ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

1.
Zpravtež cestu Páně a zvěstujte chválu Jeho:
Přimou učiniti chceme cestu Jeho a zvěstovati chválu Jeho!

2.
Cestu svou, ó Hospodine, uveď nám v známost a při ní zdržuj nás:
Ať chodíme v pravdě slova Tvého, sám vyučuj nás!

3.
Noc pominula, a den se přiblížil: chvaltež Pána!
Jako synové světla poctivě choďme a chvalme Pána!

4.
Požehnaný, který se béře ve jménu Páně:
Hosanna Synu Davidovu, hosanna na výsostech!

5.
Kristus Ježíš jest ten, kterýž přijíti měl: Hallelujah
Nebudemeť čekati Spasitele jiného: Hallelujah:

6.
Světlo přišlo na svět: chvaltež Pána!
Nemilujme více tmu nežli světlo: chvalmež Pána!

Hospodine, Otče žádoucí,
Bože náš všemohoucí,
Neobsáhlý v své moci,
Smiluj se nad námi!

2.
Tys Stvořitel všeho stvoření,
Zvlášť lidského na zemi,
Jenž padlo v zlořečení:
Smiluj se nad námi!

3.
Z lásky své v pádus’ ho nenechal,
Vykupiteles’ poslal,
Syna svého na svět dal:
Smiluj se nad námi!

4.
Kriste, Pane náš,
Ty jsi pravý Messiáš,
Kterýžs’ prišel na svět pro nás.

5.
Vzals’ přirození
Naše lidské na zemi
Skrze své v panně vtělení!

6.
Pro to předivné
V světě ponížení své
Smiluj se nad námi, Pane!

7.
Svatý Duchu, Bože žádoucí,
Z Otce, Syna pocházející,
Nerozdílný v Božské moci!

8.
Lidské oslávils’ přirození,
Neb Kristovo v těle zjevení
Jest Tvé Božské působení.

9.
Dej, ať naše všech potěšení
Jest Kristovo divné vtělení:
Smiluj se, prosím, nad námi!

10.
Budiž sláva Tobě,
Bože, v bytu jediný,
Na věky požehnaný,
A nám pokoj na zemi!
Amen, staň se tak!
Amen.

Hospodine, Ty Pane času!
Ó dejž nám šetřit hlasu,
Jenž nám zvěstuje spásu:
Smiluj se nad námi!

2.
Čas utíká, ó Hospodine!
Jen v jedné nech nemine
Spasení nás hodině:
Smiluj se nad námi!

3.
Blízko nás jest naše spasení,
Dejž, ó Bože, to chtění,
Hledat je v posvěcení:
Smiluj se nad námi!

4.
Ten nám je zblížil,
Jenž se z nebe k nám snížil,
Naší bídou se obtížil.

5.
To světlo naše,
Kristus náš, noc rozplaše,
Zjeví, kdo skutky tmy páše.

6.
Vejdi, Pane, k nám,
Učiň sobě v srdci chrám,
Za spasení vůdce Tě mám!

7.
Ó Ty Duchu pravdy milostný,
Zplodiž v nás úmysl radostný,
Vtěluj se v nás v skutek ctnostný!

8.
Ó Ty Duchu lásky milostný,
Buď v nás žádost, buď cit radostný,
Vtěluj se v nás v pokoj ctnostný!

9.
Ó Ty Duchu naděje vděčný,
Buď v nás důvod, buď cit srdečný,
Že nás čeká život věčný!
M. M. Hodža

Sláva buď Bohu věčnému,
Stvořiteli všemoudrému!
Plnéť jest Jeho veleby
Na zemi vše, i na nebi;
Komu mám více plesati,
Chválu čest věčně vzdávati?
Tobě, Bohu :|: svému,
Tvorci všemoudrému!

2.
Ukáž nám, Pane, svou slávu,
Ať skloním do prachu hlavu!
Ty v světle ráčíš bydliti,
K němuž nelze přistoupiti;
A však i z tmavé zemskosti
Vznáší se zpěv nábožnosti:
Sláva Bohu :|: mému,
Tvorci všemoudrému!

3.
Aj, jdeť již ten požehnaný,
Ten k nám od Boha poslaný;
Slávu Boží má v podobě,
Nebeskou milost v osobě:
Jest Syn Boží; On synovství
Nese a Boží království;
Sláva Bohu :|: mému,
Otci laskavému!

4.
Hosanna, ó slavný Králi!
V Toběť duchové zplesali;
Tváť jest koruna svatosti,
Spravujž nás berlou milosti,
Ať v Tvé království vejdeme,
Kdež Tě co Pána shlédneme:
Navštěv, Boží :|: Synu,
Navštěv svou rodinu!
M. M. Hodža

Věříme v jednoho Boha,
Otce všemohoucího,
Jehož země i obloha
Dílo jestiť samého;
Nás stvořil k svému obrazu,
Svaté nesmrtelnosti,
A když jsme přišli na zkázu,
Zas připustil k milosti.

2.
Věříme i v Syna Jeho,
Krista Ježíše, stále,
Jediného a pravého
Všech nás mocného Krále;
Jenž Duchem Svatým jsa počat,
Narodil se z panny ctné;
Ó buď Bohu za ten poklad
Čest a chválení věčné.

3.
Zjevil se světu Král ten v čas
A na oslátku přijel,
Když v Jeruzalémě pro nás
Na smrt kříže jíti měl;
Trpěl, umřel, pochován jest,
Do pekla mocně sstoupil,
Vstav z mrtvých, má s Otcem svým čest,
K němuž na nebe vstoupil.

4.
Odtud přijde zas k souzení
Všech živých i zemřelých
A svědčí mnohá znamení,
Žeť jest právě ve dveřích.
Rozjímajíce sobě to,
V svých bídách těšíme se,
Že věčné milosti léto,
Nám to příští přinese.

5.
Věříme v Ducha Svatého,
Těšitele věřících;
O církvi věříme Jeho,
Že jest obec všech svatých!
Té církve ženich i hlava
Jest Syn Boha živého,
A toť jest i naše sláva,
Že jsme lid pravý Jeho.

