SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

12. července

Věříš-li opravdu ve správnost svého názoru životního a přeješ-li dobra lidem, budeš při příležitosti vykládati jiným své domněnky tak, abys přesvědčil lidi s tebou rozmlouvající o pravdivosti svého životního názoru. A v takových případech bude tím důležitější a žádoucnější, aby tvůj společník pochopil a ocenil to, co chceš mu dokázati, čím více bloudí.

A zatím, jak často si vedeme právě naopak. Umíme krásně hovořiti s člověkem, jenž se s námi srovnává nebo téměř srovnává; když však vidíme, že společník náš nevěří v tu pravdu, ke které my se známe, nebo dokonce jí nerozumí, tu, pravda, hledíme mu objasniti tuto pravdu a přesvědčiti ho o její správnosti; ale jestli dále s námi nesouhlasí a, jak se nám zdá, houževnatě stojí na svém, anebo obrací naše slova na druhou stranu, jak lehko pozbýváme klidu a jevíme podrážděnosť! Buď se začínáme zlobit a mluvíme našemu společníku nepříjemnosti, buď přerušujeme rozmluvu, myslíce, že s takovým nedovtipným anebo svéhlavým člověkem ani nestojí za to se příti.

Jestliže chceš svému společníku dokázati v rozmluvě nějakou pravdu, pomni, že nejhlavnější při tom jest — nerozčilovati se a neříci ani jednoho nedobrého neb urážlivého slova.

(Epiktetos.)