilně odbírejme.

6. Medovinu, které chceme brzy použíti, vařme as hodinu; kterou však chceme dáti na léta vyležeti, musíme delší dobu vařiti, až do zhoustnutí, čímž všecky vlastnosti nepříjemné a příchuť medovou ztrácí. Vařme ji po několikrát až do zhoustnutí a přidáme zas vody do ní, a konečně zvařme ji až zhoustne tak, že na povrchu vejce plovati může.

7. Tekutinu takto připravenou vlejme do sudu pokud ještě vlahá a když na teplém místě (as 10° R.) první kvašení pravidelně odbyla. K urychlení kvašení neškodí přidati vinného kvasu, aneb nemáme-li toho, můžeme i pivních kvasnic použíti.

8. Úplné vykysání, při kterémž sud stále medovinou v zásobě chovanou doléváme, jest nutné. Kdybychom medoviny do zásoby neměli, můžeme dolévati sud silným, sladkým vínem uherským, nebo k dosažení výborné chuti též vínem malaga.

9. Je-li medovina ještě slabá na líh, přidáme do ní dobrého jamaiského rumu, a sice na 50 litrů medoviny stačí 1 litr rumu.

10. Častějším doléváním nabude medovina žádané jakosti.

11. Je-li medovina v lahvích, hleďme ji dobře uzavříti korkovou zátkou a zapečetiti.

13. Medovina polská, tretiak

V Haliči jest medovina, tretiak zvaná, obyčejným oblíbeným nápojem, který se dá staletí udržeti, ba každým rokem přibývá mu lahodnosti. Tretiak připravuje se takto: Do kotle nalejeme 14 litrů čistého, dobrého medu a 28 litrů čisté vody říčné, nemající jakékoliv příchuti; promícháme to pak horkou vodou, načež vezmeme vařečku delší neb jinou tyčku a změříme výšku roztoku v kotli.

Nyní vaříme roztok na plotně po 3 hodiny a co se vody za tu dobu z něho varem vypařilo, to dolejeme vždy zase čistou vodou až nad znamení výše na tyči neb vařečce naznačené.

Připomenouti však musíme, že se roztok míchá jen potud, pokud nepočne se vařiti. Objevuje-li se v této době na povrchu již nějaký šum, ustaneme do plotny přikládati, aby teplota se poněkud zmírnila a přestaneme pak míchati.

Šumu nyní na povrchu stále přibývá, tak že je ku konci na několik centimetrů vysoko. Nyní se pozvolna a opatrně sběračkou odbírá; nebo ještě líp, nechme pěnu a šum na povrchu tak dlouho, až tekutina vychladne, načež se snadněji sebere. Takto učištěná tekutina vleje se do čistého, avšak ne docela nového otevřeného sudu, tak zv. chladiče. Na kotli pak vaříme novou část tekutiny, jak svrchu udáno, abychom mohli sud doplniti. V sudě necháme tekutinu po celých 48 hodin; načež když se všecka možná nečistota na dně usadila, přeleje se tato velmi pozorně a opatrně, aby se nezkalila, nálevkou do uzavřeného, otvorem jen pro zátku opatřeného sudu tak, až je plný. Zbytek tekutiny, který v otevřeném sudě zůstal, necháme na dně tak dlouho, až se úplně učistí, na to ji násoskou přeneseme do menší nádoby, bychom ji mohli k dolévání tekutiny kvasící použíti.

Nyní dá se sud do teplé světnice, kdež obsah jeho při teplotě 18° R. v několika dnech kvasiti počne. Kvašení toto trvá nejméně tři neděle. Slabší medovina, piatak a srestak zvaná, vykvasí se již ve 12 neb 14 dnech. V prvních dnech kvašení přilévá se teplá tekutina, aby sud byl až k zátce plný a aby tekutina všecken šum a nečistotu pohodlně vykvasiti mohla. Počne-li však již jen slabounce se pěniti a syčeti, tu ustaneme od přilévání a necháme sud klidně státi. Asi za tři neděle, když medovina jen slabounce pění, dáme sud do sklepa, nezavřeme jej však ještě na dobro, nýbrž přikryjeme otvor plátnem čistým nebo dírkovitým plechem a to na tak dlouho, pokud kvasení úplně nepřestane.

Ostatně to záleží na nás, jakou chceme míti medovinu. Chceme-li míti medovinu sladkou, tedy ji necháme na dobro vykvasiti a dáme ji dříve, než zúplna vykvasí, již před třemi nedělmi do sklepa. Chceme-li však míti silnou medovinu, musíme ji zúplna nechat vykvasiti. Ve sklepě necháme ji až do příštího léta, asi do července, pak přenese se opět do teplé místnosti, při čemž se kvašení druhé dokončí. Počneť znova syčeti a pěniti a když se po několika dnech úplně utišila, stává se z ní úplně trvanlivá, velmi zdravá a posilňující medovina. U silnější medoviny trvá kvašení ovšem déle, často až 6 ba 8 neděl.