6.
V svých mdlobách věříme silně
Všech hříchů odpuštění,
Nabývajíc neomylně
Z Krista ospravd’nění;
Ne nám, Pane Bože, ne nám,
Ale Tobě sluší čest!
Tys spraved’nosti původ sám,
Při nás jen zlá žádost jest.

7.
Těšíme se též, věříce
Těla z mrtvých vzkříšení,
Že i nás Páně pravice,
Probudí k oslavení;
V tom těle Božího Syna
Uzřímť oslaveného,
Když nastane ta hodina
Šťastná zjevení Jeho.

8.
Věříme Bohu živému
Uprostřed svých neřestí,
Že nás k životu věčnému
Mocně ráčí přivésti.
Ó by prolomil nebesa!
Ó by přišel náš vůdce!
Amen, přijdeť, pamětliv jsa
Na slib svůj, dosti prudce.
J. Tranovský

V Tebeť, kterýž jsi stvořil svět,
Řídíš jej a zdržuješ,
Tam slunce slavné, tuto květ
Útlý sám opatruješ:
Anjel, člověk i živočich,
Duchů svět i co zříme,
Všecko jest dílo rukou Tvých,
V Tebe Boha věříme.

2.
Tvá moudrost a Tvá dobrota
Člověka způsobila,
Cestu smrti a života
Na vůli předložila;
Rozum, svědomí, svobodu
Dal jsi mu z Ducha svého,
By hoden toho původu,
Žil dle zákona Tvého.

3.
Avšak odstoupil od Tebe,
Zmámen hřícha sladkostí,
Sám se odloučil od nebe
A obcoval marnosti;
Milosť však Tvá se zjevila
Ve vtěleném tom Slovu,
Aby jej zase zrodila
K životu ducha znovu.

4.
Věříme tedy, že přišel
Ten od Tebe poslaný,
Kterýž dle Písem přijít měl,
Duchem Tvým pomazaný;
Již nečekejme jiného,
Ježíšť vůdce spasení!
Za ním dojdeme věčného
V nebesích oslavení.

5.
Život, smrt, vzkříšení, sláva
Spasitele našeho
Jsou základ, moc, věčné práva
Obecné církve Jeho,
Kterouž Duch svatý spravuje,
V něhož věříme silně,
V němž láska Boží daruje
Nebe nám neomylně.
M. M. Hodža

Aj, čas vzácny přišel,
V němž Pán slávy vyšel
K spasení lidskému,
Ke cti lidu svému,
Aby mu navrátil
To, co byl utratil.

2.
Totoť jsou ti dnové,
O nichž prorokové
Zdávna již pravili,
Lidem oznámili,
Dnové vykoupení
A světa spasení.

3.
V nichž nesluší spáti,
Ale ze sna vstáti,
Bohu děkovati
A Jej milovati,
Jenž nám té radosti
Dal dožit z milosti.

4.
Noc bludů odešla,
Záře víry vzešla,
Slušíť k ní prozříti,
Srdcem ji chopiti
A v její světlosti
Odíti se ctností.

5.
Protož i my zase,
Majíce v tom čase
Příhodnost takovou
Mějme též hotovou
Mysl ku pokání
A z hříchů povstání.

6.
A již jako ve dne
Vždy poctivě choďme,
Ne v sváru, závisti,
V opilství a smilství,
V marném hodování
A v hříšném kochání.

7.
Než oblecme cele
Krista Spasitele,
Jenž nám k vykoupení
Naše přirození
Ráčil na se vzíti,
Tak se ponížiti.

8.
Přikročme ku svému
Kořeni vinnému;
Držme se jen Jeho,
Vůdce nám daného,
Tak co ratolesti
Budeme v Něm kvésti.

Buď pochválen Bůh věrný,
Který své sliby plní
A světu Spasitele
Poslal jest v lidském těle.

2.
Čeho svatí otcové
Čekali žádostivě,
A o čemž psáno bylo,
To se slavně splnilo.

3.
Vítej, můj Pane, z nebe!
Hosanna zpívám Tobě;
Vezmi před sebe cestu
I k mého srdce městu.

4.
Vstup do něho jako Král,
Abych se Tvým chrámem stal,
Připrav ho a očisti,
Ať jest příbytek čistý.

5.
K tomu, jak jsi v tichosti
Přišel k nám s vysokosti,
Tak dej, ať také tichost
Jest můj ustavičný host.

6.
Bych mohl šťastným býti,
Tvá pravda ať mi svítí
Při každém mém myšlení,
Mluvení i činění.

7.
Potěšuj ducha mého,
Pro své mdloby truchlého,
A pomáhej mé mdlobě
Zachovat víru Tobě.

8.
Abych, když Ty slavně zas
Přijdeš k soudu v onen čas,
Vesele vstříc Ti vyšel
A do Tvé slávy přišel.
Henr. Held, Ján Glosius

Co Maria panna,
Jíž ta milost dána,
Že počala Krista,
Byvši toho jistá,
Zpívala s radostí,
To i v našich srdcích
Zavznějž s nábožností.

2.
„Duše má velebí
Pána svého v nebi,
V Bohu Spasiteli
Ona se veselí;
Toť mé potěšení,
Že ráčil vzhlédnouti
Na mé ponížení.

3.
Byvši ponížená,
Již blahoslavená
Budu mezi všemi
Národy na zemi.
Mně se čest nemalá
Od mocného Pána
Chudé děvče stala.

4.
Jehož svaté jméno
Každé ctí koleno,
Ten i dobrodiní
Svojim mnohá činí;
Než ale pyšného,
Co plevu, rozptýlí
Mocná ruka Jeho.

5.
Mocných se stolice
Shází ta pravice,
Nízké povyšuje,
Lačné nasycuje,
A prázdné od sebe
Boháče propouští
Ten Pán mocný s nebe.

6.
Ó milost veliká!
Svého služebníka
Přijal Izraele
Dav mu Spasitele
Podle slibu svého
Abrahamovému
Semeni daného.“

7.
I my též, křesťané,
Za tu milost Páně
Vzdejme díkčinění;
Neb dle zaslíbení
Jsme Abrahámovo
Símě, a naše jest
Dědictví Kristovo.
Ján Chalupka

Duše, slyšíš klopání?
Snad to již ten čekaný
Přítel, po němž toužíváš,
Kdykoli smutná býváš.

