ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[2]

Hned z rána je třeba míti na se pozor a říci k sobě: „Mohu se každou chvíli sraziti s člověkem prostořekým, nevděčným, náhlým, licoměrným, závistivým nebo nevlídným. Neboť všechny tyto chyby vyskytují se u lidí, protože nevědí, co jest dobré a co zlé. Já však, jenž jsem poznal, že dobro povahou svou je krásné a zlo hanebné, vím, že zlem pro mne jest jen ten špatný skutek, který já spáchám, a proto nikdo nemůže mi ublížiti, neboť nikdo nemůže mne proti mé vůli příměti k tomu, abych páchal zlo. Jsem-li kromě toho pamětliv i toho, jak blízký příbuzný je mi každý člověk, ne sice podle krve nebo rodu, nýbrž podle ducha, jejž má každý z nás od Boha a jenž tvoří tu naši bytost, která je výše našeho těla, nemohu se hněvati na tak blízkého příbuzného ani se mu vyhýbati. Neboť jsme stvořeni ke společné práci, ke vzájemné pomoci, jako nohy, ruce, jako oči a zuby. Proto odvraceti se od bližního, protože nás urazil, jest proti pravé přirozenosti naší. Hřeší tedy každý člověk, jenž nenávidí druhého pro urážku.“

(Marcus Aurelius.)