Někteří vyrabitelé přidávají do ní ještě některé koření a ti, již s výrobou medoviny ve větším se obírají, urychlují kvašení přidáním kvasnic nebo chmele, následkem čehož trvá kvašení jen as 8 neb 10 dnů. Dle nabyté zkušenosti jest však čistá medovina, prostá všech přísad, mnohem zdravějším a lahodnějším nápojem.

Chceme-li aby medovina nabyla ušlechtilejší ještě chuti, nechme ji vykvasiti v sudě, v němž již vícekráte medovina neb dobré víno bylo uloženo. Dle toho hodí se k výrobě medoviny nejlépe sudy vinné. Varujmež se dáti medovinu do sudu od kořalky neb od piva, neboť tím nabyli bychom nápoje chutě velmi odporné.

14. Šampaňské medové víno dle V. Schultze

Chceme-li si vyrobiti 50 litrů této medoviny šumivé, rozpustíme v kotli 20 kg čistého vytáčeného medu v 50 litrech vody a necháme je po 2 hodiny zvolna vařiti, pěnu a šum veškerý zvolna odebíráme a když jsme roztok z plotny vzali, aby vychladnul, vlejeme jej do otevřené nádoby. Když úplně vychladl, vlejeme jej teprv do čistého dubového sudu, ve kterémž před tím hroznové víno se nalezalo. Sud tento naplníme tekutinou až na 2-3 cm pod otvor a postavíme jej do místnosti, ve které aspoň 10 — 12° R. tepla se udržuje. Otvor přikryjeme jen mokrým plátýnkem a necháme tekutinu zvolna vykvasiti. Dříve než kvašení započne, zavěsíme do vnitř na tkanici uvázaný plátěný pytlík, do něhož jsme dali trochu utlučeného muškátového oříšku, skořice a něco málo koriandru. Po šesti nedělích přelejeme tuto medovinu do menšího soudku, při čemž usedlinu na dně opatrně hustým plátnem procedíme. Co v sudě zbylo, nalejeme do lahví, kteréž plátnem zavážeme. Sud naplněný pak zátkou uzavřeme a necháme znovu vykvasiti.

K doplňování sudu výhodno jest vzíti dobrého, čistého přirozeného vína; čím je toto starší, tím lepší lahodnosti medoviny docílíme.

Po roce přelejeme medovinu tu opět do jiného sudu a usedlinu na dně opět opatrně přecedíme a raději zvlášť uschováme a pevně zátkou uzavřeme.

Nyní počne se medovina učišťovati a po šesti nedělích na to může se již píti.

V lahvích dobře korkovou zátkou uzavřených a zapečetěných udrží se víno toto po mnoho let; pak je každým rokem výbornějším a lahodnějším nápojem a předčí svou jakostí mnohdy i staré víno sebe dražší a v ohledu zdravotním má před tímto mnohých předností.

Kvašení můžeme urychliti, když do vína toho přidáme něco málo chmele a jemně ustrouhané křídy. Taktéž přispívá ku kvašení, když do něho přidáme při vaření místo vody lehkého přirozeného vína. Tímto způsobem docílíme lehce pěnivého vína. Když je dáme, dříve než po druhé kvasiti počne, do silných lahví a dobře je zátkou uzavřeme a zapečetíme, je z něho výborné šampaňské víno.

15. Medové pivo dle Timma

Z medu lze snadno též připravovati silné a lahodné, pěnivé pivo.

K účelu tomu stačí med, kterýž nám po lisování neb vyváření ve voštinách zůstal a k uschování méně se hodí.

Voštiny tyto, ne příliš vylisované, polejeme vařící vodou a necháme je v této vodě as hodinu státi. Aby se všecken med ve voštinách rozpustil, rozmícháme jej, pokud voda horká, dobře nějakou vařečkou a procedíme pak rozpuštěný med hustým sýtem.

Chceme-li, aby mělo pivo nahořklou chuť, dáme do této medové vody též něco málo dobrého chmele. (Na 10 litrů tekutiny stačí špetka chmele.) Pak jej svaříme zvlášť ve vodě a odvar přecezený vlejeme do roztoku. Kdo má rád příchuť zázvorovou v tomto nápoji, ať svaří ve vodě několik kousků zázvoru, jejž jsme před tím rozmačkali neb nastrouhali, a odvar z něho vlejeme též do roztoku.

S kořením tímto nesmíme však plýtvati, abychom pivo pak nepřekořenili.

Je-li roztok as na 12 — 20° R. vychladlý, dáme do něho několik lžic vrchních kvasnic.