2.
Tys to, drahý můj hosti!
Vítám Tě s upřímností,
Vítám Tě, můj příteli,
Žádaný Spasiteli.

3.
Nu račiž ke mně vjíti,
Chci dům svůj vyčistiti,
Abys měl zalíbení
V srdce mého bydlení.

4.
Vyčistím je od zlosti,
I od světských žádostí;
Neb Tvá svatost utíká
Každou ohavnost hřícha.

5.
Jak ho krásným způsobím?
Tím ho zbožím ozdobím,
Co se vírou nazývá,
Z které láska vyplývá.

6.
Víry oltár vystavím,
Na němž oběť připravím,
Oběť lásky srdečné
I poslušnosti vděčné.

7.
V chrám se všecken proměním
A Tobě ho posvětím,
Nalezneš svou svatyni
V mých vnitřnostech nyní.

8.
Pln chci být ducha Tvého
A brát svůj život z něho,
Ním se budu hýbati,
V něm budu vždy trvati.

9.
Chci jen v Tobě živ býti,
Rač i Ty ve mně žíti,
Ty ve mně a já v Tobě,
Ať bude jedno obě.

10.
Buď Ty údům mým hlavou,
Řeď je svou moudrou správou,
Jako veslář, jenž lodí
Do přístavu přivodí.

11.
Ach, na moři vesluji,
Větry bouřlivé dují;
Ukaž, kudy plaviti
Mám se a v přístav jíti.

12.
V přístav, kde odpočinu,
Bych, vstav z hrobu, otčinu
Spatřil s břehy rájskými
A radostmi věčnými.
Jozef Melczer

Jak líbě svítí dennice
Nad hvězd nebeských tisíce,
Jasný den předcházejíc!
Však Tvé, ó Jezu, vtělení
Mé srdce i mé myšlení
Osvěcuje mnohem víc;
Vroucně,
Zvučně
Tvé chci chvály, neskonalý, ohlašovat,
Srdcem, ústy prozpěvovat.

2.
Tmy husté, co v noční chvíli
Svět ten od věků již kryly,
Hříchů a neznámosti;
Ty však, ó světlo, od věků
Zaslíbené již člověku,
Dlelo jsi na výsosti.
Dávní,
Slavní
Již čekali a žádali si otcové
Spatřiti to světlo nové.

3.
Aj, hvězda a světlost nová,
Níž se rozžala obloha,
Osvítila již zemi;
Blesk světla nepřístupného,
V něž oku člověka mdlého
Patřiti dáno není,
Tíše,
Níže,
Co den milý v ranní chvíli, k nám se blíží,
Pán slávy k prachu se níží.

4.
Však věčné slávy ozdobou
On lidského těla mdlobu
Přikrývaje, přichází.
Blesk světla nekonečného,
Jako z oblaku temného
Dennice z jitra vzchází:
Tak Ty,
Svatý,
Nekonečný,
Pane věčný, v lidském těle
Nám přišels’ za Spasitele.

5.
Ó Jezu, hvězdo jitrní,
Ty mé temnosti vnitřní
Račiž sám osvítiti,
A mdlobu těla křehkého
Jiskrou ohně nebeského
Mocně rač posilniti.
V těle
Cele
Mém bys’ Ty sám
Správce a Pán byl a k věčné
Slávě vůdce nekonečné.
E. Lauček

Jak Tě slušně vítati,
Lidský Spasiteli?
Jakou Ti čest mám vzdáti,
Smutných těšiteli?
Přispěj mi sám vnuknutím,
Bych Tvé milování
Uměl velebit hnutím
Vděčným bez přestání.

2.
Někdy Ti stlali palmy,
Já pak chci z vděčnosti
Zpívat radostné žalmy
O Tvé přítomnosti;
Chci Tě, chci vyvyšovat
Chválou ze vší síly,
Své srdce Ti věnovat:
Buď Ti dar můj milý.

3.
Jezu! bys’ mne vykoupil,
Zmařils’ se samého,
Měv radost, kdyžs trýzněn byl,
Ze spasení mého;
Ty věda, že pomoc dát
Nám nemůže žádný,
Nechtěl jsi jen litovat,
Byls’ k oběti snadný.

4.
Rciž, mé víry koruno,
Co Tě naklonilo
Nechat Otcovo lůno?
Co Tě v prach snížilo?
Jen Tvé milosrdenství,
Žes’, jako lítostný
Přítel, los člověčenství
Želel přežalostný.

5.
To si v srdce zapíšte,
Smutní, těšíce se,
Že jdoucím na bojiště
Kristus pomoc nese;
Nebojte se, blízkoť Pán
S pomocí vítěznou,
Množství nepřátelských ran
Duši vám nevezmou.

6.
Vy, co v pravém pokání
Viny své želíte,
Mějtež v Boha doufání,
Milost obdržíte,
Syn Jeho rozhřešení
Dává kajícníkům:
„Buďte, řka, potěšeni,
Pokoj vám vinníkům!“

7.
Onť ze smrti poroby
Nás vysvobozuje,
Když od hříchů hanoby
Duše očišťuje;
On v kříži zmužilosti
Věrně uděluje,
Dává síly z milosti,
Radost připravuje.

8.
Než když přijde posledně
K dobrých i zlých soudu,
Běda! jak zlostný zbledne,
Když zločiny budou
Jeho zjeveny; blaze
Však, blaze věrnému,
Když to koupené draze
Dá spasení jemu.
J. Melczer

Již opět v Tvé službě nový,
Bože, mám běh začati,
Tvá milost nám ještě hoví,
Chtíc nás sobě získati,
Bychom dále kročili
V dobrém, zas jsme dožili
Tento rok v Páně vinici
Co Kristovi učeníci.

2.
Pane, za to shovívání
Budiž Tobě chvála, čest!
Že Tvého nás milování
Míra nevyvážná jest.
O věčném Tvém řízení
Přivésti nás k spasení
A k Božské pravdy známosti
Svědčí tento čas milosti.

