SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

20. září

Učiní-li některý člověk bližnímu něco dobrého, pokládá se hned za oprávněna čekati za to odměny. Jiný nepočítá sice na přímou odměnu, ale přece nezapomíná ani na chvíli na prokázané dobrodiní a přiznává si v hloubi duše, že má dlužníka. Konečně vyskytují se i tací lidé, kteří jsou vždy pohotovi prokázati bližnímu službu takořka bezděky, dávajíce se vésti jen náklonností svého srdce; ti jsou podobni révě, jež, vydá-li své hrozny, jest úplně uspokojena tím, že uzrálo na ní ovoce jen jí vlastní.

(Marcus Aurelius.)