Kvašení děje se v otevřené nádobě. Po 12 — 24 hodinách počne roztok již kysati a na povrchu nahromaďuje se hustá, bílá pěna. Nyní se musí pivo to řádně ještě vykvasiti, aby se učistilo a do lahví dáno býti mohlo. Pivo to musí řádně vykysati a úplně se učistiti. Jakou dobu toto kysání trvati má, nedá se předem určiti. Závisíť to na mnohých okolnostech, vykvasí-li dříve nebo později.

Je-li konečně na dobro vykvašeno, přeleje se opět do jiné nádoby, aby usedlina na dně zůstala, která by je opět zkalila, kdyby se ní hnulo. Učistěným pivem naplníme lahve. V lahvích utvoří se dalším kvašením ještě něco usedliny na dně, proto musíme velmi pozorně pivo přelévati, aby jí bylo co možná nejméně. Slabé pitelné pivo obdržíme již, když 84 dkg medu s 10 litry vody svaříme. Chceme-li míti pivo silnější, přidáme do roztoku ještě více medu.

16. Medové pivo dle Dzierzona

Z voštin vylisovaná medová voda svaří se v kotli a šum pilně se odebírá. Vaříme ji tak dlouho až zhoustne tak, že na povrchu vejce špičkou vzhůru vyčnívati počne. Nyní necháme odvar vychladnouti a pak vlejeme jej do dubového sudu, až je bezmála plný; postavíme jej do místnosti, v níž aspoň 10 — 12° R. tepla se udržuje. Otvor přikryjeme plátýnkem a necháme odvar vykvasiti.

Po 6 nedělích přelejeme tekutinu vykvašenou do menšího sudu, při čemž usedlinu na dně ssacím papírem procedíme. Co z tekutiny nám zbude, to dáme do lahví, kteréž jen zátkou z plátna přikryjeme. Medovina v sudě se zatím usadí a učistí.

Po roce dá se toto medové pivo opět do jiného sudu a zátkou korkovou neb dřevěnou dobře se uzavře a dá do sklepa neb jiné chladné místnosti. Usedlina zbylá se opět procedí a nechá k dolévání. Po 6 nedělích na to se pivo úplně učistí, dospěje a poskytuje nám zdravý nápoj. Dáme-li je do lahví a dobře uzátkujeme a zapečetíme, vydrží nám kolik let a je každým rokem lahodnějším nápojem.

17. Medové pivo staršího způsobu

Vaříme-li as půl hodiny dobře učištěnou medovou vodu neb smíšeninu, záležející z 3 a 1/2 litrů vody a 1 — 2 kg medu, do kteréž jsme něco málo žateckého chmele přidali, obdržíme též dobré medové pivo.

Při vaření pěnu pilně odbíráme, na to svařenou tekutinu procedíme a do otevřené nádoby přelejeme. Když dostatečně vychladla, to jest, je-li již tak jen vlažná, jako bývá čerstvě nadojené mléko, přidáme do ni ještě něco málo čerstvých pivních kvasnic, na to pak ji do sudu vlejeme, v němž jen jeden otvor, a sice nahoře, zůstane otevřen, aby se mohla tekutina řádně vykvasiti.

Když kvašení již ochablo a ustalo, přelejeme toto skoro dospělé pivo medové do lahví a uzavřeme je dobře korkovou zátkou.

Chceme-li, aby pivo dostalo též příjemnou kořenitou příchuť, přidáme do něho, prvé než kysati počalo, v pytlíčku plátěném něco málo skořice aneb podobného koření. I toto pivo, dobře-li uschováno ve studeném sklepě, dlouho jest lahodným pitelným nápojem.

18. Medové pivo dle Rothschütze

Medová voda z rozdrcených voštin vydobytá se nejprve přecedí a nechá se ustát, aby se všecky drobty voštin a jiné sem náležející látky buď na dně usadily neb na povrch vyplynuly. Plynoucí drobty na povrchu se snadno se šumem odklidí.

Po opětném přecezení dá se do roztoku hrst chmele, na to se as hodinu povaří, pak opět přecedí a do sudu naleje. Když roztok úplně vychladl, přimíchá se do něho ještě trochu dobrých kvasnic. Jest nutno též, abychom si něco medové vody do zásoby k dolévání ponechali. Nyní necháme jej řádně vykvasiti. Když kvašení ukončeno, naleje se pivo do silných lahví a dobře zátkou uzavře. Kdo si přeje, aby pivo bylo kořenité chuti, může před kvašením do roztoku otvorem do sudu zavěsiti pytlíček s utlučenými hřebíčky, muškátovým oříškem a pod. kořením. Od každého asi 5 gr. Po 12 hodinách po započatém kvašení, když pivo to dáme do kamených lahví a dobře je zátkou uzavřeme a zapečetíme, a do studeného sklepa as na 8 dní dáme, obdržíme z něho velmi lahodnou pěnivou limonádu.