3.
Že jsme přes tak mnohá léta
Našeho poblouzení
Nedošli ze služby světa
Celého vyproštění —
Opět slyším volání:
Lidé, čiňte pokání
A vstupte do blaženého
Již království nebeského.

4.
Ty bys mohl přiložiti
Sekeru k daremnému
Fíku, jenž nechce roditi
Ovoce, však díš jemu:
„Ještě tě jen ponechám,
Zaleji a okopám;
Však nevydáš-li ovoce,
Vytnu tě v budoucím roce.“

5.
Kriste, daný za vináře
Nám od Pána vinice,
Zjev, prosíme, zjev své tváře,
Přijď vzdělat své štěpnice,
Pokop a okopej nás
Mečem, jenžto jest Tvůj hlas,
Ostrým na strany obědvě,
Klesti křivé, suché větve.

6.
Ať zrůstáme do výsosti,
Pořád až k Tvé, Mistře náš,
Příkladné dokonalosti,
V nižto slávu Boží máš;
Tys kmen, my ratolesti,
I slušít nám přinésti
Hodnou tak zvláštního rodu
Všelikých ctností úrodu.

7.
Mistře, uč, — my posloucháme;
Neb slovo Tvé pravda jest;
Rozkáž, — my vše vykonáme,
Jho Tvé není těžké nést;
Dej příklad, — dle šlepějí
Tvých půjdeme věrněji;
Pakliže z mdloby padneme,
Dej ruku, ať povstaneme!

8.
Tak se priviňuji k Tobě
S novou lásky vroucností;
Nevím, cobych volil sobě
Lepšího v té časnosti.
Když věk tento pomine,
Jen to jedno nezhyne,
Co jest u Tebe získáno,
Jsouc pro věčnost zachováno.
J. Melczer

Hosanna! již v pravdě přišel,
O Němž svět od proroků slyšel,
Že lid spasit má přijíti;
Ten, po němž chudí vzdychali,
Jehož i králové žádali,
Ten se nám již dal spatřiti;
Již čekat jiného
Nemáme žádného.
Ó radosti!
Tohoť právě
Ve vší slávě
Poznávám z Jeho nízkosti.

2.
Vidímeť, kterak panovník
Ve způsobu jako služebník
V pokoře tichý přichází,
Jak se k službě obětuje,
Nádhernost světskou zavrhuje
A v chudobě se nachází;
Svých věcí nehledal,
Nám se sám v oběť dal;
Ó přátelé!
V tom já doufám,
Neb jistě znám,
Že mám na Něm Spasitele.

3.
Mámť já v Něm, mám Spasitele,
Božského pravdy učitele,
Který mne vyvede z bludu;
Z jehožto Boží známosti,
Umění, víry a moudrosti
Já života si nabudu,
A když tak z mrákoty
Projdu do jasnoty,
Učitele
Tebe, Kriste,
Budu jistě
Mít za Svého Spasitele.

4.
Lékařem našich nemocí
Učiněn, přispěl nám k pomoci,
Lítost s naší duší maje,
Která hříchem nakažená,
V sídlo smrti jsouc polapená,
Ztratila přístup do ráje;
Kdo moc hřícha zkazil,
Smrt v boji porazil,
Tohoť naše
Posvěcená,
Uzdravená
Duše měj za Messiáše.

5.
Člověče, neboj se zlého!
Máš vykupitele mocného;
Měj se udatně do boje,
Třebas s jak litým záhubcem,
Potřeš ho s svým Božským zástupcem,
Dojdeš s vítězstvím pokoje.
Nuž, zpívej s radostí:
Sláva na výsosti
Hospodinu
Za spasení,
Vykoupení,
Kteréž nám dal ve svém Synu.
J. Melczer

Chválíme Hospodina,
Nebo nám svého Syna
Poslat ráčil s výsosti,
Z lásky své a milosti.

2.
Onť jest sám a ne jiný
Spasitel náš jediný,
On světlo, obraz ctností,
Věrný vůdce k věčnosti.

3.
On těšitel náš v kříži,
Když klesáme pod tíží,
On sám všecky neřesti
Pomáha mužně nésti.

4.
Dejž, Bože, ať Jej cele
Známe, a v Něho směle
Věříme, Jej, jak sluší,
Ctíme upřímnou duší.
J. Mockovčák

Kdo se nevíš radovat,
Činit Bohu díky,
Že Kristus přišel na svět
Spasiti hříšníky,
Pomni, co svět před Ním byl,
I v jaké mrákotě
Lid pohřížen jsa chodil,
A v jaké slepotě.

2.
Nádherné sic chrámy měl
A oltáře skvělé,
Ale Boha neznali
Bídní jich ctitelé;
K němým tak odsílali
Modlám prosby vřelé,
Tvory ctíti chvátali
Místo Stvořitele.

3.
Aj, co chtějí jmíni být
Nejmoudřejší hlavy,
Z náboženství strojí smích,
Neb je z bájek staví;
Krásoumy, řemesla,
Hvězd běh znají měřit,
Než jsou co loď bez vesla
V tom, co mají věřit.

4.
Protož srdce jejich mře
V stejném nepokoji,
Bohům slouží jen, že se
Hněvu jejich bojí;
Slouží jim, co tyranům,
Myslí zotročilou;
Krev cedí pak hovadům
V oběť bohům milou.

5.
A jakí jsou bohové,
Tací jsou i lidé:
Ti nemají života,
Tito vězí v bídě.
Bohové bez mravnosti
A bez vůle svaté
Mají mrzkou hříšností
Poddanstvo své jaté.

6.
Ó i ty, Izraeli,
Příbuzenstvo naše,
Že se bídným býti znáš,
Čekáš Messiáše!
Cítíš nemoc, nemůžeš
Najíti lékařství;
Znáš sic pravého Boha,
Než vězíš v modlářství.

7.
Zákon tvůj jest pěstounem
Dědiče malého,
Svoboda ti chybuje
Syna dospělého;
Ještěs jen ducha přijal
Služby v strachu, k bázni;
Ještěs „Otče“ nevolal,
Jsa pod přísnou kázní.

8.
To vše jest již jináče
Kristem učiněno,
Přišlo Boží království
Zdávna zaslíbeno;
Noc tmavá pominula,
A den se přiblížil,
Pravda se rozvinula,
Aby člověk v ní žil.

9.
V duchu, v pravdě se děje
Pravá pocta Boží;
Známá k nám Jeho láska
Lásku k Němu množí;
Křesťan svatost pokladá
Za své povolání,
Hřích usmrtiti žádá
Činěním pokání.

10.
V Kristu možno spatřiti
Slávu člověčenství,
On jest živý celého
Obraz náboženství,
On svou ruku podává
Bohu i člověku,
V Něm spasení nastává
Nám v budoucím věku.
J. Melczer

Mocný světa Spasiteli,
Věřících osvětiteli,
Kriste, k spasení nám daný,
Vyslyš v prosbách své křesťany.

2.
Jenž lítost nad námi maje,
Že jsme vyhnáni ven z ráje,
Ráčils svět hříšný spasiti,
Lékařem nemocných býti.

3.
Neb když čas milosti přišel,
Od Otce svého jsi vyšel
A hledal světa spasení,
V lidské tělo oblečený.

4.
Co měsíc neb slunce jasné
Svítí na obloze krásné:
Tak Tvá k lidem přívětivost
Svítí a přináší radost.

5.
Protož Tvé důstojné jméno
S poklonou každé koleno
Ctít musí, byvši ztraceně,
Tebou však již vykoupené.

6.
Tebeť my, jenž máš přijíti
Živé i mrtvé souditi,
Prosíme, rač zde pomoci,
Ďábla, tělo, svět přemoci.

7.
Česť budiž Otci věčnému,
I Synu již vtělenému,
S Duchem Svatým, těšitelem,
Nyní i na věky. Amen.
J. Tranovský

Na poušti slyšet volání;
Ó lidé, čiňte pokání;
Spasitel jde k lidu svému,
Připravujte cestu Jemu.

2.
Hlas onen jest Jan Křestitel,
Ten pravdy horlivý přítel,
Prorok nad jiné výborný,
Předchůdce Kristův pokorný.

3.
On vydal to vysvědčení,
Že On sám ten Kristus není,
Ale který po něm přišel,
A jenž ho předce předešel.

4.
Ten, na kterého v Jordáně
Při křestu sstoupil Duch Páně,
Kterýžto shůry přišel jest,
Jemuž nad vše náleží česť.

5.
Toť jest ten Syn Boží pravý,
Ženich ten duší laskavý,
Beránek ten milý, tichý,
Který snímá světa hříchy.

6.
On že duchem své pokřestí,
Humno své právě vyčistí,
Zpálí plevy, než pšenici
Svou shromáždí v obilnici.

7.
Ó Pane, humno to čisté
Má být církev Tvá zajisté;
Pšenice ta my být máme,
Dejž, ať na to pamatáme.

8.
Protož my, věrní křesťané,
Připravujme cestu Páně,
Z hříchů svých povstávajíce,
Radostně Ho vítajíce.

9.
Ať ujdeme ohně soudu,
Nímž plevy páleny budou,
Přijmimež křest Ducha Jeho
K skutkům života svatého.

10.
A tak, když přijde, my Jemu
Půjdem’ vstříc, ženíchu svému,
On pak v to veselí věčné
Uvede své duše vděčné.
K. Kuzmány

Ó blahoslavená,
Ku niž Pán s výsosti
Sklonil se s milostí,
Jenž byla zvolená,
Aby porodila
Nám Vykupitele,
Aby matkou byla
Světa Spasitele.

2.
Panno oslávená!
Jakáť pak ti to česť
Od Boha dána jest?
To tvá ponížená,
Plná nábožnosti
Mysl působila,
Že jsi té milosti
Boží zasloužila.

3.
Matky Spasitele,
Bohem povýšené,
Panny zvelebené
I my jsme ctitelé;
Slušnouť my vážnosti
Marii poctíme,
Jestli její ctnosti
Uctivě slavíme.

4.
Bohu se poddala
V pokorné tichosti,
Pravé nábožnosti
Příklad nám nechala;
Panenská čistota
Jest ozdoba její,
A víry jistota
S láskou a nadějí.

5.
V této pobožnosti,
Nuže, též zrůstejme;
A tu víru mějme,
Že také v milosti,
V Kristu, drahém hosti,
U Boha stojíme,
Když po cestě ctnosti
A pravdy kráčíme.
J. Chalupka

Ó pozdvihnětež bran vašich!
Jde k vám Pán slávy nejvyšší,
Král nad králi nejslavnější,
Spasitel všech nejmocnější;
Jenž nese život, spasení,
Probuzuje nás k zpívání:
Požehnaný :|: Bůh náš,
Stvořitel všechněch nás!

2.
Spravedlivě nám spomáhá,
Při Něm tichost vždy zůstává,
Svatost jest Jeho koruna,
Milosrdenství pak berla;
Kříž, bídu od nás odvrácí
A novou radost navrácí. —
Požehnaný :|: atd.

3.
Ó blaze lidu tomuto,
Který má Krále tohoto!
Ó blaze vůbec všechněm těm,
Kdož svůj příbytek činí v Něm!
Onť, slunce spravedlnosti,
Dopomáhá nám k radosti.
Požehnaný :|: atd.

4.
Ó pozdvihnětež bran vašich!
Spravte Mu chrám v srdcích vašich;
Ratolesti pobožnosti
Chystejte Mu s ochotností,
Tak vejde k vám ten Král slávy,
Jenž jest Bůh a človek pravý.
Požehnaný :|: atd.

5.
Přijď, ó náš Pane Ježíši,
Se vší svou anjelskou říší;
Ach, osvěť nás svou milostí
A mnohou dobrotivostí;
Duch Svatý spravuj a veď nás
Cestou k životu a nás spas!
Jménu Tvému :|: Pane,
Vždy se chvála stane.
Georg Weissel

Povstaňtež, ó křesťané!
Aj, Král váš béře se,
Přibližte se, měšťané,
V duchu veselte se!
Neb jde Pán veliký,
Protož prozpěvujíce,
Hosanna volajíce,
Vzdejte Jemu díky.