19. Medové pivo dle V. Schultze

Do čisté nádoby dáme rozdrcené voštiny se zbytky medu a dobře je s vodou promícháme. Pak vše jemným sýtem procedíme a nalejeme do sudu, odtud přelejeme tekutinu do kotle a při mírném teple ji asi hodinu vaříme, při čemž ovšem šum pilně odbíráme. Na to přidáme do ní, a sice na každých 25 litrů medové tekutiny, asi hrst dobrého chmele a opět ji as půl hodiny povaříme. Když všecken šum s povrchu vymizel, procedí se toto mladé pivo plátnem do sudu, aby se mohlo úplně vyčistiti. Dáme pak do něho, pokud vlahé, ještě trochu kvasnic, dobře promícháme a přelejeme pak opět do jiného sudu a postavíme na teplé místo, by se mohlo dokonale vykvasiti. Abychom mohli sud stále dolévati, mějmež v zásobě několik litrů roztoku medového v lahvích. Jakmile pivo přestane již kvasiti, dáme je do lahví, dobře je ucpeme a dáme do sklepa. Takto připravené pivo jest již po několika dnech pitelným, zdravým a občerstvujícím nápojem, zvlášť za velkého vedra letního.

20. Medový likér dle Dennlera

Do kotle dáme 2 díly vody a 1 díl medu a vaříme dobře rozmíchanou vodu medovou po 2 hodiny, při čemž pilně ji mícháme a šum svrchu odbíráme. Když vychladla, vlejeme ji do soudku, ve kterémž ji necháme po 8 až 10 neděl kvasiti. Když se kvašení ukončilo, vlejeme roztok do lahví. Likér takto připravený má chuť velice vínu madeira podobnou. Čím je starší, tím je též lahodnější.

21. Medový likér jiného druhu

Medový likér připravuje se též jednoduše tím, že do medoviny přilejeme něco líhu, ve kterémž jsme dříve buď kmínového odvaru, máty (Krausemünzöl) neb třešňovky rozpustili, přecedili a po nějaký čas státi nechali. Teprv pak přimícháme líh těmito oleji napojený do zhoustlé medoviny.

22. Medová limonáda dle Pollmanna

10 litrů vody s půl neb jedním kg medu rozpustíme na plotně a dáme do otevřené nádoby, přidáme do roztoku něco málo kvasnic a po 1 — 2 dnech kvašení vlejeme tekutinu tu do silných skleněných neb kamenných lahví.

Následkem přerušeného kvašení vyvine se v lahvích hojnost kyseliny uhličité. Při otevření lahve šumí nápoj ten jako šampaňské a je zvlášť za parných letních dnů občerstvujícím nápojem. Přidáme-li do něho před naplněním lahví něco citronové šťávy aneb několik kapek citronelu, obdržíme z něho lahodnou šumivou medovou limonádu (Limonade gazeuse).

23. Medový ocet dle Učíka

Kdo nemá medometu a přepouští med po starém způsobu, může si dělati dobrý ocet medový, když sběrky a voštiny od medu nechá ve vodě dobře vysladit, dodá k tomu též pěnu při vaření medoviny sebranou aneb když rozpustí ve dvou litrech vody 1/8 litru medu; splašky medové musí míti též nejméně takovou sladkost, jako když se 1/8 litru medu ve dvou litrech vody rozpustí.

Touto tekutinou naplní se buď soudek neb láhev do tří čtvrtí obsahu. Pak se do toho vhodí několik kůrek ječného připraženého chleba neb kvasu těsta chlebového, hrst jáhel a přileje se půl litru silného octa a tolikéž líhu. Pak se postaví soudek na slunce neb v zimě za kamna, a sice odzátkovaný.

Když ocet jest již dosti kyselý, odleje se polovice a soudek opět sladkou vodou dolévá, což se může několikrát opakovati.

Vezme-li se k přípravě octa čistého medu a líhu, dosáhneme octa lahodnějšího a lepšího, než je nejlepší ocet vinný.

24. Medový ocet dle Janšy

Ze zbytků medových neb z tak zvaného zadního medu, ano i z usedliny, kteráž nám po vyrábění medoviny zbyla, smísíme s nějakou částí medu a rozředíme-li směs tu vodou, máme z ní též dobrý ocet. Rozředěnou tuto tekutinu svaříme, vlejeme do ní něco málo octa vinného a necháme na slunci neb na teplém místě kvasiti, pěnu též odbíráme a asi za 14 dnů máme již dospělý lahodný ocet, jejž od jiného octa sotva rozeznáme.

25. Grog a čaj

Na 1 díl dobrého rumu neb koňaku nalejeme vařící neb studené vody, osladíme ji dle potřeby medem a máme lahodný horký neb studený grog. I čaj slazený dobrým medem je mnohem lahodnějším nápojem, než čaj slazený cukrem.