2.
Povstaňtež, zarmoucení,
Král se přibližuje
K těm, jenž jsou zkormouceni,
On se nakloňuje;
Aj, teď kterak se vám
Milostivě podává
V slovu, v svátostech stává
Se všecko ve všech sám!

3.
Povstaňtež, ó soužení!
Král přede dveřmi jest,
Plesejte, opuštění!
On odejme neřest.
Ve všem pokušení
Vždy vás chce potěšiti,
Z bídy vysvoboditi,
Dáť vám utíšení.

4.
Byť se na nás valily
Všeliká trápení,
Ze všech stran obklíčily
Nešťastné proměny;
Všecko od Boha jest,
Který svých neopustí,
Zhynouti nedopustí;
V tom svou zjevuje česť.

5.
Povstaňtež, ó hříšníci!
Král jest spravedlivý,
Bojtež se, přestupníci!
Bůh váš jest horlivý;
Přestaňte páchat zlost,
Obráťte se s pokáním
A srdečným vzdycháním,
Přijme vás na milost.

6.
Král tento vám popříti
Chce všeho dobrého,
On vás může zbaviti
Břemene těžkého.
Ó Jezu, Pane náš!
Proto my Tebe ctíme,
Chválíme, velebíme
Nyní i v každý čas!

7.
Ty, Pane, nám daruješ
Všecko, co žádáme,
Ty věrně nás miluješ,
Blazeť nám, když máme
Tebe, ó Ježíši!
Protož jak nyní časně
Tě ctíme, potom věčně
V té nebeské ríši.
Joh. Rist, J. B. Ertl

Přijď, Kriste, světlo světa!
Ach, mne drží mrákota,
Blud, pochybnost mne souží,
Mysl po světle touží.

2.
Nauč mne Otce znáti,
Jej nad vše milovati,
Ukáž mi mé určení
Ku věčnému spasení.

3.
Přijď, Kriste, zbaviteli!
Ach, mne hříchy sevřely;
Zruš mých žádostí panství
A mých vášní tyranství.

4.
Od zlého obcovaní
Ať mne Tvůj zákon chrání,
Osvoboď mne mých zlostí,
Přiveď k slovu milosti.

5.
Přijď, Kriste, potěšení
V každém kříži, soužení!
Viz mé pláče, bolesti,
Uč mne je tíše nésti.

6.
Přijď, Kriste k světa soudu,
Když v hrobě ležet budu,
A po z mrtvých vzkříšení
Přiveď mne k oslavení.

7.
Pak Ti věčně Hosanna
Bude od mne zpívána,
Když velebnost Tvé tváři
Mne spasením ozáří.
K. Kuzmány

Přijď, ó přijď Tvé království,
Bože, dolu s nebe,
Dejž nám právo synovství
V něm, prosíme Tebe!
Svět, když mu sloužíme,
Nemůže nás spasiti,
Nadarmo v něm dojíti
Pokoje toužíme.

2.
Marné, duši neplatné
Jsou poklady jeho,
Rozkoše mdlé a špatné,
Trvání krátkého;
V království Tvém, Pane,
Jen chová se slast věčná
A ta radost srdečná
Nikdy nepřestane.

3.
V království Tvém pravdy blesk
Jasný den působí,
Nás zde světa klamný lesk
V noc bludů uvodí;
Tam co chce svobodná
Duše, tím se zanáší,
Tu otroctví donáší
Vůle těla svodná.

4.
Otče, kde Ty kraluješ,
Tam zákonem lásky
V jednu čeleď spojuješ
Všecky říše částky:
Hněvy, ni rozbroje
Tam, jako zde, nezuří,
A svatého nebouří
Dítek Tvých pokoje.

5.
To Tvé království čisté
Jest od nepravosti,
Neb každý na svém místě
Slouží Ti s věrností,
Hřích se vší rodinou
Bíd a trápných neřestí
Nekalí plnou štěstí
Života hodinu.

6.
Kde království to sídlí?
V kterém světa kraji
Jestiť jeho obydlí?
Snad kdes’ v dálném ráji?
Ó ne! onoť říši
Svou u nás založilo,
Když se s nebe znížilo
K nám v Pánu Ježíši.

7.
V království tom blaženém
Má každý již býti,
Kdo v srdci obnoveném
Můž Krista nositi;
Kdož Jeho učení
Vírou, láskou, nádějí
Ozdobiti se chtějí,
Jsou již doň vštípeni.
J. Melczer

Raduj se, církev Ježíše!
Plesej celá Jeho říše!
Navrátil se adventní čas,
S ním se počal rok církve zas.
Slušíť vzhlédnout k Tobě, Otci
V nebi, nebs nám svou pomocí
Přispěl mocně
A milostně
Dal dožít dny ty radostné.

2.
Není-li to milost Jeho,
Že jsme roku předešlého
Mnoho dobrého přijali,
Ač to nezasluhovali?
Neb On život, tělo, duši
A všecko, co k nim přisluší,
Sám zdržoval,
Opatroval
A láskou svou korunoval.

3.
Kdo činil, že svaté stany,
Chrámy, školy, jako brány
Víry, ctnosti pevně stojí
Se vší svou duchovní zbrojí?
Kristus se směle zvěstuje,
I hod svatý přisluhuje,
Jak svobodně,
Tak nábožně,
Jen važmež to všickni hodně.

4.
Vzdejmež tedy Bohu díky,
Anť jest v dobrotě veliký,
Větší, než jsme jí my hodni,
Nebo hřešíme den po dni: —
Chvalmež svaté jméno Jeho,
Že nám On z bohatství svého
Duchovního,
Tělesného
Tolik udílel dobrého.

5.
Tobě se my oddáváme,
K Tobě, Bože náš, vzhlédáme,
Když se v tento adventní čas,
Nový rok nám otvírá zas:
Věříme, že budeš s námi,
V Tě věřícími dítkami.
Jen od Tebe
V té potřebě
Čekáme pomoci s nebe!
J. Seberini

Raduj se, dcero sionská,
A plésej, duše křesťanská!
K toběť přichází host vzácný,
S sebou přináší dar krásný;
Vesel se s Jeruzalémem,
Majíc bydlení s svým Pánem,
S veselostí
Ctné milosti
Přijmiž Ho k sobě s radostí.

2.
V svaté tichosti se blíží,
Znamenaje velkost tíži,
Na sprosté sedě oslici,
Království Mu po pravici;
Hledí na lidské zhřešení
A veliké porušení:
Tak žalosti,
Jiné zlosti
Obráceny jsou v radosti.

3.
Protož my tomuto hosti
Děkujme z Jeho milosti,
Z tak velkého dobrodiní,
Kteréž nám učinil nyní,
Že k nám tak tichý přichází,
Přinášeje, co nám zchází;
Velký, malý
Vzdej Mu chvály:
Vítej žádostivý Králi!

4.
Králi sionský, Ježíši,
Slávo všech křesťanských duší,
My Tebe nyní vítáme,
Česť, chválu Tobě vzdáváme;
My Tebe za Krále svého,
Mesiáše poslaného
Uznáváme
A žádáme,
Vesele Tobě zpíváme.

5.
Ó náš milý Mesiáši,
Předrahý Pane Ježíši!
Když v oblacích v den poslední
Přijdeš, jako Král důstojný,
Živé i mrtvé souditi,
Všem spravedlivě platiti,
Ach, prosíme
Žádostivě,
Nalož s námi milostivě.

6.
Uveď nás do počtu věrných,
Od věčnosti vyvolených,
Bychom s nimi z Tvé milosti
Vešli do věčné radosti;
Do oné nebeské vlasti,
Pomoz, Ježíši, z těch strastí!
Tak veleben,
Od nás slaven
Budeš až na věky Amen.
Bart. Gesius

Rosu dejte, ó nebesa!
Tak otcové volali,
Aby Mesiáš radost nesa,
Přišel k nim, srdečně žádali.

2.
I přišel k mnohé žádosti
V osobě ponížené
A svlažil déštěm spraved’nosti
Srdce všech věřících zemdlené.

3.
Rosu dejte, ó nebesa!
I my také volejme,
Aby Kristus Pán, pomoc nesa,
Přišel k nám, srdečně žádejme.

4.
Neboť od bíd, jež neseme
Na tomto bídném světě,
Čím dále, tím již více schneme,
Jako kvítí od horká v létě.

5.
Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši!
Jakož jsi dávno, na světě jsa,
Sliboval své křesťanské říši:

6.
Kdekoli dva, neb tři budou
V mém jménu shromážděni,
Uprostřed sebe mne dostanou,
Chci býti jejich občerstvení.

7.
Chraň své slovo i svátosti
V čistotě mezi námi
A tak v těch dařích nám k radosti
Zůstávej, Pane, vždycky s námi.

8.
Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši,
Když tělo již nemocné klesá
A má vypustiti svou duši.

9.
Navštěv nás, chraň i opatruj
Na posteli smrtelné,
Srdci mdlému lékařství daruj
Skrze slovo své spasitelné.

10.
Přijmi duši v slávu k sobě,
Tělu dej oddechnutí,
Myť se jen poroučíme Tobě,
Nedej nám, Pane, zahynouti.

11.
Rosu dejte, ó nebesa!
Přijď, ó Pane Ježíši!
K příchodu Tvému církev plesá,
Uslyš srdečnou žádost naši.

12.
Učiň konec světa zlosti,
Jsa všech Soudcem a Králem,
Nám pak otevři z své milosti
Ten zlatý, nový Jeruzalém.

13.
Rosu dejte, ó nebesa!
Ó ať se to vše stane!
Prosbám všech věrných přítomen jsa,
Vyslyš i nás, přemilý Pane!
J. Tranovský

Spasitelná Boží říše,
Jaks’ přišla milostně, tíše,
Jako vzchází slunce ranní
V líbezném, tichém svitání.

2.
Noc byla, lidé v temnostech
Obcovali jsou v marnostech,
Spasení své nekonali,
Neb cestu k němu neznali.

3.
Neznajíce život věčný,
Nemohli mu býti vděční;
A když na svou smrt čekali,
Do zoufalstva upadali.

4.
I žádali jsou toužebně
Zjevení světla velebné,
Aby pravdou osvícení,
Mohli konat své spasení.

5.
A On přišel, milý, tichý
Beránek za světa hříchy,
V pravdy Boží důstojnosti,
V moci ducha a milosti.

6.
Kdykoli to považuji,
V srdci svém se rozvlažuji,
Bože, neb milost Tvou mnohou
Pochopit nijak nemohu.

7.
I mějmež vzhůru svá zření,
Již blízko jest to spasení. —
Vzešel den, skutky temnosti
Složíc, Obcujme v svatosti.

8.
Přijímejme slova Jeho,
Slova života věčného,
Jejž máme v jisté naději,
Jdouce za Jeho šlepějí.
K. Kuzmány

Tvá říše, ó Bože laskavý,
Stojí jako pevná skála,
Čas utíká bez vší zástavy,
Tvá však věrnost jest vždy stálá:
Za tu milost, Otče,
Tobě Díky vzdáváme v té době.

2.
Před nepřítelem ochráněni
Jsou Tvoji milí sborové;
Ještě, ó Bože, Tvé učení,
K tomu radostní zpěvové
Znějí uprostřed věřících,
Slovem, svátostmi rostoucích.

3.
Na skutečné slova plnění
Ty se, Bože, dotazuješ,
A zvlášť jednokaždé činění
Na světlo své vyvozuješ;
Ty máš trpělivost s námi,
Když jsme stížení vinami.

4.
Ó, dejž, ať duch Tvůj dobrý při nás
Moc svou předivně provodí,
A ať jednoho každého z nás
V tom roce od vin odvodí;
Dnes Tobě ten slib činíme,
Že se Tobě posvětíme.

5.
Dejž, ať na tomto svatém místě,
Na němž se Tobě klaníme,
Slovo Tvé i svátosti čisté,
Jich se věrně přidržíme,
I potomkům zůstávají
A ku víře pomáhají.

6.
Při tom rač dáti, by každý z nás
Tebe ctil, jsa Tvé dědictví,
A Tobě sloužil po všecken čas,
Poslouchaje Tvých svědectví,
Až nás někdy uvedeš tam,
Kdes’ život náš i sláva sám.
Krejčí

Vesele zpívejme,
Díky Bohu vzdejme,
Že nám Syna svého
Jednorozeného
Dal na vykoupení,
K věčnému spasení.

2.
To Kristovo příští
Čtvero Písmo jistí:
Přední bylo v těle,
Druhé v duši celé,
A třetí při smrti,
Čtvrté má souditi.

3.
Proto se narodil,
By svět znovu zrodil,
V svém vyučování
Zvěstoval pokání,
Nemocné uléčil,
Zarmoucené těšil.

4.
Dále jest vyznal sám,
Řka: příklad dal jsem vám;
Kterak jsem já činil
A zákon naplnil,
Tak i vy též čiňte,
Vůli Otce plňte.

5.
Druhé příští Jeho
Do srdce lidského
Skrze Jeho slovo;
A které hotovo
Jest k Jeho přijetí,
To sobě posvětí.

6.
Řka: Kdež se dva neb tři
Nábožně, co bratři,
Ve jménu mém sejdou,
Já uprostřed vejdu,
S nimi přebývaje
A jim pomáhaje.

7.
Třetí má přijíti
K člověku při smrti,
Protož velí bdíti
A střízlivu býti;
Neboť neví člověk,
V který smrt přijde věk.

8.
Protož se varujme
A neobtěžujme
Obžerstvím svých srdcí,
Opilstvím a péčí
Života časného;
Tak jest rada Jeho.

9.
Čtvrté příští bude,
Když stane na soude
Mrtvý, také živý,
A On, spravedlivý,
Bude všech souditi,
Dle skutků platiti.

10.
Protož se připravme,
Všech zlostí zůstavme,
V svatém obcování
A pravém pokání
V modlitbách trvejme,
Tak Pána čekejme.
Lukáš Pražský

Veselte se, věřící,
Poněvadž již přišel
Ten národů žádoucí
Světa Vykupitel;
Ačkoli v skromnosti,
Však ne bez Božské moci,
Tak že může přemoci
I kníže temnosti.

2.
Králů zemských hodnosti
Není žádostivý,
Neboť na vysokosti
Má království slávy;
Ukrývati zde chtěl
Svou Božskou moc i slávu,
Pokudby hada hlavu
Naskrze nepotřel.

3.
Vyvýšené vrchnosti,
Přijímejte Krále
Toho a v poddanosti
Služte Jemu stále!
Neb kdo Ho zlehčuje,
Mysle o sobě mnoho,
On časem jistým toho
Nebe pozbavuje.

4.
Vy, lkající ve psotě
Pro tvrdý tento čas,
Kteří pozdvihujete
Přečasto s pláčem hlas,
Potěšte své srdce
A zpívejte vesele,
Vítajíc Spasitele,
Budeť vám za Otce.

5.
Již se skoro ukáže
V sláve své a moci
A tak sejme s vás kříže,
Slzy setře s očí;
On pomáhat umí,
Kdo se k Němu utíká:
Nechť Ho tvé srdce čeká,
Již jest přede dveřmi.
M. M. Schirmer, J. Glosius

Vroucně každé stvoření
Vyjdi teď vstříc Pánu,
Aj, již hříšných spasení
A světlo pohanů
Přichází, jejž Bůh sám
K životu a k spasení
Zdávna byl zaslíbil nám,
Naše vykoupení.

2.
I odvrzte své chyby,
Buďte, jak On, svatí,
A jen co se Mu líbí,
Snažte se konati!
Pospěšte s radostí
Do Jeho svaté říše,
Kdež žíti v bezpečnosti
Můžete, i tíše.

3.
Neb tať jest vůle Páně
Skrz Syna zjevená,
Že když Jej posloucháme,
Čeká nás odměna:
Že živ bude každý,
Který uvěří v Něho,
Ale zahyne navždy,
Jenž se drží zlého.

4.
Kdo pokoru miluje,
Toho Bůh oblíbí;
Kdož se však povyšuje,
Boha neuvidí;
Kdo Mu srdce dává,
Ten bude chrámem Jeho,
Jemuž věrně spomáhá
Z soužení každého.

5.
Nuž, posvěť mne bídného
Za příbytek svatý
A slitování svého
Rač mi dokázati!
Ó Jezu, v mé srdce
Račiž se nakloniti,
Aj, spěchámť v ústřet prudce,
Tvým věčně chci býti.
E. Lauček

Zpívejmež nyní vesele,
Příští Krista Spasitele
Sobě připomínajíce,
Radostně Ho vítajíce;
On z lůna Otce věčného
Přišel do stánku zemského,
By v soužení
Potěšení
Dal lidskému pokolení.

2.
Koruny zemské nehledá,
Že marná jest, dobře věda;
Cíl Jeho jest vznešenejší,
To království blaženější,
Totiž pravého umění,
Víry, lásky rozšíření;
Toho Krále Ctimež stále
A zpívejme k Jeho chvále.

3.
Vidíš, an lid ratolesti
K ozdobení Jeho cesty
I roucha ochotně stele,
Co krále vítá vesele,
Čině to v jistém domnění,
Že k Pánu svému má zření;
My pak známe,
Co v Něm máme:
Mesiáše Jej vítáme.

4.
Ó, jaká česť tomu sluší,
Jenž jest Králem našich duší
A pramenem všeho světla,
Z něhož nám naděje zkvětla,
Že nám nastane spasení
Po dnů časných vyplnění:
Žádnou řečí,
Ani věcí
Dost se díků nedosvědčí.

5.
Než jestli Boží známostí,
Vírou, ušlechtilou ctností
Duše svoje ozdobíme:
Slávu, česť Mu učiníme.
A proto nechej svých hříchů,
Kráčej za Ním myslí tichou,
Starý, mladý
Jeho rady
Šetřiž věrně z celé vlády.

6.
Když se k příchodu Ježíše
Hodně strojíme, ta říše
Pravdy, lásky, spraved’nosti
Přichází již v té časnosti:
Pravá víra nezahyne,
Slávy věnec nás nemine.
Tím ozdob nás,
Když přijde zas,
Kriste, Tvého příchodu čas.
V. Šimko